Aktuálně na stáncích
Sféra 05_06_2024
Dárek k předplatnému
Dárek k předplatnému
ZDARMA k předplatnému kniha Svět bez stížností v hodnotě 195,- Kč
Dárek obdržíte do pěti týdnů od zaplacení. Platí pouze pro nové předplatitele tištěné Sféry v České republice. Pouze do vyčerpání zásob.
- Základní údaje
- Kategorie: Osobní rozvoj
Stojí před vámi ROZHODNUTÍ? Nevíte, která varianta je ta správná a hodit si korunou by nebylo to pravé? Přijměte pozvání Jaroslava Homolky a pojďme si proces rozhodnutí usnadnit.
Začněme v minulosti. Probírat se minulými skutky má cenu pouze v případě, že máme k dispozici doložitelná fakta. Jinak budou za nás mluvit jen ovlivnitelné emoce a domněnky. Pro minulost přestáváme vidět budoucnost.
Když se chystám na nějaké rozhodnutí, změnu, která se týká i ostatních, čeká mě několik kritických míst. Nemohu ostatním vnutit svůj motiv, i kdyby mi připadal sebezřejmější a sebeprospěšnější. Každý člověk má svoje vnitřní pohnutky, svoje ambice, svůj vnitřní motiv. Na mně je snažit se jeho motivaci poznat a vycházet z ní.
Mnoha našimi rozhodnutími někoho ohrožujeme a vzbuzujeme kritiku. Můžeme dokonce narušit svoji síť vztahů. Odpovězte si na otázku: „Jsem ochoten platit za škody, které moje rozhodnutí přinese?“
Pokud chci někoho motivovat, musím vzbudit jeho zájem.
Jak poznám hluboký zájem ostatních? Dáme-li si práci opravdu naslouchat, dozvíme se to velmi rychle. Každý nejraději vypráví o tom, co ho opravdu těší, kam ho vede pozornost, čemu věnuje nejvíce času, co ho tlačí...
A chcete-li se dozvědět ještě víc, dostaňte člověka do krizové situace. I když si to nechceme přiznat, člověk se stále chová spíše jako zvíře. 10 % svého chování máme pod vědomou kontrolou, zbytek jede na „autopilota“, kterého jsme stvořili z našich návyků a rutin. V krizi nemáme čas přemýšlet. Jednáme podle svých zaběhaných návyků a rutin, které nás bezpečně odhalí.
Rezerva nám kryje záda.
Každé rozhodnutí přináší nějaký výsledek. Ne vždycky to musí být ten očekávaný a žádoucí. Potřebujeme mít rezervy, počítat s tím, co se stane, kdyby... Mít připravené záložní zdroje. Rezerva je důležitá, abychom se cítili jistí, naše rozhodování nebylo zkreslené, vedené spíše obavami z možných následků.
Pro svoje dobro proces rozhodování musíme co nejvíce zjednodušit.
Často přešlapujeme na místě a rozhodnutí odkládáme, až se někdy situace vyřeší „sama“ a třeba v náš neprospěch. Proč?
Neujasnili jsme si přesná kritéria, čeho vlastně chceme dosáhnout. Pomůže položit si základní otázky: PROČ, CO, KDE, S KÝM, JAK, KDY, S JAKÝM VÝSLEDKEM.
Jestliže stále nelze rozhodnout, může v rozhodnutí bránit vědomí, že nemáme přesně ujasněné, jak překonat možné překážky. Naše vědomí uklidní, pokud si překážky vypíšeme na papír a označíme tu nejhorší. Tímto procesem se mlhavá obava konkretizuje a lépe najdeme řešení.
I nerozhodnutí je rozhodnutí.
Nelze nerozhodnout, jen toto nekonání nepřinese žádané výsledky. Máme na výběr: řídit se svými emocemi, nebo si stanovit START/STOP systém s jasnými parametry.
Víme, že by se mělo něco stát, ale pokud naše emoce vědí, že v cestě stojí nějaká překážka, velí rozumu: „Odlož to!“ Proto je výhodné vytvořit pro sebe „Rámec bezpečí“, zahnat nejistotu. Zapojíme svého vědomého člověka a připravíme se na možné ohrožení. Probereme si překážky. Odpovíme si na otázky: Co se stane, když moje rozhodnutí neuspěje? Jaké bude řešení, ústupová cesta? Stanovíme, jak překážky překonat.
Po tomto procesu budeme vědět, co nás čeká a přestaneme se bát. Budeme moci v klidu očekávat a předvídat.
Zastav se, rozhlédni, rozhodni se, konej
Pokud je to možné, svoje rozhodnutí nejprve otestujeme na menších úkolech. Na otestování je potřeba 100 dnů, za tuto dobu se spolehlivě upevní nové návyky.
Velká rozhodnutí mají dosah nad tři měsíce.
Největší a nejtěžší rozhodnutí se týkají osobních vztahů či mají dopad na jiné lidi.
Přichází 10. muž
Určitě chceme, aby naše rozhodnutí bylo kvalitní a přínosné pro všechny zúčastněné. Jak poznám, že moje rozhodnutí je funkční? Pomoci může, pokud požádáme o konzultaci někoho, kdo má podobné zkušenosti, podobný zájem.
A na úplný závěr uplatněte techniku nazvanou 10. muž. Přijde chlapík v černém plášti a upozorní na všechna možná kritická místa, aby náš plán neselhal.
(Černý plášť mít nemusí :))
- Základní údaje
- Kategorie: Zdraví a krása
Hřebíčková silice má velmi silné antiseptické účinky. Působí proti virům i bakteriím, roztočům a červům. Posiluje imunitu a uvolňuje křeče. Z těchto důvodů se hodí při různých respiračních a trávicích potížích. Tradičně se využívá jeho poměrně silných analgetických účinků při bolestech zubů, ale lze ji také aplikovat při bolestech kloubů, páteře a neuralgiích. Zvyšuje krevní tlak, zlepšuje prokrvení. Eugenol, specifická složka hřebíčkové silice, je protilátkou proti zánětlivým mediátorům. Působí mimo jiné proti smršťování hladkého svalstva (protikřečový účinek). Tato schopnost s velkou pravděpodobností přispívá k sedativnímu a tlumícímu účinku eugenolu. Velké využití má hřebíčková silice při ošetření aknózní pleti. Jedna z bakterií (Propionibacterium acnes), které se na vzniku akné podílejí, hřebíčkovou silici skutečně "nesnáší". Osvědčuje se proti kožním parazitům, hlavně svrabu a také při ošetření hnisavých ran a vředů. Používá se také jako přísada do ústních vod.
Využít blahodárné účinky hřebíčkové silice můžete využít v přípravku Diochi Baktevir
Účinky na psychiku
V rovině psychiky je hřebíčková silice velmi účinná. Obsahuje vysoké množství eugenolu, který podporuje tvorbu noradrenalinu. Tento neurotransmiter funguje podobně jako adrenalin. To znamená, že hřebíček působí jako silné stimulans na nervovou soustavu. Lze ji použít při stavech slabosti, vyčerpání, frustrace, rezignace, neochotě věci řešit. Dodává také pocit jistoty, stability a bezpečí. Přináší pocit tepla a vřelosti, ať už do našeho vnitřního prostoru nebo do našich vztahů.
Masáže a koupele
Je třeba dodržovat vysoké ředění. Užíváme na lokální masáže hrudníku nebo břicha při respiračních nebo trávicích potížích, zad nebo velkých kloubů při revmatických bolestech, spánkové krajiny při migréně a celkové masáže pro silné povzbuzení.
Dobře se kombinuje s citrusy a většinou květin, ale také s vavřínem, šalvějí, lemongrassem a santalovým dřevem. Při migréně se osvědčila masáž spánků s hřebíčkem, levandulí a kajeputem. Při zánětu dásní lze použít kombinaci s vavřínem, tymiánem a tea tree. Na unavené a bolavé svaly po sportu je účinná masážní směs s černým pepřem a zázvorem.
HŘEBÍČKOVÁ SILICE se získává se z tropického stromu hřebíčkovec vonný (Syzygium aromaticum, Eugenia aromatica, Eugenia caryophyllata) a to z plodů nebo zaschlých poupat květů, které známe jako koření. Silice z plodů a poupat je velmi silná a je třeba zvýšené opatrnosti při dávkování. Patří do rukou spíše zkušenějších aromaterapeutů. Silice z listů je ve svém účinku mírnější. Přesto jsou všechny druhy velmi silným stimulantem nervové soustavy pro svůj vysoký obsah eugenolu. Tento fenol silně podporuje tvorbu noradrenalinu, který působí stejně jako adrenalin. Kromě toho se hřebíček vyznačuje silnými antiseptickými a analgetickými účinky. Tradičně se olej nebo přímo koření používá na bolesti zubů.
Hřebíčkovec vonný je tropický strom 10 až 20 m vysoký. Má krátký silný kmen a typickou kuželovitou korunu. Listy jsou stálezelené, podlouhle vejčité, dlouhé až 10 cm. Květy jsou červené a skládají se v květenství, podobnému květenství myrty s níž náleží do čeledi myrtovitých. Z květů vznikají plody, které jsou nachové barvy, vejčité, asi 2 cm dlouhé. Známé koření se získává z poupat květů, která se nechají zaschnout. Hřebíčkovec obecný se dříve vyskytoval jako volně rostoucí strom na severních moluckých ostrovech. Při kolonizaci těchto ostrovů Holanďany v 17. století došlo k vypálení a zničení téměř všech hřebíčkových stromů s vyjímkou ostrova Amboine. Pod trestem smrti bylo zakázáno vyvážet semena nebo sazeničky stromů. Tímto si chtěli Holanďané udržet monopol na dovoz hřebíčku do Evropy a také velmi zvýšit jeho cenu. Dnes je volně rostoucích stromů již málo, ale plantáže, kde se tyto stromy pěstují, existují dnes po celém světě všude tam, kde je dostatečné teplo a vlhkost.
ZPŮSOB ZÍSKÁVÁNÍ: Parní destilací z plodů a poupat
AROMA: Silné, pikantní, kořeněné s ovocnými tóny
BARVA: Světle žlutá až žlutá
POVAHA (dle teploty a vlhkosti): Horká a suchá
PŘEVLÁDAJÍCÍ ENERGIE (dle čínského pentagramu):
OHEŇ- srdce, tenké střevo, vřelost, otevřenost
ZEMĚ- slinivka, slezina, usazení v realitě
HLAVNÍ OBSAHOVÉ LÁTKY: V hřebíčkové silici je nejvíce zastoupen fenol eugenol (80 až 90%), eugenyl acetát (2 -10%) patřící mezi estery, ze seskviterpenů beta-kariofilen (5%) a alfa-humulen.
- Základní údaje
- Kategorie: Co se do Sféry nevešlo
Acháty jsou pro české sběratele jedny z nejoblíbenějších drahých kamenů, hlavně pro jejich různorodost a barevnou pestrost. Vyskytují se v dutinách mandlovcových hornin (hlavně melafyru) kde ve vrstvách chalcedonu, křemene a opálu narůstaly od stěn do vnitřku v různých barvách, a někdy uvnitř nacházíme i krystaly křemene nebo ametystu. Křemičitá hmota vyplnila tyto dutiny po uniklých sopečných plynech z tuhnoucí lávy a postupným srážením se vytvořily takto nám známé achátové proužky, které spatříme, až když kámen řezem předělíme. Vzácněji acháty nacházíme i v čedičích, porfyrech a jiných sopečných vyvřelinách.
- Základní údaje
- Kategorie: Co se do Sféry nevešlo
Skutečných pamětníků staré Prahy je rok od roku méně a méně, ale Praha současná se do minulosti moc ráda vrací. Doslova zalíbení nachází ve starých kulinárních vzpomínkách, a tak je vánoční čas navýsost vhodnou dobou, kdy si je můžeme připomenout a nechat doma zavonět něco ze zažloutlých pamětnických kuchařských notesů. Pohledem do minulosti najdeme vždy něco nového a zajímavého. Stačí kupříkladu otevřít knihu Leoše Karla Žižky Staropražské vzpomínky, vydanou vlastním nákladem r. 1946, a začíst se do jeho milých osobních vzpomínek. Kniha barvitě líčí staropražský život v ulicích, domech, rynečcích a zahradách a nezapomíná na žádná místa, která Staropražané milovali a milují. Není divu, že velká část je věnována kouzelné atmosféře pražské zimy a především vánočnímu času ve staré Praze.
- Základní údaje
- Kategorie: Rozhovory
MUDr. Jan Hnízdil je nejenom předním českým celostním lékařem, průkopníkem komplexní psychosomatické medicíny a autorem několika knih, ale také držitelem ocenění Bludný balvan, který je každoročně udělován Klubem českých skeptiků Sisyfos.
- Základní údaje
- Kategorie: Zdraví a krása
Fenykl (Foeniculum vulgare) pěstovali již staří Řekové a Římané především pro jeho léčivou sílu a kořenitou vůni i chuť, kterou rostlině dávají specifické silice. Protože ho antičtí sportovci považovali za velmi zdravý a jedli ho ve velkém množství, dostal řecké jméno Marathon. Hippokratovská medicína používala kořeny, nať a vymačkanou šťávu z fenyklu jako diuretický prostředek a lék proti žloutence. S jeho pomocí se také ošetřovaly oční nemoci. Benediktini jej proslavili jako přírodní lék na zažívání nebo choroby z nachlazení.
Tato vynikající zelenina se silnou anýzovou vůní, dužnatými bázemi řapíků a jemnými listy podobná kopru se pěstuje po staletí jako zelenina. Existují dva druhy, a to fenykl obecný a fenykl zahradní (sladký). V aromaterapii se dává přednost fenyklu sladkému, protože obsahuje méně ketonů a má typické sladké aroma.
Jeho hlavní sférou působení je zažívací trakt.
Kde fenykl pomáhá:
špatné trávení, nadýmání, zácpu, nevolnost a říhání
podporuje tvorbu trávicích enzymů
ulevuje při kašli a astmatu
výrazně zrychluje činnost řasinek na sliznici dýchacích cest, a tím zvyšuje vylučování hlenů
čistí plíce od prachových částic a zlepšuje odkašlávání
ulevuje při menstruačních a klimakterických potížích − látky obsažené ve fenyklové silici působí jako estrogen
harmonizuje hormonální systém
tonizuje, jemně čistí a vypíná pleť
vhodný prostředek při detoxikačních a lymfatických masážích
zevně se používá při svrabu
Blahodárné účinky fenyklu můžeme využít v těchto Diochi přípravcích:
Jak pomáhá v psychické oblasti?
Fenyklová silice je vhodná pro typy lidí, kteří příliš přemýšlejí a mají potíže prožít a vyjádřit emoce. Přináší pocit tepla a bezpečí. Podporuje odvahu, důvěru, sebevyjádření a kreativitu.
Fenykl jako rostlina
Původem je fenykl z východního Středomoří a Zakavkazska, ale dnes ho najdeme v Evropě, Indii, Japonsku i v Severní Americe. Planá odrůda roste na okrajích cest, řek, v lomech, na skalách a kamenitých úbočích. Kulturní odrůda je pěstována na polích.
Fenykl je odolná, dvouletá nebo trvalá rostlina, dorůstající v některých kulturách až do výše 2 metrů. Kvete v červenci až říjnu. Vyznačuje se jemnými vějířovitými listy a okolíky nažloutlých květů. Fenykl řapíkový má jedlé, zdužnatělé pochvy a řapíky, připomínající hlízu nebo cibuli. U nás je jeho pěstování zatím málo rozšířeno, ale například v Řecku patří vonící fenykl k divoce rostoucím bylinám.
Způsob získávání: Z rozmačkaných semen se pomocí destilace vodní parou získá silice vonící po anýzu.
Aroma: Sladké, podobné anýzu
Barva: Čirá až světle žlutá
Povaha (dle teploty a vlhkosti):
Teplá a suchá
Převládající energie (dle čínského pentagramu):
Země – působí na žaludek a slinivku
Hlavní obsahové látky
Fenyklová silice obsahuje 50 až 70 % trans-anetholu, 10 až 20 % fenchonu, estragolu 5 %, dále alfa-pinen, alfa-felandren, limonen, fenikulin a methylchavikol.
- Základní údaje
- Kategorie: Zdraví a krása
Zářivá barva afrikánů (Tagetes minuta, Tagetes patula), jinak také aksamitníku malého a aksamitníku rozkladitého, potěší snad každého, na rozdíl od specifického aromatu „okořeněného“ notnou dávkou sirných derivátů (i když i to má své příznivce). Díky němu však afrikán „nevoní“ ani mnoha škůdcům a mikroorganismům. I ve formě silice je proto účinným prostředkem podporujícím léčbu plísní, lupénky a dalších kožních chorob, účinným pomocníkem při vypuzování střevních parazitů a ochráncem před komáry a jiným hmyzem. Známé jsou též jeho močopudné účinky. Používá se pro míchání vysoce kvalitních parfémů. Zajímavá je například kombinace z oblasti parfémářství, kde se silice z afrikánu mísí se santalovým dřevem.
Hlavní obsahové látky a terapeutické vlastnosti
Působí proti plísním a antisepticky, pomáhá vypuzovat střevní parazity a odpuzovat hmyz.
Jeho výrazně močopudné účinky se osvědčují zejména při zánětech močového měchýře, močové trubice, při anurii (zástavě močení) a redukci otoků. Urychluje nástup menstruace, vyvolává pocení, uplatňuje se při trávicích a dýchacích potížích, velmi příznivě působí na játra a podporuje vylučování žluči. Využívá se při kožních onemocněních, zejména lupénce a plísních.
Psychika
Výrazně sedativní působení afrikánu se osvědčuje při nervozitě, podrážděnosti, poruchách soustředění, bolestech hlavy či problémech se spánkem.
Afrikánová silice nám pomáhá v Diochi přípravcích Baktevir a Detoxin kapky
Afrikány jako kulinářská lahůdka
Afrikány patří mezi jedlé květy, které se díky zajímavě nahořklé chuti již tisíce let využívají v kulinářství, zejména jako přídavek do osvěžujících nápojů, salátů, pokrmů z těstovin nebo ryb. Podobné uplatnění má i afrikánová silice.
Okvětní lístky aksamitníku jsou bohaté na oranžovo-žluté karotenoidy, proto se s oblibou používají jako potravinářské barvivo.
Často dochází k záměně aksamitníku s měsíčkem, protože v angličtině se pro obě rostliny někdy používá stejný název „marigold“, měsíček však ve formě silice neexistuje.
Afrikán nepochází z Afriky
Název afrikán je matoucí, protože tato rostlina nepochází z Afriky, ale z Mexika. Dnes patří mezi nejoblíbenější zahradní letničky v Evropě, ale převážně ve zplaněné formě roste také v Asii, Americe a jiných částech světa. Esenciální olej se komerčně vyrábí ve Francii, Austrálii a bývalé Keni. Jde o nenáročnou, jednoletou, 15–30 cm vysokou rostlinu s lichozpeřenými listy a výraznými žlutými až žlutohnědými květy o velikosti 3–5 cm. Kvete od června do října. Vonné silice jsou soustředěny zejména v květech a listech.
Způsob získávání silice
Parovodní destilace květů a listů (k získání 1 kg oleje je třeba 200 kg rostliny).
Aroma: Specifické kořeněné, bylinné, s ovocnými podtóny; u silice aksamitníku malého jemnější a více květinové.
Barva: Zlatavá
Převládající energie (dle čínského pentagramu):
Dřevo – působí na játra a žlučník, ovlivňuje pocity hněvu
Oheň – působí na srdce; ovlivňuje pocity radosti
Nejvíce zastoupené látky u afrikánové silice jsou: Trans-β-ocimen (až 40 %), tageton (9 %), toifenové deriváty, ocimenon, limonen, sabinen, linalol, lupeol, germacren, β-karyofylen, humulen, germacren, piperon a terpinolen.
Opakující se studie vykazují působení piperitonu, trans-β-ocimenu, terpinolenu a β-caryophylenu v antibakteriální aktivitě silice proti grampozitivním a gramnegativním bakteriím Staphylococcus aureus, Enterococcus faecalis, Escherichia coli, Klebsiella pneuma a Pseudomonas Ginosa. Terpen piperiton (hojně zastoupen v různých druzích máty) vykazoval aktivitu proti nadýmání a spolu s ostatními složkami vykazoval antibakteriální aktivitu proti Bacillus dipsauri, Corynebakterie způsobující cystitidu.
Je vhodnou součástí kosmetiky zaměřené zejména na pokožku postiženou lupenkou, plísněmi či výskytem bradavic. V malém množství (0,01 %) jej lze přidávat do zklidňujících masážních olejů nebo do směsí určených k masáži klientů postižených kožními problémy.
Upozornění: Silice z afrikánu je fotosenzitivní; vyhněte se přímému slunečnímu záření po dobu 12 hodin po aplikaci zředěné silice na pokožku.
- Základní údaje
- Kategorie: Pro volné chvíle
Podzim láká k procházkám. Stromy se barví do červené, žluté, zlaté, radost pohledět. Zkuste si nasbírat krásné listy a složit svoji kytici. A pro dovršení domácí pohody uvařit i polévku v barvách podzimu. Naše tělo v toto roční období uvítá teplé jídlo.
Skvělá je kořenová zelenina třeba přinesená v košíku z některého z Farmářských trhů.
Mrkev má v sobě vitamín A, abychom lépe viděli. Celer? To je skvělý pomocník na trávení, čistí ledviny, má spousty minerálů a vitamínu B. Nevadí mu vaření! Petržel dodá draslík, vápník na kosti, vitamín A, vitamín B. A zlatou tečku: dýni, to je barva podzimu! Navíc je přímo šampión v obsahu užitečných látek. Posiluje imunitu, což je právě teď potřebné, všude létají chřipkové viry. Má v sobě víc draslíku než banány, betakaroten, lutein na oči a velkou dávku železa pro dobré vytváření červených krvinek. A nezapomenout na olivový olej, protože bez pomoci nějakého tuku lidské tělo neumí využít vitamín A.
Budeme potřebovat:
2 mrkve
2 petržele
½ většího celeru
1 menší dýni Hokaido
listovou petržel
3 lžíce olivového oleje
hrst dýňových semínek
Kořenovou zeleninu umyjte, oškrábejte, nakrájejte na kolečka. Dýni pečlivě omyjte, nakrájejte na kostičky i se slupkou. Vařením krásně změkne a bylo by jí škoda vyhodit, má v sobě vitamíny. Vložte do kastrolu, zalejte vodou a vařte na velmi mírném ohni 30 min.
Polévku na talíři ozdobte dýňovými semínky a posypejte nakrájenou zelenou petrželkou.
Polévka bude voňavá a stejně barevná jako kytice z podzimního listí, kterou si můžete ozdobit stůl.
- Základní údaje
- Kategorie: Celostní medicína
Před sto lety bylo očkování téměř neznámé slovo. Přesto jsou první poznatky o principech očkování známy již velmi dlouho. Lidé pozorovali, že pokud se někdo nakazil při morové epidemii a přežil, podruhé již neonemocněl. Takovou zprávu zaznamenal i řecký historik Thúkydidés (5. stol. před Kristem) - Athéňané, kteří přežili neštovicový mor, stejnou nemoc již neprodělali.
První zmínky (10. stol. n.l.) o záměrném předcházení nebezpečné nemoci, neštovicím, pocházejí z Číny. Staří Číňané hnis z puchýřků nemocného neštovicemi odebírali a vpravili ho do podkoží zdravého jedince. Častěji celý puchýřek usušili a poté suchý prášek vdechovali nosem. Tento způsob prevence se nazýval variolizace, protože měl ochránit zdravého člověka před onemocněním černými neštovicemi, latinsky Variola vera.
V 18. stol. se variolizace, tedy záměrné nakažení pacienta sušeným hnisem z puchýřů pravých neštovic, rozšířila do Turecka a do Anglie. K rozšíření variolizace do Anglie a později i do dalších zemí Evropy významně přispěla anglická aristokratka a spisovatelka lady Mary Wortley Montagu. Lady Mary doprovázela v r. 1716 svého manžela do Turecka, kde byl velvyslancem. Tam ji velmi zaujala variolizace. Sama dříve, již ale dospělá, neštovicemi onemocněla a zanechalo to na její tváři následky v podobě drobných jizev. Proto už v Turecku nechala očkovat svého tříletého syna, po návratu v Anglii i svou dceru. Snažila se tuto proceduru prosadit i ve společnosti a získala od Karolíny, princezny z Walesu, povolení učinit demonstrativní experiment na 6 vězních a 6 sirotcích. Vzhledem k dobrým výsledkům pokusu doporučila očkování i celému dvoru.
K rozšíření variolizace významně přispěla lady Mary Wortley Montagu.
Tato metoda prevence, kterou lady Mary prosadila, způsobovala slabší formu onemocnění a vyvolala ochrannou imunitní reakci. Nicméně i následný lehčí průběh nemoci mohl vést ke znetvoření nebo dokonce smrti pacienta. Přesto se jednalo o poměrně úspěšnou metodu prevence.
Dalším historickým krokem byl objev britského lékaře Edwarda Jennera. Povšiml si, že lidé, kteří přicházeli často do styku s dobytkem a nakazili se kravskými neštovicemi (Variolla vagina), téměř nikdy neonemocněli mnohem nebezpečnějšími pravými neštovicemi. Jenner 14. května 1796 naočkoval osmiletému Jamesi Phippsovi hnis z vřídku způsobeného kravskými neštovicemi. Chlapec onemocněl kravskými neštovicemi, ale za šest týdnů se uzdravil. Jenner ho poté infikoval vakcinační dávkou pravých neštovic; podle předpokladu u chlapce nemoc nepropukla. Tento pokus je považován za první skutečnou vakcinaci a počátek moderního očkování.
Od té doby se paleta nemocí, proti kterým se očkuje, značně rozšířila. Jenom v ČR se vyskytuje asi 50 nemocí, proti kterým se můžeme nechat naočkovat. Otázkou samozřejmě je, proti kterým nemocem je to rozumné a za jakých podmínek. Záleží především na věku, prostředí, ve kterém se pohybujeme a také na momentální epidemiologické situaci. Třeba očkování proti chřipce, aby mělo smysl, je nutno každoročně opakovat.
Očkování v ČR lze rozdělit na dvě velké skupiny: očkování na vlastní žádost a očkování povinné. Povinné očkování bylo zavedeno v České republice v roce 1919. Tehdy se očkovalo povinně pouze proti pravým neštovicím a stejně jako dnes je nedodržení povinnosti očkovat děti provázeno sankcemi ze strany státu. Cílem tohoto očkování je zabránit těžkým projevům infekčních onemocnění či dokonce úmrtí na ně, trvalým postižením po prodělané nemoci, zamezit šíření nákazy a vzniku epidemií.
Povinné očkování bylo v České republice zavedeno v roce 1919.
Od zavedení povinného očkování těsně po vzniku Československé republiky až do devadesátých minulého století byly uváděny většinou jen přednosti očkování. Ideálem byla situace, kdy je naočkována dostatečně velká část populace. Pokud pak někdo onemocní, infekce se nemůže šířit. Infekce nemá šanci dostat se k dalšímu vnímavému jedinci nebo je tato možnost výrazně snížená a dojde jen k několika sporadickým případům onemocnění. To se podařilo s nemalým podílem přispění českého zdravotnictví (prof. MUDr. Karel Raška) v případě pravých neštovic, které zcela odstraněny z téměř celé populace lidstva, až na sporadické výskyty. Od r. 1980 se proto České republice proti pravým neštovicím povinně neočkuje.
Ne všichni však souhlasí s povinným očkováním. Výhrady jsou různého druhu, některé se týkají nastavení očkovacího kalendáře, kdy jsou námitky proti příliš časnému očkování dětí a také proti tomu, že je očkování dětí soustředěno do poměrně malého úseku téměř okamžitě po narození dítěte. Častá je též obava z vedlejších účinků očkovacích látek, které podle některých výzkumů mohou zanechat trvalé následky na organismu dítěte. Žádný zásah do našeho organismu není zcela bez rizika. Jednotlivé zásahy se liší pouze mírou rizika.
Stejně jako u léčiv i u očkovacích látek jsou zjišťovány nežádoucí účinky různého druhu.
Představa, že i takové relativně velmi bezpečné užívání lékařem předepsaných léků je zcela bez rizika vedlejších účinků, je bohužel lichá. Stačí si pozorně přečíst příbalový leták.
Podobně je tomu i s očkovacími látkami, kde je jejich účinnost bezpečnost prokázána statisticky na velkém množství očkovaných lidí. Bohužel, tak jako u léčiv jsou zde zjišťovány i nežádoucí účinky různého druhu, od krátkodobého podráždění na místě vpichu po podání očkovací látky až po trvalé poškození organismu.
Je logické, že pokud stát nařídí pod sankcí povinné očkování, měl by také nést odpovědnost za jeho případné nežádoucí trvalé následky. To ovšem v našem právním řádu dosud není zakotveno!
V současné době se projednává parlamentu ČR zákon, který se týká povinného očkování. Konečně se po dlouhých diskusích do jeho znění dostalo ustanovení o finančním odškodnění těch, u kterých se po povinném očkování prokážou trvalé následky. Toto ustanovení má velikou naději, že bude parlamentem schváleno. Na definitivní schválení tohoto zákona si však budeme muset počkat až po podzimních volbách.
- Základní údaje
- Kategorie: Zdraví a krása
Příroda má pro nás mnohé dary, které chrání a podporují naše zdraví. Jedním z nich jsou vzácné silice, ukryté v rostlinách a květech. Dnes si představíme eukalyptovou, jejíž účinky přivítáme zejména na podzim.
Eukalyptová silice má pro zdraví člověka mnoho užitečných vlastností. Pro Aborigince, původní obyvatele Austrálie, je hlavním lékem na hojení ran a plísňových infekcí. Čaje z eukalyptových listů byly také užívány ke snížení horečky.
Eukalyptus vyčistí vzduch, projasní mysl a zvedne náladu
Pro své léčivé účinky je obsažen v těchto přípravcích DIochi: Astofresh kapky a Baktevir.
Blahodárné účinky na psychiku pomáhají při strachu a trémě před zkouškou, prezentací nebo pohovorem, pro prohloubení dechu, a tím i prohloubení meditace. Eukalyptová silice je velmi účinná pro vyjasnění našich vizí a dalšího směřování.
Všestranný pomocník pro zdraví
Eukalyptová silice rovněž účinně odpuzuje hmyz. Pro své silné antiseptické účinky se užívá k ošetření aknózní pleti. Nesmí chybět ve směsi na lokální masáže hrudníku a zad při respiračních potížích, masáži velkých a malých kloubů při artrotických bolestech a celkové masáži.
Léčivé účinky eukalyptové silice využíváme při:
chřipce a nachlazení
virových (i bakteriálních) kožních infekcích (herpes zoster, opary a bradavice)
plicních chorobách
horečkách
virózách
zánětech průdušek
angíně
senné rýmě
astmatu
zánětech vedlejších nosních dutin
špatně se hojících ranách
Pro svěží a bezpečné ovzduší v domácnosti
Díky svým antivirovým a baktericidním účinkům se eukalyptová silice používá k ozdravení ovzduší.
Několik kapek eukalyptu v aromalampě, popřípadě na ústředním topení do misky s vodou, zničí ve vzduchu choroboplodné zárodky a sníží riziko přenosu infekce kapénkovou nákazou.
Eukalyptová silice rovněž účinně odpuzuje hmyz. Pro své silné antiseptické účinky se užívá k ošetření aknózní pleti. Nesmí chybět ve směsi na lokální masáže hrudníku a zad při respiračních potížích, masáži velkých a malých kloubů při artrotických bolestech a celkové masáži.
Eukalyptus je velkým pomocníkem i při studiu
Eukalyptus globulus podporuje tvorbu dopaminu a acetylcholinu, což jsou přenašeči nervového vzruchu. Dopamin stimuluje a acetylcholin podporuje logické myšlení, koncentraci, třídění a ukládání informací či zvládání nových pracovních úkolů.
Jak se eukalyptová silice získává?
Blahovičník kulatoplodý (Eucalyptus globulus) je jedním z nejvyšších stromů světa. Existuje více než 700 druhů eukalyptu a přibližně z 50 se destiluje silice. Sedmdesát procent druhů se nachází v Austrálii, původním místě výskytu. Pro výrobu oleje se nejvíce používá eukalyptus globulus, ale běžně dostupný je také olej z eukalyptu radiata, citriodora, camaldulensis, polybractea, smithii a další.
Všechny druhy eukalyptu jsou vhodné především pro potíže dýchacího systému.
Eukalyptus globulus má oproti ostatním druhům vyšší obsah eukalyptolu, a proto má velmi silné antiseptické a antivirové účinky. Působí dobře především proti virům. Tradičně se používal na pásový opar. Tento druh eukalyptu lze použít i u menších dětí, ale vždy vysoce zředěný a nejlépe v kombinaci s levandulí. Eukalyptus likviduje zdroje malárie.
Ve své rodné Austrálii je eukalyptový strom hlavním jídlem pro koaly. Stromy eukalyptu, původem z Austrálie (Tasmánie) se začaly vysazovat i v jiných oblastech, hlavně pro své rychle
rostoucí a kvalitní dřevo, ale i pro další zajímavé vlastnosti. Nyní je můžeme nalézt i v Číně, Brazílii, na Madagaskaru, ve Středomoří a v Jižní Africe.
Kořeny eukalyptu velmi vysušují půdu, a mohou se proto používat pro masivní vysušování bažin. Například v Alžírsku se stalo vysazování eukalyptů součástí úspěšného plánu na likvidaci malárie. Na druhé straně právě díky vysušování půdy a vysoce hořlavým silicím (u některých druhů je bod vzplanutí už kolem 45 °C) jsou eukalyptové háje velmi ohroženy
požáry a mohou tak postupně zcela zničit původní ekosystémy.
Eukalyptus je stálezelený, rychle rostoucí strom dorůstající až 100 metrů. Patří mezi nejvyšší stromy na Zemi. Ztepilý kmen, pokrytý hladkou šedou kůrou, jejíž vnější vrstva se čas od času
slupuje jako u platanů, se rozvětvuje teprve ve výšce 50 až 80 metrů. Má tuhé kopinaté listy světle modrozelené barvy. Kvítky jsou malé, krémově zbarvené, vyrůstající po stranách větví,
jako květy myrty. Poprvé rozkvétá ve čtvrtém nebo pátém roce života. Plodem je hnědá tobolka. Kvete v průběhu února až července.
Komerční destilace eukalyptového oleje začala v Austrálii v roce 1854. První práce o antiseptických a antibakteriálních vlastnostech silice byly publikovány v Německu lékařem Cloezem (1870).
Eukalyptová silice obsahuje eukalyptol, (až 80 %), antivirový terpenický oxid cineol, který je účinný proti virům chřipky A a B. Dále obsahuje terpenyl alfa-acetát, geranial, neral, alfa-terpineol, geraniol, terpinen, linalool, beta-pinen, limonen, myrcen, alfa-pinen a další látky.
Způsob získávání: Destilace vodní parou z větví a listů. Z 50 kg rostliny se získá 1 kg silice.
Aroma: Silné, svěží, balzámové, kořeněné
Barva: Bezbarvá až světle žlutá
Převládající energie (dle čínského pentagramu): Kov – plíce, tlusté střevo, kůže
- Základní údaje
- Kategorie: Psychologie
Cítíte se na podzim unavení a zpomalení? Pokud ano, není to pravděpodobně nic nenormálního. Celá příroda kolem nás zpomaluje a chystá se k odpočinku. Odhaduje se, že až 20 % populace trpí na podzim a v zimě mírnou formou útlumu a zhoršené nálady. Pokud ale každý rok s příchodem podzimu totálně ztrácíte energii, jste abnormálně nevýkonní a ospalí, přejídáte se, nic vás nebaví… a na jaře vás to samo přejde, pak možná trpíte sezónní afektivní poruchou.
Miliony let byl člověk synchronizován s přírodou a řídil se podle jejích cyklů. V létě byl aktivnější, v zimě spoustu času prospal.
Moderní doba nás nutí, abychom tyto přirozené rytmy ignorovali a fungovali stále stejně, ať je teplo nebo zima, světlo nebo tma.
A moderní technika nám to umožňuje. Umíme si vzduch ohřát i ochladit, v noci si posvítíme, v zimě můžeme jíst pomeranče a vesele porušujeme fyzikální zákony, když létáme vzduchem tisíce kilometrů. Mohli bychom si myslet, že nás přírodní cykly vlastně nemusejí zajímat. Až naše tělo nám připomene, že pořád jsme na přírodu napojeni víc, než si myslíme.
Jak nás světlo synchronizuje
Fotosenzitivní (tj. na světlo citlivé) buňky měly pravděpodobně už „nejnižší“ prehistorické organizmy. Mají je rostliny i všichni živočichové. Proč se vyvinuly? Evolučním smyslem biorytmů je připravit se na pravidelné změny vnějšího prostředí a přizpůsobit se jim. Nejvýraznější cyklickou změnou je cyklus dne a noci, tedy střídání světla a tmy. Podle něj se řídí rytmus aktivity a odpočinku, energetického výdeje a opotřebovávání (den) a klidu (noc), které subjektivně vnímáme. Ve spánku se odehrává řada hormonálních, metabolických a buněčných změn, např. syntéza bílkovin a regenerace buněk.
Hlavním neurohormonem, který dává vnitřním hodinám informaci o zevním prostředí, tj. synchronizuje nás se skutečným trváním dne a noci, je melatonin.
Melatonin má u člověka hypnotický, tj. uspávací efekt. Noční tvorové to mají naopak, melatonin u nich zvyšuje aktivitu a bdělost.
Melatonin je něco jako přirozený spánkový hormon a jeho vylučování závisí na množství světla.
Jakmile se začne stmívat, melatonin stoupá a my začínáme být ospalí. V noci jsou hladiny melatoninu 10–100x vyšší než ve dne. K ránu, jak světla přibývá, sekrece melatoninu klesá a my se probouzíme. (Tedy v ideálním případě. Umělé osvětlení a moderní životní styl tyto tisícileté biorytmy potlačují a nutí nás fungovat v době, kdy má náš organizmus vlastně noc. Není pak divu, že poruch spánku dramaticky přibývá.)
Melatonin a světlo
Informace o množství světla vstupuje do mozku očima a nervovými dráhami vede až do tzv. šišinky (epifýzy), která je místem produkce melatoninu.
Zrak má tedy dvě funkce: vidění, ale také přizpůsobení se rytmu dne a noci.
Stejně jako sluchové ústrojí neslouží jen k slyšení, ale i k udržování rovnováhy. Velmi zjednodušeně řečeno, světlo projde okem do mozku, utlumí produkci melatoninu a my jsme (nebo bychom měli být) bdělí a aktivní. Ve tmě není sekrece melatoninu světlem blokována a my jsme ospalí, v ideálním případě usínáme.
Podobně to funguje i u střídání ročních období. Čím delší den (v létě), tím méně melatoninu se vylučuje. Na podzim a v zimě, kdy se dny zkracují, začínají hladiny melatoninu stoupat. Tato informace je důležitá pro načasování sezónního chování (rozmnožování, tvorba zásob, zimní spánek apod.).
Zimní spánek?
Některá zvířata, třeba medvědi, to mají vymyšleno dobře. Neplýtvají silami a ukládají se k zimnímu spánku. O tom, kdy to udělat, je informuje právě množství denního světla prostřednictvím melatoninu. Homo sapiens dostává tutéž světelnou informaci jako medvěd brtník, bohužel ale neumí zimu v klidu prospat. Dříve jsme se přece jen více řídili přírodními cykly.
V létě lidé vstávali s východem slunce a celý den fyzicky pracovali, v zimě spali mnohem déle a příliš se nehonili.
Jak to máme my dnes? Vstáváme podle své pracovní doby (a ta se ještě mění vlivem střídání „zimního“ a „letního“ času. Spát chodíme, jak se nám chce. O nějakém zpomalování a odpočívání v zimních měsících nemůže být řeč. Naopak. Pořídili jsme si předvánoční stres, různé uzávěrky a podobné zátěžové situace ke konci roku, tj. přesně v době, kdy je množství slunečního svitu nejnižší a máme nejmíň energie. S tím příroda nepočítala a některým z nás to celoživotně dělá problémy.
Stále méně spíme. Může za to Edison?
Kromě toho, že nerespektujeme roční přírodní cyklus, neřídíme se ani rytmem dne a noci. Stále méně spíme. Žárovka je tu s námi teprve něco přes 100 let, konkrétně od r. 1879. Teprve zhruba na přelomu 19. a 20. století elektřina „rozsvítila“ svět. A od té doby se celková doba spánku neustále zkracuje. Univerzální rozšíření elektrického osvětlení je hlavním důvodem, proč většina lidstva ve vyspělých zemích trpí chronickou spánkovou deprivací.
Lidé, kteří nedostatečně spí, mají např. i zvýšenou tendenci ukládat tuk.
Může za to hormonální a metabolická nerovnováha, kterou nedostatek spánku působí (změny ve vylučování inzulínu, ghrelinu, růstového hormonu, kortizolu a dalších). Především ve spánku probíhají regenerační pochody, „oprava buněk“ nebo imunitní reakce. Co všechno se může stát, když trvale málo spíme, si z toho každý odvodí sám.
SEZÓNNÍ AFEKTIVNÍ PORUCHA
Také ji známe pod jménem SAD (Seasonal Affective Disorder).
Určitá únava a skleslost na podzim je tedy v podstatě přirozená. Údajně ji výrazněji pociťuje kolem 20 % populace. Kvůli takovému „podzimnímu blues“ nemusíme navštěvovat lékaře ani psychology, spíš přírodu a obchod se zdravou výživou. Pro přibližně 7 % populace je však období od října do března utrpením, kdy téměř nemohou fungovat, nic je nebaví, přejídají se, tloustnou a jsou podráždění. Pokud se to každoročně opakuje, jde velmi pravděpodobně o tzv. sezónní afektivní poruchu. To je seriózní diagnostická kategorie, která dotyčnému působí velké potíže v životě a doporučuje se ji léčit. Typické příznaky SAD jsou útlum, apatie, zvýšená potřeba spánku, nezájem o aktivity a vztahy a zvýšená chuť k jídlu (hlavně na sladké). Jde o skutečnou klinickou depresi, s pocity méněcennosti a prázdnoty, ztrátou radosti ze života, někdy s podrážděností a trvalým napětím. SAD se projevuje častěji u žen. K diagnóze je třeba, aby se podobné sezónní deprese vyskytovaly nejméně po dva následující roky.
Upadáme do zimního spánku?
Většinou však jde o mnohaletý průběh, než si člověk uvědomí cyklický charakter potíží v závislosti na ročním období. Problémem také je, že mu okolí (a často i on sám sobě) vytýká lenost, slabou vůli apod. Někteří lidé se SAD přiberou za zimní období i 6 a více kilo, protože nejsou schopni ovládnout nutkavou potřebu jíst. Kdyby to šlo, dotyčný by zalezl do postele se zásobami jídla (hlavně sladkostí) a vylezl odtamtud až na jaře. Takhle to praktikují některá zvířata např. jezevec. Kromě pravého zimního spánku (hibernace) existuje i nepravý zimní spánek, kdy zvířata zůstávají neaktivní v úkrytu, ale jejich tělesná teplota se nesnižuje. Občas se z tohoto stavu probouzejí a vycházejí ven. Takto přečkávají zimu například jezevci.
Člověk si ovšem nemůže dovolit to co jezevec. Je tedy nucen svoji zimní depresi řešit a předcházet jí. Účinná a bezpečná léčba je fototerapie neboli léčba jasným světlem.
________________________________________________________________
Příznaky sezónní afektivní poruchy
1. Celodenní únava a nedostatek energie. Člověk jen obtížně zvládá své běžné rutinní úkoly, funguje automaticky a bez zájmu.
2. Zvýšená chuť k jídlu, hlavně abnormální potřeba sladkostí. Následkem toho samozřejmě přírůstek na váze, obvykle více než 6 kg. Někteří pacienti dokážou během jara a léta zhubnout, často však jen částečně, takže jejich hmotnost rok od roku narůstá.
3. Zvýšená potřeba spánku. Problém s ranním probouzením, spavost a útlum během dne.
4. Pokles libida (nezájem o sex).
5. Zpomalené myšlení a reakce, zhoršené soustředění.
6. Anhedonie: dotyčného nic nebaví a netěší.
7. Nechuť k sociálním kontaktům: uzavírá se do sebe, nekomunikuje nebo je podrážděný.
Tyto příznaky se objevují na podzim (říjen/listopad) a samy od sebe mizí na jaře (březen).
____________________________________________________________
Co dělat s (pod)zimní depresí?
Lehčí formy podzimního útlumu jsou vlastně přirozenou reakcí na změnu ročního období. Tělo nám signalizuje: „Přibrzdi, chci si odpočinout.“
Zvolněte…
Zkuste lépe vnímat svoje tělo a akceptovat jeho potřeby. Koneckonců, proč bychom nemohli na podzim a v zimě trochu zvolnit a chodit dřív spát, když cítíme, že to potřebujeme? (Jezevec určitě ví, co dělá ☺.) Znamená to ovšem trochu se přizpůsobit. Nestihneme asi všechno, co bychom teoreticky rádi. Můžeme také ignorovat některá lákadla, která se nám v tomto období nabízejí (prodejní akce a posezónní slevy všeho možného, vánoční trhy, televizní programy atd. atd.). Pokud to někdo radostně stíhá, je to jeho věc. Vy se řiďte svým vlastním rytmem.
Opatrně se stimulanty
Jsou samozřejmě různé nezdravé způsoby, jak ze sebe potřebnou energii vydolovat – megadávky kávy, energydrinky, sladkosti, stimulanty. Určitou dobu to funguje, takže si člověk může začít myslet, že jeho energetické zásoby jsou bezedné. Nejsou. Jednoho dne nám dojdou jako fosilní paliva a může se to pak projevit třeba pod obrazem chronického únavového syndromu, syndromu vyhoření, psychickou poruchou nebo nějakou tělesnou nemocí.
Životospráva
Jelikož musíme chtě nechtě fungovat i v zimě, nemůžeme nechat věcem úplně volný průběh. Pohyb venku, správná strava a dostatek světla jsou podstatně lepší variantou, než 10 kafí s čokoládovou tyčinkou denně.
Choďte ven
Zkuste strávit každý den na denním světle minimálně 30 minut, nejlépe ráno. Kdykoliv je jasný den a slunce svítí, využijte toho a „akumulujte“ si sluneční energii jako solární článek. Ještě před sto lety pracovalo 90 % lidí venku. Dnes trávíme většinu dne v uzavřených prostorách a sluneční světlo k nám přichází filtrované přes okenní sklo, což není totéž jako plnospektrální světlo venkovní.
Jídlo jako lék
Přejídání a zvýšená chuť na sladké jsou pro sezónní afektivní poruchu charakteristické. Pokuste se odolávat tomuto nutkání. Krátkodobě vám sice čokoláda nebo kobliha udělá dobře, ale úleva nevydrží dlouho. Přijde znovu hlad (po sacharidech velmi rychle, protože rozkolísají hladinu cukru v krvi) a k tomu budete mít výčitky svědomí. Snažte se jíst celozrnné výrobky a hodně bílkovin. Omezte „prázdné kalorie“ – pečivo, těstoviny, brambory, sladkosti, sladké nápoje. Budete po nich ještě více unavení. Serotonin (hormon dobré nálady) zvyšují některé potraviny (luštěniny, banány, avokádo, ořechy, lněné semínko, listová zelenina).
Vitamíny a výživové doplňky
Pomůžou, ale obvykle nestačí. Můžete zkusit např. vitamín B, omega 3 (esenciální mastné kyseliny), hořčík a koenzym Q.
Vyzkoušejte Nervamin, bioinformační přípravek, který je připraven z rostlin. NERVAMIN JE ENERGETICKÁ KOTVA ČLOVĚKA. Speciální bioinformační směs silic bylin obsažená v bioinformačním přípravku Nervamin, který celkově harmonizuje a zklidňuje celou osobnost, napomáhá k příjemnému spánku a také při zklidnění kašle, přesto není útlumová ani návyková. Nervamin je ideální pomocník při velkém náporu stresu, kdy posiluje navrácení pohody a dobré nálady. Nervamin má také blahodárný vliv na hormonální systém.
Rozsviťte!
Víme, že hlavním zdrojem sezónní deprese je nedostatek světla. Prosvětlete si proto byt i pracoviště, jak nejvíc můžete. Vpusťte si do bytu co nejvíc denního světla, závěsy a záclony nechte přes den roztažené. Sviťte silnými žárovkami (raději silnější žárovku a pečlivě za sebou zhasínat než šetřit tím, že použijeme žárovku slabou.) Nejdůležitější z hlediska sezónní deprese je ranní světlo: sviťte si ráno co nejvíc a na dobře osvětleném místě i snídejte.
Není světlo jako světlo. Kupte si žárovky s plnospektrálním „zdravým“ světlem. Klasické žárovky vyvíjejí nejvíce světla ve žluté, červené a infračervené oblasti spektra. UV (ultrafialové) záření, důležité pro některé fyziologické pochody, zcela chybí. Převaha červené spektrální části zneklidňuje a vyvolává stresovou pohotovost. Podobně působí i zářivky. Jejich světlo vlastně nepozorovaně bliká – zapíná se a vypíná stokrát za minutu, což náš mozek registruje a udržuje ho to v napětí. Tyto negativní vlivy si po většinu času neuvědomujeme, ale působí na náš organizmus negativně. Plnospektrální žárovky a svítidla jsou sice dražší, ale nejvíce se podobají přirozenému světlu.
FOTOTERAPIE – léčba jasným světlem
Pro výraznější sezónní afektivní poruchy je vhodná intenzivní léčebná fototerapie. Provádí se pomocí speciálních osvětlovacích těles, která dodávají bílé světlo o vysoké intenzitě (přibližně 10 000 luxů). Pro srovnání: zatažená zimní obloha dává osvětlení 3000 luxů, za slunečného letního dne je osvětlení až 120 000 luxů. Běžné osvětlení vnitřních prostor se pohybuje kolem 300–500 luxů. Světelná terapie nejlépe účinkuje v ranních hodinách. Dnes je i u nás na trhu celá řada cenově dostupných přístrojů – lamp, „světelných skříňek“ (light boxes) i simulátorů svítání (od nastavené hodiny začnou svítit se vzrůstající intenzitou, takže nás probudí podobně jako sluníčko v létě.)
- Základní údaje
- Kategorie: Poznání
Za císaře Karla IV. byl na Novém Městě pražském postaven klášter jím oblíbené sv. Kateřiny s kostelem téhož jména. V jeho ambitu roste kaštan koňský (jinak jírovec maďal). Vyzařováním vytváří vydatný vyzařovací prostor prostupující až do okolních klášterních (nyní většinou nemocničních) staveb. Před jeho důkladným ořezáním se na něm několik dní na jaře a na podzim usazovali havrani na tahu, kde se energeticky posilovali.
Na rozšíření kaštanu koňského u nás mají možná lví podíl mongolští válečníci, kteří v březnu 1241 dobyli větší část severních či horních Uher (dnešního jihozápadního Slovenska). Ti měli jeho plody (kaštany) uložené v sedlech svých koní. Posilovali jak sebe, tak své koně. Možná také proto je jedním z jeho pojmenování kaštan koňský.
Po několika staletích (1983) potkám v Bojnickém zámeckém parku staříka, který se mi svěřil, že v pravé kapse nosí tři kaštany, které používá tak, že je občas drží v pravé dlani. Což činil už jak jeho otec, tak děd. Všichni se ve zdraví dožili vysokého věku. Také jemu by nikdo nehádal bezmála osmdesát let.
Sošce Panny Marii křtinské, z tvrdého geologicky blíže neurčeného kamene, je přisuzována mimořádná schopnost léčit. O jejím původu tradovala v zábrdovickém klášteře legenda, že byla nalezena pod kaštanem nedaleko obce Bukovinky. Právě tam měla vydatné léčivé účinky, které se výrazně navyšovaly ve spojení s energii-prasílou stromu kaštanu. Po jejím přenesení do Santiniho barokního kostela ve Křtinách to už ale neplatí. Tam už léčí pouze duchovní placebo. Jinak řečeno víra, která jak víme, také uzdravuje.
V první polovině května 2015 se dostávám do křivoklátského loveckého hradu Přemyslovců, který král Vladislav Jagellonský (1456-1516) přestavěl na honosné královské „venkovské“ sídlo. Nádvoří mě vítá několika vzrostlými kaštany koňskými. Jejich vyzařovací léčivá energie-prasíla a vyplňuje téměř celý jeho prostor. V pozadí roste lípa, která nejenom listy a květy, ale také svým energetickým působením především vylepšuje činnost dýchacích orgánů. Je vysazena několik kroků od hradní studny. A to nikoliv na jen tak ledajakém místě. Osa jejího kmene je přesně nad slabým podzemním pramenem, který je zároveň osou hradní studny.
Pralidé vyhledávali k léčení, podobně jak dodnes činí zvířata, části léčivých rostlin, které svým zvýšeným vnímáním velmi dobře poznali. Později přebírali funkce léčitelů šamani, kteří k rostlinnému léčení přidávali energetické a duševní související někdy s hypnózou.
Tací se poskrovnu objevují na celém světě dodnes. Též to byly některé babky kořenářky, z nichž některé bývaly upalovány jako čarodějnice. A to už se pomalu dostáváme k démonům hradu Křivoklátu. Jenom ještě zmíním, že ze zdravých stromů (rostlin) a jejich plodů vyzařuje nejvíc léčivé energie. To platí též pro energeticky vydatné kaštany.
Hrad Křivoklát trojúhelníkového půdorysu se nachází na zvláštním dvojostrohu obtékaným Rakovnickým potokem, což bylo místo nejenom strategicky, ale též energeticky velmi zajímavé. Zejména v dobách, kdy kolem dokola rostly jenom a pouze lesy. Mohutná obranná věž hradu není určena k trvalému pobytu, proto je kvůli její pevnosti postavena, podobně jako např. na Zvíkově, Žebráku, nebo Bezdězu, na vzařovacím místě, tedy takovém, jež energii z živých organismů odebírá. Další z daleka viditelná hlásná věž, kde bývala hladomorna, je postavena na místě netečném, nacházejícím se třeba v chrámu sv. Víta, nebo v pařížské katedrále Notre Dame. Obě stavby jsou, kromě křesťanské symboliky, chráněné bezpočtem démonů-ochránců, Podobné nacházíme v nevelkém množství, někdy dokonce na první pohled skryté, především v kapli křivoklátského hradu.
Hrad před zničením zachránil knížecí rod Fürstenbergů. Zanechali po sobě ještě obrazárnu, knihovnu s 50 000 knihami a numerologicky a hermeticky zajímavé kostelní lavice. Na nich najdeme dvanáct nikde neviděných pokorných fantastických démonických převážně, zvířecích postaviček vyřezaných ze dřeva, pocházejících až z konce 19. století. Jednou z nich je např. želva, jinou trpaslík.
Kamenné pozdně gotické démony Křivoklátu najdeme v kapli pod patkami klenebních oblouků. Jeden převelice nenápadný vypadá jako rostlinný úpon. Dalšími neznámými nedémonickými jsou mužské vousaté hlavy.
Pod jedním klenebním obloukem jsou tři hlavy, kterými mohou být bájné kněžny Kazi, Teta a Libuše.
Další gotické, najdeme v královském (rytířském) sále hradu. Kromě démonických, ještě třeba bojovníka s mečem a štítem. Zároveň je tam do kamene vysochána postava s písmenem W na štítě. Protože pod ním leží stočený démon ochránce s lidskou hlavou, tak by tou postavou mohl být král Vladislav Jagellonský. Dvě mladší hlavičky, renesančního dveřního ostění, obklopené stonky hroznového vína, připomínají hlavičky „zeleného muže“ (boha Januse) nacházející se v daleko větší míře nad jižním vchodem do chrámu sv. Víta. Další smutné ploché gotické převelice zvláštní najdeme ve „Stříbrnici“. Jsou proti sobě. Jedna by mohla představovat slunce a druhá měsíc. To znamená, že by měly poukazovat na dvě opačné zástupné složky prasíly. Vyzařovací sluneční a vzařovací měsíční. Dalo by ještě se psát o mnohém dalším. Třeba o třech erbech obložených čtyřmi zdánlivě groteskními výjevy nad vnitřním ochozem.
Celý vnitřní prostor hradu, včetně místností, kde bývalo vězení, je energeticky více či méně nadprůměrný. Také proto byl oblíbeným místem vnímavých českých králů.
Ještě jednou se vrátím do kaple. Oltářním stolem prostupuje, podobně jako u všech ostatních katolických, energetický průsečík linií. Vzácnou zvláštnost jako v křivoklátské kapli objevíme ještě v grabštejnské fantastické renesanční kapli - zlom příčné linie v průsečíku oltářního stolu.
Vyzařovací průsečík je energetickým součtem dvou vyzařovacích linií. Proto je energeticky nejvíce vydatný. Pro další vylepšení jeho energetického potenciálu oltářních stolů se používaly různé předměty. Ať svaté ostatky různé energetické hodnoty, nebo vybrané kameny. Vydatný energetický kámen se nacházel pod dřevěným oltářem (Rynoltice, kostel sv. Barbory), další byl postaven do výklenku za něj (Markvartice u Sobotky v kostele sv. Jiljí). V hradní kapli Křivoklátu to byly dva energeticky vydatné kameny usazené ve výklencích z boku kamenného oltářního stolu. Navyšovaly vyzařovací energetický prostor oltáře také proto, aby energii-prasílu, aby jí třeba mohl kněz s dlaněmi obrácenými před sebe předat těm, kteří se nacházejí před nim. A tímto energetickým posilováním je léčí. Podobně činili keltští druidové. Ti k tomuto účelu využívali především energie-prasíly silných a zdravých stromů.
Což jsem, několika menhirovými stavbami, představil, v silově daleko mohutnějším provedení, v Keltských šancích v Markvarticích u Sobotky. Ve středu kamenného stolu (dolmenu, trilitu) je průsečík dvou vydatných linií. Jedna prostupuje jejich podélnou osou ke středovému stojícímu kameni menhirové řady nacházejícím se opět na průsečíku dvou energetických linií. Systém navyšuje nejenom vyzařovací (léčivou) energii-prasíly na linii mezi kameny, ale též rozšiřuje léčivý prostor, který je obklopuje. A to o až o několik desítek metrů.
Pověděli jsme si to, co stále vědí vnímaví jedinci celého světa. Kde z povrchu zemského vyzařuje energie-prasíla, tak tam je vhodné místo pro zdravý a dlouhý život. Pohyb spolu se zdravou životosprávou tuto preventivní skutečnost ještě navyšuje. Pokud je energetická rovnováha lidského těla dlouhodobě oslabována, místy opačnými, které energii dlouhodobě z lidského těla odebírají, pak jsou důsledkem choroby až předčasná smrt. Což s úspěchem dokáže vnímavý citlivec zjistit a napravit.
Nerovnovážný energetický potenciál prasíly (čchi, chi) v lidském těle může třeba způsobovat bušení srdce spojené s arytmií. Tuto nedostatečnost je možné několika způsoby trvale a bezoperačně vyléčit. Jednou z možností jsou energetické bylinné přípravky tisíciletého staročínského lékařství. Ale o tom už ví víc energetický léčitel a diagnostik Vladimír Ďurina.
Co dodat závěrem? Svými knihami, články, přednáškami a několika pořady v soukromých televizích poukazuji na energii-prasílu, kterou mimořádně vnímám. Energie prostupuje nejenom lidským tělem a celou naší planetou, ale též celým vesmírem. Je nevyvratitelnou skutečností, že prasíla je prvotní a nenahraditelnou podstatou všeho neživého a živého.
Rozhodujícím, pro dlouhý a zdravý život, je pobyt na místech, kde energie prýští (vyzařuje) ze země. Což bylo člověku včetně stavitelů Křivoklátu, na rozdíl od rostlin a zvířat, známo ještě donedávna. Ale už to neplatí pro současnou lidskou technicko-akademickou civilizační vlnu, která podle hinduistických véd, je údajně vlnou poslední. Protože zdravý a trvale obyvatelný životní prostor pro obyčejného člověka stále rychleji ubývá.