Jehlice trnitá (Ononis spinosa L.) je vytrvalá, 30 až 80 cm vysoká bylina nebo polokeř. Má přímou, bohatě větvenou a na bázi dřevnatou lodyhu s jednou až dvěma řadami chlupů, porostlou trny. Spodní listy jsou trojčetné, horní listy jsou obvykle nedělené, ale všechny jsou žláznatě chlupaté.
Květy vyrůstají obvykle jednotlivě v paždí listenů, jsou krátce stopkaté, 1 až 2,5 cm velké, růžové až fialově červené, velmi zřídka bílé. Kalich je stopkatě žláznatý. Rostlina kvete od června do září a plodem je lusk s dvěma až čtyřmi semeny. Kromě jehlice trnité rostou na našem území ještě další dva příbuzné druhy (jehlice plazivá a rolní) a několik kříženců.
Rozšíření
Jehlice trnitá je rozšířena po celé Evropě od nížin až do podhůří, ale roste i v Asii. Najdeme ji na suchých travnatých stráních, pastvinách a mezích, podél cest a na neobdělávaných půdách. Dobře snáší i chudé, těžké a zasolené půdy, pokud má dostatek vápníku a světla. U nás roste poměrně hojně v teplejších oblastech až do 750 m n. m., ve vyšších polohách je vzácná nebo chybí.
Účinky a léčitelství
Na našem území je rostlina známa pod lidovým názvem „babí hněv“ a měla své pevné místo v lidovém léčitelství. V Českém herbáři, který vydal Alois Hynek v Praze v roce 1899, se o jehlici trnité mimo jiné píše: „Potřebuje se co lék proti dně, hostci; vaří se kořen i listí, sleje a pije denně 1–2 ltr. po delší čas. Též při tripru a proti močovým kamínkům se radí. Poněvadž žene na moč, radí se – a sice ve způsobu odvaru – proti vodnatelnosti.“ V ještě starším Mathioliho herbáři (r. 1562) se píše: „...pití odvaru kořene jehlice ve víně žene moč, mocně rozdrobuje, rozmělňuje a vypuzuje kámen, což bylo vyzkoušeno na mnohých lidech. Uvedené víno také otvírá ucpání jater a slezinu.“
Jehlice byla oblíbenou léčivou rostlinou již v antice. S ohledem na močopudné působení byla droga používána při revmatismu, při chronických kožních chorobách, hemoroidech i při vysokém krevním tlaku.
