Monika Kunovská: Probouzíme se do tvůrčí doby

Kategorie: Rozhovory

Moniko, zabýváte se pránou, světelnou výživou, energiemi, intuicí, zdravím… – jak jste se právě na této cestě ocitla?

Přišlo to do života, aniž bych to vyhledávala – v roce 2011 jsem začala pociťovat, jak mi tělem proudí energie a tehdy jsem začala pátrat po tom, co se mi vlastně děje. To tak bývá, když na věci člověk netlačí… Začala jsem studovat, přišla mi do rukou knížka Jasmuheen, která tu shodou okolností pobývala v roce 2012. Přitáhlo mě to, věděla jsem, že je to moje cesta. Už jako malá jsem jíst nechtěla, v mé buněčné paměti je tato informace z minulých životů, i když v současném životě jsem si zvykla na program, že jíst je potřeba. Z jídla mi ale nebývalo dobře a problémy mi dělalo maso. S Jasmuheen jsem cítila, že je to moje cesta, že v tomto nastavení jsem doma.

Tedy nebylo to žádné násilné rozhodnutí?

Vůbec.

Je to nějak příznačné pro dnešní dobu – změna energií, paradigmatu?

Energie se mění už dlouho. Teď je to ale viditelné, projevuje se to v realitě.

Máte na mysli i covid a celosvětové dění, do kterého jsme „hozeni“?

Ano, každý z nás tím prochází a vidím to u i klientů, když dělám terapie.

Přicházejí za vámi i lidé se svými problémy, nezabýváte se tedy pouze přechodem na pránu?

Právě kvůli práně se mi více otevřely vnitřní smysly a energetické pole, vidím, jaké má člověk problémy na všech úrovních, nejenom na fyzické. Vidím poruchy v informačním poli a to, co se pak děje v realitě – vidím příčinu. Ta může být z různých úrovní života, z různých časů. Úplně se vyprázdním a v nastavení čistého bytí začnou chodit informace a já je jenom předávám. Přicházejí obrazy, s nimi pak pracujeme, mluvíme s energiemi… Klienti často říkají, no jo, já to vlastně vím, ale jde o to, to změnit, což se při terapii daří. U mnohých problémů bývá skrytá příčina. Často má původ v dětství, nebo i v minulém životě, nebo se týká nějaké současné situace.  Díváme se na to, co tam člověka drží a zda to lze změnit. To, co teď popisuji, jsou věci individuální, ale na kolektivní úrovni běží změny už od roku 1980, limitními roky jsem vnímala léta 2017, 2018, kdy se začaly zpracovávat a otevírat esenciální otázky. Dojížděly karmické souvislosti, řešili jsme vztahy s okolím, vše se dorovnávalo, viditelně projevovalo, zažívali jsme střety, abychom si toho všimli a museli jsme si to přiznat. Potom v době covidu (a pominu jeho spouštěč, nemá smysl to rozebírat…) vnímám, že lidstvo prošlo těmi nejhlubšími strachy – strach o život, o partnery, děti, rodiče, existenčními strachy. Vyplavaly všechny esenciální strachy našeho lidství, které máme v průřezu našimi životy. X krát jsme umřeli, neměli jsme jídlo, někdo nám odešel… Tyto strachy se projevily naprosto esenciálně a hlavně v jednom okamžiku na celé planetě. Strachy pak dál krmily pandemii, posilovaly pole covidu. Covid vnímám jako informační nemoc. Je vidět, že každá vlna je slabší, lidi si na to jako by zvykli, srovnali se se svými strachy a zjistili, že přežili. Byli jsme nuceni to zpracovávat na lidské úrovni a pole už nemá takovou sílu. Mám důvěru, že to půjde do klidu, informační pole kolem nás se pročistilo, strachy se vytáhly do vědomé úrovně, prožili jsme je, i kdyby jen vteřinově, a přežili jsme.

Samozřejmě velmi respektuji to, že někomu odešli blízcí, někdo byl na jipce – tam byl ale problém v duši. Odcházeli lidi, kde byl jejich systém velmi narušený – měl přidružené problémy, nebyl zdravý. Nemluvím jen o fyzické úrovni, ale také o té další. Chápu, že někomu odešli příbuzní, rodiče a určitě to není jednoduché, a když už ta situace nastala, je potřeba k tomu zaujmout stanovisko na lidské úrovni. Ale z hlediska božské úrovně je to zkušenost duše.

Začínáme teď žít v nové realitě?

Osobně silně vnímám, že se teď opravdu odehrávají synchronicity. Třeba už pět let vidím, že budu něco dělat a teď se to začíná projevovat. Začíná se měnit struktura. Vnímám, že mám pracovat se skupinami, přichází více lidí, mým cílem je centrum, kde bychom se mohli potkávat a teď se to začíná více ukazovat. Pět let o tom vím, ale musela jsem počkat, než se projeví nová realita.

Lidem teď chybí sounáležitost, sdílení, chtějí se potkávat. Je fajn, že jsou lidé spolu, sdílejí podobné myšlení. To, co je kolem nich doma, v práci, to s nimi třeba úplně nerezonuje. Takto jsou mezi svými, je i svým způsobem jedno, jaká je to metoda nebo seminář. Je to o tom sdílení. Cítí se posílení.

Je teď materializace snazší – stačí si přát?

Pokud bychom měli v sobě negaci, pak bychom materializovali negativní věci a to nechceme. Proto těch několik let (začalo se to projevovat už v osmdesátých letech, více pak po roce 2012 a nejsilněji poslední čtyři roky) jsme ze sebe dostávali to, co jsme měli na vědomé i nevědomé úrovni, včetně úrovně buněčné – šlo o zbavení se starých emočních a mentálních nánosů. Teď si něco přejete, potřebujete, aby to přišlo do života, a ono to přijde.

Probouzíme se do tvůrčí doby?

Ano, doba je teď tvůrčí. Musíme ale nechat vše projevit skrze srdce – víme, co bychom potřebovali, ale není to o tom, že to vymyslíme. To je velký rozdíl. Tisíce let dominovala mysl a mužský princip, teď je to o srdci a o tom, abychom se napojili na intuici a na vědomí. Víme, že máme něco dělat a úplně nás to tam táhne. Srdce má magnetickou schopnost. Když dovolíme jít tam, kam nás to vede, pak víme, co máme dělat – otevřou se dveře. Musíme být ale v klidu, protože často není správná doba a nevíme, kdy se dveře otevřou. Na čas nelze tlačit. A ani to není o tom, že bychom bušili na dveře a přemýšleli – posilovali záměr a představovali si, že máme červené Ferrari.  

Ze své zkušenosti vím, že je to někdy obtížné – člověk se setkává se starými programy, které ho brzdí, někdy ujde dva kroky a pak zase udělá krok zpátky. Vy se zabýváte pránickou výživou, cvičíte čchi-kung, běháte – pomáhá to nějak na této cestě?

Pomáhá ji to urychlit. Každý člověk, který hledá a chce se posouvat, si vybere metodu, která mu dává smysl. Která s ním rezonuje. Někdo jde přes hlavu – třeba mindfulness, mentální výcviky, někdo to spíš cítí, tak mu třeba vyhovuje buddhismus, jde přes lásku a srdce. Já kombinuji všechny cesty. Lidská bytost má více úrovní – fyzická úroveň je spojena s prvními třemi čakrami a s jídlem. Můžeme mluvit i o mozku a mikrobiomu ve střevech, který je spojen s pránou, jsou tu emoce, které je třeba uklidňovat a potom je tu úroveň mysli a otázka myšlenek a jejich uklidňování. Jakou metodu si člověk vybere, to už je na něm.

Mě přitáhla prána, ale pracuji na všech třech úrovních. Není to jenom o tom, že jsem se odpojila od hmotného jídla, ale vlastně když jsem v roce 2012 začala, tak to byla i práce s emocemi a myšlenkami. Byla to dlouholetá práce uklidňování. Pokud má člověk v běžném životě emocionální a mentální výkyvy, nepříjemnosti v práci, doma apod., tak spotřebovává energii a tu energii pak potřebuje doplnit jídlem. Prána není jen o tom načerpávat energii, ale především ji nespotřebovávat. Dostat se do energetické efektivity.

Ve skutečnosti jsme na práně všichni – prána naším tělem neustále protéká. Prána je životní energie, která je všude kolem nás.

Světlo prochází přímo do buněk a výživu už vůbec nemusím řešit. Ovšem na všech úrovních jsem se před tím musela srovnat s myšlenkami, emocemi, s reálným životem. Je to o práci na zklidňování a přijímání situací, ať se stane jakákoliv. Třeba jsem měla před dvěma lety autonehodu, viník ujel a já si uvědomila, že to se mnou nic neudělalo.

Prána mi vlastně pomohla vyladit systém. Emoce, myšlenky a celé nastavení vychází z neurotransmiterů a z celé chemie těla. Mluví o tom třeba Bruce Lipton. Začíná v mikrobiomu, čím ho krmíme, co si do těla dáváme – a to ovlivňuje naše myšlení, naše emoce. Mikrobiom zásadně ovlivňuje naše chování, vyzařování – je to otázka frekvencí. To už ale mluvíme o dalších úrovních. Na té základní je náš mikrobiom ovlivňován jídlem a pitím. A potom vytváří chemii, hormony a podle toho jednáme a myslíme.

Být na práně pro vás znamená, že do úst občas i něco vložíte?

Občas, ale to, co do těla dostanete, tak to musí vyjít druhou stranou. Pokud je tělo úplně čisté a máte čistá střeva, tak je velmi nepříjemné, když jsou znovu znečištěná a jde to ven. O Vánocích jsme si udělali vánoční večeři, trochu jsem si dala a jen jsem se ujistila, že to není cesta pro mě. Už to ani moc nechutná, je to hmota a je velmi nepříjemné, když to prochází tělem.

Jak to vlastně fyzicky funguje?

Na začátku jsem na to neměla odpověď, pak jsem byla cvičit čchi-kung s Mistrem v Šaolinu, byla jsem tam ve skupině 150 lidí a 18 dní se tam nejedlo. To je součást čchi-kungové i duchovní praxe. Šaolin je vůbec velmi specifické místo v Číně. Mistr vysvětloval, že sedmý den pokud nejíme, začne tělo vše vyrábět z energie, z prány, ze světla, které jdou do našeho těla. Pokud jsme klidní, pak potřebujeme málo energie. Proto se méně spí, pránici mají dost energie a mohou pracovat s lidmi. Neznečišťujeme se na všech úrovních a ve skutečnosti je to tak, jak to má být. Spousta lidí si uvědomuje, že to velmi příjemné.

Dělám i třítýdenní pobyty bez jídla, lidi se diví, že jsou schopni ujít i 20 km denně a mají přitom dost energie. Naše tělo je takto přirozeně nastavené, jen jsme si zvykli na všechny ty programy, že se musí jíst. Jde o to si to uvědomit. Na pobytech je prána jakoby mimochodem – cvičíme čchi-kung, učíme se čerpat energii. Na pobytu máme snídani, oběd, večeři, ale energeticky. Cvičíme, aby lidi věděli, jak čerpat energii.

Je to asi jednodušší, když se člověk nachází ve vašem poli? Pokud by se člověk vydal sám, tak to je asi náročnější?

Určitě. Na pobytech je to jednodušší. Je to taková dovolená spojená s cvičením, povídáním, teď jsem zapojila ladičky, zvuk. Je to o energetickém poli. Ale funguje to i na dálku on-line. Máme webináře, každodenní cvičení, ukazuji lidem, jak nabírat energii. Je důležité, aby si lidé uvědomili, kolik fyzické stravy člověk potřebuje a jak je ta strava kvalitní. Vidím energii – poznám, zda jídlo svítí, nebo nesvítí. Zda tam zůstalo světlo, nebo zda je to jen objem. Bohužel dnes potraviny moc nesvítí. Proto dnes lidé potřebují tolik jídla, hmoty a chemie, která v něm je. Ale čím dál víc lidí vyhledává zdroje potravin, které svítí. Jsou vypěstované s láskou.

Před pránou jsem jedla pouze raw food, myslela jsem si, že přechod bude jednoduchý, ale trvalo mi to 2,5 roku. Musela jsem překonat program v rodině, v práci – byla jsem na to sama. Nikdo mě nevedl, v roce 2012 jsem nikoho neznala. Pak jsem se poznala s dalšími, ale to už jsem měla přepnuto. Věděla jsem sice, že je to moje cesta, ale okolí mi dávalo najevo, že to není možné.  Třeba při on-line programu je důležité, že jsou lidi se mnou ve spojení, mohou si vybrat, zda chtějí přejít úplně na pránu, nebo jíst vědomě. Ve skutečnosti toho do těla dáváme víc, než si uvědomujeme. Není to o tom přestat jíst, ale vědomě si dávat do těla jen nezbytné množství.

Nemluvíte jen o světle, ale také o pobytech ve tmě – není to opak?

Ne… V prosinci jsem byla sama tři týdny ve svém prostředí na chatě ve tmě. To je důležité – ve svém prostředí. Ve tmě člověk totiž zpracovává spoustu věcí a prochází vnitřními procesy, tedy je důležité prostor dobře vyčistit. Potřebovala jsem jen demižon vody a byla tam jen sama se sebou. Pracovala jsem na programu „pomoc lidem“. Před tím jsem hodně pracovala, pomáhala, ale to je také jenom program. Rovnala jsem se a přepnula jsem se na to nové. Když jsme sami se sebou, tak mnohem lépe vnímáme nové nastavení. I Gaia je nyní přenastavená. Jak běžíme životem, tak si toho nevšímáme. Když člověk vypne telefon a nemusí nic řešit, tak se může všechno krásně poskládat. Odpočívala jsem a byla jsem víc ve vědomí, v čistotě. Tma je dlouhodobá, hluboká meditace, rozšíření vědomí a rozpuštění se v blaženosti. 

Jak je to tam s pránou?

Lidé se mě ptají, kde jsem brala výživu – já se tam ale nabila! Světlo, fotony nám jdou přímo do DNA, fotony jsou vlastně všude – nejde o to, zda je světlo, nebo tma. Životní energie je všude, není závislá na našem vnímání světla a tmy. Prána je i v tmavé chatě. Samozřejmě na Slunci je to příjemnější.

Jak jste měla pojem o čase?

Vnímala jsem den a noc, věděla jsem, kde se nacházím, pak jsem cítila, že mám jít ven.

Ten časový úsek jste si dopředu zarámovala?

Jen zhruba. Kolem 20. 12. jsem cítila, že už je to akorát. Cítila jsem, že nastal předěl. Dříve jsem měla hodně osobních konzultací, teď vím, že jsem se posunula k práci ve skupinách. Zpracovávala jsem svoji roli pomoci, soucit s ostatními. Dříve jsem šla hodně přes sebe, neměla jsem čas na odpočinek.

Téma pomoci a oběti je silné a časté téma…

Velmi silným tématem je téma hranic, úplně ve všech projevech. Hranice mého bytí a bytí toho druhého.

Nicméně dle spirituálních učení jsme jedno a všichni propojeni?

Sama pro sebe jsem to pojmenovala jako lidství a božství – obě tyto kvality jsou v nás. Jsme božské bytosti, části Boha, Zdroje, Otce, chcete-li… Zdrojová energie je tou jednotou. Nicméně jsme se oddělili a žijeme tu jedinečný život. V této inkarnaci na této planetě jsme v této lidské podobě. Máme v sobě lidství. V božství jsme sice všichni propojeni, ale božství se prožívá skrze lidství, a je to v pořádku. Máme tělo, pět smyslů – prožitky jsou důležité. Jsme propojení a ostatním máme pomáhat, má to tak být, ale za předpokladu, že žijeme na této úrovni – bereme si pouze to nezbytné, žijeme v napojení, vše je společné. Nepotřebuji 50 triček, stačí mi pár… Pokud budou všichni v tomto nastavení, tak je to v pořádku a můžeme takto žít. Ale vzhledem k tomu, že většina lidí žije v lidství, ne v tomto propojení, tak se většina lidí snaží žít tak, aby právě jim bylo dobře. Jde jim více o sebe než o celek a o ostatní. Právě proto je třeba dávat hranice.  V okamžiku, kdy toho druhý začne zneužívat, dám mu stopku. Třeba dám stopku i někomu, kdo by chtěl neustále chodit na terapie. Vytváří se tak závislost.

Dnešní doba už není o guru učitelích.

Mám nějakou kvalitu, něco reprezentuju, něco předávám. Proto jsem si musela srovnat priority. Každý by si měl uvědomit, že je potřeba vyrovnat lidství a božství v sobě a užívat si obě kvality v každém okamžiku. Srovnat si rodinu, práci, aby bylo člověku dobře. Když je člověku dobře, září, pak jsem prospěšná a můžu to dávat dál. Každá naše myšlenka, každá naše emoce jde do kolektivního pole. Pokud se vyladím a jsem v radosti, tak je to paráda. Není to ale o tom, že už se nikdy nenaštvu…

Není účast na seminářích na straně jedné a žití běžného života na straně druhé jako sedět na dvou židlích?

To je ale přechodný stav, než se uvnitř ve vás vyrovnají všechna témata. Pak už žijete klid a radost i v běžném životě.

Co téma karmy? Když člověk žije tady a teď, vyvazuje se z karmy? Jak karmu vnímáte?

Mám pocit, že karma skončila s rokem 2018, 2019. Nyní, v novém nastavení máme možnost všechno pustit. Samozřejmě může něco přijít, nějaká situace. Udělám to, co cítím, že je nejlepší. Pokud nevytváříme nové situace, nejdeme do hněvu či konfliktů, pak přestaneme vyrábět karmické vazby. Čím méně máme negativních emocí a myšlenek v negativním spektru, tím méně vyrábíme tyto háčky a souvislosti a vyvazujeme se z karmy. Vnímala jsem, že poslední čtyři roky se na hluboké úrovni zpracovávaly karmické věci. S někým jsme se třeba měli potkat, jiskřilo to a bouchalo… silné nárazy. Důležité je ale být ve vnitřním klidu a přitom klidně můžete „kmitat“ a být v pohybu. Teď v nových energiích je všechno jednodušší, jde to ve větší lásce. Třeba někdo dvacet let řeší vztah s maminkou – teď to stačí pustit – uvědomit si, že maminka dělala, co mohla, stačí odpustit jí i sobě. Tečka, více není třeba.

Pokud se vyladím, dostávám se do velké svobody, ale také do velké zodpovědnosti… pak pomáháme ostatním, protože si přejeme, aby také byli v klidu.

Cítím za tím určitou pevnost…

Z čchii-kungu tomu říkáme centrální kanál, osa – vím, kdo jsem, cítím lásku k sobě. Není to ta egoistická sebeláska. Druhý člověk mě nezraní. Pracujeme vědomě na tom, co člověk může změnit. Při konzultaci jsem pouhým prostředníkem. Ve stavu klidu jsem schopna tyto informace přijmout. Cílem je, aby se do takového stavu dostali všichni, proto teď dělám hodně semináře – aby lidé více otevřeli vnitřní smysly, uklidnili se a více se vnímali.

Cílem tedy je, aby té vertikální úrovně byl každý člověk schopen?

Ano... V horizontální úrovni nás ovlivňuje všechno z vnějšku, ovšem vertikální prožívání je o tom, že sice vidím, co se děje venku, ale jsem v klidu, ukotvená. Je to o pozornosti a přítomnosti, o tom, že zůstávám pevná sama v sobě. To se právě děje při seminářích – lidi tam jsou v tomto poli a začínají si uvědomovat svoji pevnost. Velmi pomáhá čchi-kung, kde neustále chodíme do srdce a propojujeme naši osu se Zemí a Vesmírem.  V té můžeme být, pokud nás nevyhazují naše vlastní emoce, příběhy, myšlenky.

Aromaterapie a děti

Kategorie: Zdraví a krása

Umíte si vybavit vzpomínku z dětství, která by v sobě nesla určitou vůni? Nejkrásnější vůni na světě – vůni maminky? Nebo vůni domova, ve kterém jste se cítili v bezpečí, vůni knihy, ze které vám rodiče četli pohádky, vůni čistého povlečení v postýlce, do kterého jste uléhali každý den? A co vůně Vánoc a pečeného cukroví? Každý si vybaví nějakou ze svých vzpomínek. Vůně jsou silné kotvy, které dovedou být silnými léčiteli, když jsou správně použité. Esence jsou velmi vhodné k harmonizování dětského organizmu. Ale u dětí obzvlášť platí známé pořekadlo, všeho s mírou!

Péče o dítě je pro každou maminku láskyplnou aktivitou a chce pro své děťátko tu nejlepší péči s využitím nejkvalitnějších přípravků. Mezi přírodní metody ošetřování, které vznikly na základě tisíciletých zkušeností s léčivými rostlinami, patří také aromaterapie.

Kůže miminka po narození je chráněná.

Po narození se kůže novorozence adaptuje na nové prostředí a je od přírody vybavena ochrannou vrstvou pro první dny života. Po porodu se na pokožce miminka vytváří jeho jedinečná bakteriální mikroflóra, unikátní jako otisk prstu. Je to velmi důležitý imunitní proces, do kterého není vhodné zasahovat žádnými kosmetickými přípravky, ani přírodními. Miminko po koupeli v čisté vodě jen otřeme suchou plenou a po pár dnech teprve můžeme začít používat čistý mandlový nebo meruňkový rostlinný olej. Právě v těchto prvních dnech, když používáme běžnou kosmetiku s obsahem konzervantů, sulfátů a minerálních olejů, zakládáme miminku na zdravotní potíže. Dochází k narušení zdravého vývoje imunity pokožky, které se následně projeví jako ekzém nebo alergie.

Na vše je správný čas, i na začátek aromaterapie u dětí.

Éterické oleje jsou velmi koncentrované a silné. Pro aromaterapii u miminek je začínáme používat až od 9. týdne věku, ve velmi nízkých koncentracích. Výhodou používání olejů je jejich vysoká účinnost, posílení dětské imunity a snížení rizika komplikací, které jsou u častých dětských onemocnění běžné. Další výhodou je i to, že neobsahují alergenní pyly, nehrozí tedy žádné alergické reakce.

Vhodné způsoby aromaterapie pro děti

Nejčastěji používáme pro děti éterické oleje do prostoru, kde se děti nejdéle zdržují, hrají si, nebo spí. Pokud chceme využít aromalampu, musíme dbát zvýšené opatrnosti, jelikož každý otevřený oheň, i z obyčejné svíčky, je v blízkosti dítěte rizikem. Vhodnější je využít elektrické aromalampy, odpařovače nebo difuzéry. Olej můžeme nakapat i do misky s teplou vodou, odkud se bude vypařovat. Umístíme ji mimo dosah dítěte. Dobře nám poslouží i mokrá plena, na kterou nakapeme olej a položíme ji na radiátor. Jemnou a pomalou formu odpařování oleje do ovzduší nám poskytne taktéž neglazurovaná keramika, do níž se kapky oleje snadno vpijí a přirozeně se v místnosti odpařují. Pro děti můžeme připravit i masáž ředěným éterickým olejem. Před prvním použitím olej vyzkoušíme. Naneseme jej na kousek pokožky, nejlépe na stehně, počkáme 5 minut, a pokud se neobjeví začervenání pokožky nebo jiné projevy, provedeme masáž celého těla. Doteky mají pro děti veliký význam a jsou důležité. Dodávají jim pocit lásky, jistoty, bezpečí a zesilují citovou vazbu. Právě z těchto důvodů je nejvhodnější způsob aplikace éterických olejů prostřednictvím masáží. Společně s hřejivým dotykem jim předáváme i léčivé účinky vybrané vůně, která pomůže děťátko vyladit fyzicky i emočně. Namíchané oleje můžeme přidávat i do koupele.

U dětí do 3 let nepoužíváme nikdy neředěné oleje. Pro děti do 6 let ředíme masážní a tělové oleje v koncentraci 0,5%, což odpovídá 3 kapkám ve 20 ml rostlinného oleje. U starších dětí, od 6 do 12 let je koncentrace ředění 1,5%, tato koncentrace odpovídá 9 kapkám ve 20 ml rostlinného oleje. Od 12 let věku můžeme koncentraci zvednout na 2,5 – 3%, 15 kapek ve 20 ml rostlinného oleje.

Vhodné a nevhodné éterické oleje pro děti

Pro nejmenší děti jsou vhodné oleje z levandule lékařské, heřmánku římského či modrého, sladkého pomeranče nebo mandarinky. Při nachlazení, kašli nebo oslabené imunitě můžeme využít majoránku, mateřídoušku a oleje z jehličnanů, jako jsou borovice, jedle, modřín nebo smrk. Pro uvolnění dýchacích cest u novorozenců a pro klidné dýchání sáhneme po tymiánu linalolu a borovici. Nevhodnými oleji pro děti jsou skořice, máta, tymián, oregáno, zázvor, bazalka, kardamon a další jiné. Vždy při výběru zjišťujeme, od jakého věku je možné olej použít.  

Nejčastější potíže v dětském věku a vhodné oleje

Jedním z největších přínosů aromaterapie je prevence, proto se na ni spoléháme ještě dříve, než nějaké potíže vzniknou. Ale i při potížích najde vždy vhodné řešení.

Na zmírňování kojeneckých kolik vybereme směs éterických olejů z heřmánku římského, fenyklu a majoránky v mandlovém oleji, protože uvolňuje křeče a napomáhá vyprazdňování. Při potížích směsí masírujeme bříško ve směru hodinových ručiček. Při zánětech v oblasti hlavy a při bolestech a otocích při prořezávání zoubků u dětí využijeme protizánětlivého a analgetického účinku levandule a heřmánku. Nejčastější potíže u dětí jsou nachlazení, kašel a zahlenění, při jejich řešení jsou éterické oleje vítanými pomocníky. Dýchací cesty uvolňují eukalyptus, jedle, niaouli, zahlenění zmírňují borovice, citron, modřín. Silné protivirové účinky má ravintsara a antibakteriálně působí tea tree nebo manuka. K ošetření okolí nosu po rýmě využíváme šípkový rostlinný olej, aby nevznikly bolestivé odřeniny. Na dětský kašel nejlépe smícháme ravintsaru, borovici, kadidlo, tymián linalolový a eukalyptus v sezamovém oleji a vtíráme do pokožky na hrudníku, zad a chodidel alespoň dvakrát denně. Směs pomáhá i při zahlenění a úporném kašli. Při neklidu na uklidnění miminka využijeme olej levandule a mandarinky.

Přírodní péče o dětskou pokožku

Ideální pro mytí pokožky u dětí je pouze voda nebo hydrofilní mycí oleje, které s vodou vytvoří jemnou emulzi. Ta umyje nečistoty rozpustné ve vodě i v tucích a zároveň pokožku dlouhodobě chrání a hydratuje. Do něj můžeme přidat i jakoukoliv směs olejů. S levandulí bude mít mytí zklidňující účinky, s mandarinkou přirozeně zharmonizuje dětské emoce, mateřídouška pomůže přetaženým a unaveným dětem a koupel z olejů jehličnanů pomůže při nachlazení.

O dětskou pokožku zvýšeně pečujeme v oblasti pod plenkami. Klasické vlhčené ubrousky díky svému složení přispívají k podráždění pokožky, narušují přirozený ochranný film pokožky. Ideální je nahrazení za květovou levandulovou nebo heřmánkovou vodu, kterou nastříkáme přímo na pokožku, nebo nečistotu setřeme pomocí kapesníku s květovou vodou. Květové vody pomáhají udržet správné pH pokožky a jsou přirozeně antimikrobiální. Po očištění nečistot použijeme ochranné prostředky – směsi éterických olejů levandule a heřmánku v avokádovém oleji, díky němuž dojde ke zklidnění podrážděné pokožky. Ochranu proti opruzeninám zajistí bambucké máslo. S léčbou vzniklých opruzenin pomůže např. měsíčková mast.

Tip na dětský protizánětlivý olej pro děti do 6 let od aromaterapeutky Adély Zrubecké: Do 20 ml mandlového nebo meruňkového oleje přidáme 1 kapku levandule lékařské, 1 kapku heřmánku římského, 1 kapku tea tree. Směs vtíráme do postižených míst několikrát denně.

Ne všechny dny jsou sluncem zalité, aneb když se o slovo hlásí temný vlk

Kategorie: Osobní rozvoj

Mír, válku a konflikty prožíváme nejen venku, ve vztazích, ale především každý sám uvnitř sebe. Když se dívám kolem, nemohu nevidět hrubost, agresi, strach, úzkost a bolest, kterou mnohdy způsobujeme sami sobě. Uvědomuji si, že mír v našich srdcích a životech souvisí s tím, jak se dokážeme vyrovnat s vlastní zranitelností, citlivostí, pády a také soutěživostí, dravostí, úspěchem a neúspěchem.  

V jedné indiánské legendě se říká, že každý má v sobě dva vlky, kteří se perou. Jednoho světlého, spravedlivého, pokojného, veselého, štědrého, moudrého, laskavého. A druhého tmavého, zlého, vzteklého, závistivého, sebestředného, protivného. Víte, který z vlků ten souboj v nás vyhraje? Ten, kterého nejvíc krmíme. Ten, kterému uvěříme. Podobně je to s našimi emocemi.

Tento příběh mám ráda. Všichni se čas od času necháváme převálcovat vlastní zlostí, sebelítostí nebo jinými ne příliš populárními pocity a emocemi. Temný vlk se pak projeví v celé své kráse, máme ho v sobě. Všichni. I když ho daleko lépe vidíme v těch druhých. Představuje naše strachy, nedůvěru, frustraci, pocity ohrožení, křivdy a zklamání, které probouzí tohoto temného bojovníka, a které tak strašně moc v dnešní době nechceme cítit. Přesto k nám patří. Vzdát se jednoho z nich, popřít ho, znamená ztratit podstatnou část svého vnitřního navigačního systému. Oba vlci jsou pro náš život nesmírně důležití, a proto je dobré je poznat a ochočit si je.

Jak je to s našimi pocity a emocemi?

Děláme vše proto, abychom se cítili dobře, abychom se měli dobře nebo abychom se zbavili špatných pocitů. Co je tedy důležitější než to, jak se cítíme? Co pro to děláme?

  • Chodíme do práce, abychom se zabezpečili, vydělali nějaké peníze a koupili si to, co v nás vyvolá dobrý pocit. Pořídíme si nejnovější iPhone, protože chceme zapadnout mezi kolegy či spolužáky, cítit se součástí skupiny, být přijímáni.
  • Kupujeme si nové šaty, obleky a doplňky, protože se chceme líbit svému okolí a sklízet obdivné pohledy, chceme pozornost.
  • Pijeme alkohol, bereme prášky, abychom vyřadili z provozu své negativní myšlenky, utlumili bolest, abychom se cítili lépe.
  • Vstupujeme do vztahů s jinými lidmi, abychom našli porozumění, podporu a štěstí.
  • Pracujeme ze všech sil, abychom získaly uznání, úctu a zažili úspěch.
  • Hrajeme hry, čteme knihy, sledujeme filmy a seriály, abychom alespoň na chvíli zapomněli na všechny své starosti a ponořili se do zcela jiného světa, kde můžeme být kýmkoliv.
  • Pomáháme slabším, abychom pocítili vlastní vliv a sílu, moc, která v nás vyvolává pocit dobra a užitečnosti.

Zkrátka lovíme dobré pocity, kde se dá. Hladovíme po nich. To má své stinné stránky, když neznáme hranice, míru. Snadno se můžeme stát závislými na práci, alkoholu, lécích, jídle či jiném člověku a trápíme se strachy, že o něco z toho přijdeme, že nejsme „dost dobří“. Všichni jsme tak trochu závislí na svých dobrých pocitech, jeden na druhém a jsme ochotní udělat mnohdy téměř cokoliv, abychom si je zajistili a nepřišli o ně. Tmavý vlk je probuzen, aniž si toho všimneme.

  • Jak by se vám líbilo umět si vymezit jasné hranice, a zároveň si budovat blízké a zdravé vztahy?
  • Jak by se vám líbilo mít svůj vlastní vnitřní kompas, který vám ukáže směr v důležitých životních křižovatkách nebo když zažíváte zmatek?

V tom případě je nezbytné zkoumat a poznat více své emoce, oba své „vlky“, včetně toho černého, a to, co je za nimi ukryto.

 

Nepohodlí a ztráta jistot

Proměnlivost, nejistoty, nepříjemné a negativní emoce jsou součástí naší smlouvy se životem. Patří k nám stejně jako ty příjemné, pozitivní. Bez ohledu na to, jak moc se snažíme, nemůžeme se těm negativním vyhnout. Nejde to! Nelze mít smysluplnou kariéru, idylickou rodinu, šťastné děti a vztahy nebo dělat svět lepším místem pro život, to vše bez stresu a nepohodlí stále jen s úsměvem na tváři. 

Představte si na manažerku, podnikatelku, která tvrdě pracuje osmdesát hodin týdně téměř dvacet let na stejné pozici. Nestačí náhle tempu, nárokům své firmy a přijde o stávající místo. Přesně v tom samém okamžiku zjistí, že soutěží o novou práci s lidmi o polovinu mladšími, než je ona. Jak se cítí? Temný vlk ožívá naplno, její stávající jistoty vzaly za své. Přesně toto jsou okamžiky, kdy je dobré mít vytrénovaného tmavého vlka, protože jsme vyhozeni ze své zónu pohodlí, naše jistoty se otřásají v samotných základech.

Co zbývá v takových okamžicích? 

 

Vztekáme se, jsme naštvaní, nadáváme, obviňujeme sebe, druhé i situaci. Zuříme. Pláčeme, litujeme se, zoufáme si. Topíme se ve svých pocitech, které nás ovládají a paralyzují. Tady mnoho z nás končí stěžujíc si na nepřízeň osudu, blbce kolem sebe a nespravedlnost světa. Jiní z nás si ale nakonec všimnou svých emocí a uvědomí si: „Co to dělám? Jak to se sebou zacházím? Ano, vyhodilo mě to, unavovalo mě to, už mě nedokázali ocenit, ale to není konec světa. Pořád mám, co nabídnout!“ Podívají se za tyto emoce, do svých myšlenek.  Třeba se jen neděje to, co by si přáli, třeba se jen naplnilo to, co očekávali, jen jsou věci jinak, než jak si mysleli a plánovali. Ovšem to neznamená, že situace není řešitelná.

Naše životy se vždy neřídí našimi plány, očekáváními, nejdou nalinkovat podle pravítka a vypočítat podle matematická rovnice (ač bychom si to přáli). V každém okamžiku nás cokoliv – jak už koneckonců víme – může vykolejit a překvapit. I ten nejlepší matematik se čas od času přepočítá, může udělat chybu či nevzít v úvahu všechny proměnné. V každém případě máme k dispozici celou řadu dalších možností, alternativ. Jen je v tu chvíli, přes všechny ty naše představy o tom, jak by věci měly být „správně“, prostě nevidíme.

To, co je na našich negativních myšlenkách a pocitech obtížné je, že s nimi zacházíme jako s fakty. Uvěřme jim. Mnohdy všechno.

Co s tím?

Dejte svým minulým špatným zkušenostem novou perspektivu.

Energie hradu Červený Kameň

Kategorie: Pro volné chvíle

Při energetickém vyhodnocování historického jádra Trnavy, na něž jsem byl pozván badatelským spolkem Trnavská trojruža, nebylo možné vynechat některé zajímavosti nacházející se v jejím okolí – právě o nich si dnes budeme povídat.

Začněme například významným keltským a slovanským hradištěm Smolenice – Molpír. Jeho energeticky nejvydatnější místo se nachází v poslední, až třetí části akropole před vysokým srázem. Sousední smolenický hřbitov má kromě hrobky Pálffiů (osou vstupních dveří prochází vydatná energetická linie), ještě jednu zajímavost. Na několika kamenných náhrobcích v řadě najdeme ukřižované ženy. 

Nedaleký Smolenický hrad patřící Slovenské akademii věd je jejím reprezentačním sídlem, proto není volně přístupný. Zpustlý jej koupil v roce 1777 hrabě Ján Pálffi. Jeho opravu a obnovu dokončenou až ve 20. století řídil však až hrabě Josef Pálffi. Je přestavěn do románské novogotiky a postaven na energeticky vydatném místě, což je zřetelně patrné také na jeho parkovém okolí.

A teď se už přesuňme k hradu Červený Kameň, který se nachází na jihovýchodním svahu Malých Karpat a jehož dominantou jsou jedinečné bateriové věže. Patří mezi nejzajímavější hrady Slovenska. Je znám pod několika dalšími jmény: Vöröskö, Rothenstein, Pipersburg,  Bibersburg, což v češtině znamená Bobří hrad. Pojmenování odkazuje na jeho sklepní základ. Hrad nechala postavit kolem roku 1230 dcera uherského krále Bély III. a manželka českého krále Přemysla Otakara I. Byl součástí řetězce karpatských strážních hradů. Při vojenském tažení na východ král železný a zlatý Přemysl Otakar II. obsadil nakrátko také hrad Červený Kameň. Hrad byl před přestavbou zbourán a v jeho místě byla vybudována v letech 1535 až 1537 renezanční pevnost, kterou v roce 1588 dostavěl hrabě Pálffy. Pevnost se poté stává honosným renezančním sídlem s hodnotnými uměleckými interiéry. Dvanáct let po přestavbě, 23. 4. 1600, hrabě Mikuláš II. z Erdödu  v jeho zdech zemřel.

Hrad má neobvykle velká sklepení. Největší z nich je 70 metrů dlouhé, 7 metrů široké a neuvěřitelných 9 m vysoké. Má převelice neobvyklou studnu. Jejím středem neprochází pramen jak to je u studní obvyklé. Je totiž propojena s podzemním jezírkem. Druhá na nádvoří je nad pramenem. Hradní renezanční pevnost patří pod správu Slovenského národního muzea v Bratislavě a je celoročně přístupná.

Hani, dej to pls do boxu

Co nám o hradu Červený Kameň říká pověst? Vypráví, že se dvanáct mudrců radilo, kde hrad postavit. Jedenáct jich navrhlo vrch Kukla nacházející se proti hradu. Přesto na něm nestojí.  Nejmladší z nich prohlásil, že se na protějším vrchu Kukla scházejí duchové a strašidla, proto by se tam nemělo stavět. Ostatní mudrcové ale na jeho slova nedali a na vrchu Kukle započali stavět. V místě se ale v noci děly viditelně divné věci. Jakmile se vykopaly základy a část zdí, tak dobré víly nedokončenou stavbu přenesly na druhý kopec. Mimo dosah zlých duchů a démonů. Dělníci nevycházeli z údivu. Ze stavby na Kukle totiž nezůstal na místě ani jeden kámen.

Pod hradem se nachází nevelká obec Píla pojmenovaná původně Nová Ves (1602). Její nové pojmenování odkazuje na vodní pilu, kvůli níž vznikla tato osada. Zpracovávala především jedlové dřevo a patřila majitelům hradu.  Nedaleká vinařská obec Dubová je písemně zmiňovaná už v roce 1287. V blízkosti hradu, ve středu obce Častá, stojí kostel sv. Imricha s gotickými freskami. V roce 1578 se stává městečkem, do něhož se přistěhovali kolonisté z Chorvatska. Na jejím okraji najdeme největší a nejstarší kaštan jedlý na Slovensku. Obvod jeho kmene je 8,3 metru.

Rovněž nelze opominout jedno z center malokarpatského vinařství, kterým je Modra. Jeho možné počátky spadají do doby rozkvětu Velkomoravské říše. Za panování císaře Rudolfa II., v roce 1607, se stává svobodným královským městem. Známá je jeho pestrobarevná habánská keramika. Uvnitř zbytků hradeb najdeme nejenom dva kostely a kapli, ale také Modranský protestantský sirotčinec (1912), který je Národní kulturní památkou Slovenska.   Nemohu ještě nevzpomenout, že v okolí hradní renezanční pevnosti je několik menších přírodních rezervací s původním zalesněním.

Bylo by možné ještě zmínit mnohé další zajímavosti z okolí hradu Červený Kameň. My se ale v dalším pokračování budeme zabývat tímto výjimečným hradem. Z dálky téměř neviditelným. Je totiž hluboko zapuštěný do skály a ještě k tomu obklopený vysokými hliněnými valy.  V jeho nejspodnější části jsou sklepení s vysokými klenebními stropy. A zvláštní studnou. Před hradem je dlouhá kaštanová (jírovce maďalu) alej. Stromy jsou nestejně silné. Podobně jako tomu je u všech alejí. Místy stromy nenarostou ani po opakovaném vysazení. Viditelně nám totiž ukazují, kde se jim daří a kde nikoli. O tom rozhoduje dostatek či nedostatek energie prasíly v místě růstu každého stromu. Většina kaštanů v předhradní aleji je objemem kmene mohutná. Některé z nich mají spodní část kmene silnější a horní výrazně slabší. Pouze jeden z nich, prolezlý dřevokaznou chorobou, se roky trápí na místě pro něj energeticky zcela nevhodném.

Když jsem Červený Kameň navštívil, po celou dobu prohlídky mně „vrtalo hlavou“ jediné: Nikde jsem totiž na červený kámen nenarazil. Ani při obhlídce hradu příkopem, kolem čtyř bateriových věží, tak při následné prohlídce uvnitř hradu. Teprve až na konci prohlídky, když jsme vycházeli ze sklepení, byla, napravo od schodiště, odkryta část kamenné omítky. A tam na mne konečně vykoukl červený kámen.

Hrad byl postaven na vyvřelé hornině ignimbrit, známější pod pojmenováním křemenný porfyr. Což je hornina nestejnorodé struktury a různého zabarvení. A podobně jako všechny vyvřelé horniny je porfyr energeticky někdy až velmi vydatný. Železitý červený je nejvydatnější. Proto také renezanční pevnost Červený Kameň jako celek je i po veškerých pozdějších stavebních úpravách stavbou, v níž je dobré přebývat, protože pobyt v ní energeticky posiluje lidské tělo – upevňuje zdraví a prodlužuje lidský věk. A i přes pověst, kterou jsem zmínil, se v místě hradu neobjevují duchové ani strašidlaJ.

Co dodat závěrem? Snad jenom to, že Slovensko má na svém území historický stavební skvost Červený Kameň, který nemá v Evropě obdoby. O smolenickém hradu jsem se zmínil v úvodu. Jenom bych rád ještě připomenul další, po přestavbě nepoměrně mladší slovenskou stavbu, kterou je Bojnický zámek. Protože také na třetí stavbě, jinak zajímavé, a o poznání méně významné, se podílel šlechtický rod Pálffyů. Tentokráte je zastoupen hrabětem Jánem Františkem Pálffim. I když svým úmrtím nestačil přestavbu zámku dokončit, tak to je přesto úžasný romantický novogotický zámek, obklopený vodním příkopem. Údajně nejkrásnější ve střední Evropě.

Význam vydatné vyzařovací energie si Pálffiové po celá staletí velmi dobře uvědomovali a podle toho náležitě vybírali místa pro stavby svých hradů. Místa s dostatkem životní energie účelně zakomponované také staveb (totéž platí dokonce i pro výběr místa pro jejich hrobku), což se dnes neděje ani náhodou. Právě z toho důvodu se dokonce staví na mnoha místech odebírajících životní energii z lidského těla. I z toho důvodu v Česku postihuje téměř třetinu našich občanů rakovinové onemocnění.

Čakry a jejich role v našem životě

Kategorie: Celostní medicína

Jsme obětí hmoty, anebo tvůrci energie?

Kultivace vlastní energie vědomou péčí o svá vibrační pole a systém čaker může na první dojem působit ezotericky a vzdáleně reálnému životu – pokud však pod pokličku tohoto systému nahlédneme, zjistíme, že je tato péče v životě velmi praktická. Může představovat jeden z velmi funkčních nástrojů podpory celkové kvality života. Integrací této vědomé kultivace můžeme velmi významně podpořit své fyzické zdraví, mentální rozpoložení, dokonce duševní výkonnost, kvalitu emocí a v neposlední řadě také kvalitu vztahů, které žijeme. Troufám si tvrdit, že také celkový vývoj našeho života, tedy „osudu“. Nabízím vám vhled do systému práce s energiemi tak, abyste pochopili vzájemné souvislosti mezi tím, jak myslíte, co prožíváte a jak se cítíte ve svém těle a tím, čemu v životě čelíte.

 Myslíte si, že se vás čakry netýkají, anebo se naopak obáváte, že k jejich práci nejste dostatečně vyškolení?

Omyl. Naše tělo, mysl a také emoce, které každodenně prožíváme, jsou v přímém napojení na energetická centra, tzv. čakry. Žijí mezi námi jedinci, kteří jejich existenci popírají, to ovšem neznamená, že se neocitají pod vlivem čakro-energetického systému.

K práci se systémem čaker není třeba žádné speciální školení ani jasnovidecké schopnosti. Pro začátek postačí upřímný záměr, dovednost pozorovat, odvaha objevovat dosud nepoznané souvislosti a vůle vydat se cestou kultivace zralejší, otevřenější a vědomější verze sebe sama. Při vědomé práci s čakrami úměrně roste také všeobecná citlivost a vnímavost, která nám může pomoci doplnit střípky vědění a zkušeností. Jak o sobě, tak o světě kolem. Ocitáme se na jakési spirále životního poznání a energie, která nás nese vzhůru… Ale nepředbíhejme. Pojďme si práci s energií a čakrami vysvětlit pohledem našeho rácia.

 

Hmota či energie?

Většina lidí považuje za skutečnou realitu především svět hmoty, protože právě ten dokážeme vnímat svými smysly a následně zpracovat rozumem. Podle fyzikálních zákonů však energie nezaniká, pouze dochází k její přeměně, tedy transformaci. Co se děje s životní energií poté, co tělo zemře? A jak je to při zrození? Síla, která formuje tělo a jeho schopnosti pochází z prapůvodní, tzv. absolutní energie, Prány. Konkrétní projev této energie na úrovni těla již označujeme pránou s malým „p“. V čínské a japonské tradici se tato energie nazývá ČCHI. Životní energie proudí (anebo by ideálně proudit měla, neb její stagnace vede k nerovnováze a časem k onemocnění) na úrovni těla, emocí a mysli komplexními systémy. Bez energie je hmota mrtvá. Těmito systémy jsou:

  1. Vibrační pole neboli „energetická“ těla – jsou energetická pole, aura, která vyzařují náš vnitřní energetický stav těla, mysli, emocí a ducha.
  2. Čakry neboli distribuční energetická centra – fungují na jednu stranu jako antény přijímající energii z okolí (z přírody, Slunce, kosmu, od dalších bytostí, lidí…) a na stranu druhou energii vyzařují v závislosti na kvalitě vnitřního energetického vyživení a distribuce energie pomocí nádí. Díky čakrám jsme stále v bezprostřední interakci se silami, které působí na různých úrovních našeho bytí a ovlivňují kvalitu našeho života. Ať si to připustíme, či nikoliv.
  3. Nádí, rozvodné kanálky energie, které si můžeme představit jako energetické tepny. Některé zdroje uvádí 72tisíc nádí, jiné historické texty zmiňují dokonce 350tisíc nádí na lidské tělo. Těmi nejdůležitějšími jsou centrální kanály Sušumna, Ida a Pingala. Vedou v oblasti páteře a propojují celý energetický systém těla. Číňané a Japonci znají podobný systém kanálků energie, které označují meridiány.

Jakým způsobem energetická pole ovlivňují náš každodenní život?

Docela zásadně – na úrovni fyzického zdraví, tělesné odolnosti a imunity, na úrovni emocí a významů, které svým zkušenostem přisuzujeme, na úrovni mysli a způsobu přemýšlení (které může být intuitivní či spíše racionální povahy) a také v neposlední řadě na úrovni celkové kvality života, jak ji vnímáme a prožíváme.

Zvu vás k prakticky pojaté a stručné exkurzi do vibračních těl tak, abyste pochopili určité souvislosti mezi akcí/reakcí zkušeností ve svém životě … Tedy jak konkrétně vibrační pole ovlivňují vaši imunitu, mentální rozpoložení či vývoj „osudu“?

  1. Éterické vibrační pole

má přibližně stejný tvar a velikost jako lidské tělo. Jeho aura lehce přesahuje konkrétní fyzické tělo, které energeticky chrání. Nese tvůrčí a vitální životní sílu celému organizmu. Zajímavé je, že éterické fyzické tělo se vytváří vždy nově při každé inkarnaci a dle zdrojů zaniká tři až pět dní po smrti fyzického těla. Pokud dojde k narušení a oslabení tohoto vibračního těla (například vlivem negativních myšlenek či zatěžujících emocí), přichází onemocnění. Nikoliv v důsledku působení vnějšího světa, ale vlivem disharmonie a nedostatečného vyživení uvnitř těla. Dříve než se nemoc projeví přímo na fyzickém těle, je možné vidět narušení aury.

Praktická uvědomění do života

Nemoc nepřichází z vnějšího světa, brány nemoci otevíráme ať už vědomě či nevědomě nastavením svého éterického pole. Čím dříve se budeme ochotni zříci polohy „oběti“, o to rychleji zakusíme pocit zdraví.

Jak harmonizovat a posílit své éterické pole?

Rostliny a stromy vyzařují energetické pole velmi blízké tomu našemu. Je tedy skvělé chodit často do přírody, trávit čas na zahradě, mezi stromy, anebo využívat aromaterapii, neboť esenciální oleje nesou kvality harmonizující éterické pole.

  1. Emoční (astrální) vibrační pole

Je nositelem našich pocitů, emocí a charakterových vlastností. Aura emočního těla může vyzařovat až několik metrů kolem člověka. Toto emoční pole je velmi proměnlivé. Vyzařuje určité stále vlastnosti vycházející z charakteru a postoje člověka, na druhou stranu vyzařuje proměnlivost emocí a pocitů, které aktuálně prožíváme. Silné negativní emoce (zlost, hněv, strach, zoufalství…) zabarvuje toto pole do jiných barev, než povznášející emoce jako láska, soucit, pochopení. Kromě krátkodobých pocitů jsou v této auře „uvězněny“ také dlouhodobě neosvobozené emoce, strachy, nedostatek lásky či sebedůvěry. Tyto uvězněné emoce pak svými vibracemi přitahují podobné frekvence. Proto se lidé v určitém emočním naladění potýkají se situacemi, které ještě posilují jejich původní rozpoložení. Jak v negativním a destruktivním kontextu, tak v tom tvořivém a povznášejícím. Zde přichází na řadu právě často zmiňované „zrcadlení“. Za zmínku stojí také skutečnost, že emoční vibrační pole nezaniká po smrti. Naopak, přechází se svými kvalitami do následující inkarnace.

Praktická uvědomění do života

Měli jste někdy pocit, že zažíváte nevysvětlitelné strachy a další omezující pocity? Pravděpodobně si nesete neuvolněné zážitky uvězněné v emočním poli a ty ovlivňují okolnosti vašeho současného života.

Jak harmonizovat své emoční pole?

Vzdát se hodnocení a rozdělování zážitků na dobré a zlé. To dělá racionální rozum. Ovšem škatulkování vede často k ukládání dalších traumat a posilování vnitřních energetických bloků. Je třeba si uvědomit, že „vše, co nám do života přichází, nese své poselství.“. Je tedy třeba přijímat to, co přichází a vzít si z každé zkušenosti poznání, s vděčností, nikoliv s hořkostí. A pokud z našeho nitra vychází „stín“ nežádoucí emoce, je fajn tuto emoci prožít, přiznat si ji a nechat ji odejít. Tím se emoční tělo čistí.

  1. Mentální vibrační pole

Je nositelem našich myšlenek, idejí, racionálního a také intuitivního poznání. Právě racionální myšlení, kterým většina lidí hledá cestu k pravdě, se váže na vnímání fyzického světa a hmoty. Má obecně nižší vibrace a jeho schopnost porozumění bývá zkreslována neuvolněnými emočními strukturami z emočního pole, které přisuzují životním zkušenostem významy. Tím dochází k řetězení opakujících se myšlenkových schémat, podle kterých soudíme události kolem sebe. Racionální rozum tedy nedokáže být nestranný a objektivní, jak se obecně tvrdí.

Naproti tomu myšlení a poznání ve formě intuice a náhlých vnuknutí přicházejících z duchovního pole je otevřené přijímat a integrovat pravdu, která je v souladu s univerzálními zákonitostmi. Toto poznání může přicházet formou obrazů či zvuků, které mysl převádí do myšlenek a slov. Tato poznání nám zprostředkovávají vhled do pravé podstaty a přirozenosti věcí a zkušeností.

Praktická uvědomění do života

Sebereflexe: Do jaké míry necháváte svá životní rozhodnutí omezovat svými starými zkušenostmi a emočními traumaty a do jaké míry dáváte prostor novým možnostem, aniž byste je předem odsuzovali? Zkuste vypozorovat, kdy vám staré strachy a bolesti berou svobodu a brání vám v radosti.

Jak harmonizovat své emoční pole?

K vyšším vibracím mentálního pole máme přístup přes šestou a sedmou čakru, tedy třetí oko a temeno hlavy. Zkuste vědomě s dechem tato místa propojovat.

  1. Duchovní (Kauzální) vibrační pole

Má ze všech polí nejvyšší vibrace a ovlivňuje tak kvalitu vibrací všech ostatních polí, které povznáší k nejvyššímu možnému vyjádření. Duchovním polem zažíváme vnitřní jednotu a soulad s ostatním bytím. Je také tou božskou částí v nás, která je nesmrtelná a přetrvává celou cestu evoluce. Pouze díky duchovnímu vibračnímu poli můžeme poznat svůj zdroj a plně porozumět smyslu svého života.

Praktická uvědomění do života

Sebereflexe: Ocitli jste se někdy v blízkosti duchovně osvíceného člověka, mistra nebo učitele a vnímali jste blaženost, vnitřní klid, narůstající sílu, radost a štěstí? Pravděpodobně jste zakusili sílu aury jeho duchovního pole, které může sahat až několik kilometrů daleko.

Nyní, když jsme porozuměli vlivu energií vibračních polí na naše bytí a žití, můžeme se posunout dále, k systému čaker.

Systém čaker

Některé zdroje uvádějí, že se v lidském těle nachází přes 88 tisíc čaker, neboli „rozvoden“ energie. Tedy každý orgán či orgánová soustava jsou velmi citlivé na typ přijímané energie. Nejdůležitější čakry se nachází v oblasti sleziny, na šíji, na dlaních a chodidlech. Sedm hlavních čaker se nachází podél hlavní osy těla, páteře, na přední straně. Právě z přední strany těla (éterického pole) se nachází tzv. kšetramy, jakési vstupní brány k čakře. Čakry si můžeme představit jako květ, často se uvádí lotosový květ, právě díky trychtýřovitému otevřenému tvaru. Rozdělení květů na jednotlivé okvětní lístky znázorňuje kanálky energie, nádí, kterými energie do čaker proudí a je vedena dál do vibračních polí. Symbolický počet okvětních lístků lotosového květu každé čakry odpovídá počtu kanálků, které energii do čakry přivádějí. Od čtyř u kořenové čakry až po tisíc u čakry na temeni.

Čím je dána odlišnost muže a ženy?

Vysvětlení se může nabízet hned vícero, existuje však velmi zajímavý poznatek ohledně směru otáčení jednotlivých čaker, které je odlišné u žen a u mužů. Každá čakra s sebou nese určité kvality a jejich rozvoj. Směr otáčení vpravo značí jangový mužský aspekt, AKTIVNÍ postoj a VŮLI, v nadměrném vyjádření také AGRESIVITU a NÁSILÍ. Směr otáčení vlevo značí jinový ženský aspekt, PŘISTUPNOST A PASIVITU, v nadměrném vyjádření SLABOST. Tento poznatek je dobré zohlednit při zkoumání souvislostí práce s čakrami. Může nás zavézt k zajímavým a hodnotným AHA momentům v rámci poznání sebe sama, svého partnera či svých blízkých. Vědomosti ohledně otáčení čaker je možné využít také v určitých typech terapií.

Sedmiletý vývojový cyklus

Veškerý vývoj přírody se děje v cyklech, člověk není výjimkou. Zjevně v průběhu života čelíme výzvám různého charakteru, jsme otevření odlišným vlivům a zkušenostem, poznání. Některé antroposofické systémy pracují s vývojovým cyklem, např. Waldorfská pedagogika, a je pozoruhodné, že tyto systémy jsou v souladu s učením o funkcích a úlohách systému čaker. Každých sedm let dominuje vliv jedné čakry (počínaje tou první kořenovou). Současně se během tohoto sedmiletí prostřídají ve svém vlivu postupně i ostatní čakry (od první až po sedmou). Vždy tak, že hlavní vliv má jedna čakra dominantní pro celý sedmiletý cyklus určující také hlavní téma pro toto období. Vedlejší úlohu má pak další čakra, která nese téma pro jeden rok. Tak procházíme rok za rokem dalšími vývojovými stupni. Základní proměna je vždy možná každých sedm let. Ve věku 49 let, tedy 7 čaker krát 7 let, ukončujeme první vývojový cyklus poznání. Poté otevíráme druhé kolo, které někteří v požehnaném věku 98 let dokončují.

Systém čaker, hlavní témata a oblasti života, které ovlivňují

  1. Čakra – čakra kořene, MULADHARA

První čakra se nachází v oblasti hráze, u kořene páteře. U mužů se kořenová čakra otáčí doprava, u žen doleva.

Základní princip čakry: tělesná vůle být

Harmonizační barva: červená

První čakra představuje energetické propojení s matkou Zemí, je výživou hmoty těla. Podporuje zdraví buněk celého těla, všech tkání a orgánů. První čakra představuje pradůvěru v život, je bezpečným domovem, který poskytuje zázemí, podporu, dává stabilitu a vnitřní sílu.

  1. Čakra – sakrální, SVADHISTANA

Druhá čakra se nachází v oblasti podbřišku. U žen pravotočivá, u mužů levotočivá.

Základní princip čakry: tvoření a rozmnožování bytí

Harmonizační barva: oranžová

Druhá čakra podporuje a harmonizuje vše tekuté v těle – krevní a lymfatický oběh, trávící šťávy a další tekutiny. Současně souvisí také se vším dalším, co teče a plyne, jako jsou právě emoce. Druhá čakra zkvalitňuje emoční prožitek, harmonizuje intimní život, podporuje sexualitu, posiluje inspiraci a celkovou tvořivost.

  1. Čakra – solar plexus, MANIPURA

Nachází se v oblasti solaru plexu. U žen levotočivá, u mužů pravotočivá.  

Základní princip čakry: utváření bytí

Harmonizační barva: žlutá

Manipura souvisí se silou osobnosti, odvahou, sebedůvěrou a vnitřní stabilitou. Vědomá péče o třetí čakru podporuje cestu za realizací životních záměrů. Třetí čakra je vnitřním ohněm, který posiluje, ale dokáže také nekompromisně spálit. Je zdrojem vnitřního světla.

  1. Čakra – srdeční, ANAHATA

Nachází se v oblasti srdce. U žen pravotočivá, u mužů levotočivá.

Základní princip čakry: odevzdanost bytí

Harmonizační barva: zelená a růžová

Srdeční čakra souvisí se schopností vnímat a prožívat vřelost, laskavost, soucit, lásku. Jak směrem k sobě sama, tak ke svému okolí. Vědomá péče o čtvrtou čakru podporuje lásku k sobě sama i k okolí, otevírá srdce k přijímání života takového jaký je, ve své pestrosti a s důvěrou v celý proces vedený silami a energiemi, které jsou daleko za hranicemi poznání našeho rácia.

  1. Čakra – komunikační, VIŠŠUDHI

Nachází se v oblasti hrdla. U žen levotočivá, u mužů pravotočivá.

Základní princip čakry: souznění s bytím

Harmonizační barva: blankytně modrá

Višuddhi je čakrou komunikace, souvisí se schopností komunikovat jak se sebou sama, tak se svým okolím. Vědomá péče o pátou čakru podporuje na jednu stranu sebepoznání v autenticitě a přirozenosti, vybízí k naslouchání a vyslyšení vnitřního hlasu a k otevřené komunikaci se sebou sama. Na stranu druhou harmonická funkce páté čakry podporuje upřímnou a otevřenou komunikaci s okolním světem. Přes oblast krku vyjadřujeme vše, co v nás žije: náš smích, pláč, naše pocity a emoce, úmysly, přání, myšlenky, názory, obavy a celkově naše vnímání světa.

  1. Čakra – třetí oko, ADŽNA

Třetí oko se nachází v oblasti mezi obočím, uprostřed čela. U žen pravotočivá, u mužů levotočivá.

Základní princip čakry: poznání bytí

Harmonizační barva: indigová

Adžna je čakrou otevírání vnitřního zraku. Harmonizace šesté čakry podporuje důvěru v sebe sama a ve svou vnitřní moudrost. Někdy vnímáme a vidíme svět kolem sebe skrze omezený průhled dalekohledu. Zaměříme pozornost na jeden objekt, situaci, problém a vzájemná propojení a souvislosti nám unikají. Jako když vejdeme do temného prostoru a svítíme si kapesní svítilnou, která osvětlí vždy jen část celku… Pokud však otevřeme vnitřní zrak dokořán, můžeme vidět obraz celý.

  1. Čakra – korunní, SAHASRÁRA

Sedmou čakru si můžeme představit jako korunu či svatozář zářící zlatobílým světlem na temeni hlavy. U žen levotočivá, u mužů pravotočivá.

Základní princip čakry: čiré bytí

Harmonizační barva: zlatobílá

Sahasrára je čakrou spirituálního poznání. Poznání, jež se k nám dostává prostřednictvím sedmé, korunní, čakry jde mnohem dále než vedení ráciem či intuicí. Při otevření sedmé čakry přestáváme být odděleni od celku a vnímáme jednotu. Díky harmonizaci sedmé čakry, harmonizujeme celý čakrový systém. Energii těla propojujeme s božským světlem.

Dáte na vědu či spiritualitu?

Stejně jako při hlubším poznávání čaker pozorujeme vibrace energie a jejich odlišné působení na náš celkový fyzický, mentální, emoční a duševní stav, vědci pozorují různé úrovně vibrací energie ovlivňující projev hmoty. Vědní obor, který se tomuto zkoumání intenzivně věnuje, je kvantová fyzika. Současně se neurovědy a epigenetika zabývají vlivem emočního prožitku na stav fyzického těla. Vznikem neurotransmiterů, biochemických vodičů v mozku, coby reakcí na emoční prožitek, dochází ke stimulaci genů uložených v našem genomu. Ty mohou být jak zdraví podporující, tak rozvíjející nemoc. Studie těchto výše zmíněných vědních oborů potvrzují to, co víme o čakrách a energetických systémech vibračních polí. Některé kultury již mnoho tisíc let…  

Vládne hmota energii anebo energie hmotě? Jsme obětí hmoty, anebo mocná tvůrčí stvoření? Máme svobodu volby? Odpovědět si můžete sami. Jedno je jisté. Vědomě zvolenou myšlenkou začíná proces proměny.

Autorka článku: Mgr. Vybíral Pastrňáková, mentorka funkčního pohybu, vědomé práce s myslí a biohackingu, autorka meditací pro harmonizaci čaker, www.light-soul.eu

MUDr. Jan Hnízdil: "Nemoc je informace, že člověk dělá v životě nějakou chybu."

Kategorie: Rozhovory

Pane doktore, bolesti zad byly, jsou a patrně i budou velmi rozšířeným problémem. Co bývá jejich příčinou? Proč jste se vlastně ocitl mimo systém a otevřel vlastní soukromou praxi?

Vlastně dnes lituji, že jsem ze systému odbočil tak pozdě. Léta jsem se trápil na klinice, moje práce se dala přirovnat k práci v továrně na lince. Chodily ke mně davy pacientů a dělal jsem to, co jsem se naučil na lékařské fakultě. Ordinoval léky, elektroléčby, vypisoval neschopenky, píchal injekce… Léčil, léčil, ale oni se mi pořád vraceli.  V ordinaci jsem zdědil kartotéku lidí, kteří tam chodili s bolavými zády třeba dvacet let. Pořád se léčili, pořád jim bylo blbě. Byl jsem z toho otrávený, lámal jsem si hlavu, „kde udělali soudruzi chybu.“  Pak jsem náhodně potkal kolegu doktora Šavlíka, zakladatele české psychosomatiky. Tehdy mi pověděl památnou větu:

„Nemoc je informace, že člověk dělá v životě nějakou chybu.“

Vysvětlení nemoci není možné hledat jen na rentgenech, cétéčkách, rezonancích nebo v odběrech krve. Neméně důležité je se s pacientem osobně seznámit, zjistit, jakou má povahu, jak žije, jak pracuje, jak odpočívá, jaké má radosti, starosti… Teprve v tomto celostním nebo komplexním kontextu pochopíte příčiny jeho nemoci. Je to neuvěřitelně jednoduché.  Až se tomu pacienti diví.

 

Jste tedy svým způsobem i psycholog?

Kvalifikaci psychologa nemám, snažím se k pacientovi přistupovat psychoterapeuticky. Komunikovat s ním citlivě, ale efektivně. Spousta kolegů si stěžuje, že se jim pacienti s problémy osobního života moc nesvěřují. Já mám problém opačný. Chtějí mi povědět snad úplně všechno. Až je musím brzdit. Na úvod konzultace jim povím: „Abych se ve vašich problémech rychle zorientoval, tak vám vždy položím jednoduchou otázku a prosím o jednoduchou odpověď.“ Potřebuji zjistit, jak je na tom tělesně, abych „neprošvihnul“ nějaký organický problém. Pacienta pečlivě vyšetřím.  Musí se svléknout, posoudím pohybový aparát, změřím tlak, poslechnu srdce, plíce...jako u běžného lékaře. Pokud zjistím nějaký organický problém, tak ho nasměruji na spolupracujícího specialistu. I když nesedíme na jednom místě, pracujeme v týmu.  Pak musím zjistit, jak je na tom psychicky, abych nepřehlédl vážný psychický problém (psychózu, depresi, panickou ataku..). Pokud je třeba nasadit psychofarmaka, dám kontakt na zkušeného psychiatra. Pokud je vhodná psychoterapie, tak zjišťuji, zda by ji pacient akceptoval, případně jakou. V Hnízdě zdraví máme dva psychoterapeuty a tři psychoterapeutky, každý nabízí něco jiného: koučink, psychoanalýzu, KBT, psychorelaxační techniky, autogenní trénink... Pacientovi dám vybrat. Vedle stavu těla a duše se zajímám o to, jak si  vede v životě, jak pracuje, jak odpočívá, jaké  má radosti, starosti, vztahy rodiny... Je to vlastně jednoduchá skládačka. Většinou mám za půl hodiny jasno. Jak člověk žije, tak taky stůně, pokud způsob života nezmění, může se léčit, ale jen těžko uzdravit.  

Pojďme se vrátit k zádům – zmiňoval jste, že jste kdysi zdědil kartotéku právě těchto pacientů. Vyhledávají vás klienti hlavně s těmito problémy?

Pacientů s bolestí zad a kloubů je asi nejvíc. Psychosomatický přístup je ale efektivní u každého zdravotního problému: nejen u ekzémů, žaludečních vředů, úzkostech, depresích, ale i při těžkém autoimunitním nebo onkologickém onemocnění.  Funguje bez rozdílu věku, pohlaví, diagnózy. Psychosomatika má jediný limit: je určená pro lidi, kteří jsou ochotní a schopní převzít zodpovědnost za svoje zdraví. Ke mně se přijdou jen poradit, jak na to. To ale neznamená, že vůbec nepoužívám léky. Když zjistím, že je pacient na dně a vlastními silami by nemoc nezvládl, tak mu je předepíši – analgetika, antibiotika, antidepresiva... Snažím se je ale ordinovat jen dočasně, aby pomohly pacientovi odrazit se ode dna a využil jejich efektu k životní změně.

Je díky tomuto přístupu úspěšnost větší?

To nezáleží jen na mně. Žádné zázraky neslibuji ani nedělám.  Pacientům vysvětluji a radím, jak si mají pomoci sami. No, a když přijde pacient a říká: „Pane doktore, jedině vy, vy mě zachráníte, vy to dokážete!“,  je jasné, že je jeho očekávání naprosto nereálné. Tak mu povím: „Ne, ne, ne – to jste tady špatně, to musíte k Nejvyššímu.“

Nikomu nic neslibuji, zázraky nedělám, jen srozumitelně a v  klidu vysvětlím, kde pacient dělá chybu.

Třeba ve vztazích, v pohybu, ve stravě…  Identifikuji chybu, poradím mu, co by měl ve svém životě změnit, aby se uzdravil. Pak už je to na něm. Někdy jsou zklamaní, čekají aspoň homeopatickou kuličku nebo akupunkturní jehlu. Já ale žádného takového prostředníka nepotřebuji. U mě je to na „férovku“. Nemoc je vlastně nastavené zrcadlo. Je otázka, zda se do něj člověk odváží podívat, nebo zda to chce raději „zastřít“ prášky.

Dá se nějak generalizovat somatizace do určité části těla? Když někdo řekne – mě bolí krční páteř a mě zase bedra. Je to poselství vždy stejné?

Somatizace česky znamená ztělesňování neřešené životní situace. Člověk má nějaký životní problém – rodinný, vztahový, stres – a neví si s tím rady.

To, co není člověk schopen ve svém životě změnit vědomě, tak postupem času tělo začne dělat na nevědomé úrovni za něj.

Bolí mě hlava – mám toho plnou hlavu. Bolí mě záda – naložil jsem si toho více, než unesu. Pálí mě žáha – leze mi to krkem… To jsou typické projevy somatizace, informace o tom, že člověk dělá nějakou chybu, životní problém neřeší.

Tím se nemyslí jen fyzická zátěž, ale také starosti. Vysvětluji pacientům, že když má člověk starosti a moc si je bere, pak ho to tíží. Vyvolává to napětí, nejenom psychické, ale člověk je napnutý i svalově. Aby tíhu unesl, aby všechno stihnul a zvládnul. Svalové napětí samo o sobě vyčerpá velkou spoustu energie, člověk je pak unavený jenom z toho, jak je napnutý. Však se také říká „utahanej ze starostí.“ Pokud to trvá delší dobu, objeví se únava, bolesti šíje a zad, závratě, dechová tíseň, bušení srdce... Tělesné projevy jsou ze začátku funkční, na rentgenu, CT, v odběrech krve se většinou nic nenajde. Pokud ale funkční potíže trvají delší dobu, přejdou do organického problému: artrózy, vředů žaludku, astmatu, hypertenzní nemoci, infarktu... Ty už jsou nevratné, úplně se vyléčit nedají. Ideální je, když pacient a lékař zachytí varovné signály ve fázi funkčních potíží. Proto píši knížky, přednáším, dávám rozhovory. Aby lidé porozuměli, co jim tělo nemocí říká a nemuseli chodit k doktorovi. Pacientům v ordinaci pokládám 15 jednoduchých otázek, které mi pomohou najít klíč k jejich zdravotním potížím. (najdete je na konci rozhovoru, pozn. redakce). Každý si je může sám položit. Po skončení konzultace pacienti obvykle říkají: „Pane doktore, já jsem to věděl, tušil jsem to, vy jste mi to jen potvrdil.“

Na každého pacienta mám vyhrazenou hodinu. To bohatě stačí. Můj přístup je odlišný od přístupu běžného lékaře, který se psychikou a životní situací pacienta většinou nezabývá. Obvykle ho zajímá jen ten část těla, kterou má na starosti, řídí se postojem: „Psychiku a osobní starosti mi sem netahejte, mě zajímá srdce, plíce, žaludek, tlak...“ Přitom lidí, kteří somatizují, je naprostá většina. Na psychiatrii nebo k psychologovi, kteří by se zajímali o jejich psychiku a stresy nepůjdou.  Nejsou přece „blázni.“ To, co potřebují je komplexní psychosomatický přístup. Psychosomatika přitom není nic nového. Je to návrat ke zkušenosti a moudrosti rodinných lékařů. Takový doktor znal rodinu, děti, prarodiče, věděl, jak to v rodině chodí, a když k němu někdo z rodiny přišel, dokázal velice rychle, bez složitého vyšetřování, zasadit zdravotní potíže do souvislostí jeho života. To nám dnes nejvíc chybí.

Jakou roli hraje genetika?

Těch opravdu dědičných nemocí je strašně málo.

To, co se dědí, jsou způsoby chování, které k  nemocem vedou.

Pacientka si stěžuje na bolesti kyčle, na artrózu, říká – u nás se to dědí… maminka i babička měly endoprotézu. Pak si povídáme půl hodiny a ukáže se, že paní žije podobným způsobem života – nadváha, těžká fyzická práce, sedavý způsob zaměstnání, nedostatek vhodného pohybu, stres. Dědí se model chování, který k nemoci vede. Důležitou roli hraje i povaha. Dědí se nejen váha, výška, tělesné parametry, ale i povahové vlastnosti. Jestli jsem do medicíny vnesl něco nového, z čehož jsou pacienti vyvedeni z míry, pak to, že se zajímám o povahu rodičů, vztahy původní rodiny. To je strašně důležité. Zjistíte, že tatínek je cholerik, maminka hysterka, doma spory, děti si s nimi nerozumí, od malička žili v napětí…  Tyto emoční stopy a tenze pak přenášejí  do dospělosti, působí jim zdravotní potíže: závratě, bušení srdce, dechovou tíseň…  Objektivní nález je přitom normální. Tělesně na nich nic není. Problém je v tom, že je odmalička „stavěli do pozoru“ a není nikdo, kdo by jim zavelel „pohov, volno!“ 

Jak si udělat pohov?

Prvním krokem je si problém uvědomit, přiznat si ho. Nehledat vysvětlení jen v objektivních nálezech, vyváženě posuzovat i psychiku a mezilidské vztahy. Většina pacientů ale preferuje vysvětlení biologické, raději se schová se za diagnózu artrózy, výhřezu plotny, hypertenze, deprese, autoimunity… než by si přiznali vlastní selhání. Pohodlnější je udělat ze sebe pacienta, nechat se opečovávat, léčit… než přijmout zodpovědnost a starat se o sebe sám. Já pacientům žádné diagnózy nedávám.  Já jim je beru. Převádím je na problémy jejich života. 

Pacienta z vás dělat nebudu, vysvětlím vám, co je potřeba, abyste udělal vy, abyste pacientem nebyl a byl zdravý.

U klasického lékaře se vás maximálně zeptají na nemoci rodičů, ale ne na jejich povahu a na to, jaké s nimi máte vztahy. Pacienti někdy vůbec nejsou schopni popsat povahu rodičů. Přijde třeba špičkový manažer a zjistíte, že nemá vůbec žádný vztah s rodiči. To je typické pro psychopaty (podrobně o tom píši v knize Všichni jsou psychopati, jen já jsem letadlo).  V jejich původní rodině nefungovaly vztahy, otec byl třeba cholerik, matka chladná, nepoznali soucit, lásku neumějí ani přijmout ani dát. Jsou bezohlední, bezcitní, draví, charakterově zmrzačení. To je problém řady vysoce postavených manažerů a politiků. Společenský systém, založený na dravosti, bezohlednosti a individualizmu je přitahuje jako vosy na med. Oni ho dál rozvíjejí. Žijeme v éře psychopatů.

Rada na závěr – jak si zdraví udržet?

Celý můj medicínský život let radím lidem, jak na to. Říkám jim: Musíte sportovat, relaxovat, dělat dechová cvičení, zpívat, pěstovat vztahy, scházet se, nesedět celý den u počítače… Teď to vláda všechno zakázala. Aktivní péče o zdraví se stala podvratnou činností. Podle vlády máme sedět doma, sledovat počty nakažených, nechat se testovat a čekat na vakcínu. 

Styl a strava zralé ženy

Kategorie: Zdraví a krása

Věk po čtyřicítce je dobou zralosti, moudrosti a rozvážnosti. Po přechodu nepřichází stáří, ale nejlepší roky – a ty by si měla každá žena užívat.

Proč mluvím o nejlepších letech? Protože ve čtyřiceti už neřešíme šílené diety jako ve dvaceti, netrávíme noci na párty ani nad učebnicemi a nepotřebujeme zjišťovat, co všechno naše tělo vydrží. Po různých pokusech a omylech jsme konečně našly toho pravého a následovalo sice úžasné, ale také náročné a vyčerpávající období zakládaní rodiny. Máme za sebou bezesné noci s malými dětmi i žonglování s rolemi matky, partnerky, uklizečky, nákupčí, kuchařky – a to často souběžně s nějakou profesní rolí.

Teď už nám děti odrůstají a ustupují naše obavy o jejich zdraví, o přežití školy a také prvních lásek. Máme víc času na sebe a už také víme, že hollywoodské diety a potící pyžama jsou nesmysl. Chápeme, že je nutné pracovat na svých postavách a duších.

Právě jsem oslavila padesátku a vnímám tento čas jako dar za všechno, co jsem zvládla. Můžu se věnovat sama sobě a své práci, pečovat o partnerství a užívat si dětí zpovzdálí (za chvíli se začnou zlobit, když jim ještě budeme říkat děti). Máme doma už jen nejmladšího teenagera, ale i on už mi dávno přerostl přes hlavu a zvládá se samostatně učit nebo nám třeba uvařit.

Ženy od čtyřiceti let výše jsou podle mě ženami v těch nejlepších letech. Pokud si ovšem chtějí tato báječná léta skutečně užít, je potřeba si udržet dobrou kondici a náladu. Co doporučuji? Tu nejlepší stravu a péči o sebe!

Nejlepší strava

Pravidla zdravé výživy jsou velmi jednoduchá. Vůbec není pravda, že pokud se chceme stravovat zdravě, musíme se stát expertem na živiny a v populárních časopisech sledovat nejnovější výživové směry. A už vůbec není třeba dodržovat jakoukoliv dietu.

Zdravá strava, to je jídelníček postavený na příjmu skutečných potravin, které nejsou pokud možno vůbec průmyslově upravované. Naopak polotovary, vysoce průmyslově upravené a chemicky dochucené potraviny je potřeba omezit.

Obrovskou výhodou jídelníčku, který je založen na skutečných potravinách, je fakt, že taková strava je zdrojem maximálního množství živin, a to navíc v ideálních přirozených poměrech. Skutečné potraviny nejsou návykové (jako mnohé vysoce zpracované potravinářské produkty), nevedou k přejídání, ale naopak zajišťují zdravou přirozenou hmotnost, aniž bychom omezovaly jejich množství nebo musely počítat kalorie. Jídlo má být požitkem.

Pokud se najíte až poté, co si na kalkulačce nebo v aplikaci přepočítáte obsah kalorií, tak se zbytečně stresujete. To podle mě nemá se zdravím nic společného.

Zdravý jídelníček by měl obsahovat dostatek zeleniny, kvalitní bílkoviny a tuky. Pokud máte rády obiloviny, pak by měly být co nejméně zpracované. Do zdravé stravy nepatří umělá sladidla, trans mastné kyseliny, glutamát sodný a mnohá další dochucovadla.

To nejlepší z jednotlivých skupin potravin

Zelenina a ovoce

  • V konzumaci zeleniny se vůbec neomezujte. Čím více druhů sníte, tím lépe, tak totiž nejsnáze zajistíte příjem široké škály fytochemikálií – různě barevných látek, které podporují zdraví.
  • Ovoce si můžete obvykle také bohatě dopřávat.
  • Omezte ovoce jen na základě individuálního zdravotního stavu, zejména pokud trpíte diabetem, obezitou nebo jste právě v prvních fázích protiplísňové diety.
  • Možné jsou nejrůznější úpravy ovoce a zeleniny, přičemž každé zpracování přináší jiné výhody (samozřejmě nemám na mysli brambory v podobě hranolek nebo ovoce ve formě přeslazených kompotů).

 

Bílkoviny

  • Bílkoviny jezte ideálně v bio kvalitě, protože případné těžké kovy a chemikálie se cestou v potravním řetězci koncentrují, a proto je jich v živočišných potravinách vyšší množství.
  • Nezapomínejte na luštěniny, ořechy a semínka.
  • V případě potíží s trávením, jakkoliv omezeného příjmu stravy nebo nemoci spojené s podvýživou doporučuji živočišné potraviny, nejlépe jako součást každého hlavního jídla, i kdyby jen v omezeném množství.
  • V případě sóji upřednostňujte tradiční produkty, jako jsou fermentovaný tempeh, sójová omáčka a miso pasta.

 

Tuky

  • Nejlepší je jíst tuky v jejich přirozené podobě, tedy v rybách, oříšcích, semínkách nebo avokádu.
  • Z izolovaných tuků doporučuji užívat pouze tuky nejvyšší kvality a ze skutečných potravin, jako je bio máslo, sádlo a za studena lisované oleje.
  • Na pečení upřednostňujte sádlo a přepuštěné máslo před oleji, protože máslo a sádlo snese vyšší teploty.
  • Maximálně omezte trans mastné kyseliny, které se dnes nejčastěji nacházejí v ultra zpracovaných potravinářských produktech.

 

Obiloviny

  • Přednostně používejte obiloviny v jejich přirozené a minimálně průmyslově zpracované podobě.
  • V případě, že máte oslabené trávení, je nezapomeňte důkladně vařit a kousat.
  • Nejezte jenom pšenici, ale naopak co nejširší spektrum obilovin. Nezapomínejte na méně obvyklé druhy, jako jsou pohanka nebo kroupy.
  • Snažte se zvyšovat podíl příjmu bezlepkových obilovin.
  • Maximálně omezte výrobky z neplnohodnotné bílé mouky a potraviny kombinující bílou mouku, tuky a příchuti (mnohé kupované dezerty a sušenky).
  • Pokud trpíte nadváhou, cukrovkou nebo metabolickým syndromem, zkuste zásadně omezit sacharidy ve stravě (tedy i všechny obiloviny).

Podpora zdravého života pohybem

Pravidelný pohyb je nezbytnou součástí zdraví v každém věku, s přibývajícími roky se jeho význam ještě zvyšuje. Vyšší věk bez pohybu je totiž doprovázen postupnou ztrátou svalové hmoty a jejím nahrazováním tukovou tkání. Vedle hormonálních změn je právě tato výměna aktivní energii spalující svaloviny za pasivní tuk hlavní příčinou nárůstu hmotnosti, i když žena jí stále stejně. Příjem je sice stálý, ale výdej se snižuje a energie v podobě dalších tuků se ukládá.

Vedle pravidelného pohybu na čerstvém vzduchu jsou pro ženy nesmírně důležité i posilující cviky, které podporují zdraví kostí, a dále cvičení podporující ohebnost. Konkrétně doporučuji investici do lehčích závaží (ideálně se suchými zipy pro kotníky a zápěstí), švihadla, minitrampolíny, dále pravidelné posilování, jógu nebo cvičení pilates, procházky a hry venku. K šetrným a zábavným pohybovým aktivitám vhodným i pro vyšší věk patří také plavání a tanec.

Zásadní je, aby vás pohyb bavil, protože jen tak u něj vydržíte. Důležitější než nárazové ničení těla na maratonu je pravidelných 20 až 30 minut denně, které každý týden doplníte nějakou delší túrou, výletem na běžkách, na kole nebo na bruslích.

Pravidelný sport pomůže udržet si zdravou hmotnost, zlepšit flexibilitu a výdrž, uvolnit stres, snížit riziko vzniku srdečně cévních onemocnění, udržet žádoucí hladinu krevního cukru a tlaku a zlepšit náladu.

Dobrá nálada

Je pravda, že komedie nebo vtip většinu lidí rozesměje, ale dobrá nálada je ještě něco víc — je způsobena pocitem spokojenosti a činností, která nás baví a která je pro nás příjemná. Každá z žen určitě má svůj individuální seznam toho, co ji baví a co jí dělá dobře.

Mně samotné zlepší náladu pobyt venku, dále četba knih, správné množství spánku (nedostatek ani nadbytek není prospěšný), pohyb, dobrý film, setkání s přáteli a procházky se psem.

Prevence možných zdravotních potíží

Osteoporóza

  • Pro zdraví kostí nutně potřebujeme pravidelnou a správnou zátěž. K tomu je nejvhodnější pohyb s posilováním, ale fitness studio není nezbytné, stačí závaží na zápěstí a pravidelné domácí posilování anebo procházky se závažím.
  • Důležitá je zdravá strava s celou řadou minerálních látek a vitamínů, protože zdraví kostí závisí na synergii mnoha živin, ne na zjednodušené rovnici mléko = pevné kosti, jak se nám mlékárenský průmysl snaží namluvit.
  • Zásadním vitamínem pro ukládání vápníku v kostech je K2, najdete ho ve fermentovaných potravinách.
  • K nejlepším zdrojům většiny potřebných minerálních látek patří zelená listová zelenina, celozrnné obiloviny, zakysané mléčné výrobky a ořechy.
  • Maximálně omezte potraviny, které ochuzují organizmus o živiny – cukr, nadbytek soli, „soft drinks“ a vysoce průmyslově upravované potraviny.

 

Menopauza

  • Menopauza neboli přechod je podle moderní medicíny období, kdy dochází k trvalému ukončení plodnosti. Na řešení jejich projevů nabízí medicína celou paletu léků, stejně jako nám kosmetický průmysl nabízí hromady „nezbytných“ prostředků na maskování přirozených projevů stárnutí.
  • V mnoha tradičních kulturách je však menopauza považována za období jedné ze zásadních přeměn ženy, čas pro zklidnění a naladění na vlastní vnitřní život i na přírodu, čas otevřít se většímu poznání.

Přechod je oslavován a ceněn.

  • Změny spojené s ženským přirozeným cyklem nejsou projevy příšerné. Jde však o závažné mezníky v ženském životě, kterých podle mne zneužil medicínský a farmaceutický průmysl, a tak je mnoho žen dnes namísto příležitosti k poznání a vnímání vlastního těla považuje za nepříjemné projevy, jež je třeba léčit.
  • Velmi zajímavé jsou výsledky průzkumu, který zjistil, že v USA trpí až 70 % žen v souvislosti s menopauzou návaly horka, zatímco v sousední Kanadě je to pouze 30 % a v Japonsku pouhých 9 %. Otázkou tedy je, jestli návaly horka postihují ženy v různých zemích velmi nerovnoměrně, nebo jsou jen rozdílně vnímány a interpretovány. Protože už pouhé označení určitého jevu jako zdravotní potíže či dokonce jeho klasifikování jako nemoci může vést k negativnímu očekávání a hodnocení.
  • Pro pozitivní přístup doporučuji těšit se z praktických výhod života po přechodu, například užívat si sexuálního života bez obav z neplánovaného početí.
  • Doporučuji zamyslet se i nad smyslem přeměn. A v případě obtížných doprovodných projevů je zkuste primárně řešit přirozenými možnostmi. Suverénně nejlepší je pravidelný pohyb, relaxační cvičení a techniky, hormonální jóga, bylinky včetně aromaterapie, výživové doplňky a komplementární terapie.

 

Zvyšování hmotnosti

  • Asi od 30. roku se pomalu ale jistě snižují energetické potřeby organizmu (výjimkou jsou samozřejmě období jako těhotenství), což prakticky znamená, že k udržení stejné hmotnosti nám stačí nižší energetický příjem.
  • Dalším důvodem překvapivého nabírání hmotnosti může být zvyšování podílu tukové tkáně na úkor svaloviny (zejména pokud nemáte fyzickou zátěž) a samozřejmě také hormonální změny spojené s přechodem.
  • Přesto nemá smysl hladovět ani držet diety, obojí vede pouze k dalšímu snížení energetické spotřeby organizmu, který najede na úsporný cyklus.
  • Otázkou je, jestli zvyšování hmotnosti u některých žen není způsobeno příjmem stravy, která je sice považována za zdravou, ale pro daný konstituční typ není vhodná.

 

Podpora paměti

  • Mozek je třeba trénovat naprosto stejně jako svaly. Co se nepoužívá, zaniká.
  • Doporučuji pravidelné hraní stolních her (například šachy) nebo luštění křížovek.
  • Naši paměť trénuje i čtení nebo poslouchání knih v cizích jazycích.
  • Naprosto ideální je také zahájení studia, ať už chcete pokračovat ve svém oboru, nebo se učit něčemu úplně novému. Pokud třeba obvykle pracujete s počítači, ve volném čase se zajímejte o pěstování domácích bylinek. A pokud pracujete spíše venku, začněte se učit tvořit webové stránky…

 

Zajištění všech vitamínů a minerálních látek

  • Základem je dlouhodobý příjem skutečných potravin.
  • V období zvýšeného stresu a oslabení lze popsanou stravu doplnit vyváženou směsí vitamínů a minerálních látek, ale nejlepší je cíleně podávat jednotlivé potřebné živiny.

 

Terapie zdravotních potíží

  • Pokud se nejedná o akutní problém (otrava, přejetí autem), doporučuji, abyste se zklidnili a zamysleli nad tím, co se vám tělo snaží svými projevy říct, ještě než začnete obíhat ordinace lékařů. Velká část zdravotních potíží, jako je třeba zvýšená teplota, kožní výsev, trávicí potíže anebo bolesti hlavy, jsou ve skutečnosti obrannými reakcemi organizmu, které není vhodné potlačovat. Jenže běžná medicína nám většinou doporučuje pravý opak.
  • Raději pozorujte sebe samu a zapisujte si, co se s vámi děje. Přemýšlejte, proč to tak je, a využijte možnost přirozených terapií na podporu organizmu – na rozdíl od klasických léků, které většinou pouze potlačují symptomy.
  • Konkrétně mohu doporučit například využití Bachovy terapie, bylinek anebo třeba aromaterapie.
  • V případě závažnějších potíží je samozřejmě nejlepší svůj stav konzultovat s lékaři zabývajícími se i některou z komplementárních metod.

Rozhovor: Kvantový fyzik Jan Rak

Kategorie: Rozhovory

Změna smýšlení o realitě vede k tomu, že se člověk mění z role oběti do role tvůrce.

Poslední dobou stále častěji – nejen z úst kvantových fyziků – zaznívá, že prožíváme právě takovou realitu, jakou si sami vytváříme a jsme svým způsobem spolutvůrci světa.  Můžete laikovi tento pohled přiblížit?

 Je to poměrně jednoduché. Tento svět – vnější realitu a samozřejmě i sami sebe zažíváme a zkoumáme prostřednictvím pěti smyslů. Všichni víme, že disponujeme hmatem, čichem, sluchem, zrakem, chutí, ale navíc se jako smysl dá považovat i abstraktní myšlení, díky němuž smyslově zkoumáme abstraktní svět myšlenek a představ. Dnešní člověk si obvykle myslí, že všechny signály, které k němu přicházejí, jsou někde venku.  Dá se na to ale nahlížet i tak, že vše, co zažíváme včetně světa kolem nás, jsou jen zkušenosti vědomí.  Všechno, co existuje, existuje jen proto, že to registruje vědomí.

Samozřejmě by bylo potřeba precizovat, co přesně pojem „vědomí“ znamená. Bohužel se nám to těžko podaří, protože o tomto fenoménu zatím nepanuje shoda ani mezi vědci, ani mezi filozofy. Nicméně si pro tento okamžik představme pod pojmem vědomí to, co registruje a vnímá hologram reality. Pokud se na to podíváte z tohoto pohledu, dá se přistoupit na myšlenku, že vědomí je jediné, co vlastně existuje. Už filozof Descartes říkal: „Myslím, tedy jsem“, a zpochybňovali tak veškerou obecnou pravdu. Ať se bavíme o čemkoliv, tak otázkou zůstává, co je vlastně pravdou. Tedy i Descartes si už tenkrát uvědomil, že jediné, co může s jistotou tvrdit je, že on sám existuje. Potom se poměrně snadno dá přistoupit na myšlenku, že vědomí je jediné, co existuje.

Vědomí je jediné, co existuje.

To už je hodně abstraktní…

Ano, je těžší tento přístup akceptovat. Je to ale základ všech myšlenkových přístupů třeba z východu. Vědomí je primární. Filozofové i mystici říkají, že všechny zkušenosti vědomí, které máme, mají prvotní základní zkušenost v sebeuvědomění – v uvědomění si JÁ JSEM. V moderním slova smyslu „JÁ“ označuje to, čím vědomí je – a tím je prázdnota bez formy, obsahu, času, prostoru… nicota, ze které vše pochází. JSEM je už vědomí, nicota v pohybu. Vzniká tam již iluze pohybu, neboli času, která pak vytváří prostor, život a vše, co s tím souvisí.

JÁ JSEM je vlastně prvotní uvědomění si. Když se dítě narodí, začne si uvědomovat, že je, začne vnímat svět. Ale i v rámci božského vědomí se dá vznik vesmíru interpretovat uvědoměním si božského vědomí, že je.

BOX:

Dnešní většinový názor říká, že svět je mechanický, materialistický stroj a že existuje tam venku. Že prožíváme něco, co nemůžeme ovlivnit, že se dějí náhody, průšvihy apod., a že jsme obětí vnějších okolností. Mysticismus, východní filozofie a podle mě i moderní věda ve smyslu kvantové fyziky, která jasně narazila na problém vědomí, nabízí druhou variantu:  Zdrojem všeho je vědomí, které generuje vše a pozoruje samo sebe.  Změna těchto paradigmat, změna smýšlení o realitě, vede člověka k tomu, že se mění z role oběti do role tvůrce. Myslím si, že je to obrovským přínosem pro daného pozorovatele a navíc si myslím, že prožíváme dobu, která nějakým zázračným způsobem toto téma otevírá až téměř násilně. Jako kdybychom stovky let procházeli jakousi evoluční fází, kdy si k tomuto chápání jednotlivci dospívali jakousi jemnou cestou, ale doba dnes nastavuje takové zrcadlo a tak třese naší realitou, že nelze uniknout a ta změna se děje téměř revolučně. KONEC BOXU

Směřuje k propojení spirituality a vědy?

Moderní společnost nahrazuje často religiózní či náboženské vnímání a otázky vědou – toto prolínání světů mě obrovsky přitahuje. Vše se dá prezentovat východním deduktivním způsobem myšlení, nebo západním, tedy tím induktivním. Na západě hodně věříme na logiku a racionalitu a to, že věda racionálním vědeckým zkoumáním odhalí odpověď na jakoukoliv otázku. Nicméně z toho východního mystického směru se ukazuje, že existuje něco, co se dá vědecky zkoumat, ale je to veskrze subjektivní. Od psychologie až k mystickým zážitkům nebo zážitkům blízkým smrti – ty jsou veskrze subjektivní, přesto mají charakter objektivní reality, protože každý, komu se to stane, vypovídá víceméně stejně. Lidé, kteří prošli zážitkem blízkým smrti, mají zkušenosti velice podobné.

Mystická zkušenost je pravděpodobně verbálně nesdělitelná…

Moderní věda, i mystická zkušenost ukazují, že racionální pravdu nelze sdělit nebo předat – dá se pouze zažít. I moderní společnost, která lpí na vědeckém a racionálním uchopení, pro mě z nějakého nepochopitelného důvodu ignoruje to, že sama věda přesně k tomuto závěru dospěla taky. Matematici jako Kurt Gődel dospěli k závěru, že matematika sama o sobě nemůže vytvořit systém, který by nebyl rozporuplný. Dokázali, že matematika sama, což je vlastně svatý grál logického a racionálního myšlení, má své limity, přes které se nikdy nemůže dostat. Podle mě je to stejně významný objev, jako Einsteinův objev teorie relativity, kterou vlastně dokázal, že nic se nemůže pohybovat větší rychlostí než rychlostí světla.

Podle mě to všechno směřuje k tomu, že skutečnou pravdu lze jenom zažít. Můžete ostatním souputníkům nabídnout nějaké způsoby, jak se jí dobrat, ale nemůžete ji sdělit…

Co skeptici a ti, co lpí na paradigmatu racionální vědy?

Skeptiky mi byl udělen bludný balvan, ale domnívám se, že i ti skeptici, kteří tak lpí na tom, že je to přesně tak, jak tvrdí racionální věda, a nic jiného není přípustné, tak i ti se dříve či později nevyhnou konfrontací s touto skutečností. I když ostrakizují lidi, kteří se snaží o jiný pohled…

To připomíná církevní středověk. Je zřejmě bezpečné se opřít o strukturu racionální vědy?

Je bezpečné se opřít o strukturu většinového názoru. Každý vás podpoří.

Akademická obec je zřejmě náročné prostředí.

Ano, to samozřejmě je. Ale já se osvobodil ze systému – neříkám, že jsem „huba nevymáchaná“, ale nemohu žít proti svému přesvědčení. V akademickém světě funguje velmi silně autocenzura.

Mluvil jste o změně paradigmatu – je možné, že když si kritické množství lidí uvědomí, že realita je poněkud jiná, než jsme si zvykli ji vnímat, pak se to jako by „překlopí“…?

Pro mě ne úplně z jasného důvodu k této transformaci dochází úplně revolučním způsobem. To, co dneska prožíváme, o tom dříve snilo spoustu otevřenějších lidí.  Třeba před pěti lety se spousta lidí bavilo o ekologii, o globálním oteplování, o tom, co se musí změnit. O tom, že by se lidi měli probouzet. Města byla přelidněná – miliony turistů, přehuštěná obloha, léto začínalo už někdy v únoru… Najednou se vše s covidem zastavilo, v zimě napadl sníh, prožili jsme normální jaro, prší, ve městě je prostor – prostě se to děje. Někdy radikálním a dramatickým způsobem, sice prožíváme manipulaci vlády, ale opravdu se změna děje.

Před tím jsme měli možnost si cestu vybrat. I když samozřejmě následovat nesystémovou cestou vyžaduje velkou odvahu a oběti. Vykresluje to nádherně film o Giordano Brunovi – pokrokovém mysliteli své doby, který si podle paradigmatu tehdejší společnosti zasloužil ten nejtvrdší trest. Tehdy by vám 99% lidí řeklo, že je to správně, protože je to v rozporu s tím, co hlásá církev. Dnes každý ví, že měl vlastně pravdu. Každý akceptuje, že se Země točí kolem Slunce. Dnes jsou všichni na straně Giordano Bruna a ví, že se Země točí kolem Slunce, ale právě tito stejní dnes zase stojí na straně většinového názoru.

Dnešní společnost vlastně dělá to samé, sice se už neupaluje, jen jsme se posunuli. Před pandemií měl každý svobodu vystoupit z řady, což bylo podobně jako ve středověku, i když už nešlo o život. Teď svobody pro rozhodnutí ubylo. Pandemie nás nutí dělat zásadní rozhodnutí a už na to nemáme celoživotní prostor.

Vaše rozhodnutí se může opírat o většinový názor, anebo se můžete zastavit a zamyslet, zda se je pro vás v pořádku slepé přijímání názorů, které jsou prezentovány v televizi a v novinách. Například co virolog, to jiný názor. Každý si musí všimnout, že ve sdělovacích prostředcích mají prostor pouze virologové s jedním názorem. Ti ostatní jsou určitým způsobem cenzurovaní.

Teď nám doba ukazuje limity a možnosti systému a to, zda jsme ochotni tento systém dál utvářet.

Jak se tedy mohu vymanit z Matrixu, z toho, že nebudu ovce systému – jak dojdu k tomu, budu realitu vnímat jinak?

Víceméně jsme to už řekli na začátku. To, čemu věříte, tvoří to, co prožíváte. To je váš Matrix. Matrix, který máte v hlavě, tvoří síť toho, čemu věříte.

To, čemu věříte, to se pak v realitě manifestuje.

Použiji příklad – Jarda Dušek často vypráví historku o příjezdu Kolumba na ostrovy u Ameriky. Indiáni viděli jen námořníky na lodích, ale lodě schopni vidět nebyli, protože nevěděli, co loď je. Až jejich šaman, který měl otevřenější vědomí, byl schopen lodě vidět a tento vjem nasdílel do kolektivního vědomí kmene. Pak už je viděli všichni… Pokud se otevřete této možnosti, pak podobné věci můžete zažívat dennodenně. Někteří lidé věci, kterým nevěří, prostě neuvidí. Sensitivita se ale dá díky meditacím vycvičit.

Můžeme do této kategorie zařadit i zažívání zázraků?

Třeba taky… Když nevěříte v UFO, tak ho asi ani nikdy neuvidíte – pokud nedojde k nějaké hluboké transformaci kolektivního vědomí, což se ale také může brzy stát. Ten, kdo v něj věří a aktivně se snaží ho vidět, tak ho prostě uvidí.

Váš „believe“ systém (to, čemu věříte) vytváří realitu a to, co prožíváte. Je naprosto v pořádku, že v mojí realitě vnímám něco, co – ač se díváme stejným směrem – vy nevnímáte.

Kvantová fyzika totiž stojí na řešení rovnic kvantové fyziky. Jejich řešením je tzv. superpozice všech řešení (kombinace výsledku všech řešení) – pokud je řešením rovnice, že kočka je mrtvá a současně je řešením, že kočka je živá, pak z hlediska kvantové fyziky je výsledkem tzv. superpozice, tedy součet těchto dvou řešení. Kočka je současně mrtvá i živá.

Není úplně jednoduché to pochopit…

Není to složité, jen se tomu musíte otevřít. Žijeme ve světě, kde je něco pravda, anebo to pravda není. Buď je hrnek celý, nebo je rozbitý. To je jen povrchní pohled. Řešením je ale i superpozice těchto stavů. Tedy binární logika „buď, anebo“ v tomto světě nemá místo. Můžeme tady zmínit východní filozofie, kde je patrný přechod od duálního vnímání k jednotě. Tam platí „to i to“.

Tedy existence čehokoliv je závislá na pozorovateli?

Samozřejmě, to je obrovsky důležité. Dnešní společnost se bláhově domnívá, že věda vše vyzkoumá, nicméně se tímto nechci navážet do racionální vědy.

Newtonovy zákony ale v našem světě platí – třeba statika apod.? Nebo jsme opět u dohod?

Platí, když jim všichni budeme věřit. Děje se to už jenom tím, že provádíme experimenty a hledáme fenomény, které jsou v souladu s naším „believe“ systémem.

Výzkum a dnešní vědecký systém, který je založen na principech finančního toku, je obrovsky limitovaný v tom, aby se objevilo něco nového. Podporují se projekty, kde je jasné, že dopadnou tak, jak se očekává. Vědci se motivují k tomu, aby napsali co nejvíce článků, což bylo patrné teď v době pandemie. Najednou se ukazuje, že většina z článků z farmaceutického výzkumu není reprodukovatelná. Když se ani nic nového najít nechce – a ten prostor možností je obrovský, potenciál je opravdu neskutečný – tak se nic nového ani najít nemůže. Celý vesmír má nekonečně mnoho variant, a pokud se díváte jen na ty, které jakoby chcete vidět a ignorujete to, co by to mohlo určitým způsobem narušit, pak v tomto paradigmatu můžete žít tisíce let. Nicméně to paradigma se vždycky zhroutí. To, že Newtonovy zákony neplatí všude, je jasné. Máme teorii relativity, máme kvantovou fyziky, tam Newtonovy zákony prostě neplatí.

Co stárnutí, smrt, zdraví… to jsou témata, která se nás úzce dotýkají. Jak byste na ně nahlédl z pohledu kvantové fyziky?

To je ještě mnohem kontroverznější téma. Když jde o fyziku, tak máme pocit, že o moc nejde. Mohu si sice vysloužit bludný balvan, ale fyziku mnoho lidí neřeší. Když jde o zdraví, to už je něco jiného. Debata o tom, co je vědomí, může někoho míjet, i když s tímto postojem nesouhlasím. Každý chce přece vědět, co je smyslem života a jak by ho měl žít. Jak se život tvoří. Jak dosáhnout toho, abychom byli šťastní, ne stresovaní. Nicméně otázka nemoci, která je teď v našem prostoru obrovsky akcentovaná, už není žádná akademická nebo filozofická debata.

Současná situace nás nutí otevřít se myšlence, že to, čemu věříme, může být úplně jinak.

Absolutní pravda je chiméra – věřit něčemu můžete jen, pokud tomu dodáváte energii víry. Můžete ale připustit, že je to jinak… Všichni největší géniové, reformátoři, všichni, co přišli s převratnými myšlenkami – Einstein, Hus, Komenský… byli lidé, kteří si uvědomovali, že nic, z toho, čemu věří, není absolutní. Einstein přišel s tím, že neexistuje absolutní čas, a tím vyvrátil základní víru newtonovské společnosti, že existuje absolutní prostor a čas, to, že všem běží hodinky stejně. Prostě to nerespektoval, a stal se tak největším myslitelem naší doby.

Pokud si toto připustím a zbavím se všech berliček, o co se mám opřít? Ztrácím iluzorní jistoty…

To jste pochopila správně. Pokud toto někdo poslouchá a je úplně v pohodě, pak to asi úplně nechápe. Tento pohled musí v člověku vzbuzovat až nemilé pocity. Skutečné poznání – a mluvíme i o mystickém poznání – znamená, že všechny ty jistoty (a naše ega jistoty potřebují) jsou jenom jakési iluze. To pak samozřejmě v prvních fázích vzbuzuje až pocity hrůzy.

Co pojem Bůh – není tedy univerzálním východiskem, jistotou a opěrným bodem, ke kterému se nakonec všichni máme vztáhnout?

Jaká existuje jistota? Už Descartes říkal: „Já jsem – já si uvědomuji“. To je jediná jistota bytí. Teď se můžeme dostat k náboženství, které má jasně definovaný názor, nebo se můžeme dostat k mystice – pak mizí dualita a jistotu máte v tom, že žádná jistota není.

Jediná jistota bytí je uvědomění si „já jsem“, já existuji.

S tímto uvědoměním můžeme zažívat život jako obrovské dobrodružství.

Jasně, všechno se neustále mění. Všechno je zde jen dočasně. To, co dnes tvrdím, to je také jenom jistý pohled. Život, existence, tu není od toho, aby tady bylo něco navěky. To není vlastnost vědomí. Naopak – všechno se neustále vyvíjí, proměňuje a prozkoumává nekonečný prostor variant.

Znamená mystický prožitek vlastně takové vyhoupnutí se z duality do jednoty?

První fáze mystického prožitku jsou, že si uvědomíte, že realita stojí na principu duality, že to „nic“ se rozdělí na kladný a záporný pól. Vznikají polarity a to, co my vnímáme je vlastně polarizací ničeho – prázdnoty.

Co tíživá témata jakými jsou umírání – třeba holocaust… tento pohled je pro lidi, kterých se tato témata osobně dotýkají, velmi složitý.

Ano a je třeba zdůraznit, že se vším respektem a s pokorou to naprosto chápu a respektuji pocity těch, kteří něco takového zažili, či zažívají. Když se ale podíváte na současnou situaci, tak je svým způsobem podobná. Někdo tvrdí, že pandemie je jakýsi konstrukt, který někdo vymyslel, ale je tady také spousta lidí, kteří prošli těžkým průběhem, nebo jim zemřel někdo z rodiny. Pořád je to o tom samém – vy prožíváte realitu, kterou si vytváříte a které věříte. To, čemu věříte, to se děje. Když někdo věří, že řádí virus, který žere zdravé a hodné lidi, když si představuje hromady mrtvol… pak si tu realitu vytvoříte a prožijete. Naproti tomu i za války spousta lidí prožila klidné roky…

Byla a stále ještě je tato realita vytvářena pozorností, kterou jsme covidu věnovali a věnujeme? Zprávy, čísla…

Jasně a manipulace. Realita je subjektivní, můžete věnovat pozornost něčemu jinému a vytvářet si svoji realitu.

Nejsem na to malý pán? I když to je také jen moje víra…

Stále se k tomu základnímu vracíme – celý rozhovor by se dal přepsat do dvou vět:  

Objektivní realita je iluze, vytváří se „believe“ systémem, tedy tím, čemu věříme. Východiskem z toho je si uvědomit, že cokoliv, co považujeme za pravdu, to se dá zpochybnit – ne, že to může být jinak, ale tím, že se na to jinak podíváte, tak to jinak bude.

To je úžasně osvobozující.

Ano, i když to zpočátku může evokovat pocity strachu. Jistoty, o které se život opíral a opírá, se mohou změnit v prach jedním fouknutím. Uvědoměním si, že je to prach… a to je celé! To by úplně stačilo. Všechna ostatní slova a milióny knih, které se napsaly, jsou tady jen proto, že tato pravda je na jednu stranu obrovsky jednoduchá, ale je také obrovsky těžké ji skutečně implementovat do života. Sebevzdělávání, kurzy osobního rozvoje, filozofické knihy… Stačí si uvědomit, že tato pravda je tak jednoduchá, že ji stačí jen přijmout.

To jste potom trochu jako mnich, který musí rozmetat mandalu, kterou tak dlouho tvořil – musíme „rozmést“ vše, co jsme před tím do života přijali a nabrali?

Není nutno rovnou rozmetat – stačí připustit. Ono se to pak rozmete samo. Toto vědění – to není víra, ale vědění – vám potom otevře obrovské nové možnosti. To je princip bytí.

Teď jsme tak nějak uvězněni v určité škatuli.

Ano, a když vystoupíte ze škatule, tak se vám otevře nový obrovský vesmír. A když se vrátíme k nemocem nebo zmiňovanému holocaustu, pak nás toto poznání nebo uvědomění osvobodí i od jakéhokoliv utrpení. Všechno, co se děje, tak si určitým způsobem vytváříte proto, aby vás to někam posunulo. Se vším respektem, jakákoliv nemoc, utrpení. Mluvíme-li o holocaustu – vždyť na individuální úrovni se to děje denně. Lidé jsou pořád obětí násilí a kriminálních činů. To jsou osudy, které lidé prožívali, prožívají a prožívat budou.

Domnívám se, že každý je schopen unést jen tolik lásky, kolik unese bolesti.

Skutečná láska, která tvoří tuto realitu, znamená, že do sebe akceptujete, přijmete cokoliv. To je i obrovská bolest – bolest matky, které zemřelo dítě. I to je láska. Proto mnoho lidí není schopno se dostávat na vyšší úrovně lásky. Znamená to totiž, že čím víc máte v sobě lásky, tím víc bolesti musíte v sobě integrovat. Přijmout, požehnat všemu, co se děje. Odpustit, požehnat, že i to je součástí toho božského výtvoru.

To jsme se téměř dostali ke křesťanství...

Křesťanství nevychází z nějakých pomýlených principů. Jiná otázka je, co je aplikováno v církevních strukturách. Ale jinak principy všech skutečných filozofií a náboženství jsou bezrozporné. Kristovo vědomí – co to znamená? Proč je tam ta symbolika nebo skutečnost utrpení na kříži? Když začnete milovat svůj život, musíte ho milovat se vším, co jste prožila – i s tím utrpením.

My tu bolest ale nechceme, odstrkáváme ji od sebe pryč.

Právě. To, co nechceme, to jen blok a mantinel, který nás drží. Láska vás přenese i přes utrpení, ale pouze v okamžiku, když ho přijmete. Krásná zkušenost jsou žhavé uhlíky nebo potní chýše. Šílené teplo, trpíte… tím se otevírá brána.

Přijetí utrpení je jedinou možností, jak ho přežít.

Podobné je to s nemocemi. Co je nemoc? Duše – duch se chce nějakým způsobem projevovat a vaše tělo to ignoruje, dostává se do disharmonie a duše posílá přes tělo zprávu. Pokud se necháme vmanipulovat do reality, kde svoje poznání ignorujeme, tak se to začne projevovat určitou somatizací. Pokud už duch v těle nemá čeho dosáhnout, chodíte do práce z práce… Když už spirit nemá možnost se rozvíjet – co by v těle dál dělal? Tělo už není nástrojem, který umožňuje duchu naplňovat svoje poslání.

I smrt je velké téma.

Dá se dospět k závěru, že pokud je zdrojem všeho vědomí a vědomí je to jediné, co existuje a je nezničitelné, pak veškeré ty víry, že smrt je konečná, se dají „rozprášit“.

Smrt i život je iluze. Objektivní život je iluze. Vědomí nemůže jen tak zmizet, vědomí je to, co vždycky bylo, co je a co bude, protože i čas je iluzorní.

Smrt a konfrontace s vlastní smrtí je v podstatě to nejdůležitější, co člověka v životě čeká, to je náš nejdůležitější úkol. Moderní společnost se snaží pojem smrti vytěsnit a akcentuje věčné mládí.  Smrt a život je to samé. Nepochopíte život, pokud nepochopíte smrt. Jsou i metody, jak se k tomu přiblížit. Vystupování z komfortní zóny – třeba ta zmiňovaná potní chýš. Indiánské nebo tibetské metody, kdy se člověk na dlouhou dobu zavře do tmy a ticha. To jsou rituály, kde se nahlíží temnotě a nicotě do tváře.

Ještě k nemocem – pokud si toto uvědomíme, pak pochopíme, že i přesto, že existuje „evidence-based“ medicína (opírající se o důkazy), která tvrdí, že existují nevyléčitelné nemoci, tak i přesto existují miliony spontánních uzdravení, která jsou v rozporu s pohledem západní medicíny. Možná by stálo za to se zamyslet nad tím, kde se berou? Proč se to tomu procentu lidí podaří? Zamysleme se na závěr nad tím, proč se někdo dokáže uzdravit ve stádiu, kdy klasická medicína tvrdí, že je konec a není to možné. Jarda Dušek často vypráví o Klemencovi Kubym – jezdí po nemocnicích, kde ukazuje, že má přerušenou páteř (doložitelné na CT) a on se postaví na nohy a odejde. Je to otázka víry! Toto je skutečnost, která je v možnostech každého…

Dotek univerza

Kategorie: Celostní medicína

Bylo mi čtrnáct let, když se to stalo poprvé… Na školním výletě v Nízkých Tatrách. Dost se běhalo po horách, v noci se moc nespalo… Uprostřed snídaně jsem se během zlomku vteřiny ocitl jako by v jiném světě. Hlasy a zvuky plné jídelny se ztlumily. Slyšel jsem je jakoby pod vodou a já se v mžiku stal hříčkou jakýchsi tajemných, mocných sil. Celkem děsivé. Kupodivu jsem nebyl k smrti vyděšen, jak by se asi dalo očekávat. Nikdo na mě nemohl, myslím, nic zpozorovat. Stav mi byl notoricky povědomý, i přes svou „premiéru“. Dobře mi jistě nebylo, slyšel jsem své srdce, hučelo mi v uších a měl jsem pocit, že jsem ztratil hmotnost. Mohlo to trvat několik vteřin. Pak vše ustoupilo, jak to přišlo. OK, řekl jsem si. Nic se neděje.

Ale dělo se… Astrálních přepadovek přibývalo. Co jsem tenkrát o tom asi tak mohl vědět? Co o tom mohli vědět jiní, rodiče, případně lékaři? Zhola nic. Nikomu jsem o tom instinktivně neříkal. Až do tohoto okamžiku. Opravdu. Teď o tom píšu – a jen proto, že mě nedávno opět navštívil Vesmír, ovšem v zcela jiné podobě.

Když jsem byl nevyspalý a dost mentálně přetížený, nepříjemné stavy se vracely. Od svých osmnácti let jsem skoro každý týden sloužil v nemocnicích noční služby. Zprvu jako zřízenec, pak jako sestřička (!) a nakonec od roku 80 jako lékař… Navíc jsem v sedmdesátých a osmdesátých letech byl častým návštěvníkem hospod a vináren. Skoro každý víkend. Vedle toho jsem dost sportoval, intenzivně četl a studoval. Organizmus tedy býval velmi často přetížen. Podivné stavy se dostavovaly sporadicky, několikrát do roka, ale skutečně stály za to! Nejhorší byly k ránu. Dostaly novou kvalitu. Probudil jsem se s příšerným, bezmocným pocitem a věděl jsem, že jde do tuhého. Ač při vědomí, nemohl jsem ovládat tělo. Nedokázal jsem ani otevřít oči, pohnout nejmenším svalem. Byl jsem rád, že dýchám. Navíc jsem zcela zřetelně, mnohem zřetelněji než je obvyklé vnímání reality, cítil přítomnost zla. Nejčastěji mělo energetickou podobu temného velkého dravce, jehož jsem nedokázal zařadit. Člověk? Zvíře? Ne. Co tedy?! Seděl na mě a já nevěděl, kdy se můra rozplyne. Trvalo to minuty. Navíc jsem naprosto zřetelně slyšel různé velice nepříjemné zvuky nebo hlasy. Pak najednou cuk a vše bylo v pořádku. Později jako neurolog jsem se dozvěděl o dg. spánková obrna. Četl jsem o zvukových a dotekových halucinacích – četl jsem o sobě v psychiatrických a neurologických učebnicích!  Mnohem později, již jako homeopat, jsem rozmlouval s  epileptiky a snažil se pochopit jejich pocity. Mnozí mi v různých verzích líčili podobné stavy. Ty následovaly bezprostředně před ztrátou vědomí a křečemi. Někdy k záchvatu nedošlo a zůstalo u paniky s totální bezmocí. Pochopil jsem, že mám zvláštní druh epilepsie. Pochopil jsem, že my, neurologové, o epilepsii víme celkem prd. Pochopil jsem, že jde o astrální útoky.

Pochopil jsem, že léčba epilepsie, narkolepsie, paniky a asi i schizofrenie a hlubokých depresí nemůže spočívat v psychofarmacích. Později jsem si to natvrdo ověřil i v praxi… Zjistil jsem, že jediná šance je spirituální pomoc nesmírně laskavých lidí. A také velmi mocných, vědomých. Ti se tak ovšem těžce hledají, leč kdo neúnavně hledá, najde.

Docela nedávno mi docvaklo, že epilepsie je porucha korunní čakry, jež nás spojuje s Univerzem.

Také i díky autopatii ze sedmé čakry, mám toto z krku. Zbyl mi jen špatný spánek, ale i ten se pomalu zlepšuje. Vše má smysl a já hrál vysokou hru. Při drsných vpádech energetických parazitů jsem se postupně učil, jak s nimi vycházet. Bylo třeba se zbavit strachu a začít komunikovat. Začal jsem se bránit. Prodělal jsem fázi urputných energetických bitev, které mě dost vyčerpávaly. Nakonec jsem – pod vlivem duchovní četby a rozhovorů s léčiteli, dospěl do stádia pochopení. Začal jsem klást dravcům otázky – kdo jsi, co chceš…? Jakej máš problém? Co pro tebe mohu udělat? Posunul jsem se (i v těchto ubohých stavech) do pozice někoho silnějšího, podporovaného světlem. A útoky se stávaly méně nebezpečnými, až ustaly.

Když projevíte skutečnou lásku, plnou pochopení, vyrazíte agresorovi zbraň z ruky. A… začaly přicházet jiné návštěvy.

 Ta poslední, cca před deseti dny probíhala takto:

Někdy kolem čtvrté ráno jsem se náhle ocitl v „jiném“ stavu. Někdo u mě byl. Nemohl jsem se tradičně hýbat. Cítil jsem ženu. Nesmírně něžnou a milující. Jako by mě znala už tisíce let… ležel jsem na boku a ona si lehla za mne, také na bok. Pažemi jemně, ale přesto i pevně obepnula mou hruď. Obličej přitiskla k mé tváři. Bylo to nesmírně, až nepozemsky příjemné. No a já začal, jak už to umím, hned konverzovat… „Kdo jsi?“ Nic. Nedostalo se mi odpovědi. Došlo mi, že takto se ptát nemohu, že na to ještě nemám „papíry“. OK, tak systém ano-ne. „Známe se?“ Odpovědí mi bylo okamžité silnější stisknutí. „Miluješ mě?“ A tu energie objetí narostla do drtivých rozměrů… Ale pak se během několika okamžiků celá scénka rozplynula a já se pohnul… Taktilní halucinace? Cha!!

Před týdnem u mě byla klientka s dg. roztroušená skleróza. Klasiku odmítla, provádí autopatii a během několika let se zbavila veškerých příznaků nemoci. Bohužel přišly silné bolesti dolní páteře a zobrazovací vyšetření (CZ, MR) prokázala jasnou plotnu – k operaci. Vyšla z nemocnice a stoupla si na autobusovou zastávku. Náhle k ní přistoupila stará žena, prý skoro ježibaba, přitiskla se k ní a položila jí na rameno svou ohyzdnou tvář. A ona uslyšela, jak jí laskavě, ale zároveň velmi důrazně říká: „Nechoď na operaci!“ Moje klientka byla z tohoto výjevu lehce „šoklá“ a už si neuvědomuje, jak ta paní zmizela. Přijel autobus a ona nastoupila. Nikoho nikde venku už neviděla… Včera se dohodla s neurochirurgy, že nebudou operovat. Zkusí pod CT kontrastní kontrolou aplikovat nějaký zpevňující materiál, který by páteř měl stabilizovat v místním znecitlivění. Narkóza může pro pacienty s RS velmi nebezpečná. Pro některé. Může pak dojít k silnému zhoršení nemoci…  

Univerzum se o nás zajímá, kolem nás neustále bdí duchovní průvodci, andělé… Biopole kolem nás je ovšem také plno bytostí, které samy hledají pomoc. Mohou i zoufale útočit na lidi plné strachu. Jedině přes jeho „pach“ k nám mohou. Nikdy není nic ztraceno! Univerzum je na naší straně, stačí si to uvědomit – je celé nadržené se s námi mazlit. Stačí to laskavě dovolit…

Tip na prázdninové putování: Zářící Hvězda Broumovských stěn

Kategorie: Pro volné chvíle

 

Broumovská vrchovina je území, na němž se nachází nejrozmanitější geologické jevy zvláštního významu, vzácnosti a krásy. Ty společně s charakteristickými stavebními či kulturními památkami reprezentují zdejší krajinu a její neobyčejně bohatou historii.

                                                                                                                          Ing. Stanislav Stařík 

Ať navštívíme kteroukoli část Čech, Moravy a Slezska, tak v ní vždycky nejdeme něco zajímavého, až neopakovatelného. Zejména v pískovcových až neuvěřitelně fantastických třetihorních skaliscích. Jsou to viditelné projevy zvětrávání způsobené vesmírnou energií – prasílou, energií, která v různé vydatnosti prostupuje vším, co se ve Vesmíru nachází.

Když se podíváme na leteckou mapu, tak vidíme, že celý broumovský skalní masiv je velmi členitý. Při podrobnějším zkoumání zjistíme, že skaliska z červeného pískovce rozdělují nestejně silné linie více méně zarostlé lesním porostem. A ty se dokonce křižují tak, že vytvářejí síť, jíž Keltové říkali rybářská.

Základním poznáním je zjištění, že energie prasíla vytváří vesmír, a následně také několikametrovou síť energetických linií dvou opačných fyzikálních vlastností prostupující zemským povrchem. Jedny energii prasílu vydávají a druhé ji odebírají. To věděla nejstarší lidská společenství. Prokazatelně už v době kamenné. Ta ji nejenom využívala, ale též energetickou hodnotu linií dokázala proměňovat. Důsledkem tohoto poznání je bezpočet kamenných (vzácněji dřevěných nebo hliněných) menhirových a pyramidálních systémů.

Dnes si ale povídáme o Broumovsku. Převládající horninou Broumovských stěn je energeticky nejvíce vodivý červený pískovec, který dává krajině její nevídaný, specifický ráz. Ten ještě ozvláštňují stolové hory. Ty se většinou nacházejí severněji, na území Polska v jejich Národním parku stolových hor.

Broumovské stěny o rozloze 638 hektarů, s několika skalními městy, jsou národní přírodní rezervací už od roku 1956. Velký okruh měří 53 kilometrů. Malý okruh je pouze čtyřkilometrový. Větší, začínající od barokní kaple Panny Marie Sněžné je na celodenní výlet, ale se dá turistickým tempem zvládnout za čtyři hodiny. I na těchto trasách najdeme kromě pěkných výhledů řadu zajímavých skalisek. Snad nejznámější je Skalní divadlo.

Skoro 12 km je dlouhá jižní hradba červených pískovcových skal, jejímž nevyšším vrcholem je Božanovský Špičák (772 m n. m.). Plošně jsou Broumovské stěny členěny bezpočtem roklí, a mnohdy i neobvyklými skalními útvary. Nástup na objevování jejich zajímavostí byl v jejich nejjižnější a turisticky nejnáročnější části. Žlutá značka nás zavedla jak ke skalní bráně, tak k vyhlídce Koruna. Z počátku jsme procházeli kamenitou cestou plnou stoupání a klesání. Prošli jsme kolem několika pseudokrasových propadů, abychom se dostali až před její vrcholovou část, k několika pramenům a převážně vyschlým slatinným mokřadům typických pro stolové hory. To znamená, že jsme se dostali – na poměrně krátkém úseku – od míst energeticky vydatných míst až k místům zcela opačným.

Energie se po celé trase představuje nestejně dlouhými užšími nebo širšími skalními průrvami nebo svislými stěnami.

Jedinečnou ukázkou v horní části naší cesty byl kříž dvou skalních pískovcových prostupů ukazujících přesně na pozitivní průsečík dvou na sebe přibližně kolmých linií. Nemohli jsme zcela pochopitelně vynechat skalní bránu a vyhlídku Koruna. Zatímco na skalní bráně se podepsala především vyzařovací složka prasíly – lidské tělo dobíjecí energetické místo, pak na skalním výběžku Koruně se podepsala opačná složka, tedy energii odebírající. Na takovém místě není radno dlouho přebývat.

Po návštěvě Koruny se přesouváme kolem Čertova sedla do nejzajímavější části pojmenované Bludiště. V něm nacházíme bezpočet fantastických skalních útvarů. Jeho součástí jsou Slavanské skalní hřiby, které jsou většinou obrostlé lesním porostem. Podobné najdeme v Kladském pomezí, zatímco další, pojmenované Pokličky, najdeme v Kokořínském údolí, nebo, jednu téměř neznámou, ba přímo utajenou, v lesním masivu západně od zříceniny královského hradu Ralsko. Ale vraťme se na Broumovsko.

Téměř na konci našeho „skalního“ putování se nachází kamenná památka, jíž je Pánův (Oberfořtův) kříž (1827) stojící pod Božanovským Špičákem. Kříž je usazen na kříži vyzařovacích linií. Vytváří kolem sebe, na vyzařovacím průsečíku linií, pole poměrně velké energetické mohutnosti.

Kříž byl dříve součástí Vambeřické poutní cesty. Nyní se stal místem rozcestí tří turistických cest – žluté, zelené a červené. Další neméně energeticky vydatné místo najdeme na vnější boční obvodové zdi kostela archanděla Michaela ve Vernéřovicích. Vlastně ho ani nemusíme hledat. Je totiž označené, upozorní nás na něj Ježíš Kristus. Další dobíjecí místo najdeme na okraji obce Otovice – je jím sloup se čtrnácti svatými pomocníky (1886), kteří jsou římskokatolickou církví uctíváni společně. Mezi ně např. patří sv. Barbora, či sv. Jiří. Každému z nich je přiznávána léčivá síla. Místo pro tento sloup bylo přepečlivě vybráno. Jeho střed je nad sloupem označujícím zároveň vydatný průsečík linií. Proto má místo před ním, zejména přímo proti sloupu, skutečně léčivé účinky. Dobíjí totiž člověka léčivou životodárnou energií.

Za historicky nejstarší známou stavbu můžeme nedaleko Otovic považovat zarostlé Slovanské hradiště na vrchu Hoprich. Zůstaly po něm pouze více či méně viditelné valy. Jejich stáří můžeme pouze odhadovat. Mohly vzniknout kolem roku 700.  Ale posuňme se v čase do počátku 18. století. Protože Geopark Broumovsko, má kromě přírodního ještě druhý aspekt. Tím jsou barokní stavby postavené otcem a synem Kryštofem a Kiliánem Ignácem Dienstzenhoferovými.

Perlou mezi těmito stavbami je největší z nich – benediktinský klášter (s nádherným řádovým kostelem sv. Vojtěcha), který jak pták Fénix vstává z popela. Druhou opačnou, tedy nejmenší stavbou, je pěticípá kaple Hvězda. Obě stavby jsou energeticky nadmíru vydatné.

Nejdříve si ale stručně představme barokní kostely, které kapli P. Marie Sněžné obklopují. Většinou to jsou půdorysně neobvyklé kostely. Jsou úžasnou ukázkou barokní tvorby založené na průběhu sítě energetických linií.  A v několika málo případech také na její proměně. Stavby působí také jako zářiče energie nejenom dovnitř, ale také ven. Záleží na způsobu uložení a vhodně vybraném materiálu. Což zcela pochopitelně věděli také stavitelé. Na Broumovsku byl, nejenom kvůli dostupnosti, ale právě také kvůli energii, používán červený pískovec. Jako dlažební kámen ho dokonce najdeme v prvním rajském dvoře broumovského kláštera. Podívejme se na některé jednotlivé energeticky zajímavé stavby:

 

Ruprechtice – kostel sv. Jakuba Většího (1720 – 23) se zděnou zvonicí a farou je ze všech kostelů energeticky nejvydatnější.

Vernéřovice – kostel Sv. Michaela archanděla (1719 – 22) postaven na návrší uprostřed vsi v místě dřevěného kostela. Je to jednověžová oválná skladba. Původní zvony, jako u bezpočtu dalších kostelů v Česku, ukradli za války Němci. Má o něco menší energetickou vydatnost podobnou další stavbě.

Otovice – kostel sv. Barbory (1725 – 27) s osmi kaplemi, v obci u silnice. Je postaven na místě dřevěného protestantského kostela, jako u jediného z celé skupiny vede osová hlavní linie kostela přibližně směrem sever – jih, energetická vydatnost stavby je ve srovnání s ostatními mírně nadprůměrná.

Vižňov – kostel sv. Anny (1724 – 28) se hřbitovem.  Energeticky velmi vydatná je márnice s kaštanem koňským, ve srovnání s předchozími je energeticky nejméně vydatný. Z nedalekého Meziměstí musím výjimečně třeba zmínit ještě dvě stavby. Malý barokní zámek je založený klasicky. To znamená vyzařovací linie je na zámek přibližně kolmá a prostupuje středem vstupních dvoukřídlých vrat. Architektonicky úžasná stavba, na kterou mě upozornil letitý tulák Českem V. Kašpar, by měla být prohlášena národní kulturní památkou. Monumentální pozdně barokní nádraží se sokolovnou, divadlem a restaurací bylo totiž vybudováno v 70. letech 19. století. Jedna polovina patřila Prusku a druhá Rakousko-Uhersku.

Heřmánkovice – kostel Všech svatých (1722 – 27) stojí na mírném návrší nad obcí a nahrazuje předchozí dřevěný. Stavba je protáhlý ovál. Energeticky vydatná je opravená márnice pod ním, energeticky nejvydatnější ze všech předchozích staveb.

Bezděkov – kostel sv. Prokopa (1724 – 27), patrona benediktinů, je kromě jejich klášterního kostela sv. Petra a Pavla v Broumově jako jediný v celém Česku s hodinami, dvouvěžový a jako jediný zároveň leží mimo Broumovsko. Je na okraji obce a zdaleka viditelný, v porovnání s předchozími je energeticky nejméně vydatný.

Broumov – kostel sv. Václava je ve srovnání s ostatními menší stavbou méně než střední vydatnosti, je až čtvrtou sakrální stavbou postavenou na stejném místě.

Božanov – kostel sv. Máří Magdalény (1735 – 48), stojí na místě kostela předcházejícího z roku 1384. Zvenčí zdánlivě vypadá jako podélná stavba, má ale kruhový půdorys hlavní lodě a eliptický presbytář, doplňuje ho hranolová věž. Ježíš (Pankrator) před vstupem do kostela je na vydatné vyzařovací linii a také mohutná lípa, která je vyšší než střecha kostela. Na stupínku před oltářem stojí kovový kříž označující průsečík linií, což je v Česku také jedinečné. Je to energeticky nejvydatnější kostel, jak nám z dálky napovídá mohutná lípa před vstupem do kostela.

Šonov – kostel sv. Markéty (1726 – 29) – dva předchozí kostely shořely, proto dvě věže šikmo vsazené do půdorysu snižují, kvůli zásahu bleskem energetickou vydatnost stavby, kostel střední energetické vydatnosti.

Martínkovice – kostel sv. Jiří a Martina (1709 – 19) postavili Martin Allia se synovcem Janem Baptistou. Ač obdélníkového půdorysu, tak z kazatelny působí jako kruhová stavba, v porovnání se všemi předchozími stavbami je energeticky nejvydatnější.

Před večerem náročného dne jsme dorazili ke kapli P. Marie Sněžné (1732 – 33) pojmenované Hvězda. Několik desítek metrů vlevo, v sousedství pěticípé Hvězdy, vězda, je chata (bývalá hájovna) stejného jména, jejíž stylový interiér je také „hvězdně“ vyzdoben. Z jejího vnitřního ochozu nahlédneme do úžasného členitého lesního porostu prostoupeným, možná ještě stále neobjevenými, roztodivnými skalisky.

Do sousední pohostinné chaty jsem zašel za p. Novákem pro klíč od kaple.  Když jsem mu sdělil, že nám už vyšel vstříc broumovský farář dr. M. Lanži, který nás zásobil několika kilogramy klíčů od kostelů Broumovska, tak mně také převelice ochotně klíč od mřížových dveří zapůjčil. Kaple Hvězda je totiž energeticky nejvydatnější stavbou ze všech uvedených. Je postavena ve tvaru pravidelné pěticípé hvězdy. Představme si trochu její historii: Byla vybudována za opata Otmara Zinkeho v roce 1733, stejně jako zmiňované kostely Broumovska Kiliánem Dientzenhoferem. S kaplí byla v sousedství postavena poustevna pro mnicha, který ji měl chránit. V roce 1787 byla kaple z nařízení Josefa II. zrušena. Obnovil ji až v roce 1855 opat Dr. J. N. Rotter. V dávných dobách byl na stejném místě, známém pod pojmenováním Polická hora, postaven dřevěný kříž, na jehož vrcholu byla připevněna pro orientaci pocestných zlatá hvězda.

Pětiboká kaple Hvězda je postavena na velmi vydatném průsečíku linií. Příčná vytváří skalní průrvu prostupující pod základy kaple. Průrvy v pískovci vytváří, jak jsme si v úvodu pověděli, silné vyzařovací linie. Ne až tak energeticky vydatných, jak jsem již uvedl, je v Broumovských stěnách víc.

Po energetické stránce je kaple Hvězda opravdovou hvězdou.

Závěrem článku si povězme o tom nejdůležitějším. Benediktini – podobně jako různým způsobem Tovaryšstvo Ježíšovo (jezuité) zejména v Klementinu – poukázali kovovým křížem nepřehlédnutelně dvakrát na energetický průsečík linií. A to ve vstupním prahu broumovského kostela svatých Petra a Pavla. A po druhé na dřevěném stupínku před hlavním oltářem. Benediktini předpokládali, že se na energetickou síť linií zapomene, a tyto dva kříže měly být trvalou připomínkou jejich poznání. A nemýlili se.

Rozhovor: Jirka Ledvinka

Kategorie: Rozhovory

Jirko, když jsme připravovali knížku Od počátku k prvopočátku, povídali jsme si, že na Otce zapomínáme, nebereme ho „do hry“, jsme tak nějak odpojení a neuvědomujeme si svou vlastní Božskou podstatu… Tehdy jsem to vnímala jako pobídku k propojení, k navazování a prociťování vědomého vztahu s Otcem, Bohem, Stvořitelem, k otevírání srdce. Teď vnímám určitý posun – začít si více uvědomovat vlastní Božství, Božskou jiskru a to, že jsme součástí Božské hry. Že jsme vlastně také Božskými tvůrci.

Určitě!

Je tedy důležité svoje Božství přibírat stále do hry, samozřejmě ani nezapomínat na základní stavební kámen – spojení s Bohem, Otcem – a z tohoto bodu tvořit a manifestovat svoje touhy a přání?

Přesně tak. Já bych ale spíš použil slovo „zadávat“. Vždycky říkám, že pokud cítíte, že by to nějak mělo být, tak si to zadejte a očekávejte výsledek. Nebo to lze vyjádřit slovem „žít“.

Existuje spousta učení, jak si přitáhnout do života hojnost, partnera apod., ale často tam chybí zmiňovaný výchozí bod, kterým je Božský Tvůrce, spojení s Ním a vědomí vlastního Božství.

Ano, často tam chybí toto propojení. Potřebuješ si ho uvědomovat – ne prázdnotu, nebo že jsi v nějakém zmaru, nebo že ti něco chybí.

Je špatně, když toto spojení necítíme 24 hod denně?

Ne, vůbec ne, stejně o tom víš. Víš, že máš zájem a máš tam pozornost – tak to necháš v klidu proudit. Někdy to ani nevnímáš, je to v klidu.

Můžeme to přirovnat k předem nastavenému autopilotu?

Ano, a ani by nešlo, aby ses na to soustředila každou chvíli. Je to automatické. I kdybys propojení nevnímala, ber to tak, že ho třeba zastiňují jen nějaké emoce, které zase odejdou.

Teď když spolu mluvíme, tak je prožívání vlastního Bytí někde na pozadí…

Ano a to je vlastně ono. Obvykle to ale osobnosti nestačí – chce nějakou senzaci a něco vnímat. Božství je ale v klidu. A až přijde příležitost něco zadat, tak to učiníš.

Je Božím záměrem, abychom my lidé tady na Zemi prožívali a cítili své Božství, a z tohoto bodu tvořili?

Ano, je to záměr Boha, a zda i ty budeš mít stejný záměr, to už je na tobě. Ty sama rozhoduješ, zda je to i tvůj záměr – ale měl by být.

Díky tomu, že máme svobodnou vůli, tak se mohu rozhodnout, zda ten nejvyšší Boží záměr tady budu naplňovat, nebo zda se budu podřizovat matrixu, strachům, programům mysli…?

Ano.

Pokud by to všichni takto uchopili a žili svoji esenci, svůj potenciál, pak by si každý žil ve své „bublině“ a občas se propojil s „bublinou“ někoho jiného?

Ano, tak nějak si to lze představit…

Co vztahování mezi lidmi? Spolupráce ve firmách, kde pracuje spousta lidí. Vytváří něco dohromady…

Tam je důležité, aby to lidé dělali proto, že je to baví. Pokud se rozhodnou, že už takto žít nechtějí, tak se systémy rozpadnou a budou fungovat úplně jinak – na Božském principu a na tom, že si každý dá to nejlepší. Ne pracovat ve firmě, kde nechce být. Lidi si budou vybírat.

To je paradigma současné společnosti, která je dopovaná strachem. Kdybychom byli všichni vědomí…

… ano, vypadalo by to jinak.

Nebo je to určitá fáze vývoje?

Obojí.

Říkáš být ve své realitě, tvořit si svoji realitu – když tu byl lockdown, stejně sis nemohl dělat vše, co bys rád, v tvém případě třeba akce naživo.

Dostaneš jiné nabídky, abys tím prošla. Pokud tady přebýváš v „Božském“ a tyto problémy si nepřipouštíš, pak sice dodržuješ zákony, ale zároveň dostaneš nabídku, jak tím projít. Nestrádáš. Žiješ tak, abys dostala jen to nejlepší. Já mám třeba v zadání, že vše dopadne báječně. Věděl jsem, že když nebylo možné akce pořádat, že to dopadne jinak, ale dobře… Začalo se dělat on-line, zároveň jsem se někam posunul a vyzkoušel jsem si to. Takto by k tomu měli přistupovat všichni.

Pokud někomu krachne podnikání, neměl by se lekat, ale naopak se těšit, co nového přijde. Vždycky se nějaké řešení najde.

Pokud máš ale zábrany, že to z různých důvodů není možné a věříš jim, pak to probíhá přesně podle tohoto scénáře. Spousta lidí se z pozice strachu ptá, proč to nejde. Pokud si ale naopak uvědomuješ  Božskou realitu a přistoupíš k tomu tak, že je to o.k., pak dostaneš ještě něco lepšího, co bys ani nevymyslela. Mysl to totiž ani vymyslet nemůže… Je důležité být stále v nastavení hojnosti. Pokud bychom to všichni uměli, pak by neexistoval ani žádný covid, protože lidstvo by bylo na takové úrovni, že by se takový problém do jejich světů vůbec nedostal. Pokud se k tobě dostane informace, že se někde objevila nějaká nemoc, pak tě obvykle napadne „aha“, tak to můžu mít i já – automaticky, aniž by ti došlo, že je to nesmysl, že to k sobě vůbec pouštět nemusíš.

Pokud jsem Božské realitě a uvědomuji si to, pak se dá říci, že tam nemoc vůbec nemá místo?

Ano, vůbec tam nepatří. Nemá tam místo, nelze ji mít.

Pouze pokud se propadnu do systému…

To, co se tady děje, je odraz lidstva a jeho úrovně. Nejen covid, ale cokoliv dalšího… Lidi by se od toho měli odvrátit, měli by se rozhodnout, zda to přijmou, nebo ne.

Přesto – pochází covid z Božské reality?

Dá se to tak říct. Všimni si toho zvláštního původu. Dělá si, co je potřeba, různě mutuje a nedá se uchopit… Lidstvo se od toho má odvrátit, ne to řešit. Lidi, místo, aby to takto uchopili, tak řeší opatření. Tvrdí, že nechtějí covid, ale spíš nechtějí opatření.

Zeptám se na vědomější propojování a uvědomování si vlastního Božství – např. tvoje Boží otisky – nebo meditace. Je to něco, co pomáhá člověka v tom Božském stavu více ukotvovat?

Určitě! Pokud za mnou přijde člověk s přesvědčením, že to tímto způsobem obdrží a jde si za tím, tak ano… V tu chvíli se vše dá zesílit a urychlit. Pokud ale přijde někdo, kdo je jen zvědavý a vlastně ho to vůbec nezajímá, tak se tak úplně neděje. Každý je jiný. Mnoho lidí to již uchopilo.

Lze i přes obrazovku?

Funguje to stejně. Setkání naživo jsou lepší kvůli komunikaci, ale z hlediska energií je jedno, jestli jsi třeba v Austrálii.

Dá se říct, že pokud se někdo připojí, tak ho vlastně přizveš do své bubliny a on se může s tebou vyhoupnout?

Není to tak úplně, lidi se tam vlastně přizvou tím, že mají zájem – přizvou se tak do „Božského“. Já je ani nemusím brát k sobě. Spíš za sebe, nechám si svou bublinu tak, jak je, jen je přizvu do toho „Božského“. Procítí to sami. Musíš neustále pamatovat na vlastní svébytnost!

Co ty věty o tom, že jsme tady všichni propojeni?

Na to bych dal pozor. Dal bych pozor na různé energie, které tady „plavou“, vždyť spousta lidí má v sobě i určité věci v nepořádku – pokud budeš brát, že jsme všichni propojení, pak si „natáhneš“ i určité problémy. Máš mít svůj svět čistý – propojení úplně nejsme, pouze o sobě víme.

Jsme tedy propojení skrze Božský zdroj?

Ano, ale zároveň máme svoji svébytnost. Pokud si tam nechám kohokoliv vstoupit, pak může nastat problém. Nejsme na stejných úrovních a někdo mi tam může zanášet problémy. Mnoho lidí si říká, že když je v tom „Božském“, tak se nic nestane – stane, pokud na to nahlížím z pozice mysli. Pokud jsi v „Božském“, jsi v sobě, pak toho člověka jen pozoruješ, nestahuješ si z něho nic do sebe. Problémem může být, když z pozice mysli nebo ega máš „za povinnost“ někomu pomáhat. Naciťovat se na něj, cítit se skoro stejně špatně – takové propojení je špatně. Bereš si do sebe problémy tohoto člověka a jeho vnímání.

Zpátky k tvořivosti a práci. Paradigma dnešní doby je, že lidé stráví v jedné práci často celý život.

To je často z pozice strachu. Musím to dělat takto, protože to jinak nejde. Pokud to přijmou za pravdu, tak je to pro ně pravda. Měli bychom si hlídat, abychom nepřijímali něco, co nám vyloženě nesedí. Nemyslet si, že je to v pořádku – není to v pořádku.

Opět tedy záleží na mně, jak se rozhodnu, nepřijímat systém přesvědčení, který je mi předkládán společností? Záleží, čemu uvěřím, jestli tomu dám zelenou, nebo červenou? Nesouvisí to i s určitou silou, jakou já jako osobnost disponuji?

Někdo má to přesvědčení silnější a věří si víc. To si ale můžeš i věnovat. Každý z nás má stejnou možnost.

Mně teď naskočila astrologická symbolika a takové ty představy, které souvisí s jednotlivými znameními.

Pak jsi v područí astrologie. Tvoje Božství se k tomu staví tak, že když to tak vnímáš, tak ti to dá.

Z toho vyplývá, že je úplně všechno možné, ale úplně všechno.

Také je. Přesně k tomu to směřuje, můžeš si nastavit cokoliv.

Je dobré postupně a pomalu posouvat limity víry, čeho jsme schopni?

Můžeš i rychle, ale není dobré na sebe tlačit a jít postupně. A časem si troufneš na víc.

Říkáš „troufnout“ – často si netroufneme a jsme zavření v určité škatulce.

Ano, to je hlas ega, musíš mu dát ale najevo, že ho překročíš. Ono protestuje – hlavně tam nechoď… Na začátku to vyžaduje velkou odvahu překročit všechny strachy. Prostě si to dovolíš, i kdyby ego předvádělo všechno možné. Dovolíš si to a očekáváš výsledek, ale nepracuješ na tom, to by se snižovala kvalita, dávala bys najevo Božství, že mu nevěříš.

Zadání, co chci, mohu ale modelovat postupně?

Vždy říkám to nejlepší, co je možné…

Často bereme ohledy… Bude to znít sobecky, ale alfou a omegou by měl být můj zájem, moje štěstí?

Sobecké to vůbec není, vezmi si, že ti to ovlivňuje celý život. Pokud jsi v nepohodě a nepokoji a nedáš si maximum, potom začneš strádat. Sice říkáš, že nechceš trpět, a přitom si to utrpění takto vytváříš sama. Jak se chceš uzdravit, když třeba chodíš do práce, která tě nebaví…? Pozor, je to vlastně převlečené ego.

Proč by naše Bytí, Božství mělo fungovat v nějakém útrpném módu. Má to tu být o radosti a spokojenosti.

Dotkli jsme se nemocí – toho, že si je k sobě pustíme a vlastně v tom božském nemoci nemají místo. Pragmaticky se zeptám – co stárnutí?

Také je to program.

A můžu ho nemít?

Ano a budeš vypadat pořád stejně.

Život od mimina k starci, stárnutí – to je nějaká plošná iluze?

Je to tak obecně přijímáno.

Tedy vše, co je obecně přijímáno, vytváří určité pole, skrze které my programujeme pole našich možností?

Říkáš to dobře – můžeš si vybrat, co si do čistého pole dáš.

Tedy „naházím“ si tam všechno, čemu věřím. Je mi tu sdělováno, že lidi se rodí a umírají, mají choroby, chodí do práce od 8 do 5 hod… tedy obecné pravdy, kterým věříme, a ty mě potom ovlivňují? Ty mohu postupně měnit. Ale může tam být i spousta „pravd“, o kterých ani nevím, že je mám… co s tím?

Pokud máš jasně zadáno, že jsi v Božském poli, tak ani tyto podvědomé pravdy tam nebudou. Prostě se rozplynou. Občas se nějaká může připomenout, ty si uvědomíš, že to není pro tebe a jdeš dál. Pak se tady teprve můžeš cítit dobře a strachy tě nebudou napadat, přesně tak to teď naciťuješ. Když se tam dostaneš, pak tam žádné strachy nemají místo.

Stárnutí a potažmo smrt… může to být i jinak, než jak to vnímáme?

Asi bych to spíš bral tak, že tě to tady asi 1000 let bavit nebude. Rozhodneš se tedy odejít, až budeš chtít.

Mělo by to tak i být – odcházet ze Země, nebo této reality, vědomě?

Ano, když si tady splníš, co jsi chtěla a budeš vnitřně vědět, že už ti to stačí.

Co reinkarnace? Vracíme se zpátky?

Ano. Ne každý zvládne to, co má, za jeden život… Tedy aby duše nabrala kapacitu, uvědomění si svého Božství.

Objevte Rituál krásy podle staré čínské tradice

Kategorie: Zdraví a krása

Rituál krásy podle čínské medicíny je prověřený staletími. Však jej používaly už nádherné konkubíny na dvorech čínských císařů, aby jejich obličeje byly stále svěží a dokonalé. Jinak by totiž přišly o místo. Jaké bylo tajemství jejich půvabu? Dámy si své půvabné tváře pravidelně masírovaly NEFRITEM!

Nefrit můžete použít buď jako kamennou destičku GUA SHA, tím pak provedete masáž přesně takovou, jakou používaly čínské krasavice. Nebo zvolíte modernější evropskou verzi masáže za pomocí face rolleru. Rituál má ale dvě PODMÍNKY: Masáž musí být prováděná nefritem a má to být masáž lymfatická.

1. Podmínka: nefrit
Nefrit je polodrahokam, který je velmi tvrdý – stupeň jeho tvrdosti je mezi 6 – 6,5 stupně Mohsovy stupnice. Je tedy přibližně stejně tvrdý jako křemen, navíc má však jednu velmi důležitou vlastnost. Krystal nefritu má úžasnou krystalickou mřížku, mnohem houževnatější než křemen. Oslní vás i svou krásnou – má nádhernou tmavě zelenou zklidňující barvu a po naleštění se dokonale skelně leskne. Při kontaktu s pletí je stále chladný, takže zmenšuje rozšířené póry a zpevňuje pleť. Staří Číňané připisovali nefritu léčivé účinky. Vyráběli z něj číše, ze kterých pili – věřili, že nefrit dává vodě očistnou sílu. Z nefritu také vyráběli šperky a amulety, kterým připisovali léčivé působení. Nefrit měl předávat svému nositeli vyrovnanost a duševní klid.

2. Podmínka: masáž
Pokud si pravidelně dopřáváte kosmetické ošetření pleti, jistě víte, že základem profesionálního ošetření pleti je důkladná masáž. Dnes vás seznámíme s masáží, která pro váš obličej udělá více než zručné prsty kosmetičky. Navíc si masáž můžete provádět sama doma buď pomocí kamenné destičky Gua Sha, nebo pomocí face rolleru.

Malá vsuvka na téma lymfa 
Abychom pochopili princip masáže Gua Sha, musíme se seznámit s lymfou.
V Evropě se často hovoří o hodnotách cukru, cholesterolu a dalších látek v krvi, ale o lymfatickém systému se mluví mnohem méně. Proč bychom o něj vlastně měli pečovat?
Lymfatický systém hraje důležitou roli – má za úkol čistit organizmus od všech naplavenin, které vznikají při metabolismu potravin. O odvod škodlivin z těla se stará lymfa, což je nažloutlá tekutina proudící v lymfatickém systému. Lymfatický systém je součástí systému imunitního. Pokud lymfa špatně proudí, objeví se otoky, únava, dochází k i poruchám imunity.
Správné fungování lymfatického systému podpoříme vyváženým jídelníčkem a správným pitným režimem – vhodné jsou teplé čaje a velmi prospěšný je kvalitní lymfatický čaj, který lymfu pomocí speciálních bylin pročistí. Důležitý je také pohyb a cvičení. To nejlepší, co pro lymfu můžeme udělat, je ovšem lymfatická masáž! Hani, tady bude Diochi čaj

Seznamte se s klasickou čínskou masáží Gua Sha
Tato masáž je v Evropě prakticky neznámá. Víte, co znamená Gua Sha v překladu? „Gua“ je pohyb v jednom směru, doslova „škrábat“ a slůvko „Sha“ znamená špatný. Doslovný překlad tedy je „seškrábat“ všechno špatné z těla. K masáži se používají nefritové destičky, ovšem vymyšlené tak, že dokážou promasírovat i hlubší vrstvy kůže a pleti. A aby to „škrábání“ nebolelo, provádí se za pomoci speciálního oleje. Jedná se o masáž celého těla, při které pacient leží, a po masáži se doporučuje konzumace lymfatického čaje, který podpoří odplavení toxinů z těla.

Čínští lékaři jsou precizně seznámeni jak s anatomií, tak s propojením jednotlivých orgánů těla akupunkturními drahami. Masáž Gua Sha je dokonale promyšlenou lymfatickou masáží, která vede k detoxikaci a pročištění všech orgánů a správnému rozproudění krve v těle pacienta. Organizmus si pak s nemocí poradí, jednoduše ji vyloučí a sám se uvede do stavu rovnováhy.

Kosmetická masáž Gua Sha
Podle tradiční čínské medicíny se na obličeji nachází body, které propojují všechny orgány v těle. Pokud provádíte masáž Gua Sha na obličeji, pracujete tedy nejen na své kráse, ale i na ozdravení celého organizmu. Podmínkou masáže je nanesení krému, séra či oleje na pleť.
Pak pomalými pohyby masírujete obličej kamennou destičkou Gua Sha vždy od středu ven.

Evropa touží po originalitě a pohodlnosti – tak se narodil face roller.
Válečky z nefritu jsou zasazené do kosmetické pomůcky s rukojetí tak, aby rolovaly po pleti. A protože se již používají mezinárodně, ujal se anglický název face roller. Face roller jemnou masáží rozproudí lymfu v celém obličeji, pleť se prokrví a spustí celou sérii ozdravných procesů. Uvolní obličejové svaly, vyhladí otoky a tmavé kruhy pod očima a nastartuje detoxikaci pleti. Díky tomu se vlastně vaše pleť uvede do stavu „samoléčení“. Sama se začne regenerovat a postupně si sama vyhladí vrásky. Cítíte, jak je to dokonalé?

Výsledný efekt
Jak myslíte, že se nejvíce omladí obličej? Tak, že se zdokonalí jeho kontury, vyrýsuje se čelist, lícní kosti a hlavně brada. Ztracená energie čchi se rozproudí a postará se o vaši krásu.

Jak používat face roller:
1. Na vyčištěnou pleť naneste svůj oblíbený krém nebo olej.
Není to nezbytné, ale je to vhodné, válečky pak po pleti lépe kloužou a zapracují prospěšné
látky do pleti.
2. Větším válečkem začněte rolovat vždy od středu obličeje směrem ven.
3. Malým válečkem masírujte citlivou oblast kolem očí, opět dlouhými tahy směrem ven až k
vlasům. Pak jemně masírujte horní i dolní víčka.
4. Pokud máte na obličeji otoky, dejte roller na pár minut do mrazáku a použijte
vychlazený.

Rozdíly mezi masáží destičkou Gua Sha a face rollerem
Masáž destičkou Gua Sha je vynikající pro rozproudění lymfy a vyloučení toxinů, vrásky se vyhlazují rychleji. Masáž se provádí 2x až 3x týdně na obličeji, navíc je vhodná i na celé tělo. Musí se provádět s podkladovým krémem, nebo olejem, aby se pokožka nepoškrábala. Ale nesmí se používat na problematickou a aknózní pleť.
Face roller se může používat na každou pleť, jeho benefitem je, že pomáhá i při akné.
Masáž se dělá jen na obličej, optimálně ráno a večer. Ráno je masáž vhodná na minimalizaci otoků po spánku a probuzení pleti. Večer face rollerem krásně zažehlíte do obličeje svoji noční péči o pleť. Face roller je natolik hladivý, že se může použít i přímo na pleť
bez podkladu. Použití rolleru je jednodušší, vyhlazení vrásek je však o něco pomalejší.

Zásadně kámen přírodní!
Gua Sha i face roller si můžete koupit syntetické – z umělé hmoty nebo z barevného skla. Vypadají hezky, ale užitek pleti nepřinesou. Nemají léčivé účinky pravých kamenů. Pouze drahokamy mají na pleť účinky detoxikační, ozdravné, energetizující a ochlazující.
Rituál krásy, který se datuje již od sedmého století našeho letopočtu, se vyplatí dodržovat podle tradice. Ostatně destička Gua Sha i face roller z nefritu nejsou finančně náročné. Přesto nebo možná právě proto můžete být jejich účinky na vaši pleť příjemně překvapeni. Zařadíte-li je do svého denního rituálu, rozkvete vaše pleť do své přirozené krásy. Inspirujte se na www.iplove.cz, kde můžete koupit ty nejkvalitnější nefritové face rollery i Gua Sha kameny za příznivé ceny a samozřejmě doplňte kosmetickou péčí DIOCHI.

Celostní medicína Počet článků:  83

Poznání Počet článků:  18

Rozhovory Počet článků:  25

Psychologie Počet článků:  12

Osobní rozvoj Počet článků:  19

Novinky Počet článků:  3

Zdraví a krása Počet článků:  79

Pro volné chvíle Počet článků:  15

Co se do Sféry nevešlo Počet článků:  37

Sféra speciál Počet článků:  1

Vaření Počet článků:  17

Spiritualita Počet článků:  1

Strana 1 z 23