Aktuálně na stáncích
Sféra 05_06_2024
Dárek k předplatnému
Dárek k předplatnému
ZDARMA k předplatnému kniha Svět bez stížností v hodnotě 195,- Kč
Dárek obdržíte do pěti týdnů od zaplacení. Platí pouze pro nové předplatitele tištěné Sféry v České republice. Pouze do vyčerpání zásob.
- Základní údaje
- Kategorie: Celostní medicína
Jak je ovlivněna stavba a fungování mužského těla i mysli podle zásad komplexní provázanosti jednotlivých orgánů? Pro odpovědi na otázky se obrátíme k moudrosti tradiční čínské medicíny. Připomeneme si důležitost ledvin a esence ťing, kterou ledviny uchovávají. Nastíníme vliv tradiční čínské medicíny na vývoj mužského plodu v době těhotenství i jeho celkový růst a vývoj. Zaměříme pozornost i na specifické zdravotní potíže spojené s mužskou populací.
Z minulého článku jen lehce zopakujeme nejdůležitější a nejpodstatnější souvislosti. Ledviny jsou považovány za jeden z nejdůležitějších orgánů těla. Jsou jinovým – plným orgánem patřícím do elementu vody, podle funkce patří k jangu i jinu. Říká se o nich, že jsou „kořenem jin-jangu všech vnitřních orgánů“ a „pramenem života“. V ledvinách se uschovává vrozená životní síla i hmota, z níž se člověk rodí, žije a plodí. Ledviny uchovávají esenci ťing - „kořen těla“, tj. základní substance, z níž se formuje zárodek. Zárodečné substanci říkáme prenatální esence ťing nebo též vlastní esence ledvin. Po narození je uschovávána v ledvinách, kde se stává základem pro zmiňovanou rozmnožovací esenci a umožňuje člověku plodit děti. Ledviny řídí i vodní metabolismus a rovnováhu tělesných tekutin, vládnou kostem a vytváří míchu. Udržují kosti zdravé a silné. Navenek se otevírají ušima, urogenitálním otvorem a konečníkem.
Nyní si probereme funkci esence ťing u mužů podrobněji. Esence ťing tvoří základ pro rozmnožování. Z jedné strany tvoří základní substanci pro budoucí zárodek, ale kromě toho představuje i látku (sílu), která umožňuje dozrání pohlavních orgánů a jejich funkcí. V období dospívání se z esence začíná vytvářet plodotvorná látka nazývaná tchien-kuej. Když dosáhne určité síly, v těle dochází k biologickým změnám, které se u chlapců projevují tvorbou semene a ejakulací, schopností oplodnit. To je začátek pohlavního dozrávání. Plodotvorná látka dále sílí, čímž se muž stává pohlavně dospělým. Tento stav trvá přibližně do 40. roku věku, kdy síla ledvin začíná oslabovat, a tím i slábne plodotvorná látka. Semeno u mužů se stává řidším a nemá sílu oplodnit vajíčko.
Čínská medicína popisuje u mužů 8letý cyklus proudění esence ledvin.
Esence ledvin po narození počíná sílit a chlapec se rychle a všestranně vyvíjí. Na konci prvního cyklu, u chlapců ve věku 8 let dochází k vyrůstání nových zubů trvalého chrupu a začínají houstnout vlasy. Na konci druhého cyklu, ve věku 16 let, začíná s probuzením plodotvorné látky, pak ke tvorbě spermatu a již je možno zplodit dítě. Když dosáhne třikrát osm let, čchi ledvin je silná a vyrovnaná, šlachy a kosti jsou silné, proto dorůstají zuby moudrosti a počet zubů je úplným. Když má čtyřikrát osm let, šlachy a kosti jsou mocné, svalstvo je pevné a plné. Tato vzestupná tendence a udržování si celkové dobré fyzické kondice pokračují zhruba do konce pátého cyklu, tj. 5x8 let, pak čchi ledvin slábne a začínají se objevovat s tím spojené zdravotní potíže. S každým dalším cyklem výrazněji. Tělo slábne, pohlavní síla se oslabuje, vlasy vypadávají, zuby se kývají, záda a pas se ohýbají, chůze ztrácí jistotu, slábne i sluch, přicházejí vrásky na tváři a vlasy protkávají šediny.
Nejčastěji se disharmonie ledvin u člověka projeví snížením až zadržováním močení, nebo naopak hojným močením a pomočováním, ke kterým dochází v případě, když prázdnota čchi ledvin způsobí oslabení svíracích funkcí ledvin. K častým projevům patří tlak a bolest v kříži a bederní oblasti, ochablost dolních končetin, studené nohy, ztráta vitality, zhoršení sluchu, hučení v uších až hluchota, neplodnost, oteklá horní víčka nebo i špatná kvalita vlasů. Nespavost a celková nervozita souvisí s prázdnotou jin, zapomnětlivost pak s vyčerpaností esence ledvin. Oslabení ledvin se také projevuje bolestmi kolen, otoky nohou. Vodnaté otoky jsou způsobeny prázdnotou jangu ledvin, voda se začne zastavovat a kumulovat v povrchových částech těla. S disharmonií jsou spojené i poruchy pohlavních funkcí.
Jedním z nejčastějších problémů specifických pro muže jsou potíže s prostatou, ať už záněty, zbytnění nebo rakovina prostaty. Nepříjemnosti muži pociťují i v sexuální oblasti s impotencí, sníženým libidem a předčasnou ejakulací. Všechny potíže velmi úzce souvisí s esencí ledvin. Poodhalíme postupně možné příčiny jednotlivých zdravotních problémů trochu podrobněji.
Prostata zdravého muže je velká asi jako vlašský ořech, váží zhruba 20 gramů, je umístěna pod močovým měchýřem. Jako prstenec obkružuje močovou trubici, je tvořena snopečky hladké svaloviny a drobnými žlázkami. Prostatické žlázky vylučují sekret, který se při ejakulaci mísí se spermiemi. Prostatu postihuje nejčastěji benigní hyperplazie prostaty (BPH), prostatitida (akutní nebo chronický zánět prostaty) a rakovina prostaty.
Prostatitida je zánětlivé onemocnění prostaty postihující muže nejčastěji ve věku 20 – 40 let. Objevuje se plíživě s pomalým zhoršováním. Obvykle se rozděluje na bakteriální a nebakteriální zánět, ale oba druhy zánětu se prokazují dle tradiční čínské medicíny téměř stejnými příznaky. Rozeznávají se 4 základní příčiny této nemoci. Řešení nabízí opět čínská dietetika. Téma stravování je velmi opomíjeným tématem, avšak pro tradiční čínskou medicínu stěžejním způsobem léčení. První příčinou může být stagnace čchi a blokáda krve ve spodním ohništi projevující se bolestí v oblasti mezi šourkem a konečníkem, v podbřišku a ve varlatech, dále se mohou objevit bolesti v bedrech, krev v moči nebo ve spermatu či mírné bolesti při močení. Druhou příčinou je vlhko a horko blokující spodní ohniště (časté močení, pálivá bolest penisu, obtížné močení, kalný výtok, brnění a svědění penisu, kalná a žlutá moč, zácpa se suchou stolicí a pokleslými a nateklými varlaty). Nedostatečnost jin ledvin se stoupajícím ohněm je třetí příčinou s bolestí v bedrech, slabostí v kolenou, závratěmi a motolicemi, pískáním v uších, nespavostí, hojnými sny, noční polucí a častou erekcí. Poslední nejčastější příčinou je nedostatečnost jangu ledvin (slabost v kolenou, zimnice, třesavka, studené končetiny, impotence, samovolný výtok spermatu, předčasná ejakulace, bledost, zkalená moč a unavený duch.
Zvětšená prostata se objevuje nejčastěji u mužů po 50. roce života a je součástí přirozeného stárnutí. Při zvětšené prostatě moč nemůže volně odcházet z močového měchýře, hromadí se v něm a může tak zapříčinit i zánět prostaty. K typickým příznakům patří časté močení v noci (čím častější, tím je problém vážnější), snížené množství moči, snížení síly a proudu moče, obtížné nastartování močení nebo ukapávání moče po nekompletním vymočení se. Důvodů z pohledu tradiční čínské medicíny je několik, vyjmenujeme si je: horko v plicích, vlhko a horko klesá do spodního ohniště, nedostatečnost jinu ledvin se stoupajícím ohněm, stagnace čchi a blokáda krve ve spodním ohništi, nedostatečnost jangu ledvin, nedostatečnost čchi sleziny s poklesem, stagnace jaterní čchi. Každá příčina s sebou nese jemné rozdíly v příznacích a samozřejmě i v doporučeném stravování a léčbě.
Rakovina prostaty je jednou z nejčastějších rakovin u mužů. Nejobvyklejšími příznaky jsou obtížné močení, slabý proud moče a časté močení. Může být způsobena stagnací vlhka a horka ve spodním ohništi, stagnací energie čchi a blokádou krve, nedostatečností energie čchi ledvin. Vždy je zapotřebí při těchto potížích vyhledat lékaře, změnit stravování a životní styl.
Velkou roli hraje při vzniku prostatických potíží životní styl. Úprava životosprávy je důležitá v prevenci i při léčbě. Při potížích s prostatou je doporučováno odstranit ze svého životního stylu tabák, alkoholické nápoje, kofein, chlorovanou a fluorovanou vodu, kořeněná a konzervovaná jídla, rajčata a výrobky z nich. Omezit též konzumaci masa, mléčných výrobků a rafinovaných sacharidů. Proti zbytnění prostaty pomáhá dostatek rostlinných bílkovin dodávajících organizmu aminokyseliny. Dobrým zdrojem jsou pivovarské kvasnice, luštěniny, ořechy, kukuřice i dýňová semena s vysokým obsahem zinku. Prospěšná je strava s vysokým obsahem vlákniny. Jezte proto potraviny celozrnné a dostatek zeleniny (brokolice, růžičková kapusta, zelí, květák, aj.). Doporučuje se užívání zinku, selenu, vitamínu C, vitamín E a esenciálních mastných kyselin.
Impotence je nedostatečná erekce se zachovanou sexuální touhou, na rozdíl od sníženého libida, kde je erekce dostatečná, ale bez sexuální chuti a zájmu. Rychlost dosažení erekce záleží na věku muže. Ve 20 letech se jí dosáhne během několika sekund, v 60 letech po 5 – 10 min, ale to neznamená, že se jedná o impotenci. Vše tedy závisí na věku muže. Jde o přirozený proces stárnutí. Sexuální aktivita by měla být přizpůsobena věku, fyzické kondici a ročnímu období. I podle ročních období by měla být aktivita přizpůsobena, největší by měla být na jaře a nejmenší v zimě. Příčinami impotence mohou být nedostatečnost jangu ledvin, nedostatečnost srdce a sleziny, vlhko a horko jater klesající do spodního ohniště, stagnace jaterní čchi, blokáda krve, chlad v játrech a též šok a strach poškozující ledviny.
- Základní údaje
- Kategorie: Sféra speciál
Dárek k předplatnému
ZDARMA k předplatnému kniha Svět bez stížností v hodnotě 195,- Kč
Dárek obdržíte do pěti týdnů od zaplacení. Platí pouze pro nové předplatitele tištěné Sféry v České republice. Pouze do vyčerpání zásob.
- Základní údaje
- Kategorie: Celostní medicína
Dnes probereme konkrétní zdravotní téma na pozadí jeho hlubších příčin. Vede mne k tomu jednoduchý důvod. Jde o velmi rozšířené onemocnění, vědeckou medicínou nepochopené, a tedy zdravotním systémem naprosto neřešitelné. Navíc se zdá, že případů poslední dobou lavinovitě přibývá…
Tento text nebude pouze obsahovat rozbor energetických a biologických zdrojů zvláštního příznaku plovoucích teček, nýbrž (samozřejmě) nabídne konkrétní a logická řešení. Jinak by neměl smysl a sklouzli bychom snadno do hnijících vod materiální vědy ve vazalských službách průmyslu a byznysu. Lékaři v pojišťovenském systému univerzitní medicíny – pokud se vůbec s pacientem baví, poučí jej o příčinách jeho obtíží (které většinou neznají), vystraší (vynucování autority), jaký by mohl být vývoj bez jejich léčby – a ve finále nevyléčí.
Mluvíme o tzv. plovoucích tečkách v očním sklivci – šedavých skvrnkách či drobných útvarech, jež se pasivně pohybují přes zorné pole při pohledu na světlou plochu (nebe či stěnu, okno…). Pohnete očima a skvrnečky se střelhbitě rovněž pohnou – jak hejno rybiček a pak si zase pomalu plují jedním směrem. Někdy jich je méně, třeba jen jediná či žádné, jindy zase více. Lze i vysledovat jisté periody většinou v řádech týdnů. Lidé s tímto zvláštním příznakem buď nikam nezajdou a příliš o tom ani nemluví – jako o množství dalších delikátních symptomů nejen tělesných, ale zejména psychických a to už vůbec nemluvím o energetických a spirituálních stavech a zkušenostech. Podvědomě (často i vědomě a naprosto oprávněně) se bojí, že by skončili na psychiatrii a jejich okolí by je odmítlo jako někoho s nebezpečnou a vysoce nakažlivou nemocí. Není to kafkovská či orwellovská psycho sci-fi. Je to realita všedních dnů. Tolik moje skoro 40letá lékařská praxe.
Zkuste říct psychiatrovi, že slyšíte hlasy či vidíte něco, co ostatní občané nevidí. Něco, co je materialistickou vědou definováno jako neviditelné – a tedy nereálné. Nebo že jste přesvědčeni, že skutečná realita není hmotné povahy, že celá ta ordinace se vším tím vybavením je pouhým odrazem jediné skutečnosti. Přiřknou vám dg. schizofrenie a poučí vás o tom, že je to nevyléčitelné, ale že je nutné do smrti brát léky a docházet na pravidelné kontroly. Že jste nebezpeční. Nevěříte? Zkuste to… Není nad vlastní zkušenost. Upřímně: Raději to nezkoušejte a prostě mi to věřte (nebo ne). Možná, že byste se zbytečně pak zapletli, třeba by vám rovnou sebrali řidičák, ve finále i svéprávnost. Ježíš se kdysi prohlásil za krále, za božího syna. Z pohledu odborníků na psychiku jasný případ schizofrenních bludů. Tenkrát psychiatři ještě nebyli. Ale byli jim podobní, vlastnící patent na rozum… a nepomohla mu ani četná svědectví. A zřekli se ho. Vydali… byl nebezpečný.
Ale zpět k tečkám (abychom se zbytečně nezaplétali).
Ještě nikdy jsem se nedoslechl o jediném případu, kdy by oční lékař někomu v těchto případech pomohl. Na rozdíl třeba od dermatologů, kteří systémově předstírají, že léčí ekzém či jiné vnitřní kožní projevy, oční specialista rovnou řekne, že to léčit nelze. A rozvíjí různé myšlenky a teorie, čím by to mohlo být způsobeno a oč se tedy jedná. Kdyby to nebylo tak smutné, tak bychom se mnoha výplodům fantazie mohli srdečně zasmát. Možná, že mi to mnozí z vás nebudete věřit, ale alespoň jednou za týden (desítky let) v ordinaci slyším a vidím nepřímé důkazy, že nejmodernější vědecká medicína založená na důkazech ve své praxi funguje v podstatě na úrovní věštění z kávové sedliny a zaříkávání. S výjimkou urgentní péče a operativy. Několikrát jsem dokonce obdržel referenci, že jim okulista pravil, že se jim to jenom zdá – a nabídl vyšetření u kolegy psychiatra. Samo sebou se do očí podívali a nic neshledali. Tak je to jasné: Nic tam není! Očař nic nevidí…
Paraziti mohou být příčinou mnoha špatně diagnostikovaných chorob, a to nejen očních.
Nuže k tečkám. Mnoho let mám stopu a jdu po ní. Někdy před dvaceti léty ke mně přijela vysokoškolsky vzděláná paní pracující ve státní správě. Dobře jsem ji znal. Svěřila se mi, že ji mnoho let obtěžují a znervózňují ony plovoucí skvrnky v zorném poli. Navíc se u ní posledních asi deset let rozvinuly již objektivní oční příznaky. Bolesti očních bulvů, podivné výtoky ze spojivkových váčků, záněty rohovky i čočky. Oboustranně. Spousta očních vyšetření, spousta různých kapiček. „Řekla jste jim o těch skvrnkách, co vidíte“, zeptal jsem se jí. „Samozřejmě…“ Tak jsem dumal. Pak jsem jí podal tužku a papír. „Nakreslete je, pokud můžete“, poprosil jsem. Bez rozmýšlení se chopila tužky a ty vločky, sklivečky, flokusy, tečky, jak to lékaři roztomile nazývají, nabyly svých tvarů. Tušil jsem, leč byl jsem ohromen detaily. Díval jsem se na jasné drobné parazity, tak, jak jsou zobrazeny na fotkách parazitologických atlasů. U některých nechyběla tmavší hlavička a článkovité zahnuté tělíčko, dokonce i náznak kusadel bylo možno identifikovat. Pacientka také vyobrazila tři vývojová stádia – od larviček (tečky) až po tzv. dospělce. Zíral jsem. Jen lituji, že jsem si ten výkres neschoval.
Problém byl v tom, že jsem tou dobou ještě neznal léčbu. Neměl jsem ani ponětí, kam ji ev. poslat. Protiparazitární alternativa se teprve rodila a vzájemná informovanost byla na nízké úrovni. Dával jsem jí pouze homeopatika, která měla jen chabý a přechodný účinek. Kupodivu mi paní potvrdila, tento původ svých obtíží tušila, ale bála se o něm zmínit před lékaři. I dnes by jí to nebylo nic platné…
Od té doby jsem se otevřel myšlence, že drobní a okem neviditelní (ovšem v očním sklivci velmi dobře viditelní) paraziti mohou být příčinou mnoha špatně diagnostikovaných chorob a to nejen očních. Později s rozvojem informatiky a rezonanční diagnostiky jakožto i celé, tzv. alternativy, jsem pochopil, že i naprostá většina psychóz, nevysvětlitelných úzkostí a panik i depresí mají na svědomí parazité zabydlení v mozku. Také jsem např. díky Dr. Josefu Jonášovi pochopil, že psychiku utváří tlusté střevo. Nikoliv mozek. Ale to už se dotýkám širší problematiky, kterou zde nechci řešit. Mnoho srdečních arytmií jsou vlastně mikroparaziti ve vegetativních nervech myokardu. Po odstranění parazitů arytmie mizí.
Také jsem dobře pochopil, že vědecká humánní (ne tak veterinární) medicína parazity – mimo metrových tasemnic a škrkavek lezoucích v ordinaci z nosu, na parazity prostě nevěří. Platí dodnes. Před dvěma lety mi jeden z našich předních parazitologů, s ním jsem chtěl navázat plodný dialog, sdělil, že jsou to nesmysly. Věc jsem konzultoval s několika patology. S onkology. Existují vědecké materiály dokazující, že mnoho domnělých zhoubných nádorů včetně metastáz jsou ve skutečnosti parazitární hnízda či cysty. Viz např. profesorka očního lékařství v Moskvě, dr. Jelisejevová. Pilně jsem studoval a vnímal pacienty v ordinaci. Plovoucí a tečky v očích jsou imunitou omráčení mikroparaziti, jež jsou lymfou odnášeni do krve a jejím prostřednictvím do vylučovacích orgánů. Proto se tak bezmocně a bez aktivního pohybu, navíc víceméně periodicky dle svých vývojových cyklů, vznášejí před zraky nemocných. Lymfu nelze vidět – až na oční sklivce! Od té doby jsem zaznamenal stovky takových případů a dnes už mohu nabídnout či zprostředkovat pomoc.
Několik mých klientů dokonce doneslo k lékaři drobného parazita ve zkumavce, nic platno. Nedávno jsem měl v ordinaci paní, která mi líčila, že cítí pod kůží pohyby a několikrát jí s čela vylezl tenký černý červíček. Praktický lékař jí doporučil léky na zklidnění. Mnoho lidí má nepoznanou malárii projevující se periodickými teplotami a únavou. Takže paraziti spolu s borreliemi a chlamydiemi jsou velkým epidemickým problémem a lékaři, které si platíme přes zdravotní pojišťovnu, to ignorují.
Metoda autopatie může tento problém vyřešit. Používám převařenou slinu ev. střevní obsah jako zdroj informace pro imunitu, na jaký cíl se má zaměřit a souběžně se informují paraziti o vlastní smrti (převaření vzorečku ve vodě) a tak se „dozví“ že v daném organizmu nemají perspektivu a snadněji se mají k odchodu. Dále i autopatii u prány, tedy netělesnou. Ta má vyšší poslání…jakožto i jakákoliv infekční onemocnění.
V pokročilých případech odkazuji své pacienty k odborníkům na diagnostiku a léčbu parazitů. Těch mnoho není a rozhodně nepracují v oficiálním zdravotním systému. Většinou ani nemají lékařské vzdělání. Mají ale výsledky! To je důležité. Tito lidé se mají možnost uzdravit. Používají informační léky v kombinaci s přesně zacílenými antiparazitiky, které daného parazita umí zabít. Léčba trvá několik měsíců.
Mikrosvět je užitečným prostředníkem mezi naší chorou myslí a tělem. Na mikrosvětě stojí psychosomatika. Oním pojítkem mezi psyché a tělem (soma) je mikrosvět nezastupitelný. Infekce a záněty nám mohou zprostředkovat nepříjemné symptomy. A ty nás mají upozornit na to, že nejsme dostatečně „in" vzhledem k Životu. S tím může právě pomoci i ona autopatie z prány, tedy ze sedmé čakry (neviditelné antény). Vyladí program a mikrosvět pak nebude k nám přitahován. Toto jsou Zákony. Není výjimek. Jsou pouze výmluvy a pomluvy. A neschopnost vyléčit. To je obraz aplikované materiální vědy. Bohužel…
Stejné zákony platí i v makrosvětě. Pak také můžeme shledat, že my sami jsme se stali parazity této Země. Vida, od plovoucích teček až do kosmu. Z vyššího principu jest vše hrou a vše má vývoj. Ale tím vás chci jen na konci kapku utěšit. Vše dobře dopadne… Ale to znamená, že je třeba občas máknout. Tady a TEĎ!
- Základní údaje
- Kategorie: Celostní medicína
Co je vlastně tolik diskutovaný lepek? Jako lepek označujeme bílkoviny, které se nacházejí v obilovinách. Díky lepku se z obilnin dá péct chléb a další dobroty, bez kterých si mnoho z nás nedokáže život představit. Díky lepku je vše nadýchané, slepené dohromady.
Starověké národy popsaly potíže, které nazýváme celiakií, již před 2000 lety! V období války si holandský pediatr starající se o děti s celiakií všiml, že pokud nedostávají chleba, pak vymizí jejich příznaky. Po jeho opětovném zařazení do jídelníčku, začali mít znovu potíže. Lepek byl tedy dán do souvislosti s onemocněním, kterému říkáme celiakie. Byl studován lepek v pšenici, ječmeni a žitu, tedy v obilovinách, které byly lidem nejvíce přístupné. Vědci došli logicky k závěru, že lidé trpící střevním onemocněním – celiakií, netolerují právě pšenici, ječmen, žito, později byl přidán i oves.
Dnes ale už víme, že lepek není jediná bílkovina, jde o celou skupinu bílkovin nacházejících se v různých obilninách – rýži a kukuřici nevyjímaje. V každé plodině je zastoupen lepek v určitém procentu. V jedné studii bylo prokázáno dokonce na 400 druhů lepků, z nichž asi 60 bylo toxičtějších pro organizmus než lepek z pšenice gliadin.
Lepek v žitě se nazývá sekalin, v ječmeni hordein, v ovsu avenin, v jáhlách panicin, v kukuřici zein, v rýži oryzenin. Lepek obsahuje i quinoa, čirok a další obilniny a traviny. Ne všechny vykazují stejnou toxicitu. Protože nebyly dříve přístupné naší populaci, nejsou testy na lepek uzpůsobené na další druhy. Že existují i jiné druhy lepku se zjistilo dalšími výzkumy, ke kterým vedlo zjištění, že existují lidé, u nichž i po vyloučení klasických lepkových potravin, nedojde ke kýženému zlepšení a mají stejné potíže.
Celiakie je jen jedna z nemocí způsobených lepkem. Je dána geneticky. Spouští se expozicí lepku. Pak existuje alergie na lepek jako taková. Ta se projeví zvýšením protilátek třídy IgE. A jako třetí onemocnění, dnes uznávané, je intolerance lepku – klinická diagnóza se přesně nazývá neceliakální nealergická senzitivita na lepek. Citlivost- senzitivita na lepek je pouze genetická predispozice, při jejím spuštění se v těle aktivuje kaskáda poškozujících zánětů.
Z výzkumů vyplývá, že citlivost na lepek je vázána na celou řadu příznaků a je spojována s řadou onemocnění, v neposlední řadě autoimunitních. Mezi časté obtíže vázané na citlivost k lepku patří bolesti hlavy, migrény, bolesti svalů, nervů, kloubů, snížení funkce štítné žlázy, střevní onemocnění jako je Crohnova choroba, ulcerózní kolitida, dráždivý tračník, emoční potíže, deprese, roztroušená skleróza, stěhovavé bolesti, lupenka, ekzémy a všechny autoimunitní choroby přímo jako autoimunitní definované. Lepek je příčinou přibývání na váze, metabolických poruch. A jak se zjistilo, nejde jen o lepek pšeničný, žitný, ovesný a ječný. Protože lidé, kteří drží bezlepkovou dietu – tedy s vyloučením těchto 4 obilovin v domnění, že je to v pořádku, začínají nabírat na váze při konzumaci takzvaných zdravých bezlepkových potravin. Bohužel jsou vyrobené z kukuřice, rýže, sóji, amarantu, pohanky, jáhel, z obilovin, které také lepek obsahují. Navíc jsou tyto výrobky přeslazeny, obsahují řadu kypřících látek, protože ty a cukr udrží pečivo nadýchané. A protože přibývá lidí, kteří si uvědomují, že něco není dobře a lepek vynechávají, přecházejí na bezlepkovou dietu, pak se stává výroba bezlepkových potravin velkým byznysem. Donedávna jsem ani já toto nevěděla a sobě i svým pacientům jsem doporučovala rýži, jáhly, pohanku a kukuřici, v domnění, že jsou bez lepku. Vše je ale jinak.
Kukuřice, rýže, sója, amarant, pohanka a jáhly také lepek obsahují.
Čím nám lepek tak škodí? Lepek vyvolává ve střevě tvorbu látky – takzvaného zonulinu, který rozvolňuje spoje mezi střevními buňkami. Tím se do krevního oběhu dostanou molekuly, které by tam běžně nepronikly. Ať jde o lepek, kasein – mléčnou bílkovinu, luštěniny, či další součásti potravy – například chemické přísady – konzervanty, barviva, zahušťovadla, stabilizátory, zvýrazňovače chutě a další jiné látky. Hovoříme tak o zvýšené propustnosti střeva. Cizorodé látky, které pronikly touto cestou do krevního oběhu, spustí reakci imunitního systému. Ten nastartuje řadu kaskád, při nichž se začnou uvolňovat prozánětlivé mediátory, ve snaze zničit cizorodou látku – antigen. Zpočátku reakce není velká. Při delší době trvání se ale reakce zvětšuje a imunitní systém začne likvidovat kromě cizorodých látek i svoje vlastní buňky v těle. Takto se nastartuje autoimunita. Není omezena na jeden orgán, ale krevním oběhem ovlivní všechny orgány tělesné, některé víc, jiné méně. Lepek způsobuje v organizmu chronický zánět, ten dál spouští autoimunitu a udržuje ji v aktivitě a zhoršuje průběh nemocí. Chronický zánět zatěžuje imunitní systém a ten pak začne útočit proti vlastnímu organizmu.
Ve své ordinaci roky vyšetřuji pacienty, kteří ke mně přicházejí se svými chronickými obtížemi, které nejsou řešitelné klasickou medicínou. Mají buďto rovnou autoimunitní onemocnění (je jich popsáno více než 130) přímo diagnostikovaná klasickou medicínou, nebo povětšinou mají bolesti pohybového aparátu, sníženou funkci štítné žlázy, Crohnovu chorobu, lupenku, poruchu imunity, chronickou únavu, ekzémy, astma, migrény, deprese a další nemoci. Berou léky, které jim klasická medicína může poskytnout, a to hlavně na potlačení bolesti nebo zánětu jako jsou analgetika, kortikoidy, imunosupresiva. Tyto léky ale potíže výrazně nevylepší, navíc zatíží organizmus dalšími nežádoucími účinky.
Když takový pacient ke mně dorazí, začnu automaticky měřit zátěže mikroorganizmy. Mohu říct, že u 90 % pacientů s chronickým problémovým onemocněním vytestuji v organizmu přítomnost borrelie, chlamydie, mycoplazmat, virů – zejména EBV, CMV, někdy parazitů. Pokud jsem objevila tyto zátěže, většinou mi pacienti sdělili, že byli vyšetřeni, avšak přítomnost těchto mikrobů se testy neprokázala. Začala jsem se tímto problémem zabývat a zjistila, že tito lidé mají sérové hodnoty protilátek proti daným mikrobům (například borrelie) v rozmezí, které naše medicína považuje za negativní nález. (To znamená hodnoty 0,0 – 0,9. Rozmezí intervalu 0,9 – 1,1 jsou hodnoty hraniční, nad 1,1 se nález považuje za pozitivní.) Většina mých pacientů ale přichází s hodnotami 0,3, 0,5; tedy negativní, přesto s problémy. I výrobci testů ví, že i hodnoty v daném intervalu označené za negativní nevylučují onemocnění boreliózou.
To, že jde o správnou úvahu, mi potvrdily letité zkušenosti, kdy pacientům s „negativním“ nálezem po odstranění borrelie informační technologií ulevím a vylepším zdravotní stav.
V souvislosti s přítomností těchto mikrobů vždy navíc vytestuji autoimunitu, tedy onen sklon imunitního systému ničit sám sebe, reagovat sebepoškozujícím zánětem. O některých mikrobech je to přímo vědecky dokázáno. Právě například borrelie nebo EB virus a další jsou iniciátorem vzniku autoimunity. Zjistila jsem ale, že dokážu z organizmu mikroby odstranit, ale nedokážu odstranit autoimunitu jimi nastartovanou. A to byl problém. Proto jsem hledala dál.
Autoimunita – sklon imunitního systému ničit sám sebe – je podmíněna konzumací lepku a jeho působení na organizmus a přítomností určitých mikroorganizmů v těle.
Po letech testování jsem došla k závěru, že přítomnost zmíněných mikroorganizmů + autoimunita se pojí s intolerancí lepku a mléčné bílkoviny. To měřím automaticky. Takže máme dva způsoby vzniku autoimunity, jeden vychází přímo z konzumace lepku a jeho působení na organizmus, druhý vznik autoimunity je podmíněn přítomností určitých mikroorganizmů v těle a reakcí imunitního systému na ně. Je otázkou, na kterou odpovědět nedokážu, zda autoimunita u lidí, kteří mají v těle tyto mikroby, už nebyla spuštěna jako první právě lepkem. Je výzkumy potvrzeno, že pokud organizmus reaguje negativně na lepek, pak je to vždy spojeno s reakcí na mléčnou bílkovinu. K tomu se přidávají i další látky, další potraviny, které provokují imunitní systém. Poškození lepkem může začít i při požívání lepku kojící matkou, která má citlivost na lepek a konzumuje ho. Ten pak přechází i do mateřského mléka. Nejednou jsem se setkala s kojenci s rozsáhlým ekzémem celého těla s klasicky prokázanými alergiemi minimálně na deset i více potravin, včetně rýže, kukuřice, sóji, vajec, a to v době, kdy tuto stravu nezkusili – kojenci dvouměsíční, čtyřměsíční. Tam jsem si kladla otázku, jak je to možné. Při studiu této problematiky už zdůvodnění vidím.
Také jsem zjistila, že ne každý člověk má rozvinuté všechny potíže a více zdravotních problémů. Někteří trpí jen mírným zánětem, protože jejich tělo se s ním dokáže lépe vypořádat. Jde například o jednotlivé příznaky, jimž nepřikládají takovou váhu – reflux, zácpa, akné, únava, deprese, nadváha, dráždivý tračník. U jiných je autoimunitní zánět rozvinut ve značném rozsahu problémů – najednou trpí bolestivými záněty kloubů, sníženou činností štítné žlázy, depresemi, dráždivým tračníkem, alergiemi, obezitou, autoimunitními kožními problémy. Autoimunitní onemocnění se vyskytuje v rodinách, aniž by si to lidé uvědomovali. Všem svým pacientům jsem doporučovala jako bezlepkové potraviny kukuřici, jáhly, sóju, pohanku, quinou, amarant. Některým se problémy nelepšily. Nyní testuji i intoleranci těchto potravin, včetně mléčných výrobků, luštěnin i některých typů zeleniny – lilkovitých rostlin.
Téma lepku a dietních omezení je obsáhlé. Jedno vím jistě, lékaři, jejichž práce jsem studovala, se nemýlí. Prošla jim rukama řada pacientů a s dietními omezeními bez alergizujících a zánět způsobujících potravin odstranili potíže u mnoha svých pacientů. Mohu říct, že pro své autoimunitní potíže jsem se touto cestou dala také a výsledky se začaly dostavovat po týdnu a dostavují postupně dál.
Na závěr malý kvíz. Pokud najdete příznaky, kterými trpíte, a čím víc jich bude, tím větší je míra vaší autoimunity. Hlava – bolesti hlavy, migrény, mdloby, potíže se spánkem. Mysl – zastřené myšlení, špatná paměť, zhoršená koordinace, obtížné rozhodování, nezřetelná řeč, zadrhávání, obtíže při učení, nepozornost. Uši – svědění uší, bolesti uší, infekce, výtok z uší, zvonění v uších, ztráta sluchu. Ústa a hrdlo – chronický kašel, časté odkašlávání, bolení v krku, oteklé rty, afty. Srdce – nepravidelný tep, bolesti na hrudi. Oči – oteklá, zarudlá víčka, tmavé kruhy, oteklé oči, špatný zrak, vodnaté svědící oči. Nos – ucpaný nos, nadměrná tvorba hlenů, plný nos, rýma, obtíže s dutinami, časté kýchání. Tělesná hmotnost – neschopnost zhubnout, chutě, nadváha, podváha, nutkání k jídlu, zadržování vody, otoky. Trávení – nevolnost, zvracení, průjem, zácpa, nadýmání, říhání, únik plynů, pálení žáhy, špatné trávení, bolest nebo křeče v oblasti střev a žaludku. Plíce – tíseň na hrudi, astma, bronchitida, dušnost, dýchací obtíže. Pokožka – akné, kopřivka, ekzém, suchá kůže, vypadávání vlasů, návaly horka, nadměrné pocení. Klouby, svaly – bolest kloubů, artritida, ztuhlost svalů, bolesti svalů, slabost, únava. Emoce – úzkost, deprese, výkyvy nálad, nervozita, podrážděnost. Energie, aktivita – únava, letargie, hyperaktivita, neklid. Jiné – časté nemoci či infekce, časté nutkání na močení, svědění genitálií, výtok, svědění v konečníku. Čím více příznaků máte, tím výš stojíte
- Základní údaje
- Kategorie: Celostní medicína
V zamyšlení nad jemnými cestičkami od myšlenky k buňce – neboli hlubokými principy psychosomatiky – jsme se zabývali naléhavými otázkami vzniku tzv. nemocí, resp. uzdravení. Dnes bych se rád „zamyslel“ (směji se své směšnosti) nad tím, co je u samotného zdroje. Proč v nás vzniká stres, nespokojenost a veškeré negativní pocity a emoce. Trochu jsme se pobavili o tom, JAK se to děje, nyní pokročíme dále a položíme si tedy otázku PROČ? Velmi doporučuji vracet se do 3 – 5 let svého věku a ptát se proč, proč, proč… tedy zajímat se o příčiny. Ne již tolik o následky či prostředky a technické detaily. A spíš než pochopit snažme se pocítit. Pravdu totiž nelze pochopit. Naše mysl nemá schopnost rozlišit pravdu od nepravdy. Pravda se prostě zjeví. JE. Svět je totiž ryze subjektivní záležitost. A tak i Pravda není nic objektivního a definovatelného. Pravda je mimo formy – i reformy.
Na dotaz PROČ se odpovídá (rodičům, učitelům, lékařům, vědcům i duchovním vůdcům) složitěji. Proč? Patrně proto, že sami mnohdy tápou. Málokdo bezprostředně a jasně odvětí: NEVÍM. Proč – to by byla jistě dlouhatá diskuze o našem lidském egu… Mnohem jednodušší a příjemnější je vysvětlovat, jak všelijak se to či ono děje. (Děti, slyšíte? To je klekánice. To dříve lidé na vesnici věřili… Tak ne, děti. To je pan Lorenc.) A naše malé já se spokojeně nadnáší pocitem „vím víc než oni“. Není to roztomilé? Odpusťte, ale v této rovině je mi milé se usmívat. Řídím se heslem: Čím vážnější téma, tím více úsměvu… můžete si klidně pomyslet, že jsem se pomátl. Beru. Doporučuji si alespoň vyzkoušet nezávislost (opravdovou a důslednou) na tom, co si o nás druzí myslí. Máme tak v ruce klíč od své cely…
Vážnost pak sama je projevem lidské mysli a mysl vychází z ega. Lehkost, humor a hra je naopak naší (božskou) přirozeností. Dobře tomu, kdo si hraje, kdo se zabývá tím, co ho baví. Jakmile postřehnete vážnost a složitost, jakmile si povšimnete, že tu něco nesedí, například řeči o Bohu z úst zamračeného duchovního, obklopeného hmotným majetkem, nebo třeba vystresovaného, či zachmuřeného terapeuta, lékaře či poradce v jakékoliv otázce, bacha! Všímejte si jasného rozdílu mezi teorií a praxí. Mezi složitými řečmi a výsledky. Profesor Alexander Flemming popsal objev penicilínu na jeden a půl stránce. Je naprosto evidentní, že čím více se vysvětluje a mluví, tím se vzdalujeme pravdě. Pravda je vždy jednoduchá jako facka. „Vaše řeč budiž ano, ano, ne, ne“ (Ježíš Kristus). Že byste nikdy nezažili situaci, kdy vám někdo povídá, jak se zajímá o vaši budoucnost a leží mu na srdci vaše blaho a při tom z něj máte jasný pocit, že ho zajímají jen vaše prachy? Nevšimli jste si, jak často se vás někdo zeptá, jak se máte, jak je rád, že vás zase vidí – ve tváři má jasně napsáno: Jdi do hajzlu… Jak rychle paže po „upřímném“ stisku ruky ucukne, jako by uštknuta… Čirá psychosomatika v praxi. Můžete to zažívat denně na ulici nebo i vidět v televizi na těch nejvyšších politických či profesních úrovních.
Lehkost a humor jsou naší božskou přirozeností.
Skutečný Mistr mlčí (a usmívá se…). Tady, milí čtenáři, jasně vidíš, že já žádným Mistrem nejsem (i když se skoro furt usmívám). Přesto jsem tak smělý, že se tu snažím nějak vyjádřit. Mějte se mnou, prosím, soucit a trpělivost. Mě totiž baví hra se slovy, hra s pocity čtenáře. Přiznávám. Opět – je mi lhostejné, co si o mně kdo pomyslí… Neberu vážně Evropský parlament, obyvatele Buckinghamského paláce či Vatikánu. Ani sebe. Mnohem víc mě zajímají kočky, které u mě žijí, nebo včelky na květech třešně, kterou jsem kdysi zasadil…
Nuže však k věci. Co vám vlastně chci tak rád říci? Zaměřme se na sebe. A ptejme se proč, proč. Pátrejme po zdroji stresu a zloby. Kde se pořád bere? Jediné, co můžeme změnit, jsme my sami. Naše vnímání, náš záměr, charakter. Navíc je to jediný důvod, proč jsme vlastně tady. Je to naše povinnost. Hra a lehkost jsou přímé prostředky k posunu vědomí. Chtějme se změnit! Chtějme být dobří, laskaví, soucitní. Důležitý je záměr. Postavme na první místo Stvořitele Života, Boha, chcete-li. Cokoliv upřednostníme, bude nám odejmuto. Majetek, moc, váženost, důležitost, funkce, role, dokonce i zdraví nebo osvícení. První a klíčové přikázání Mojžíšem zprostředkovaného Desatera. Pokud se bez jakékoliv logiky a rozumové analýzy odevzdáme skutečné lásce ke všemu, co je, vyhráli jsme a ušetříme si spoustu utrpení a nedorozumění. Opět odkazuji na útlé dětství. Právě TATO neochota či neschopnost být naivním dítkem, je univerzálním spouštěčem podvědomých stresů a řetězce negativních pocitů, emocí, nemocí…
Postavte na první místo Stvořitele Života, Boha.
Věřme ve Světlo, jež stvořilo svět. Důvěřujme Životu a té Nejvyšší energii, jež Ho stvořila. Nejste v úžasu nad tím, že z ničeho povstal vesmír a život? TO – je v nás! TOHO – součástí jsme my. Přijměme to a je to vyřízený. Vsaďte na Boha! Na Lásku. A vězte, že i zde platí mušketýrské: Všichni za jednoho, jeden za všechny. Lidstvo je jeden energetický celek. Jakýkoliv náš čin i myšlenka ovlivňuje celé lidstvo. A naopak, každý z nás je ovlivňován celkovým vědomím lidstva. Mohla by tedy postačit pouhá ohleduplnost…
Na této cestě velmi pomáhá zaměření se na dobro. V praxi více vnímat pozitivní, příjemné aspekty než ty opačné. U jednotlivých událostí, u jednotlivých osob. Dívejme se optikou optimismu. Kupříkladu i ti buckinghamští jsou celkem zdraví, dobře vypadající lidé, tradičně užívající homeopatika a královna byla morální oporou celého britského impéria během druhé světové války. Navíc nosí velmi dobře sladěný kostýmek s kloboučkem i kabelkou. A čisťounké sukničky vatikánským taky docela seknou, ne? Ano, bavme se, buďme laskaví a přející. V nehodě, urážce, nemoci se snažme identifikovat laskavost Života a našeho těla, upozorňujícího na naše nevyužité rezervy.
To ale neznamená duchovní pasivitu. V této pasti uvíznou mnozí věřící. Tvořme! Pánbůh taky neleží. Stvoření je plynulý nikdy nekončící proces. Není pravda, že Bůh stvořil svět. ON ho stále tvoří. Vesmír se rozepíná stále rychleji. Nekonečná hra. My jsme její součástí. Tvořme si naši budoucnost a realitu. S Bohem v zádech to dokážeme! Správnější termín je s vědomím Boha v sobě… To lze jedině přes 100% důvěru a 100% lásku. Uznávám, že to zní jako kecy a že to není úplně jednoduché. Sám sebe bych odhadl „v půlce cesty“ a to si asi ještě dost fandím. Ale ano, fanděme si. Chtějme pro sebe to nejlepší. Viďme se jako vítěze a krále. Pokud to bude v souladu s celkem, není lepší životní strategie. Buďme alespoň kapku nerozumní a riskněme to. Odvažme lana. Vyplujme s vizí příznivého větru a Ráje na obzoru…
- Základní údaje
- Kategorie: Rozhovory
Marcelko, jak se máš? Jaké je tvé prožívání? „Cvičí“ s tebou ještě někdy emoce?
Ne, ale emoce se používají, když jsou v určité situaci potřeba. Ať už je to smích nebo zvýšený hlas. Pokud to situace vyžaduje, tak se emoce použije. Ale emoce nepoužívá člověka (osobnost), nemá koho použít.
Jaká je tedy tvoje současná existence?
Super!
Spousta z nás by ráda probuzeného stavu dosáhla…
Vždyť ho máte – jen se ztotožňujete s obsahem mysli. Ztotožňujete se s tím, co vám do mysli chodí. Ať už pocity, emoce, nebo myšlenky. Ztotožňujete se nejen s obsahem mysli, ale také se situacemi v životě.
S melodramatem, ve kterém hrajeme?
Přesně, ztotožňujete se s rolí a také s tělem.
Jak ses přestala ztotožňovat s životními rolemi? Pracovala jsi na tom, nebo to přišlo jako lusknutím prstu?
Ne, to by tam někdo byl, někdo, kdo to chce. Vysvobození přichází, když už tam nikdo není. Čili není tam nikdo, kdo něco chce. Kdo chce něco změnit.
Usilování, že chci něco změnit, že se chci někam dostat, že chci být probuzená, je tedy na škodu?
V určité etapě ne. To jsou etapy mysli nebo vývoj obsahu mysli. Ne vás, jako vědomí. Ale obsah mysli se vyvíjí. Marcela měla taky takové období, kdy ta touha byla tak silná, že všechno šlo stranou. Chtěla jenom poznat, proč jsme tady, jaký má život smysl. Opravdu jenom zrodíme potomky a potom čau živote? To byla obrovská hybná síla, ale samozřejmě tu byl někdo, kdo to chtěl (osobnost Marcely). V určité etapě je to v pořádku. Víš, ono se to unaví, tak jako všechno. Ta velká touha nemůže trvat stále, to není možné. Je to také projev a všechno projevené je ve stálé proměně. Samo to slábne, ale pořád tam ještě někdo je. Potom přichází období tzv. průvodních jevů, ale ne každá lidská mysl tím musí procházet. Mysl Marcely tím procházela. Průvodní jevy byly pro někoho (osobnost Marcely). Pro pochopení, třeba toho, že hmota není hmotou.
Smyslem života je život sám.
Pro pochopení Marcely v té době?
Její mysli, protože tehdy se ještě Marcela ztotožňovala s tělem, i když si hlavou říkala, že tělem není. Jinak to člověk v určité etapě neumí. A je krásné, že když je to z hlavy (nejsem tím tělem, nejsem tím obsahem, nejsem tou emocí, nejsem tím, kdo trpí nebo se raduje…), a když se člověk chytne na tu myšlenku, nebo na ten obsah, tak šup a člověk si přitáhne situaci a zjistí, že je tam to ztotožnění, že reaguje.
Aby si uvědomil, že to tam ještě je…
Samozřejmě, ale s tím neuděláte vůbec nic. Je potřeba to všechno přijímat, jak to přichází. Není to letargie. Přijetí je, že obsah mysli necháte být, ať si to tam v té hlavě proudí. Ať prochází, co chce a vy si to jenom uvědomujete. Čili se v tom neztrácíte. To už je pomoc.
Lidi, které přitahuješ, se tedy nacházejí v určité etapě, ale někdo třeba potřebuje určité meditační techniky nebo něco jiného.
Naprosto souhlaseno. Na základě tohoto principu se přitahují ty mysli, které už jsou unavené technikami, které tu samozřejmě ale mají pro mysl své místo. Mysl si tedy přitáhne adekvátně ke svému obsahu to, co je možné pochopit. Ať už je to technika, terapie, cokoliv na cestě. Přitáhne si to, odžije a zase dochází k pochopení, že tam něco chybí. A to je ta hybná síla, která žene lidskou mysl poznat, co za tím je. Co je ten život? Jaký to má smysl? Život nemá žádný smysl. Jediným smyslem života je život sám. Ale než to lidská mysl pochopí, tak hledá ten smysl v hmotných statcích, v partnerství, v dětech… Klasika, to je v pořádku. To se také unaví a ten člověk začíná toužit poznat a vysvobodit se z otroctví, z emocí, z toho, co ho vlastně ovládá. Z programů a navyklých vzorců chování atd. Pořád je tam někdo, kdo chce něco změnit, a je to v pořádku, je to hybná síla. A ten člověk zase za tím jde a přitáhne si techniky, různé terapeuty a ono se to zase nasytí. Člověk prochází různými lekcemi, nasytí se to a najednou přichází do bodu, kdy mu to takhle docvakne a říká si, ty jo, vždyť je to vlastně jednoduché, vždyť je to jen o tom, že se ztotožňuji s tím, co mi mysl předkládá.
Člověk začíná toužit vysvobodit se z otroctví, z emocí a programů mysli, které ho ovládají.
Co mystické zážitky, o kterých můžeme číst v různých duchovních knihách? (Odpovídá Romek)
No a co? K čemu to člověku je? Lidem se probudí síly, uvědomování, ale také se více zaktivují programy. Člověk na to ale často není připravený a semele ho to. Měl jsem podobnou zkušenost a říkal jsem si, ať se to zastaví, protože bych to nemusel unést.
Tedy usilovat o vzestup hadí síly nebo čistit a otevírat čakry je nesmysl? (Odpovídá Romek)
Když mysl chce tu zkušenost, tak ať ji má. Také jsem dělal dechové cviky, pranajámu, liboval jsem si, jak cítím proudy v těle, ale pak jsem najednou začal vnímat bolesti druhých. Jejich myšlenky. Měl jsem co dělat se svými… Pokud je člověk soudný, tak si uvědomí, že je to nesmysl a začne se obracet jenom k sobě a všechno se uvede do harmonie.
Marcelko, tvoje existence je teď o tom klidném prožívání?
Existence spočívá sama v sobě a tělo v podstatě funguje stejně jako předtím, jen s tím rozdílem, že je stále uvolněné, protože tam není žádný výkyv. Výkyv uvádí tělo do napětí – čím větší výkyv, tím prožívá tělo větší napětí nebo stažení. Není tam žádná reakce těla na žádné situace. I kdyby přišlo cokoliv. Není tam nikdo (osobnost), kdo by něco prožíval.
Už nemáš žádnou touhu?
Ne, tam není nikdo. Tam se žije plným životem. V přítomnosti.
Musíte ale plánovat.
Samozřejmě, to vyžaduje přítomnost. Stejně jsme si naplánovali dnešní setkání. Ale potom, co to naplánuješ, tak už se tím nezabýváš. Nepřemýšlíš, jejda musím to a to, aby to vyšlo… necháš to být, necháš to na tom principu. Ono se to stejně k tomu ubírá samo. To je právě ta svoboda. Vy nemusíte hlavou vůbec nic, hlava je používaná jen v přítomnosti.
Většina z nás v tomto stavu prožívání není, i když bychom rádi byli. Spousta lidí řeší různé problémy, třeba zdravotní – co jim radíš?
Říkáme jim, toto hlavou neřešte, stejně to hlavou nezměníte, jenom si to zhoršíte, protože když o tom přemýšlíte, tak si navozujete nepříjemné pocity a stavy – žijte teď. Tolik věcí vám přináší přítomnost.
Tedy odpovědí na všechno je život v přítomném okamžiku?
Ano. Oni vlastně trpí proto, že o tom přemýšlí. Zvířata cítí bolest, ale netrpí. Oni konají, když si zvíře poraní tlapku, tak si ji olíže, namočí do bahna, jde na louku… To neznamená, že člověk, když má tělo v nerovnováze, když má takzvanou nemoc, že pro to nic neudělá. Dělá, ale nepřemýšlí o tom.
Jak vnímáš situace, které běžný člověk prožívá jako utrpení – války, týraná zvířata, děti. Vnímáš to tak, že to neexistuje?
Ne, že to neexistuje. Že je to všechno proto, aby se to uvedlo do rovnováhy. Protože tím, že je na jedné straně bojování, nebo snaha o zdraví (pozor mluvíme o hlavě, to není o konání). Člověk se stále o zdraví zajímá, řeší ho, zažíváme kult těla – tak to je obrovská nerovnováha. On v té chvíli vlastně zadává, že nakonec tu bude někdo, kdo bude nemocný. On bude zdravý, ale ten druhý nemocný. Čím je někde větší blahobyt, tak tím větší hlad na druhé straně. Čím víc se bojuje za mír, tím víc na druhé straně vzniká opozice. Takže to, že tu jsou, jak říkáš, války, nemoci, fyzická postižení, to je díky této nerovnováze.
Díky tomu, že to chceme pro sebe?
Ano, když už je ten stav probuzení, tak už je všechno v zájmu celku, protože tam není nikdo, kdo by pro sebe něco chtěl.
Uvědomuješ si, že jsi součástí celku?
To tak prostě je, tak to vnímáš. Tak, jak je naprosto přirozený nádech a výdech, tak život v rovnováze a harmonii je úplně stejný. Je to samozřejmost, přirozenost.
Jaký máš návod pro lidi, kteří jsou unaveni různými technikami. Vím, že doporučuješ jen si uvědomovat sám sebe, zapojit pozorovatele, získávat odstup od mysli.
Ano, všechno pozorovat, i tu situaci. Třeba to, že se stáhne žaludek, když přijde opilý manžel. Člověk si už vytvořil určitý postoj, v hlavě běží určitý vzorec. Klapnou dveře a už to běží… můžete pocítit knedlík v krku, stažení. Nechat to, nesnažit se s tím nic dělat, plně si to uvědomovat. V hlavě, v těle a nechat to projít. Nic nezakrývat a být tam vědomě. Už se s tím neztotožňuješ, byť to ještě cítíš. Není to ještě ono, ale už je to takové polovysvobození, protože najednou je tu někdo, kdo pozoruje. Je tu ještě oddělenost, ale už je to velká pomoc.
Je to přijetí situace?
Ano, nesnažíš se ji měnit. Přijmeš to takové, jaké to je. A pozoruješ to. A v přítomnosti ti přijde impulz říct to či ono. Nebo na manžela zakřičet. Tak to děláš, všechno ventiluješ. Nezakrýváš, ne já nemůžu, já se teď musím chovat tak a tak. Spontánně jako děti. Funguješ z přítomného okamžiku a už se k tomu nevracíš. Bylo to správné? To už by nebyl přítomný okamžik.
Když jsme přišly, loupala jsi brambory… to jsi o ničem nepřemýšlela?
Ne, to se loupou brambory. Pokud má být hlava použitá, tak je použitá. Jako třeba teď – co jde přes ústa, jde přes hlavu, samozřejmě. Jinak by to nešlo, ale nic není nikdy předem připravené. Pokud nemusí být hlava použita, tak je opravdu prázdná, úplně. Jenom se žije přítomný okamžik.
Nevymýšlíš tedy dopředu nějaké strategie, nejsi zahlcená?
Ne. Jedeš pouze v přítomnosti. Na setkáních se nejdříve lidičkám říká, teď budete dělat vše vědomě. Činnost v přítomnosti. Potom je další krok… položí se otázka, odkud víte, že existujete? Co ve vás způsobuje, že víte, že jste? Ale neodpovídejte hlavou, odpovědí je stav. Co je to ve vás, že víte, že jste? Zachytíte pocit existence… To je společné všem lidem na celé Zemi.
Mají tento stav i zvířata?
Mají, ale už v Bibli bylo napsáno, že člověk je vrchol, koruna stvoření. To znamená, že jenom lidská hlava si to může uvědomit, a díky tomu může zakusit i úroveň nevědomosti. Ale zvíře si nemůže být vědomo samo sebe, tak jako člověk – tudíž na sebe ani nemůže zapomenout. Celá příroda jsou kulisy pro smysly.
Všechno projevené je postavené na svém protikladu.
Proč vlastně vědomí vytváří programy? Abychom na sebe zapomněli?
Proč? Tato dimenze, tento projev, vesmír, by nebyl možný a vnímatelný, kdyby tu nebyla možnost rozehrát úroveň nevědomosti, ale nikdo ji nemusí rozehrávat. Lidská mysl, když sepisovala Bibli, to přirovnala k vyhnání z ráje. Ráj je ale nekonečný, Adam a Eva nemají být odkud vyhnáni! V rajském stavu je přítomna i úroveň nevědomosti a v rajské zahradě je strom vědění dobrého a zlého. Není to oddělené, bez tohoto stromu by nebyl rajský stav vnímaný, stejně jako bez dne by nebyla noc. Všechno projevené je tady postavené na svém protikladu. Strom vědění dobrého a zlého je úroveň programů a je to naprosto v pořádku.
Aby to lidská mysl dokázala vstřebat, můžeme to přirovnat ke kávě. Představte si zrnkovou kávu, dole lógr – to jsou ty základní životní programy čistého vědomí. Bez lógru by nebyla káva. Lžička v kávě je pozorovatel. Pokud pozorovatel zamíchá obsah mysli, pak je káva úplně stejná, ale je nechutná. Lidé tomu říkají utrpení, stále mám málo, proč se mi to děje, proč to nemám takto. Jsou nespokojeni. Oni tou pozorností ten obsah mysli míchají. Lógr zamíchávají s tím životem. Když to nechají usadit, pak je to rajský stav. Ty programy tam stále na dně jsou, díky tomu chutná život. Je to přítomnost a nikdo ji pozorností nezamíchává. To je ten rozdíl. Pokud se člověk svou pozorností ztrácí v obsahu mysli, tedy stále hlavou řeší – co mám, jak mám, chci tohle, chci to změnit, toto chci, toto nechci, stálá nespokojenost, která je na druhou stranu hybná síla, žene člověka vlastně k sobě –, tak zamíchává lžičkou tu kávu a není spokojený.
Člověk by to chtěl i změnit, ale často je tam strach to nechat úplně být. Chce to mít pod kontrolou… máme strach, že se nám to úplně rozsype.
Víš, co se to rozsype? Tvé představy.
Jak tedy na to?
Jenom si uvědomovat tu situaci, uvědomovat si i to, jak nepříjemně působí, uvědomovat si i snahu to chtít změnit. To všechno v té hlavě bude běžet, ale nesnažit se to v té hlavě měnit, to by se vytvářel další tlak, jenom si to uvědomit, jaká je reakce mysli na tu situaci. Ona se pouze s tou situací, s reakcí mysli ztotožňuje, proto trpí.
Ale to neznamená, že by člověk neměl v realitě něco vykonat, když mu to přijde…
Konáš stále. Ale přichází to jinak.
- Základní údaje
- Kategorie: Celostní medicína
Charakteristické znaky elementu Oheň (chuo)
Element Ohně představuje energii čchi na jejím nejvyšším vrcholu, nejvíce jang, na rozdíl od elementu Vody, který je nejvíce jin. Pět prvků má mezi sebou vzájemnou provázanost a je ve vzájemných vztazích. Ve vztahu ke koloběhu života znamená Oheň dospělost. Ve vztahu k ročním obdobím jej chápeme jako léto a v podnebí představuje horko. Celá příroda a spolu s ní i člověk se intuitivně snaží nahromadit energii Slunce na celý rok. Jeho čchi má silně jangovou povahu, je horký a šlehá směrem vzhůru, proto souvisí se vším, co je horké povahy a stoupá nahoru. Čchi srdce představuje hlavní jangovou energii v těle. Jeho funkcí je ohřívat, zateplovat a vysušovat. Funkcí srdečního jangu je zateplování vnitřku těla. Ve fázi cyklu proměn představuje dorůstání, nárůst. Oheň se rodí ze dřeva – dřevo je teplé povahy a při tření vzniká oheň, dřevo je navíc i potravou pro oheň. Oheň rodí zemi – oheň je horký, spálí dřevo, zůstane popel, tím vytváří zemi. Oheň je ovládán vodou, proto zasažený vodou uhasíná. Oheň ovládá kov, může jej roztavit.
K Ohni přináleží jižní světová strana. Jihu patří červená, rudá barva. Hlavním orgánem elementu Ohně je srdce. Patří k němu dále tenké střevo, cévy, tvář, dráha Ochránce srdce a trojitý ohřívač. Vývodem Ohně je jazyk. Čchi jihu se uchovává v srdci, proto se nemoci budou odrážet na orgánech cang, protože srdce je vládcem cangových (jinových, plných) orgánů. Chuť Ohně je hořká, proniká do srdce, aby je ochladila a vyčistila. Je pod znamením planety Mars, číslem je sedmička, z pachů k ní patří pach spáleniny. Radost je citem Ohně. Člověk pod vlivem Ohně vnáší svou energií do světa sílu lásky, světla, vědomí, je výřečný, přitažlivý, má dar slova a osobní kouzlo. Díky Ohni poznáme to, co nás doopravdy naplní a uspokojí. Bez Ohně budeme postrádat porozumění sami sobě, soucit sami se sebou a budeme mít komplikované vztahy s druhými. Láska je nejvyšším výrazem elementu Ohně.
Srdce (sin)
Srdce je nazýváno vládcem všech orgánů. Podle čínské medicíny existuje srdce z masa a krve a srdce duchovní, které je příbytkem ducha Šen (někdy překládáno jako Mysl, vědomí či duch). Srdce zastává v organizmu mnoho funkcí. Hlavní z nich je řízení krve a cév. Srdce má na starosti ovlivňování kvality krve a zajišťuje její cirkulaci. Řídí i kvalitu a stav celého systému drah krevního oběhu, tj. tepen, žil i vlásečnic. Hromadně je čínská medicína pojmenovává Maj a přisuzuje jim funkci „skladiště krve“. Řídících funkcí srdce vzhledem ke krvi je několik. Projevuje se tím, že srdce dopravuje krev se všemi živinami pravidelným pulzováním do celého těla. Zajišťuje udržení krve v cévách a taktéž srdce rodí krev. Čili esence potravy smíchaná s čchi ze vzduchu se přimíchává v srdci do krve a doplňuje ji. Srdce také řídí ducha Šen, neboli myšlení, psychiku, vědomí.
Lidská psychika není výsledkem aktivity mozku, ale je projevem činnosti pěti orgánů cang (srdce uchovává ducha, játra jangovou duši, plíce jinovou duši, slezina uvažování, promítání a ledviny vůli). V jaké kondici máme, srdce poznáme na tváři, jelikož se na ni srdce promítá, neboli vybarvuje. Zdravé srdce zbarví tváře zdravě dočervena a pokožka je svěží, pružná a lesklá. Každý jinový orgán má svůj vývod, který zajišťuje jeho spojení s vnějším prostředím. Pro srdce je to jazyk. Není přímo srostlý se srdcem, ale je s ním spojen odbočkou z dráhy srdce vedoucí přes kořen jazyka. Proto říkáme, že jazyk je „výhonkem srdce“. Srdce tedy ovlivňuje i správné funkce jazyka, jeho vnímání a citlivost chutí a schopnosti správné artikulace.
Tekutinou srdce je pot. Pot má společný původ s krví a krev je řízena srdcem, existuje přímý vztah mezi pocením a činností a stavem srdce. I když je srdce jinový orgán, tak je povahy jangové.
Srdce má svou nejvyšší aktivitu mezi 11. – 13. hodinou, jak prozrazují orgánové hodiny.
Chorobné procesy u srdce
Choroby srdce se podle čínské medicíny týkají disharmonie (přemíra nebo oslabení) jin-jangu srdce a čchi a krve srdce. Budou se projevovat poruchami krve a psychiky. Nadbytek jangové čchi se projeví bušením srdce, rychlým pulzem, zrudnutím jazyka, krvácením z nosu, vyrážkami v ústech a na jazyku, suchostí v ústech, přecitlivělostí, nespavostí, velkým množstvím snů, pomatenou řečí. Prázdnota jangové čchi se naopak projevuje psychickou únavou, sníženou chápavostí, zpomalenými reakcemi, ospalostí, dusivým pocitem a bolestí na hrudi, úzkostí, zkrácením dechu, studenými končetinami, chladem v těle, bledostí obličeje, malým močením a otoky.
Nedostatek jinu srdce způsobí noční pocení, tenký a rychlý pulz, zrudnutí jazyka, poruchy spánku a noční neklid, krev nenaplňuje dostatečně cévy.
Tenké střevo (siao-čchang)
Tenké střevo je dutým jangovým orgánem elementu Ohně. Je součástí trávicího ústrojí. Řídí příjem a naplňování se a řídí přeměňování věcí. Ze žaludku se strava posune do tenkého střeva a naplní jej. Ve střevě zůstává a dále je trávena, přeměňuje se na vyživující esenci, kterou potřebujeme pro život a chod celého organizmu. Tenké střevo také řídí vylučování a oddělování čistého od kalného. „Čisté“ označuje jemné esenciální látky trávení, „kalné“ naopak nestrávené a pro tělo nepotřebné zbytky stravy, které z něj odcházejí. Vznikají také odpadové zbytkové tekutiny. Čínská medicína přisuzuje tenkému střevu úlohu „řízení tělesných tekutin“, protože se podílí na metabolizmu tekutin v těle a částečně se podílí na tvorbě moče a její dopravy do močového měchýře. Oddělování funguje jak na fyzické, tak na mentální úrovni. Například nám pomáhá rozhodnout se o tom, co je pro nás důležité. Tenké střevo má nejvyšší činnost podle orgánových hodin v době mezi 13. – 15. hodinou.
Chorobné procesy u tenkého střeva souvisejí se zmíněnou funkcí a projevují se poruchami trávení buď při oddělování čistého od kalného, nebo při posouvání zbytků potravy. Funkční poruchy v činnosti tenkého střeva mohou vedle zažívacích obtíží, jako jsou kručení v břiše, bolesti břicha, průjmy, způsobit i různé poruchy močení – snížení tvorby moče, zrudnutí moče, bolestivé močení, krev v moči.
Trojitý ohřívač, trojitý zářič neboli tři zářiče (san-ťiao)
Trojitý zářič má jméno, ale nemá tvar, symbolizuje horní, střední a dolní část trupu s příslušnými orgány. Horní je pod srdcem a dosahuje k bránici a kardii, střední po pylorus (pupek), dolní k močovému měchýři. Funkcí zářiče je přeprava prvopočáteční čchi do celého těla, je hybnou silou a materiálním podkladem pro činnost všech orgánů. Přispívá také k přepravě tekutin a stravy, je tedy „dráhou přepravy poživatin“. Vedle celkového působení trojitého zářiče má každý i samostatnou funkci. Horní zářič je jako mlha, souvisí s činností srdce a plic, rozptyluje ochrannou čchi na povrch těla a současně ho zatepluje. Podílí se na rozvodu výživné a osnové čchi. Tyto jím prosakují do celého těla jako mlha. Prostřední zářič je jako mokřaď, souvisí s trávícími procesy spojenými se slezinou, žaludkem, játry a žlučníkem. Podporuje transformaci a transport potravy, obnovování čchi a krve a jejich transport. Je v místě, kde se potrava rozkládá a kvasí jako v bažině (mokřaď). Řídí její přeměňování. Spodní zářič je jako kanál, pomáhá posouvat zbytky dolů. Souvisí s ledvinami, močovým měchýřem, tenkým a tlustým střevem. Trojitý zářič podporuje transport čchi a přepravu tekutin po celém těle.
Chorobné procesy trojitého zářiče se projevují stagnací a zahrazováním buď čchi nebo tekutin. Dochází k měkkým vodnatým opuchlinám, nadýmání, pocity plnosti apod. Kromě celkových příznaků vznikají poruchy jednotlivých orgánů. Nemoci horního zářiče prozradí kašel, dušnost, u středního zářiče dochází k zažívacím potížím. Jestliže není v pořádku spodní zářič, pak negativně ovlivňuje funkci ledvin, střev a močového měchýře. Při harmonizaci působíme na jednotlivé orgány.
Tipy na léto
Element Ohně musíme nejvíce chránit v létě. Je dobré hodně pít a taky se chladit. V létě tělo zatěžujme co nejvíce fyzickou prací, sportem, jakýmkoliv pohybem. To vše posiluje srdeční sval a očistí cévy od stagnace zimy. Pohyb na vzduchu a slunci stimuluje hormonální soustavu, tenké střevo a přirozeně posiluje emoce, vytváří příjemnou náladu a naplňuje organizmus svěžími silami. V létě jezme co nejvíce aromatických bylin, ovoce a zeleniny. Potřebujeme také více hořčin, které stahují energii dolů. To má vliv i na emoce, kterých je v létě více. Pro element je vhodná kukuřice, skopové maso, zelená listová zelenina, švestky. Z bylin a koření preferujme heřmánek, mátu peprnou, kopr, bazalku, česnek, pampelišku a chřest.
- Základní údaje
- Kategorie: Vaření
Tartaletky s nektarinkami a kozím sýrem
Pro 6 osob budeme potřebovat:
250g polohrubé mouky
125g moučkového cukru
125g másla
špetka soli
1 vejce
3 nektarinky
200g čerstvého kozího sýra
2 lžíce medu
Smícháme mouku s cukrem a špetkou soli. Do mouky přidáme malé kostičky nakrájené studené máslo, přidáme vejce a prohněteme. Z těsta vytvoříme bochánek, zabalíme do mikrotenového sáčku a na chladném místě necháme hodinu odpočinout. Kousky těsta poté vtlačujeme do malých forem tzv. tartaletek. Mohou být i formičky na cupcakes. Těsto ve formičkách propícháme na několika místech vidličkou a poklademe plátky nektarinek. Mezi ovoce zasuneme kousky kozího sýra a pokapeme medem. Pečeme ve středně vyhřáté troubě cca 35minut.
- Základní údaje
- Kategorie: Celostní medicína
Starořecký výraz „psychosomatika“ se poslední dobou bez dramatických okolností (na rozdíl třeba od homeopatie či tradičního, netoxického lékařství) vtělil do oficiální vědecké medicíny a pojišťovnického zdravotního systému. Ovšem zde jako by ustrnul a byl rád, že je rád. Kdyby se skutečně prosadil ve své hluboké filozofické podstatě, musel by silně zčeřit zahnívající vody dogmatického chemicko-technického pojetí chorob a jejich léčení.
Základní princip života, vesmíru zní velmi jednoduše: MYSL ORGANIZUJE HMOTU. Tedy i naše fyzická těla. Taková vzpurná myšlenka se ovšem nemůže hodit do materiálního náboženství medicíny založené na důkazech. A tak lékařské elity a odborné spolky psychosomatiku berou na milost jako celkem neškodnou a v některých lehčích případech i fungující medicínskou disciplínu. Vždyť je sami můžete často slyšet, jak ve svých odborných ordinacích moudře pokývají hlavou a praví: „To máte psychického původu“, „Vše je o hlavě“, „Za vašimi potížemi bude stres“, „Provětrejte si hlavu…“, atd. Ale tímto v podstatě předvádějí své maximum a zakrývají diagnostické i léčebné rozpaky. A tak, zatím, bohužel, v drtivé většině případů odesílají složitého pacienta na psychiatrii (nikoliv k psychosomatickému terapeutovi), kde se nemocnému dostane skoro vždy předpisu na psychofarmaka, která z principu NIKDY nepřispějí k uzdravení, natož pochopení nemoci.
Jakým způsobem tedy mysl organizuje hmotu našich těl? Jejich buňky, tkáně, orgány i systémy? Jedním ze základních mechanizmů je tvorba neuropeptidů v neuronech mozku. Přeloženo: Jakákoliv představa, emoce, myšlenka či pocit automaticky spouští syntézu jedinečného řetězce molekul aminokyselin. Ty se pak krevní plazmou dostanou k cílovým buňkám. A – tam „odemknou“ specifickou biochemickou reakci. Pokud se toto opakuje často a dlouho, generuje se patologický příznak a dále pak i tzv. nemoc. Cítím, že už je nejvyšší čas přejít do běžné mluvy, omlouvám se…
Naučme se žít pravdu, aby ji za nás nemuselo ukazovat naše tělo!
Asi v této chvíli bude nejlepší uvést příklad (ze života, jak se říká): Mám vzteka, nechci ale, aby se to moc vědělo, vadí mi jistá situace, to či ono, ten či onen, mám na něco pevný názor, který rozhodně kvůli těm blbcům měnit nebudu, nesouhlasím s nimi, ale zachovám klid, a i když jsem věčně nasranej, nesnížím se přece k primitivním emocím…, a tak opakovaně můj mozek produkuje speciální vztekové molekuly, které se uspořádají do perfektního klíče. Pasuje do jaterních buněk, jež mají na starost syntézu žluči. Ta se pod neustále opakovaným signálem bude nezdravě zahušťovat (jelikož i já jsem svým způsobem hustej) a za nějakou dobu bude můj žlučník plný zelenožlutého bláta, a jelikož zatvrzele neměním své postoje, budu si pomalu vyrábět žlučníkové kameny. Ty budou komplikovat průchod žluči do dvanáctníku, kde je třeba emulgovat veliké molekuly živočišných tuků, aby se pak v tenkém střevu mohli vstřebat do krve a mé tělo je tak mohlo smysluplně využít, např. k ochraně a výživě nervového systému. A tak se bude stávat, že po tučném jídle projdou složité shluky molekul lipidů až do střeva tlustého, kde budou překážet a žluknout! Jedním z produktů tohoto procesu bude i metan. To mě bude zatraceně nadýmat a často hnát na WC. Budu naprdnutý a nasraný. A tak mi moje střeva laskavě zrcadlí stav mé mysli. (Usmívám se.) Navíc se může po nevhodném jídle a posunu kamenů tlakem žluči dostavit žlučníková kolika a já se konečně vyvztekám. Tak takovými cestami může působit psycho-somatické zákony. Tělo je vždy pravdivé – na rozdíl od nás. Pokud se dobrovolně naučíme žít pravdu, nemusí ji pak za nás ukazovat tělo. TO je psychosomatika. Žádná magie. Je to jasné, jako facka. Chovat se přirozeně. Nic více na nás v této základní úrovni nechce. Nechtějte hned osvícení (chechtám se). TO přijde jedině, pokud na něj vůbec nemyslíte a jste prostě jen laskaví a hraví, jednoduší a bezprostřední.
Každá jedna myšlenka má, jak jsem řekl unikátní hmotný odraz a působení. Na povrchu buněk máme tzv. receptory. Ty jsou dle jejich druhu a funkcí rozličné a rovněž specifické. Představují zámečky pro ty mozkové klíčky. A ty pak dělají odemyky, odemyky… tak vzniká nemoc a takovým způsobem mysl organizuje hmotu. Např. v ledvinách máme receptory pro strachy, ale i např. vztahové nejistoty, atd… milióny možností i potíží, spousty diagnóz. Nemoci však neexistují. Vytváříme si pouze nepříjemné tělesné psychické stavy, jež můžou pominout, pokud toto pochopíme a ovládneme svou mysl… a toto by nám měl vysvětlit lékař či nelékař ovládající psychosomatickou vědu.
Každá myšlenka má unikátní hmotný odraz a působení.
Jsou i další jemnější způsoby, kudy naše vědomí ovlivňuje tělo. Například živlovými energiemi a nebo pránou či čchi, tedy vitální energií, proudící, či ev. stagnující v energetických drahách (meridiánech). Zde může být velkou diagnostickou i léčebnou pomocí tradiční čínská medicína, o které prezident České lékařské komory autoritativně prohlásil, že jde o šarlatánství. Ale my se nebudeme zbytečně rozčilovat, že. A nebudeme si vytvářet ty nepříjemný molekulární čipy… Povzneseme se a budeme vytvářet pozitivní vize a myšlenky, budeme se smát, i sami sobě, nebudeme vážní, budeme otevření hře života a užívat si nadhledu. Takto si budeme vyrábět léčivé molekuly. Mysl samozřejmě organizuje hmotu (těla) i tímto způsobem, tedy LÉČIVÝM!
Funguje to i směrem ven. A tak můžeme na své okolí působit toxicky, destruktivně a chaoticky. Ale také – harmonicky a lé – či – vě!! A vězte, že naší základní povinností na této Zemi je HRÁT SI! A naplnit tak princip života – věčná inovace, fantazie, hra… Pokud si to uvědomíte a přijmete to, nesmírně se vám uleví a navíc vás to povznese z urputných názorů k úsměvnému nadhledu. Loučím se s vámi a válím se smíchy.
- Základní údaje
- Kategorie: Vaření
Na cukety budeme potřebovat:
8 malých kulatých cuket
750g mletého masa
2 cibule
1 lžíce protlaku
1 vajíčko
sůl, pepř
lístky tymiánu
100ml vývaru
2 lžíce olivového oleje
Maso ochutíme jemně nasekanou cibulí a česnekem, přidáme tymiánové lístky, rajčatový protlak, pepř a sůl, vajíčko a dobře promícháme. Cukety seřízneme, vydlabeme vnitřek a odstraníme semínka. Poté je naplníme směsí ochuceného mletého masa, vložíme do pekáčku, podlijeme malým množstvím vývaru, zakápneme olivovým olejem a v předehřáté troubě na 180 stupňů pečeme 50 minut.
- Základní údaje
- Kategorie: Vaření
Na 6 porcí budeme potřebovat (příprava 45minut):
chlazené listové těsto nebo těsto na pizzu
150g čerstvého zeleného chřestu
2 vejce
bylinková sůl
150g lučiny nebo čerstvého kozího sýru
100g niva nebo gorgonzola
čerstvě mletý pepř
jakékoliv ořechy, které máte rádi
Těstem vyložíme vhodnou zapékací nádobu, rozšleháme vejce s lučinou, osolíme a opepříme. Do vzniklého krému můžeme přidat i část jemně nadrobeného plísňového sýra. Chřest seřízneme a konce lehce oloupeme. Chřest rozprostřeme na těsto a přelijeme připraveným krémem. Ozdobíme kousky zbylého sýra a posypeme oříšky a vložíme do předehřáté trouby a pečeme při 180 stupňů po dobu 30 minut.
- Základní údaje
- Kategorie: Rozhovory
Kromě toho, že jsi uznávanou bylinářkou, jsi také výtvarnicí, ilustrátorkou, fotografkou, lektorkou, zahradnicí... Jak se to všechno „semlelo"? Vystudovala jsi výtvarnou školu, kudy vedla cesta k bylinkám?
Odmalička jsem byla zvídavé dítě a indiánka a to mi tak nějak zůstalo dodnes… I když někdy musím hrát roli rozumné matky tří dětí, přesto na stromy lezu pořád se svou nejmladší dcerkou. Moje maminka byla výtvarnice a lektorka a vedla mě ke kreslení a tvoření. Babička lékařka mi dala první knihu o léčivých rostlinách, a tím to asi začalo, zkoušela jsem bylinky sbírat i používat jako náčelnice tlupy mladších dětí indiánů v létě pod stanem. Když jsem se pak v dospělosti přivdala do rodinného statku na okraji Prahy a stala se ze mě maminka a zahrádkářka, nastalo období praktického bylinářství a pokusů a omylů na sobě a své rodině a jiné zvířeně… a to pokračuje dodnes, zatím všichni přežili.
Jaké jsou tvoje aktivity, co nabízíš zájemcům nejen o bylinky?
Dnes jsem na volné noze píšící výtvarnice a lektorka. Svou bylinkovou zahrádku jsem založila pro ženy a děti. Pořádám zde exkurze pro zájemce o bylinky, pro děti ze školek a škol, na zahradě máme velké indiánské týpí pro pořádání programů pro rodiny s dětmi. Přednáším na různých místech v Čechách a na Moravě, kam mě pozvou, i na vycházky s poznáváním a ochutnáváním planých bylin a vaření z nich. Vedu kurzy o bylinkách i pro učitelky lesních školek. Spolupracuji s „Živou radostí“ Ivety Kučerové na kurzech pro ženské zdraví, kde přednáším o bylinkách pro ženy. Píšu do časopisů a s přítelkyní Mariou Mojžíšovou připravujeme společně pořad do rádia Bohemia „Bylinář MaMa mia“. Do své zahrádky jsem vloni pozvala i skupinu nevidomých a slabozrakých spolu s několika vodícími pejsky. Bylinky poznávali hmatem, čichem i ochutnáváním a moc se to všem líbilo. Moji bylinkovou knihu mají jako e-book už ve své speciální audio knihovně sdružení SONS a je o ni prý velký zájem.
S bylinami, s matkou Zemí a přírodou musíš být asi hodně propojená – vnímala jsi to tak už od malička? Kým jsi chtěla být? Máš práci snů?
Rodiče mě brali do přírody, jezdili jsme v létě pod stan a na chalupu do hor, kde jsem prožívala své indiánské dětství. Nejprve jsem bylinky spíš zkoumala a kreslila, četla jsem dobrodružné cestopisy a toužila cestovat a poznávat cizí země a přírodu, žít jako Robinson. Svůj sen jsem si splnila po revoluci dobrodružnou cestou do Jižní Ameriky do Venezuely, ze které vznikla i výstava pro Náprstkovo muzeum. S dětmi na táborech sice střílíme z luku, ale namísto lovu divoké zvěře teď lovím divoké plevely… dokonce si je i přesazuji do zahrádky. Od malička mi bylo nejlíp venku, v lese, na louce, u ohně, ve skalách se cítím nejsvobodnější a zároveň jako doma. Nedokážu moc oddělit, co je v mém životě práce a co není, prostě žiju tak, jak to cítím, že je správně, a o tom i píšu, přednáším a kreslím, podle ohlasů čtenářů to má smysl i pro ostatní.
Prožívám velikou vděčnost ke všem přírodním bytostem.
Kreslíš portréty bylinek – vnímáš určitým způsobem jejich energii?
Zahrada a příroda mi slouží jako inspirace pro psaní a ilustrování knih i pro kreslení přírodních bytostí. Vnímám jejich jemné vyzařování a inspirují mě nejen obrazem, vůněmi, slovy, melodiemi, skládám si i vlastní písničky, které mi přicházejí jako poselství od bylin a stromů. Prožívám velikou vděčnost ke všem pomocným přírodním bytostem, bez kterých by zahrada i příroda byla bez života. Snažím se k úctě k Matce Zemi vést i ostatní. S dětmi sbíráme cizí odpadky v přírodě výměnou za rostliny, které si bereme. Také tvořím z keramiky sošky a květináče, které postupně zaplňují zahradu, pro děti ze školek mám vlastní maňásky bylinkových skřítků a baví mě společné vyrábění a tvoření s dětmi a učím v kroužku keramiky pro děti ve školce.
Před pár lety ti vyšla kniha „Bylinky pro děti a maminky", jsi autorkou textu, ilustrací i fotografií. Co bylo popudem k jejímu napsání?
Když jsem čekala svou první dceru, hledala jsem v knihkupectví knihu o bylinách, kterou by mohly používat i těhotné a kojící ženy a děti. Hledala jsem ale marně, přečetla jsem mnoho přeložených zahraničních knih o bylinách, ale chyběla mi v nich moudrost našich českých kořenů – babek bylinářek. Objevila jsem tento zdroj v podrobném sedmidílném herbáři léčivých rostlin pánů Janči a Zentricha. Pak jsem bylinky jako výtvarnice začala nejprve kreslit, a nakonec jsem se naučila fotografovat i psát a přijala tuto životní výzvu udělat celou knihu sama. Bylo to intenzivní období několika let, kdy jsem knihu musela sama na sobě a své rodině odzkoušet a prožít na vlastní kůži i s těmi dětskými nemocemi... a mezitím se mi narodila i třetí dcera a moje cesta poznávání bylin dál pokračuje, stále se mám co učit.
V současné době vychází v nakladatelství Grada její druhý díl – na co nového se čtenáři mohou těšit?
Už do té první knihy se mi nevešly všechny rostliny, které bych tam chtěla. Trvalo mi ale dalších deset let, než jsem další knihu dala dohromady. Při všech mých aktivitách mám čas na psaní jen přes zimu. Od jara do podzimu jsem víc venku, cestuji, zahradničím a fotím a kreslím. V herbáři mojí bylinkové „dvojky“ najdete „nejobyčejnější“ léčivky, jako je sedmikráska, řepík a jetel, ale i nové, méně známe bylinky, které lze u nás sbírat či vypěstovat – pelargonie, aloisie, konopí, stromy i keře – trnka, líska, kaštan, léčivé druhy obilovin jako ječmen a žito, zeleniny, ovoce a koření. Rozdělení herbáře je opět podle ročních období s doporučeními pro zdraví v úvodu. Nechybí ani oblíbený rámeček s radami pro těhotné, kojící maminky a děti, který v jiných podobných knihách nenajdete. Další kapitoly o domácím léčení těla i duše pomocí bylin a aromaterapie vyplynuly z mých osobních zkušeností se třemi dětmi. Na své si přijdou i tátové, kteří nechtějí být odstrčeni z kuchyně, neboť také rádi vaří a starají se o své děti. S texty do knihy mi pomáhá můj kamarád „Robinson“, jenž má od dětství stejné přírodní zájmy jako já… a výrobce bylinných vín Radim Řehák z Brna. Na Moravě míváme každoročně společné tvořivé semináře.
Překvapil mě čaj z pelargonie vonné – poprvé jsem ho pila v Andách.
Jaká je tvoje nejoblíbenější bylinka? Jaká tě nejvíc překvapila? A třeba nějaká zvláštnost či rarita?
Pelargonie vonná je mojí srdeční záležitostí. Čaj z ní jsem poprvé pila na cestách ve venezuelských Andách a ráda na to vzpomínám dodnes. Do té doby jsem ji znala jenom jako okrasnou pokojovou květinu. Všichni mají muškáty doma v truhlíku za oknem, ale málokdo zná jejich další léčivé a voňavé příbuzné. Překvapením pro čtenáře možná bude, že příbuznými africké pelargonie jsou i naše evropské kakosty – lidově čapí nůsky. Právě tento znak mají společný, když odkvetou vypadá jejich semeník jako čapí zobák. Také prý kakost pomáhá párům, které touží po dítěti, aby i k nim čáp přiletěl.
Blíží se léto, které bylinky lákají ke sběru? Jak je použít? Prozradíš zajímavý recept z nové knihy?
Květen a červen jsou z celého roku pro mne nejaktivnější bylinářské měsíce, zahrádka je nejrozkvetlejší. Sbíráme hlavně květy bezu, lípy, kakostů, tužebníku, jetele, třezalky, levandule, vonné byliny jako je máta, meduňka, aloisie. Blíží se sezóna třešní, které jsou též léčivé, zejména višně – obsahují hodně jódu potřebného pro naši imunitu, léčí srdce, ledviny i krevní oběh, i z jejich stopek lze uvařit čaj při horečce, a z pecek vyrobit látkový polštářek k nahřívání bolavých kloubů v zimě. Léto je též sezónou kvašených šumivých limonád z ovoce i bylin, skvělé jsou probiotické nápoje fermentované s tibetskou houbou. U nás jsou oblíbené domácí zmrzliny a jejich čas začíná už s teplými dny v květnu. Z vonných bylin jako je máta a meduňka si dělám sirupy a z nich zmrzky – sirup stačí smíchat s tvarohem či jogurtem a zmrazit ve formičkách na nanuky. Recepty? Vyzkoušejte třeba:
Tužebníkový sirup: 10 květů tužebníku dáme do větší třílitrové sklenice a zalijeme večer 1 litrem vroucí vody a necháme zakryté louhovat v chladu do druhého dne. Ráno přecedíme a výluh smícháme zastudena se stejným množstvím cukru a šťávou z 1 – 2 citrónů. Mícháme až do rozpuštění cukru a pak nalijeme do lahviček a označíme cedulkou, uchováváme v temnu. Sirup poslouží jako lék při horečce do vody, nebo pro dochucení letních tvarohových a ovocných dezertů.
Co všechno z bylin vyrábíš nebo zájemce učíš vyrábět?
Jako správná EKO-BIO žena si vyrábím skoro všechno… Vyrábím si nejen vlastní čajové bylinné směsi, bylinkovou sůl do kuchyně i do koupele, ale i hojivé mastičky. Krémy vůbec nepoužívám jen přírodní oleje obličejové a oleje pro péči o ruce a nohy, míchám si masážní aroma-olejíčky a deodoranty, šampon na vlasy, přírodní prostředky na praní a mytí nádobí, sirupy z voňavých bylin nebo z kořenů na kašel, různé fermentované nápoje a zelené šťávy z čerstvých bylin, klíčím semínka, vařím z planých rostlin… Doma i na seminářích vyrábíme podle aktuální roční doby – na jaře a v létě sirupy, pomazánky, saláty s jedlými plevely a květy, v zimě více aromaterapie a míchání mastí a olejíčků.
Hlavní svatojánskou bylinkou je třezalka.
Co tradice? Oživuješ je? Blíží se slunovrat, svatojánský čas – máš pro čtenáře nějaký svatojánský bylinkový tip?
Tradice jsem začala oživovat se svými dětmi a maminkami v mateřském centru Prokůpek, kde i vznikala moje první kniha. Pořádám na zahradě programy pro rodiny s dětmi jako je vítání jara, svatojánská, svatomartinská a vánoční setkání, kde společně tvoříme, zpíváme, hrajeme hry. Již několik let jezdím přednášet na svatojánskou slavnost do nádherné zahrady – Zahradní dvůr Listen u Nymburka.
Hlavní svatojánskou bylinou je třezalka, u které sbíráme kvetoucí nať nejlépe v den svatého Jana ráno na slunci a necháme ji předsušit, aby nebyla vlhká. Pak ji naložíme do uzavíratelné sklenice do kvalitního oleje, osvědčil se mi sojový nebo olivový, zatížíme, aby byla zcela potopená a necháme louhovat 3 týdny na okně na slunci a nakonec přecedíme. Olej se zbarví do červena a má úžasné hojivé působení na všechna drobná poranění, hlavně na popáleniny, ale mažu si s ním i ruce, když se třeba poškrábu na zahradě o trny růží. K třezalce můžeme přidat i další hojivé byliny, které v tu dobu obvykle kvetou – květy měsíčku a levandule, získáme tak trojnásobně hojivý i voňavý olej. Svatojánský olejíček pak vozím s sebou všude v létě v malé lahvičce. V batohu mám také pro první pomoc vždy lahvičku éterických olejů z levandule a Tea tree smíchaných stejným dílem. Poslouží nejen k dezinfekci, hojení ran, ale i jako repelent.
O čem sníš do budoucna? Co chceš zrealizovat?
Mým dlouholetým plánem je další knížka Bylinek dětem kapesního formátu pro praktické využití a tvoření pro rodiny s dětmi a školy, jakou by užily nejen učitelky lesních školek, ale i vedoucí skauta a táborů s dětmi. Moje zahrádka je součástí v létě rušného kempu s penzionem, restaurací a pivovarem, proto toužím najít své místo snů pro novou bylinkovou zahradu, která by mohla být otevřena i dalším zájemcům. Kdybyste o takovém klidném místě poblíž Prahy věděli, ozvěte se mi, prosím.