Aktuálně na stáncích
Sféra 05_06_2024
Dárek k předplatnému
Dárek k předplatnému
ZDARMA k předplatnému kniha Svět bez stížností v hodnotě 195,- Kč
Dárek obdržíte do pěti týdnů od zaplacení. Platí pouze pro nové předplatitele tištěné Sféry v České republice. Pouze do vyčerpání zásob.
- Základní údaje
- Kategorie: Celostní medicína
Pojďme si na úvod dát krátké opáčko z řečtiny: Psycho, vyjadřuje dech či vanutí. Tedy nehmotnou podstatu živého těla, jeho oživení. Soma pak jest hmotné tělo – živé či mrtvé. Jediný rozdíl mezi živým a mrtvým tělem do doby, než nastanou viditelné tělesné změny, je v tom, že tělo bez života není již vybaveno duchem – spiritem, a tedy dechem (a tedy psyché a vědomím). Poslední dech odletí jako motýl (symbol transformace)… Řecké slovo psycho rovněž značí motýla. Z řečeného plyne, že soma – tělo, je přechodným příbytkem člověka, a tak lze říci, že máme tělo. Tvrzení, že máme duši, je tedy pomýlené. Duše, to jsme my! Ovšem z absolutního pohledu nám ani to tělo nepatří. Patří Univerzu, patří Životu, patří Zemi. Co nám vlastně tedy skutečně patří, pokud něco vůbec? To si řekneme ke konci tohoto povídání…
Naše tělo nám po celý život slouží. O tom jistě nikdo nemůže pochybovat. Slouží nám však mnohem více, než běžně chápeme. Ono nás i učí, školí (alespoň se snaží). Pokud vše funguje, nezabýváme se jím. Pokud toto je dlouhodobým či dokonce celoživotním faktem, je to důkazem našeho souladu s principy života a se svým vyšším Já, tedy duchem. Není to důkaz, že jsme pochopili život či sebe, nýbrž že jsme toto přijali! Jak málo však chodí takových lidí po světě. Tělu bychom měli věnovat laskavou pozornost pokud možno denně v krátké meditaci. Málokdo je učen či veden vnitřním hlasem meditovat na své tělo a na jeho orgány.
Naše tělo je živé, a tedy vnímá naše emoce a myšlenky. Energeticky jej to ovlivňuje. Tímto způsobem je možné se léčit a takto je možno i onemocnět. Ale o tom příště.
Denně tedy myslete na svůj nemocný orgán, představujte si jej, posílejte mu pomocí psycho (dechu) zář, teplo, něhu, cokoliv pocítíte jako hojivé… Rozmlouvejte v duchu s orgány, děkujte jim, za to, co pro vás dělají. Nic za to nechtějí, jen trochu té pozornosti a ohleduplnosti… Můžeme tomu procesu říkat (opět pomocí staré řečtiny) psychohygiena. V tom fofru (chronos) zapomínáme na laskavost a soucit k sobě a ke svému tělu. Pokud nějaký tělesný orgán vysílá SOS, děje se to dlouho a velmi laskavě přes energetické body tělesného povrchu. Pět tisíc let starý ajurvédský (indický) systém, na který navázala a detailně rozpracovala čínská tradiční medicína, má v této oblasti úžasné a celistvé znalosti. Jsou přesně zmapovány energetické dráhy orgánů v kůži a tisíce jejich zakončení. Mistři mohou rozeznat i jednotlivé anatomické či funkční části tělesných orgánů. Např. v játrech, slinivce, ledvinách nebo ženském prsu. V konečném důsledku může nádor z prsu vycházet z buněk mléčné žlázy (téma výživy) nebo z buněk zajišťujících elasticitu a tedy tvar (ženství). Zásadní psychosomatickou roli hraje i strana. Levá polovina mozku je racionální a mužská a zkříženě pak pravá strana těla. A naopak… emoční vnímání zajišťuje pravá hemisféra a odráží se na straně levé.
Pokud nějaký tělesný orgán vysílá SOS, děje se to dlouho a velmi laskavě přes energetické body tělesného povrchu.
Takto může terapeut znalý zákonitostí psychosomatiky pátrat jako špičkový kriminalista a hledat prvotní zdroj nemoci (zločinu). Zde ovšem nepátráme po pachateli. Tím je vždy samotný nemocný, ať se to může zdát velmi nespravedlivé a necitlivé. Omlouvám se. Tělo je jediný důkaz naší opravdovosti. Je to vlastně jediná pravda o nás, kterou můžeme fyzicky předložit. Moderní vědecká medicína založená na důkazech a celý zdravotní systém může konat technické i chemické zázraky, leč pochopení nemoci – a tím i skutečné uzdravení – z principu nemůže trpícímu přinést. Moderní lékaři by neměli opovrhovat starými a moudrými psychosomatickými vědami. Jejich neznalost je zásadním lékařským hendikepem. Proto vědecká medicína ve smyslu vyléčení nefunguje. Moderní lékaři by se ji měli učit. Když ne na univerzitě, tak alespoň v postgraduálních programech. Či na vlastní pěst. A pokud ani to ne, tak by měli ochotně spolupracovat s těmi (ať svými kolegy lékaři či nelékaři), jež psychosomatiku ovládají a mají léčebné výsledky. Z principu – odsuzování něčeho, čemu nerozumím a nemám s tím osobní hlubokou zkušenost, jest projevem nejen emočního, nýbrž i rozumového primitivizmu. V oblasti zdraví, kdy jde často o život, je to pak zločin z nedbalosti.
Moderní medicína založená na důkazech může konat technické i chemické zázraky, ale pochopení nemoci, a tedy skutečné uzdravení nemůže přinést.
Zpět ale do pozitivního programu. Pokud jste nábožensky zaměřeni, využijte své naladění. Navrhuji vám zabývat se myšlenou, že pokud se modlíte, bude se modlit (i) k vašemu tělu a budete do něj vcházet jako do jakéhokoliv kamenného chrámu. Jediným skutečným chrámem je právě vaše tělo! S trochou odlehčení si můžete připustit, že váš kostel má veškerou fyzickou (somatickou výbavu). Včetně věže či kopule (hlava, klenutí ústní dutiny, tedy patra), kazatelny (hlasivky, jazyk, rty), zvonu (srdce), gotický tvar hrudi, dokonce i ty varhany pracují na stejném principu jako plíce a průdušky. Konečně i svěcenou vodu možno v sobě, ve vlastní nádobě nalézti… Konečně samo tělo je samá voda. Vcházejte tedy do svého skutečného chrámu. Je to velmi snadné. Čiňte tak jediným možným způsobem. Pomocí vědomí. I člověk upoutaný na lůžko toto může dělat a to tak často, jak je chce. Není třeba vykonávat svaté poutě a klanět se svatým. Navíc naše těla mají skrze čakrový energetický systém přímé napojení na zdroj Života (na Boha, chcete-li). Velmi všem doporučuji uctívat život v sobě a své živé tělo. Dokud tělo máš, tak se snaž! To mi říkala jedna z duchovních učitelek. Humor nechť je vaším nerozlučným druhem na cestě. Humor, nadhled a čirá radost. To jsou léky, to je prevence. Jednoduchost, svoboda, bláznovství. Nestarejte se o minulost. Žádná není! Nestarejte se o budoucnost. Žádná není! V celém Stvoření je jen přítomný okamžik. A ten vám plně patří… Nic jiného! Jak jednoduché, jaká úleva!
Pokud jste zaměřeni ryze racionálně, materiálně a ateisticky, výborně! Jděte přímo na věc! Můžete si na své tělo máknout? Klidně zůstaňte v iluzi, že to fyzické tělo jste vy. Chovejte se k němu slušně. A respektujte ho. Vždyť jste to vy! Netřeba si komplikovat situaci. Dokonce ani nemusíte hledat smysl života. Je to jen ztráta energie (pokud tedy na energii věříte) a přítomnosti. Vězte, že ani ti největší mudrci, již po této Zemi chodili, ani ty nevyšší duchovní a náboženské veličiny žádný smysl nenalezly. Zkuste přijmout odvážnou myšlenku, že nic, včetně samého Života, smysl mít nemusí. A taky nemá… (směji se). Až odevzdáte zemi své fyzické tělo, budete se asi hodně divit. Zjistíte, že jste stále ve hře (směji se). Věřící patrně zjistí, že jejich náboženství – veškerá další někam zmizela i se svými svatými. Zkuste vnímat svět a život jako hru. Není žádná jistota, nejsou žádná pravidla. Máte jedinou možnost: Tuto hru přijmout a hrát si. Vaše soma, všechny jeho buňky budou nadšeny a vaše psycho bude všemu vládnout. Nechtějte ovládat, kontrolovat, lpět na „jistotách“. Pusťte ty nesmysly z hlavy. Také ale nikomu nedovolte ovládat a kontrolovat vás! Ani vy sami se neovládejte a nekontrolujte. Rebelství, což? Směji se…
V dalším dílu se budu podrobněji zabývat konkrétními psychosomatickými projevy. Tento text je možno považovat za širší úvod do této tajemné oblasti našeho bytí. Do psychosomatiky.
MUDr. Tomáš Lebenhart
- Základní údaje
- Kategorie: Rozhovory
MUDr. Jan Vojáček vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, ale na dráze klasického lékaře dlouho nevydržel. Postrádal komplexní přístup při práci s klientem. Hledání příčinných souvislostí vzniku chronických nemocí mu umožnila až funkční medicína, kterou vystudoval dálkově na americké Univerzitě funkční medicíny.
Pocházíte z lékařského prostředí, ale klasickou medicínou se nezabýváte. Jaká byla vaše cesta k funkční medicíně?
Na gymnáziu, kdy se rozhodovalo na jakou vysokou školu pokračovat, jsem vlastně ani neuvažoval, co bych opravdu chtěl dělat. Ani jsem to v té době nevěděl. Medicína byl určitý automatizmus rodiny – otec je lékař a i moji nejlepší kamarádi chtěli jít na medicínu. V průběhu studia jsem ale cítil, že vlastně nevím, co by mě na poli medicíny bavilo a žádný obor mi nepřirostl zcela k srdci. Možná i proto jsem se po promoci zkusil naplno profesionálně věnovat fotbalu a ono to na nějakou dobu šlo. Měl jsem možnost zakusit první i druhou českou a první slovenskou ligu. K funkční medicíně vedla ještě dlouhá cesta.
Kdybyste našel naplnění ve fotbale, tak je z vás teď fotbalista?
Když už jsem měl medicínu vystudovanou, tak se ode mě očekávalo, že jednou budu doktor. Proto jsem si pořád dával na váhy, jestli má smysl pokračovat ve fotbale, nebo už začít dělat medicínu na plný úvazek. Cítil jsem, že musí přijít nějaké zásadní rozhodnutí. To mi pomohl udělat kamarád, který žil ve Skotsku, rozhodl jsem se, že pojedu za ním. Byl to vlastně další útěk od medicíny a také z prostředí, které mě silně ovlivňovalo. V té době jsem se cítil jako ve svěrací kazajce a věděl, že musím odjet. Toto rozhodnutí se ukázalo zcela zásadní pro můj další vývoj, protože ve Skotsku jsem měl klid na práci na sobě a ujasnění si, co vlastně v životě chci. Uvědomil jsem si, že nechci být klasický lékař jen proto, že se to ode mě očekává. Ve Skotsku jsem začal studovat další medicínské směry, životní filozofie, Eckharta Tolleho, Toltéky, ajurvédu, reflexologii, čínskou medicínu, akupunkturu, jógu, psychosomatiku, různá náboženství, filozofii… načerpal jsem tam obrovské množství informací.
Takže teprve ve Skotsku se vám otevřely dveře k dalším oborům?
Ano, byl tam na to čas a prostor. Z různých směrů se ve mně vždy něco uchytilo, důležitá esence, v tu chvíli už bylo jasné, že nemůžu být klasický doktor. Není to o tom, že by klasická medicína byla špatná, ale najednou mi připadala velmi redukcionalistická a mechanistická. Má pouze úzký pohled na náš život a zdraví, organizmus, systém. Kdybych do toho takto neprohlédl, tak by se ze mě stal klasický lékař, ale pravděpodobně nešťastný a nenaplněný.
Vybral byste si tedy jeden obor?
Což se i na nějakou dobu stalo. Když jsem se vrátil, začal jsem pracovat na ortopedii. A zase se mi začalo dít přesně to, co se mi dělo na medicíně. Nervozita, svalové záškuby, klepaly se mi ruce, byl jsem nervózní z operací, protože typologicky jsem na to nebyl. Zažíval jsem příznaky dekompenzovaného stresu a napětí. Obdivuji svoje kamarády, kteří každý den operují, ale oni mají jinou povahu než já.
Západní společnost je dnes sužována epidemií chronických onemocnění, ke kterým klasická medicína přistupuje stejně jako k akutním stavům.
V případě akutních stavů je ale klasická medicína na vysoké úrovni.
Rozhodně, v akutní péči je medicína úžasný nástroj k záchraně života, či zlepšení kvality života v důsledku nápravy nějakého devastujícího poranění. Ale západní společnost je dnes sužována epidemií chronických onemocnění a to je zcela jiná píseň. A klasická medicína k těmto stavům přistupuje naprosto stejně, řeší pouze symptom tím, že ho nějakým léčivem blokuje. To ale nemůže z dlouhodobého hlediska problém vyřešit, protože u chronických nemocí je to problém celého systému organizmu a ne jenom jeho nějaké části, kde se nemoc projeví.
Obvykle lék na určitou nemoc i způsobí něco dalšího a na to dáme další lék…
To už jsou důsledky toho procesu, který z hlediska dlouhodobého nemůže být zcela funkční, protože neřeší podstatu vzniku chronického stavu. Navíc léky jsou látky tělu cizí a vždy si vyberou nějakou daň v podobě vedlejších účinků na organizmus. Přes stromy jsme přestali být schopni vidět les. Není na to čas a lidé chtějí v tomto rychlém světě rychlá řešení. Díky tomu i klasická medicína, která tímto způsobem léčí chronické nemoci, má obrovský smysl pro velké množství lidí, kteří žijí rychlým způsobem života – nevědomým, s určitým odevzdáním zodpovědnosti do rukou lékaře. Takto funguje celý systém už od počátku vzdělávání. Pasuje lékaře do role, že musí přece vědět, co se s tím člověkem děje a musí to vyřešit. Takto jsou lidé vychováni, že to za ně někdo vyřeší.
Vaším oborem je funkční medicína, na jakých principech funguje?
Funkční medicína neztratila celkový nadhled, nepřestala vidět les. To znamená, že neřeším vysoký krevní tlak, ale řeším konkrétního člověka, co ho v čase formuje a proč se to nakonec projevilo jako nemoc. Řeším život a životní styl unikátní lidské bytosti, která sedí přede mnou. Celý život nás něco formuje a ovlivňuje. Organizmus na to pouze reaguje a přizpůsobuje se tomu. A je jen potřeba přijít na to, proč ztratí schopnost se na dané podmínky adaptovat a změní své fungování natolik, že se začne projevovat patologicky, nějakým symptomem, či nemocí. Oblasti vlivu jsou ty, které nás po celý život formují. Je to prostředí, ve kterém žijeme, životní styl, který volíme a samozřejmě naše podvědomé vzorce chování, které způsobují reaktivitu naší mysli v určitých situacích a tím tvorbu emocí a pocitů.
Každý z nás je asi jinak citlivý?
Ano, každý z nás získá určité predispozice a během raného vývoje organizmu vzniká citlivost jednotlivých systémů na určité vlivy a faktory. Proto mě zaujala funkční medicína, protože dokáže stanovovat konkrétní zátěže konkrétního člověka. Je potřeba individuálně zkoumat, kdo je na jaké faktory citlivý a jak jeho organizmus reaguje a v jakém je stavu. K tomu funkční medicína používá různé testy, včetně laboratorních, ale jsou mnohem komplexnější než ty, které používá klasická medicína. Komplexní v tom, že hledá podstatu toho, co se s organizmem děje a ne jen, čím je způsoben daný symptom.
Takže provádíte normální laboratorní vyšetření? Je to tedy stejné jako v klasické medicíně?
Jeví se to tak, ale je zde zásadní rozdíl v přístupu k daným testům a výsledkům. Funkční medicína vychází z toho, že na vrcholu pyramidy je určitý proces způsobující zdravotní problém, symptom, ale ve větší hloubce jsou narušeny důležité regulační procesy až na úrovni buněk. Tato narušení je potřeba řešit, aby se nemusel pouze blokovat určitý symptom specifickým lékem. V lidském těle máme určité důležité systémy, které udržují stav zdraví a rovnováhy vnitřního prostředí. Funkční medicína se proto zabývá těmito systémy, zkoumá stav autonomního nervového systému, hormonálního systému, imunitního systému, stav střeva a střevního mikrobiomu, střevní propustnosti, hladinu důležitých mikronutrientů, esenciálních látek pro zdravý buněčný metabolismus, míru toxické zátěže… Jdeme pod povrch toho, co se s tím konkrétním člověkem děje, jednoduše shrnuto – zajímá nás, co buňkám chybí, co přebývá a proč jsou špatně řízeny.
Jak vypadá práce s klientem konkrétně?
Máme tři hlavní oblasti, na kterých pracujeme – životní styl, psyché a prostředí. Na začátku je vždy důsledný pohovor s klientem. Následně se domlouváme, jaké testy je potřeba provést. Dle výsledků nastavujeme individuální plán, a to jaké změny je potřeba provést v těch 3 důležitých oblastech. Totiž stálý vliv faktorů z těchto oblastí formuje náš organizmus a ovlivňuje aktivitu našich genů. To je i základní princip nové vědy, tzv epigenetiky. Náš organizmus obvykle aktivně používá pouze 1 – 5 % z celkových 20 000 genů. To, které to jsou, můžeme ovlivnit, a tím ovlivníme, zda budeme zdraví, nebo nemocní. Tvoříte tak vlastně zdravé, nebo nemocné cihly a maltu ke stavbě vlastního těla.
V dnešní době je často skloňován stres jako příčina různých onemocnění, ale prožívání stresu je asi také individuální záležitost?
Ano, všichni se shodnou na tom, že je ho vlastně moc. Ale jak je možné, že když jsme všichni ve stresu, že někdo onemocní dřív a někdo později? Někdo ve dvaceti a někdo v osmdesáti? A co to vlastně stres je? Dřív byly války, hladomor, bídná hygiena, boj o každodenní život. To byl ten pravý akutní stres, tak o co se jedná dnes? Problém dneška se dá shrnout pod rčení: tisíc maličkostí umořilo vola. Dnes jsme pod vlivem stresu chronického, tzv. bezpohybového v úplně jiné intenzitě než tomu bylo dříve. Ale na druhou stranu díky současnému odklonění od přírody, od svých těl, opravdových potřeb, od sebe navzájem, se těmito stresory nízké intenzity skutečně stalo tisíce faktorů. Od těžkých kovů v ovzduší, přes nejrůznější přidané látky v potravinách, v kosmetických prostředcích, v čistících prostředcích, ve vodě, až po nefungující vztahy. Proto se dají stresory rozdělit do obasti chemického stresu, fyzického stresu a psychického stresu. Ale proč těmto stresorům dříve nebo později podlehneme? Důvodem je, že organizmus má určité penzum adaptačních schopností, jak se se stresem v čase vyrovnat. A zde právě záleží na intenzitě stresu. Velmi intenzivní fyzický stres může způsobit zranění. A zde jsme u akutní medicíny. Ale u chronických nemocí je potřeba volit jiný přístup, velmi komplexní, jemnější a individuální. Chronická nemoc nastane vždy, když se vyčerpají adaptační rezervy, to je bod, kde již organizmus začne stres somatizovat.
Jak poznáte, jak moc jsou rezervy vyčerpané?
Existuje na to několik způsobů. Jeden z těch velmi jednoduchých a přitom velmi dobrých je test nadledvinek na kortizol, tzv. kortizolová křivka. Tato křivka ukáže, zda je organizmus v tzv. stresové fázi, či fázi vyčerpání, z hlediska hormonálního systému. A tento test poukazuje na rozdíl v přístupu funkční a klasické medicíny. Klasická medicína by hledala až patologii nadledvinek, tedy zcela jiné referenční hodnoty než medicína funkční. Ta má přístupy jemnější, zároveň ne izolované, ale zasazující do celkového kontextu stavu organizmu a v kombinaci s dalšími zjištěními.
A jak se kortizol „nahodí“?
To je moje hlavní náplní práce s klienty. Je potřeba obnovit adaptační rezervy. Identifikací konkrétních stresorů a provedením klienta patřičnými změnami se rezervy opět doplní. Náš organizmus je extrémně inteligentní, nesnažme se ho přechytračit, stačí jen vytvořit správné podmínky pro obnovení správného fungování.
Zmínil jste i vztahy? Ty bývají velkou zátěží.
Ano, vztahy jsou jednou ze zásadních oblastí. Lidé si ale neuvědomují jednu podstatnou věc. Všechny vztahy v našem tzv. sociomu, což je prostředí našich blízkých vztahů, začínají u vztahu k sobě. A že kvalita vztahů a tím tvorba pozitivních, či negativních emocí a ještě navíc projevených, či potlačených, hraje jednu z nejdůležitějších rolí pro vznik chronických nemocí. Shrnuto – vztah k sobě je jeden z hlavních faktorů pro zdraví a vznik nemoci.
Co vztah s velkým Tvůrcem? Patří do vaší filozofie i víra?
Člověk něčemu musí věřit, obecně dnes věříme v určitou materialistickou podstatu našeho života a na to je nabalený konzumismus, a tím pádem se cítíme odpojení. Vládne rozum a cit a srdce jsou upozaděny. Já věřím v zákony přírody. Tomu Něčemu říkám Architekt… Architekt vytvořil zákonitosti, zákonitost buď platí, nebo neplatí. Lidé zapomněli na jednu podstatnou věc – my jsme příroda. Jsme součástí tohoto systému, nejsme vydělená entita. A proto tyto zákonitosti platí i pro nás a uvnitř nás.
Vydělená entita ze systému je vlastně rakovinová buňka?
Přesně tak. My jsme ta příroda, my jsme přímo stvořeni Architektem na základě zákonů přírody. Díky tomu, že jsme se od nich odpojili, tak trpíme syndromem odcizení. Jsme odpojení od svého těla. Co se stane, když jste odpojená od svého těla? Nevnímáte správně jeho signály, nevnímáte pocity, nevnímáte skutečné potřeby svého těla. Dříve nebo později dojde k vyčerpání adaptačních rezerv. Pokud byste byla schopná reagovat, tak okamžitě změníte situaci, abyste je nevyčerpávala a tím neonemocněla.
Současný trend je vracet se do těla – různé terapie s tím dnes hodně pracují.
Ano, a jsou extrémně účinné. Proto součástí tohoto systému, který v Endale máme, je důsledná práce s tělem na úrovni specifické fyzioterapie a viscerální manipulace.
K obvodnímu lékaři jdete, když máte angínu, chřipku, trpíte nějakým problémem. K vám asi přijde člověk v jiné situaci. Odchází od vás člověk s diagnózou, podobně jako to dělá klasická medicína?
Ne, většinou sem přijde člověk, který má nějakou diagnózu a chce začít se sebou pracovat a potřebuje vědět jak. Většinou je již důkladně klasicky vyšetřen a často již bere léky. Nebo třeba přijde člověk, který je zklamaný klasickou medicínou v tom smyslu, že pociťuje nějaké neduhy, ale žádná diagnóza mu nebyla stanovena, protože to je jakoby neuchopitelné. Takoví lidé končí často na antidepresivech. Nejradši mám skupinu klientů, kteří přijdou na aktivní prevenci – mají vůli na sobě začít pracovat dříve, než onemocní.
Otázka je, co to vlastně znamená být zdravý? Kdy vlastně začneme být nemocní?
To je velmi důležitý bod. Dnes se to bere tak, že člověk je zdravý, než dostane nějakou nemoc a diagnózu. To je ale velký mýtus. Zdraví znamená plná schopnost se adaptovat v průběhu života na výzvy fyzické, mentální a sociální. Znamená to tedy dlouhodobě zachované adaptační rezervy. Ale lidé tuto schopnost ztrácejí měsíce, léta až desetiletí předtím, než přijde nemoc. A v té době je potřeba aktivně zasáhnout a zdraví obnovit. Obvykle dnes nevíme, jak být zdravý z důvodu odpojení od sebe a od přírody. Často vůbec nezaznamenáme, že jsme zdraví ztratili, v tom žije 75 – 95 % lidí, jak říká WHO. Postupem času někdo spadne do akutního stadia, tedy chřipky, angíny, zánětu močového měchýře, slepého střeva a někdo v průběhu času začne padat do chronického. To probíhá roky a desetiletí a v určitém bodě dostaneme diagnózu, nazve se nevyléčitelná a přiřadí se k ní nějaký lék do konce života.
Tak vlastně vypadá matrix klasické medicíny, na který jsme zvyklí.
A ten fantasticky fungoval v minulém století, protože tam lidé neměli čas řešit, zda se cítí hůř, zda jim fungují vztahy, byly války, komunismus. Lidé byli nadšení, že se konečně přestalo umírat při porodech, přestalo se umírat na akutní stavy, tuberkulózu, zranění, infekt. Vědeckou medicínu postavili na úroveň pána Boha, který všechno vyřeší. To bylo přeneseno do 21. století, kdy se život tak rychle a radikálně změnil – je potřeba také změnit přístup v péči o zdraví.
Současný systém zdravotní péče není zdravý, a tak nemůže naučit být zdravým ani nikoho dalšího.
On to ale úžasný pokrok byl…
Byl, ale i díky tomu se medicína velmi pomalu adaptuje. Vezměte si, jak se za posledních deset let změnil způsob života. Stále se to mění, ale medicína jede na stále stejném principu, to znamená – hledají se lepší léky, hledají se lepší chemoterapeutika, lepší antibiotika, lepší biologická léčba, ale pořád to jede stejnou cestou. A k tomu se pouze dodává, že všichni jsme ve stresu a mělo by se žít zdravým životním stylem. Ale současný systém zdravotní péče lidi k tomu být zdravý nijak nemotivuje a nemotivuje k tomu ani lékaře. Přitom lékaři jsou statisticky jedni z nejvíce nemocných a mající sklon k závislostem a vyhoření. To hovoří o tom, že současný systém zdravotní péče není zdravý, a tak nemůže naučit být zdravým ani nikoho dalšího.
Vy sám musíte být velmi silný, když jste vystudoval klasickou medicínu a vystoupil z matrixu?
Za poslední půlrok se ukázalo, že jsem si vybral takovou cestu, že jsem podstatě mezi mlýnskými kameny. Protože se rozhořel boj proti alternativní medicíně, kterou využívá čím dál více lidí. Ano, chápu, že by mělo mít vše nějaká pravidla, ale tento boj k ničemu dobrému pro lidi nevede. Bohužel na obou stranách často vládnou silná ega.
Ega jsou často připoutána i k duchovním záležitostem…
Přesně tak a já jsem v mlýnku těchto eg z obou stran. Ukázalo se, že pro klasickou medicínu není to, co dělám, medicína, a naopak někteří alternativní praktikanti se mnou cítí ohroženi. Ze všech stran se zvyšují tlaky, ale já maximálně důvěřuji tomu, co dělám, a je to také o velké práci na sobě. Skutečně žiju to, co říká Bruce Lipton, známý neurobiolog, zabývající se epigenetikou, totiž že máme osud ve svých rukou, že jsme tvůrci svého života. Já to beru tak, že já jsem nástroj Architekta a zároveň jsem Architekt. Díky tomu má vše, co se v mém životě děje, pro mě nějaký význam. Kdykoliv se mě něco dotkne, tak je to informace, ale už se z toho nepo…
- Základní údaje
- Kategorie: Vaření
Sójová pomazánka
Na sójovou pomazánku budeme potřebovat:
200g uvařených sójových bobů
5 stroužků česneku
polévková lžíce slunečnicového oleje
špetka kmínu
špetka soli
Všechny suroviny utřeme a propasírujeme. Ozdobíme libečkem a podáváme s plackami nebo jakýmkoliv pečivem.
Makovomedová pomazánka
Na makovo medovou pomazánku budeme potřebovat:
150g máku
100g medu
Med pouze utřeme s rozemletým mákem. Je li med zcukernatělý, pomazánku zředíme trochou vody.
Pikantní pomazánka
Na pikantní pomazánku budeme potřebovat:
200g naklíčeného obilí
0,5 dl slunečnicového oleje
kávová lžička mletého kmínu
kousek nastrouhaného křenu
sůl podle chuti
Smícháme všechny suroviny dohromady a mixujeme 3-5 minut. Podáváme s plackami nebo jakýmkoliv pečivem.
Bylinková pomazánka
Na bylinkovou pomazánku budeme potřebovat:
200g naklíčeného obilí
0,5dl slunečnicového oleje
mladé lístky smetanky lékařské
řebříček obecný
červený jetel
sůl podle chuti
Smícháme všechny suroviny dohromady a mixujeme 3-5 minut. Podáváme s plackami nebo jakýmkoliv pečivem. Můžeme podávat s rajčaty.
Mrkvová pomazánka
Na mrkvovou pomazánku budeme potřebovat:
200g naklíčeného obilí
0,5dl slunečnicového oleje
jemně nastrouhaná mrkev
polévková lžíce citronové šťávy
Smícháme všechny suroviny dohromady a mixujeme 3-5minut. Podáváme s plackami nebo jakýmkoliv pečivem.
- Základní údaje
- Kategorie: Rozhovory
Jste vystudovaná mikrobioložka, proč se vaším posláním stala právě výživa?
Tělo mě fascinuje celý život. Už jako malá jsem si malovala výhradně postavičky, které měly krásně štíhlou siluetu těla. V dospělosti jsem začala poznávat a chápat, že naše tělo dokážeme nejlépe ovládat přes jídlo. Studovala jsem biologii, biochemii, molekulární biologii, genetiku a mikrobiologii na Masarykově universitě v Brně a to bylo velice důležitým základním kamenem pro mé další studium a pro pochopení všech možných souvislostí tykajících se těla a jeho fungování. Ale teprve až studium západní a východní dietologie mně zapadlo do celé té veliké tajenky jménem LIDSKÉ TĚLO.
A vaše osobní zkušenost? Mám na mysli redukční diety či různé směry.
Já sama jsem nikdy žádné dietě nepodlehla. Taky asi proto, že jsem celý život byla štíhlá a svou váhu 58 kg si držím již od svých 18 let. U nás doma bylo jídlo velmi důležité, protože tatínek byl velkou část svého života diabetik. Když maminka servírovala připravené jídlo, celá rodina se musela sejít za stolem a v klidu si jídlo vychutnat. Večeře a sobotní i nedělní obědy byly pro mě už od mládí malou společenskou událostí. Tento krásný vztah k jídlu a stolování mi zůstal až do dospělosti. Jídlo pro mě nikdy nebylo strašákem, naopak skvělým partnerem, jak získat opět sílu a energii. Dlouho jsem nechápala, proč ženy kolem mě neustále řeší svou váhu, proč si ordinují všemožné diety, které nefungují. Bylo pro mě velmi fascinující se dopracovat k poznání, že štíhlosti a přirozené váhy lze dosáhnout pouze opravdovým plnohodnotným jídlem. Už od pravěku je tělo postaveno na uspokojování potřeb výživnými potravinami. Jakékoliv živinové omezení – nedostatek jídla – vedl u pravěkého člověka k tvorbě zásob. Tělo si ukládalo živiny na horší časy. Tento fenomén ukládání se zachoval až do současnosti. Moderním hladověním se nazývají všemožné diety, které vždy a zákonitě povedou k jo-jo efektu, jelikož tělo hladovění nemá rádo.
V dnešní době existuje tolik výživových doporučení – jak se v nich zorientovat, jak zjistit, která cesta je ta moje? Někomu vegetariánství svědčí a někdo naopak potřebuje šťavnatý steak...
Výživových doporučení je tolik, že běžný člověk nemá šanci se v nich vyznat. Myslím si, že nastal čas uvést informace o všemožných stravovacích směrech na pravou míru. Pravda o tom nevhodnějším a nejzdravějším je naprosto jednoduchá a obyčejná. Uspokojování potřeb těla jídlem je totiž velmi individuální záležitost. Nadarmo nemáme každý z nás jiný obličej a stejně tak nemáme ani úplně shodné spalování a metabolismus. Je důležité poznat sám sebe! Po kterém jídle se cítím dobře zasycený, plný energie, nedojídám se sladkým? Podle mého soudu je zbytečná nějaká podrobná metabolická typologie, stačí si jen všímat svých chutí – které jídlo nás nejvíce uspokojí a zasytí, je pro nás to nevhodnější. Může se stát, že člověk s rychlým spalováním, který se nadchne pro jídelníček bez masa, po čase dojde k poznání, že je stále nedojedený, že chutě na sladké jsou větší a větší a jeho energie a výkonnost jdou dolů. Naopak pro člověka s pomalým spalováním je jídelníček bez živočišné bílkoviny naprosto vyhovující a je v souladu s jeho metabolismem. U takového člověka může tento stravovací směr přispět k posílení jeho zdraví a štíhlosti.
Už chápete tu individualitu svého těla? Navíc, pro mě jako odborníka na výživu každý stravovací směr představuje riziko živinového omezení. A to rozhodně není cesta ke zdraví. Já osobně si vybírám ze všech moderních stravovacích směrů to nejlepší a učím tomu i své klienty. Na veganství se mi líbí myšlenka zařazovat do jídelníčku více luštěnin, ořechů a semen, na nízkosacharidové dietě se mi zase líbí zaměřovat se ve stravě na dostatek zdravých nasycených tuků , na paleo mě zaujalo zamýšlet se nad bezpečnou konzumací příloh, kterými může být třeba jen zelenina. Myslím si ale, že právě obilniny mají v naší kultuře velmi prastarou tradici, nehledě na spoustu živin, které obsahují. Proto přicházím s inspirací, jak si obiloviny či luštěniny připravovat tak, aby byly bezpečné pro naše trávení. Protože, jak popisuji ve své knize DEJ TĚLU ŠANCI, zdravé střevní prostředí je základem našeho celkového zdraví.
Jak se tedy zdravě stravovat a přitom se nestát otrokem zdravé výživy a shánění těch správných potravin? Spousta lidí argumentuje, že na to prostě nemá čas.
Je mi velmi líto, když někdo použije tyto argumenty jako důvod proč nejíst zdravě. Každý chodíme nakupovat a každý prostě musíme jíst. Tak proč to jednoduše nedělat správně. Stejný čas strávíme nakupováním průmyslových potravin, anebo naopak základních potravin. Tak prostě hoďme do košíku ty správné potraviny! A z nich si potom připravme svačinu do práce anebo večeři. Myslím si, že spíš problém je v neinformovanosti. Většina populace si vůbec nepřipouští, jakou roli v našem životě jídlo hraje. Že dům, aby dlouho stál, musíme postavit z kvalitních cihel, stejně tak naftové auto na benzín nepojede, to ví asi každý. Stejně je to i s naším tělem. Je potom velmi smutné sledovat, jak lidé přistupují ke svým nemocem, často s otázkou, proč právě já? To, že ale na nich dlouhé roky pracovali svým životním stylem, si odmítají připustit. Předcházet všem těmto pohromám v podobě zákeřných, vleklých a chronických nemocí je jednodušší, než si umíme jen představit. Stačí jíst tak, jak tělo od pradávna potřebuje. To je jednoduše, obyčejně a hlavně výživně. A otroky rozhodně nebudeme, protože na rozdíl od našich předků, kteří si museli vše vypěstovat sami, my zajdeme do marketu anebo k farmáři a vše potřebné nakoupíme.
Pořádáte kurzy vaření podle pěti elementů, podle tohoto principu učíte vařit i restaurace. Je pro „našince” čínská filozofie a čínská dietetika aplikovatelná? Kde si můžeme dát takový oběd?
Vaření podle pěti elementů sice vychází z učení tradiční čínské medicíny, ale je naprosto aktuální i pro nás. Především proto, že je postavené na respektování zákonitostí přírody v souladu s lidskými biorytmy. Jak tomu má běžný konzument rozumět? Jednoduše! Jelikož nežijeme v harmonii s přírodou a po celý rok si můžeme koupit v marketech stále stejný sortiment potravin, ztrácíme přehled o sezónnosti a střídání ročních období, pod jejichž vlivem je i naše tělo. Potom se lehce stane, že v zimě, kdy potřebujeme prohřívat, zásobujeme tělo pokrmy, které naopak ochlazují a výrazně snižují naši imunitu.
Pětielementová kuchyně nás učí to, co přirozeně dělaly už naše praprababičky.
Hlavními principy pětielementové kuchyně jsou sezónnost, regionálnost a vaření ze základních potravin v co nejlepší dostupné kvalitě. To, že tato kuchyně vysvětluje, jak jídlem o pěti chutích harmonizovat naše tělo a uvádět ho do rovnováhy, která je základem zdraví, je jen jaká si další přidaná hodnota této kuchyně. Je docela jedno, jestli principům pětielementové kuchyně porozumíme, ale mohu vás ujistit, že naše tělo takovému pokrmu rozumí vždy. Navíc pětielementová kuchyně úžasně chutná a naučí vařit i ty, kteří si mysleli, že se nikdy vařit nenaučí. Mezi ně jsem patřila i já. Ráda bych ještě k pětielementové kuchyni dodala, že se nejedná o žádný další moderní stravovací směr, jde jen přirozený způsob vaření, jakým si pokrm připravíme. Pětielementově si může připravit pokrm jak vegan, tak i zastánce paleo směru.
Pětielementově vařit učím nejen své klienty na kurzech, ale se svým projektem Vitální kuchyně do gastronomických zařízení oslovuji již více jak 9 let různé hotely a restaurace na jižní Moravě, odkud také pocházím. Z těch známějších je to např. wellness hotel Resort Svatá Kateřina v Počátkách nebo hotel ITVV na Hatích ve Znojmě nebo sanatorium pro ženy Helios v Brně.
Jste autorkou „MMR” – metody metabolické rovnováhy – můžete nám ji přiblížit? Je to jeden z dalších trendů či směrů ve výživě?
Právě naopak, tato metoda vysvětluje, jak se naprosto přirozeně a vyváženě stravovat bez ohledu, jaký stravovací směr preferujeme. Cílem této metody je vysvětlit, proč je správně sestavený pokrm na talíři základním předpokladem pro bezchybný chod našeho těla. Jídlo totiž není jen souborem makro a mikroživin, jídlem také ovládáme a nastavuje hladinu metabolických hormonů. Základem pevného zdraví a celoživotní štíhlosti je jejich rovnováha. A právě naše pokrmy mohou metabolickou rovnováhu budovat, nebo ji naopak bořit. Nerovnováha po čase vede ke zdravotním potížím, nadváze či obezitě a nemocem. Metoda MR učí jíst pro zdravou hormonální odezvu.
Jste i zastánkyní přerušovaného hladovění – jaké jsou jeho benefity?
Jak už jsem zmínila, nejsem příznivcem hladovění. Hladovění nejvíce poškozuje játra, která vedle detoxikační činnosti vykonávají stovky dalších. Bez vitamínů skupiny B, bez minerálů, esenciálních aminokyselin a omega-3 tuků játra nemohou detoxikační činnost vykonávat. Proto dlouhodobé hladovky vedou pouze k nekontrolovanému vyloučení toxinů z buněk do krve a díky nedostatku živin pro játra nemohou být toxiny vyloučeny v krátkém časovém horizontu z těla ven. Takový způsob hladovění napáchá v těle více škod a vede k velmi nepříjemným detoxikačním projevům.
Přerušovaná hladovka donutí tělo spalovat tuky.
Ale je tu jistý druh hladovění, který naopak tělu extrémně prospívá hned na několika úrovních. Tento způsob hladovění se nazývá Přerušované hladovění. Jde o krátkou 16 hodinovou hladovku, při které tělu dochází zásoby glukózy, a je nuceno přepnout na ketony, které vznikají rozkladem tuků. Ano, tato hladovka doslova přinutí každé tělo začít spalovat tuky. Už jenom to je skvělá zpráva, protože začít spalovat tuky namísto cukrů u velké části populace vůbec nefunguje. I když lidé drží nízkosacharidovou dietu, nemusí zhubnout ani kilo, jestliže tělo nedokáže tuky využít jako hlavní zdroj energie. Proč právě ženy nemohou spálit své zásoby tuků přesto, že dělají všechno správně, je také mimo jiné i námětem mé další knihy, kterou věnuji výhradně ženám a na které brzy začnu pracovat. Ale zpět k přerušované hladovce, tedy vedle rozběhnutého spalování, dalším benefitem přerušované hladovky je recyklace buněčného odpadu, zvýšení citlivosti buněk na inzulín, ozdravění střevního mikrobiomu, posílení imunity, dokonce věda hovoří i o prevenci nádorových chorob. To vše nám může přinést přerušovaná hladovka. Jde o program, kdy v průběhu 24 hodin, 16 hodin hladovíme a 8 hodin máme prostor pro kvalitní a vyvážené jídlo. Pozor u této hladovky nejde o to, snížit příjem živin za den!!! Diety, ani chybné hladovění nás ke štíhlosti a zdraví nikdy neposunou. Více o přerušované hladovce se můžete dočíst v mé knize.
Ano, v nakladatelství Smart Press vám vyšla kniha Dej tělu šanci a kromě odborných informací v ní čtenáři najdou spoustu lákavých receptů, které vychází z principů TČM. Jsou pokrmy stejně chutné jako zdravé? Pochutná si gurmán na zdravém vaření?
Je veliká škoda, že zdravá výživa má nálepku nechutné stravy. Já si myslím, že je to právě naopak. Jídlo z poctivých základních ingrediencí je chutné už jenom tím, že obsahuje kvalitní potraviny. A když se k těmto kvalitním potravinám přidá kvalitní koření a bylinky, jídlo se stane hotovou delikatesou. To je také podstata mých pětielementových receptů. Zjistila jsem, že snad největším problém při vaření ze základních potravin je dochucování pokrmů. A principy pětielementové kuchyně učí, že jídlo musí obsahovat pět chutí. Takové jídlo je chuťově naprosto vyvážené a vždy skvěle chutná. Ten, kdo podlehne dodržování těchto jednoduchých zásad při pětilementovém vaření, vaří vždy zaručeně chutné a skvělé jídlo. Myslím, že tady by se mnou souhlasili všichni mí klienti a příznivci Vitální kuchyně. Vyzkoušejte!
Rádi!
- Základní údaje
- Kategorie: Celostní medicína
V BŘEZNU je podle TČM nejvíce ohrožen žlučník. Funkčně je z orgánů cang spojen s játry. Je řazen nejen mezi šest fu, ale i mezi tzv. zvláštní orgány fu.
Žlučník řídí uschovávání a vylučování žluči, ta vzniká akumulací čchi jater, poté vtéká do žlučníku, v něm je uskladňována, a proto je žlučník nazýván skladištěm. Žluč je zelenožlutá tekutina hořké chuti, jejímž hlavním úkolem je napomáhat procesu trávení, a tím podporovat i správnou činnost sleziny a žaludku.
Na vyváženosti čchi žlučníku závisí i schopnost správně posoudit věci, rychle a rázně se podle toho rozhodnout. Žlučník řídí rozhodnost, což se odráží na duševním rozpoložení, povahových rysech člověka. Játra jsou vrchním velitelem, rozhodnost si však berou od žlučníku. I kdyby byla čchi jater silná, bez žlučníku nemá rozhodnost. Játra a žlučník si vzájemně pomáhají a z toho se rodí smělost a odvaha. Podle orgánových hodin žlučník nejvíce pracuje v době mezi 23 –1. hodinou, proto je vhodné v tomto čase jeho aktivitu podporovat.
Jak poznáme oslabení žlučníku?
Chorobné procesy v žlučníku jsou spojeny s jeho hlavním úkolem uchovávat žluč a jejím vylučováním následně podporovat trávicí funkce sleziny a žaludku. Jestliže vylučování žluče není v pořádku, oslabují se i funkce sleziny a žaludku. Vznikají zažívací poruchy provázené např. nadýmáním nebo průjmy. Jestliže játra a žlučník zablokuje tzv. vlhká horkost, játra nedokážou udržovat patřičnou vnitřní průchodnost, žluč se dostává i mimo tenké střevo do krve. Poznáme to podle vznikající žloutenky, zežloutnutí očí a pokožky.
Čchi žlučníku v normální situaci klesá dolů. Pokud nějaká chorobná příčina způsobí obrácení jejího toku, objevuje se hořkost v ústech a sucho v krku z horkosti v žlučníku. Dalšími příznaky jsou zvracení hořkých šťáv, bušení srdce, závratě. Horkost blokuje vylučování žluče, proto dochází i k poruchám v činnosti žaludku a sleziny, které se projevují nadýmáním, krkáním či vystupováním kyselých šťáv.
Pevná čchi žlučníku znamená odolnost proti stresům.
Stav čchi žlučníku určuje míru odolnosti vůči silným stresovým vlivům (strach, hněv) a jejich případnému vyústění do onemocnění, neboť ovlivňuje normální cirkulaci čchi i krve, a pomáhá uchovat vyvážené vztahy mezi orgány. Lidé s pevnou čchi žlučníku nepodléhají tolik psychickým stresům a lehce se s nimi vyrovnávají. Prázdnota nebo oslabení čchi žlučníku se naopak projevuje zvýšenou citlivostí na negativní vlivy. Projevuje se stavy úzkosti, obav, nedostatku rozhodnosti, dále poruchami spánku, množstvím snů, bušením srdce, podrážděností, nutkáním na zvracení a závratěmi.
Jaké potraviny nám pomohou žlučník posílit?
Žlučník potřebuje detoxikaci a podporu v regeneraci. Každé ráno nalačno začněte sklenicí teplé vody s citrónem. Na jaře jsou vhodná teplejší jídla, dušená zelenina kombinovaná se syrovou. Konzumujte vše, co začíná růst (hořčičné listy, řeřichu potoční, špenát, listy pampelišky). Zařaďte také nakládanou kvašenou zeleninu, kyselé zelí, z obilovin přidejte bulgur, kuskus, pšenici, špaldu, rýži, žito. Vhodné je cokoliv naklíčené.
Chuť prvku dřeva je kyselá, konzumujte tedy vše přirozeně kyselé. Kyselá chuť je stahující, vhodná k zamezení ztráty tělesných šťáv, brání tedy pocení a průjmu. Jejich nadbytek však vede k zadržování vody. Kyselá chuť pohybuje čchi v organizmu směrem dovnitř a dolů, což je vhodné v případě vnitřního horka, emoční podrážděnosti, vzteku a při poruchách spánku.
Proti tvorbě kamenů jsou dobré ořechy, fazole, hrách, sója. Je i mnoho bylin s hořčinami, které napomáhají trávení, podporují správnou funkci žlučníku. Máta peprná účinně upravuje trávení, tymián navíc podporuje tvorbu žluče. Namíchejte si své čaje z bylin, jako je nať máty peprné, list smetanky lékařské, nať čekanky, přidat můžete ještě list ostružiníku, květ měsíčku, kořen kurkumy, nať řepíku, jablečníku či kořen oman.
Z bioinformačních produktů DIOCHI je balzámem pro žlučník a játra DETOXIN. Vyzkoušejte!
- Základní údaje
- Kategorie: Co se do Sféry nevešlo
Jaro je ideálním obdobím pro úklid v těle. Správnou výživou zaměřenou na podporu jater můžeme na jaře pročistit krev, játra a střeva. Pro tento účel se výborně hodí detoxikační jarní kúry. Element DŘEVO symbolizuje nový začátek, růst, dětství, vývoj. Elementu dřeva se přisuzují orgány JÁTRA a ŽLUČNÍK, zelená barva, bioklimatický faktor vítr a KYSELÁ CHUŤ. Játra jsou jinovým orgánem. Jeho úkolem je, z pohledu TCM, hromadit šťávy, kontrolovat oči (zrak), tonus svalů. Játra jsou zodpovědná za množství a kvalitu krve. V duševní a emoční úrovni se zdravá a uvolněná játra projevují spontánností, kreativitou, tolerancí. Játra nesnášejí tlak. U mnoha lidí se vyskytují neurózy, které mohou mít své kořeny v mládí, kdy rodiče vystavovali děti nátlaku z důvodů přílišného očekávání. Játra potřebují volnost a prostor. Člověk s napjatými játry jedná podrážděně a vztekle. Stres je pro játra velmi destruktivní.
Připravte si rychlou fermentovanou kaši – recept nejen na jaro
Tato snídaně je absolutním základem celého stravovacího programu knihy "Dej tělu šanci k přirozené rovnováze, štíhlosti a zdraví" Ivany Stenzlové, kterou vydalo nakladatelství Smart Press, www.smartpress.cz
Je velmi vhodná pro všechny, které po ránu uspokojí přirozeně sladká chuť v podobě teplé nakvašené kaše z obilovin s naklíčenými semínky a ořechy. Kvašení ovesných vloček dodá jemně kyselou a osvěžující chuť, přestože je oves spíše dynamizující a jemně zahřívající obilovina. Proto se hodí právě pro snídaně, jelikož skvěle startuje metabolismus. Kaši doplníme ovocem podle ročního období. Na jaře volíme ovoce kyselejší v podobě bobulovin (můžeme si vypomoci třeba i kyselým kiwi nebo ananasem, než bude dostupné naše ovoce), v létě a na podzim se hodí sladší ovoce a v zimě místo čerstvého ovoce můžeme kaši doplnit kompotem. Díky dostatku semínek a ořechů je tato kaše metabolicky velmi dobře vyvážená a výborně sytí. Pocit sytosti zvyšuje zdravý nasycený tuk v podobě přepuštěného másla a tučného kokosového mléka.
Suroviny:
OHEŇ
špetka kurkumy
ZEMĚ
3 lžíce chia semínek
3 lžíce bio slunečnicových semínek
hrstka ořechů (např. vlašské, lískové, mandle)
hrstka sezónního ovoce
1 lžička panely
2 lžíce přepuštěného másla
2 lžíce hustého domácího kokosového mléka
½ lžičky cejlonské skořice
KOV
3 lžíce bio ovesných vloček
3 lžíce bio fermentovaných ovesných zrn
VODA
voda podle potřeby
2 špetky soli
DŘEVO
100 ml probiotik
(Tibi kefír, šťáva z kysaného zelí nebo jablečný ocet)
Postup:
MÁČENÍ OVESNÝCH VLOČEK:
Ovesné vločky s chia semínky nasypeme do skleněné nebo keramické misky. Přelijeme 2x větším obsahem vody, přidáme 2 lžíce probiotik a zamícháme. Zakryjeme papírovou utěrkou. Necháme 24 hodin nabobtnat.
PŘED SPANÍM SI PŘIPRAVÍME:
Večer si do skleněné nebo keramické misky namočíme slunečnicová semínka se špetkou soli. V druhé misce namočíme ořechy se špetkou soli.
RÁNO PŘIPRAVUJEME KAŠI:
Do malého hrnce se silnějším dnem dáme asi 4 lžíce vody. Vmícháme obsah misky s namočenými ovesnými vločkami a chia semínky. Přidáme fermentovaná ovesná zrna. Vmícháme přepuštěné máslo a husté kokosové mléko. Přisypeme skořici, kurkumu, poprášíme lehce panelou a vše promícháme. Zakryjeme pokličkou a necháme jen jemně prohřát – NEVAŘÍME! Prohřátou kaši odstavíme ze zdroje tepla a vmícháme namočená a propraná slunečnicová semínka.
Teplou kaši servírujeme do misek, posypeme nakrájeným ovocem a propranými ořechy.
Můj tip pro kvašení celých obilných zrn na týden
Velmi praktické je fermentovat si jednou týdně, třeba o víkendu, alespoň 300 g obilných bio ovesných zrn. Na jaře je možné přidat kamut, v létě pohanku. (Postupujeme podle postupu na fermentaci obilovin a luštěnin.) Nakvašená zrna poté dobře propláchneme a skladujeme v krabičce s víčkem v lednici. Každé ráno jen krabičku otevřeme a přidáme do kaše potřebné množství. Fermentovaná obilná zrna vydrží v krabičce déle než týden.
- Základní údaje
- Kategorie: Vaření
Vločky
Jídla z vloček. V dnešní době velmi oblíbené jídlo pro zdravé a pestré snídaně. Hravě vám nahradí hůře stravitelné bílé pečivo resp. bílou mouku. Vločky jsou dobře stravitelné,nezatíží trávicí trakt a po takové snídani se budete cítit svěží a plní energie. Nabízíme zde pár tipů.
Pšeničná kaše
Použijeme pšenici špaldu, množství určíme podle potřeby, špetku mořské soli, trochu sezamového oleje.
Zrno orestujeme nasucho na teflonové pánvi do oříškové vůně. Po zchladnutí umeleme, přidáme špetku soli, studenou vodu a přivedeme k varu.
Vaříme 15 minut a během vaření přilíváme vodu, jelikož kaše hodně houstne. Po uplynutí doby přidáme lžičku oleje lisovaného za studena. Pokud konzumujeme kaši na sladko, přidáme lžičku medu a můžeme přidat opražená slunečnicová semínka a sezamu. Pokud ji připravujeme na slaný způsob, pak med vynecháme a podáváme se zeleninou, špenátem, omáčkou z dýně a podobně.
Vločková snídaně
Jakékoliv vločky. Ječné, žitné, pšeničné a ovesné. Vlašské ořechy, lískové, mandle nebo rozinky, slunečnicová semínka, kokos nebo trocha medu.
Večer předem smícháme jakékoliv vločky stejným poměrem, přidáme nasekané ořechy, rozinky a směs dobře propláchneme studenou vodou. Potom na ni nalijeme novou vodu tak, aby směs byla ponořená. Ráno přebytečnou vodu slijeme, přidáme kokos, med, semínka promícháme a naservírujeme do misek. Zdobíme sezonním ovocem, v zimě i mraženým. Tato snídaně dodá tělu energii, povzbudí po špatném spánku.
- Základní údaje
- Kategorie: Vaření
Na pšeničné placky budeme potřebovat :
300g pšenice
½ lžíce kmínu
lžička mořské soli
polévková lžíce oleje
1,5 dl vody
Všechny suroviny smícháme dohromady (pšenici rozemletou v drtiči nebo kávovníku). Vzniklé těsto vlijeme po placičkách na rozpálenou pánev. Z obou stran opékáme do zlatova. Podáváme s medem, nebo s některou z našich pomazánek.
- Základní údaje
- Kategorie: Rozhovory
Jméno Miloš Matula je většině čtenářů SFÉRY známé. Nicméně pro ty ostatní - mohl byste stručně představit sebe a své aktivity?
Absolvoval jsem FAMU, jsem původně filmovým a hudebním producentem, reklamním a PR specialistou, ale v současnosti jsem především spisovatelem, žurnalistou, duchovním učitelem, koučem, terapeutem, cestovatelem a badatelem. Dlouhá léta se zabývám starověkým Egyptem, alternativní medicínou, spiritualitou a meditací, kterou rovněž učím na svých seminářích v rámci své šamansko-ezoterické školy Duchovní cesta pokojného bojovníka Světla v České republice, na Slovensku i v zahraničí.
Jak se z filmového producenta stal duchovní učitel? Neláká vás propojit světy a třeba natočit duchovní film?
To je dlouhá historie. V roce 1990 se rozpadlo Filmové studio Barrandov, které bylo výrobcem/producentem českých filmů i zakázek ze zahraničí a transformovalo se jen na Ateliéry Barrandov, Laboratoře atd... Začal jsem dostávat od mých kamarádů - včetně režiséra Milana Cieslara - nabídky na natáčení reklam. Bral jsem to v té době jako přechodnou zkušenost. Jelikož jsme potřebovali produkční zázemí, založil jsem filmovou, produkční a reklamní agenturu, v které jsem nakonec setrval dvacet let. V průběhu této doby - někdy v polovině 90.let - tedy několik let poté, co jsem sám začal studovat různé směry z oblasti alternativní medicíny, sebepoznání, magie a ezoteriky - jsem organizoval různé semináře z oblasti spirituality, alternativní medicíny a ezoteriky na jedné chatě v Krkonoších. A na jednom ze seminářů, kde jse měl vždy 2-3 lektory včetně mé dobré přítelkyně - legendy české astrologie Zoši Kinkorové, se stala taková humorná příhoda, ač se mi v tom okamžiku humornou moc nezdála. Nimcéně o co šlo: přišel jistý kabalista, který byl lehce podnapilý, sedl si a řekl všem asi 25 účastníkům, že kabala je tak tajná, že o ní nemůže vůbec vyprávět, zvedl se a odešel (smích). V tu chvíli mě Zoša přinutila za něj zaskočit a odpřednášet vše, co jsem se do té doby naučil včetně meditací, alternativní medicíny, starověkého Egypta a Barbry Streisandové. A jelikož mělo mé asi čtyřhodinové vystoupení velký ohlas, přišla za mnou opět Zoša s tím, že ať se vykašlu na ostatní lektory, založíme si svou vlastní školu a budeme jezdit jen my dva spolu. Což se také stalo. To byl přelom let 1999-2000. A tak jsem založil šamansko-ezoterickou školu DUCHOVNÍ CESTA POKOJNÉHO BOJOVNÍKA SVĚTLA. Se Zošou jsme jezdili společně asi první čtyři roky a jelikož jí pak už cestování začalo zmáhat (v té době jí bylo již kolem 80let!), začal jsem pokračovat sám. Občas s nějakými hosty. Letos už moje škola funguje 19.rokem.
A co se týká propojení duchovní výuky a filmu... proč ne!? Přineste 50 milonů a jdem na to! (smích) Ale vážně: není to tak jednoduché. Dokonce jsem napsal i filmovou povídku a jednal i v Los Ageles, ale za vším hledejme kapitál. Když si uvědomím, jakou práci mi občas zabere sehnat sponzory-reklamní partnery na mé knihy, kde se pohybujeme většinou v rozmezích 120-200.000Kč, tak se zatím věnuji psaní a učení. Ale nikdy neříkej, nikdy, že!?? (smích) Pravdou je, že bych se k filmu rád vrátil, ale už ne jen jako producet, ale jako režisér s vlastními projekty a vizemi...
Píšete knihy o Egyptě, je tam asi silné propojení...co vás na něm přitahuje nejvíce?
Když jsem byl malý, bylo mi asi tak osm až deset let, dostala se mi do ruky kniha o faraonu Tutanchamonovi a jeho, Carterem objevené, úžasné hrobce se všemi těmi poklady. Byl jsem fascinován úžasnými artefakty z dávné země, která mně, dítěti, připadala jako z jiného světa, ale zároveň mi byla velmi, až intimně blízká. Od této doby, od kontaktu s touto knihou, na kterou jsem nikdy nezapomněl, započal můj zájem o vše, co se týkalo starověkého Egypta, jako by se přede mnou, ale i kdesi uvnitř mě samotného začalo „něco“ pomalu odvíjet a rozkrývat. Poslední silný impulz přišel při mé návštěvě Egyptského muzea v Káhiře v polovině devadesátých let v oddělení exponátů z amarnského období, kde na mě hleděla kolosální socha faraona Achnatona, z níž jako by vyzařovalo určité světlo. Tehdy jsem dostal impulz, který mne přivedl k práci na projektech, týkajících se faraona Achnatona. Má láska k této starověké civilizaci a všemu, co je s ní spjato, vyústila nakonec v knize Achnaton a Nefertiti, faraoni Slunce, kde jsem shrnul své více jak třicetileté bádání.
Vydal jste Thovtovy hermetické karty, povězte nám o nich něco víc. Spousta z nás si vybaví klasické tarotové karty...jak se liší? Jaké poselství nám Thovt přináší? O co se vlastně opírá Thovtovo učení? Avizovaná kniha již vyšla?
THOVT, hermetické meditační karty jsou mými prvními vykládacími kartami a vydal jsem je v roce 2016. Šestnáct let vedu svoji šamansko-ezoterickou školu Duchovní cesta pokojného bojovníka Světla, kde s meditačními kartami pracujeme. Za ta léta jsem jich vyzkoušel celou řadu a toužil jsem mít vlastní. Tím, že moje rozepsaná kniha Učení boha Thovta mi dá ještě trochu zabrat, co se času týče, vybral jsem některá témata, které byly vhodné právě pro meditační karty. Texty jsem pochopitelně musel uzpůsobit, zjednodušit a opatřit nadpisy. Dárková sada obsahuje sadu 32 karet s hermetickým učením egyptského boha Thovta, brožurku a dárkovou krabičku. Nádherně zpracované karty obsahují léčivé fotografie, které jsem pořídil jako ilustrace ke svým knihám během mnoha cest do Egypta, na které se jejich prostřednictvím mohou vydat i uživatelé karet. Jak na ty skutečné, tak i na ty mimosmyslové. Právě zmíněné karty totiž tvoří společně s přiloženou brožurkou stezku zasvěcení v 32 krocích. A co je cílem této stezky? Vidět srdcem... Texty k jednotlivým tématům na kartách jsou autentickými texty boha Thovta a obsahují klíčová slova s poselstvím, jež Thovt, tento nebešťan, přinesl lidstvu na planetu Zemi.
K čemu karty THOVT slouží a pro koho jsou určeny?
Hermetické meditační karty THOVT jsou určeny všem duchovně hledajícím. Nacházíme se ve velmi zajímavé době intenzivních změn kolem nás, i v nás. Tato transformace je doprovázena změnou cyklů, jak už o tom učili starověcí Egypťané či Mayové. Jsme na prahu Věku Vodnáře. Podle starověkých Egypťanů opouštíme Věk 5. Slunce s názvem Amon a vstupujeme opět do Věku 1. Slunce s názvem Cheprer. Toto nadcházející období značí zrození nového Věku, zrození nového dne, zrození zcela nového cyklu. Stále více lidí se vydává cestou uvědomění, duchovní cestou hledání sebe sama.
Jak se karty THOVT vykládají?
Hermetické karty obsahují poselství, která mohou pomoci transformovat každou oblast našich životů. Sada 32 karet THOVT nám usnadní komunikaci s duší, Vyšším Já, duchovními ochránci, anděly, Thovtem i samotným Bohem a umožní nám získat od nich rady během meditací i na duchovní cestě. Pomocí obrázků a textů na hermetických meditačních kartách THOVT se můžeme ponořit do dvaatřiceti různých energií s učením egyptského boha Thovta. Vnímáním a prociťováním energií jednotlivých obrázků i textů se dokážeme propojit s energií boha Thovta. Tím začíná proudit energie... – může dojít k uvolnění bloků, rozproudí se energie a nová životní síla, vědění a skryté schopnosti. Hermetické meditační karty THOVT lze využívat k meditaci i k objasnění určitých otázek či situací z vašeho života. Přiložená příručka, která je součástí tohoto dárkového kompletu, obsahuje srozumitelný návod, jak s těmito kartami pracovat.
Zamiloval jste si i Střední Ameriku...
Ano, poprvé jsem ji navštívil v roce 2008, abych poznal potomky Mayů a seznámil se s učením a moudrostí jejich předků, které jsem zúročil ve své další knize 2013: Hvězdná brána k Novému věku, která se zabývá nejen učením a tradicemi starověkých Mayů i jejich kalendářem, ale rovněž časovým zrychlením, starověkými civilizacemi a transformací vědomí v období let 1997-2026.
Co z učení Mayů vás nejvíce oslovilo, nejsilněji na vás zapůsobilo?
Nepředpokládal jsem, že někdy nějakou knihu o Mayích napíšu, ale jak už to tak bývá... (smích). Zkrátka mi to vyvěštil jeden šaman ve Střední Americe a bylo! Ale vážně: když jsem do Střední Ameriky začal jezdit, překvapilo mne, že zdejší šamani, indiáni, léčitelé či mayští stařešinové učili o mayském kalendáři či o mayských kodexech úplně něco jiného, než se běžně publikovalo u nás či na západě. A to mne začalo zajímat. Jde o učení cyklů, nejedná se tedy jen o učení o kalendáři, který skončí, ale o cyklech, které sahají až někam 900 milionů let do hitorie. Tou dobou už jsem měl za sebou studium dvou směrů orální tradice starověkého Egypta a všechno to začalo zapadávat a to mne nakonec pohltilo... Nehledě na mayské monumenty, orientované dle hvězd, na mayské panovníky, kteří vypadají špíše jako Mongolové či Číňané, na pyramidy, které jsou obestaveny dalšími pyramidami a které jakoby tam někdo snesl jeřábem. A nemluvě ani o mayských bozích, soškách, na které jsem narazil při svých cestách, které ukazovaly, že je všechno zkrátka jinak...
Vaším zatím posledním počinem je kniha Moudrost pokojného bojovníka světla, se kterou se čtenáři mohli setkat i na stránkách Sféry - co v ní čtenáři najdou?
Moje nová kniha Moudrost pokojného bojovníka Světla je skutečnou knihou moudrostí na každý den. Před téměř jedenácti lety založil na Facebooku stejnojmennou komunitní stránku své šamansko-ezoterické školy Duchovní cesta pokojného bojovníka Světla, kde jsem začal publikovat denní myšlenky a moudrosti jak své, tak dalších moudrých lidí - duchovních učitelů, spisovatelů, filozofů, vědců, mudrců, ale také hvězd showbyznysu, které se spiritualitě věnují. Zájem o tyto myšlenky byl obrovský, a tak jsem se rozhodl nejlepší myšlenky vybrat a vydat knižně. Vznikla kniha výjimečná - doslova věčná kniha Moudrost pokojného bojovníka Světla - moudrosti na každý den. Tyto moudrosti byly přiřazeny ke každému jednotlivému dni, takže čtenář má možnost každým dnem od 1.ledna až do 31.prosince projít cestou duchovního probuzení. A dalším rokem opět od začátku...
Nalaďte nás, vyberte několik „perel“ a podělte se o ně s námi.
Hned úvodní citát, který jsem dal do knihy jako motto, je od Eliphase Léviho a zní:
„Všechna náboženství a všechny vědy se spojují s jednou jedinou vědou, která je vždy skrytá před masami lidí, a přenáší se od věku k věku, od zasvěcení k zasvěcení, pod závojem mýtů a symbolů.“ Nebo další od Osha: „Jestli přijde meditace, musí přijít i láska. Jestli láska nepřijde, znamená to prostě jen to, že ještě nepřišla meditace. Odevzdejte se lásce.“ Případně od dr. Marty Foučkové: „Pravda Boží je jedna, všichni ji hledáme. Někteří usilovně, jiní jen tehdy, když jsou přinuceni. Hledáme všichni. Někteří čekají, jiní mají rychlý úspěch. Tato potřeba prostupuje každou duší, každý slyší toto volání, jen ho uposlechnout. Čas dozrál tak, že už většinu lidí nutí k zamyšlení, proč neodložit těžkosti života a neustálou nevědomost. Nacházíme se ve zlomovém čase mezi dvěma věky, a tak nastupující Nový věk nás nutí k zamyšlení o smyslu práce na sobě. Nalézt pravé hodnoty života.“ Nebo od mystika Omraama Mikhaela Aivanhova:„Svět potřebuje více a více lidských bytostí schopných oddat se práci se Sluncem, protože jen Láska a Světlo mohou změnit lidstvo.“ A poslední ode mne: „Jsi starý jen natolik, nakolik se cítíš. Nezapomeň, že duše nezná tvůj rodný list, ten zná pouze tvá mysl.“
Kde si mohou čtenáři Vaše knihy koupit?
U dobrých knihkupců či na mém e-shopu zde: www.milosmatula.cz.
Mimo psaní knih a vydávání meditačních CD také pořádáte různé expedice a zahraniční cesty. Mohou s Vámi naši čtenáři vycestovat i v letošním roce a kam?
Pořádám a vedu mnoho expedic, meditačních cest, předprázdninových či prázdninových pobytů s duchovním programem, vycházející z mé šamansko-ezoterické školy Duchovní cesta pokojného bojovníka Světla. Ta je zase založena na práci s energií podle mysterijních chrámových škol starověkého Egypta, kam se vypravíme ještě koncem března. Cesta má název Po čakrách Egypta a po stopách bohů a faraonů Slunce. Letos to budou ale i další cesty: například v září cesta do Kolumbie nejen Za indiány Arhuacos do pohoří Sierra Nevada de Santa Marta. Listopad 2019 bude opět ve znamení cesty za mým kamarádem šamanem Augustinem Grefou do Ekvádoru s názvem Za šamany do Ekvádoru, kde navštívíme i multidimenzionální jeskyni Cueva de los Tayos. Kromě standardních předprázdninových a prázdninových cest na řecké ostrovy v květnu a červnu (letos je to Rhodos) a do Tyrolska (přelom června/července) nemohu zapomenout na dvě novinkové cesty s kolegyní naturopatkou Alishiou Gajič Za pyramidami do Bosny koncem dubna a začátkem května to budou Megality na Menorce. Chtěli bychom taky připravit letos spolu do třetice cestu v říjnu do jihozápadní Francie Za Katary do Carcassonne, tak držte palce!
Kromě zahraničních cest a expedic pořádáte přednášky a workshopy na „domácí“ půdě. Prozradíte nám svůj program pro nejbližší období?
Zrovna odpovídám na vaše otázky těsně před odjezdem na téměř měsíční slovenské přednáškové turné, které se koná 2-3x ročně. Mezitím mám povinnosti i u nás v České republice, kde přednáším tam, kam mě pozvou. Jedná se vždy o dvou až tříhodinové přednášky/workshopy, které jsou takovou ochutnávkou na moji šamansko-ezoterickou školu Duchovní cesta pokojného bojovníka Světla. A kdo by chtěl navštěvovat tuto moji školu, má příležitost se přihlásit do nového cyklu - na základní stupeň "1", který se koná 17. - 19.5. v Hamrech na Šumavě. Přehled všech mých termínů najdou čtenáři na mém webu www.milosmatula.cz
- Základní údaje
- Kategorie: Co se do Sféry nevešlo
Ztráta zraku je bezesporu velká životní tragedie. Nevidomý John Hull přednášející na jedné z britských univerzit o tom říká: „Když jsem přišel o zrak, zhroutil se mi svět. Měl jsem pocit, že nemám tělo, připadal jsem si svlečený, nahý a v nekonečné temnotě. Teprve postupně jsem si vytvořil nový svět, ve kterém žiji.“
Po oslepnutí často nastupují deprese, alkoholová či léková závislost, nebo dokonce až sebevražedné jednání. Většina z takto postižených lidí se však s touto skutečností dokáže až obdivuhodně vyrovnat. Podle představ vidících žijí nevidomí v neustálé neproniknutelné tmě, či v jakémsi mlhavém světě stínů. Naštěstí se v tom v mnoha případech mýlíme. Nevidomí se nacházejí v jiném světě, ve světě zvuků, vůní, doteků, které vnímají přesněji a citlivěji než ostatní. Rovněž se jim zlepšuje paměť, kterou více potřebují.
Neví, co je tma, ani co je světlo.
Pokud člověk, který je nevidomý od narození, získá zrak – třeba po úspěšném léčebném zákroku, je po určitou dobu stejně dezorientovaný a stresovaný, jako ten, kdo oslepl náhle. I když to zní paradoxně, znovunabytím zraku se svět nevidomého poněkud zúží. Slovo „tma“ popisuje nevidomost nepřesně, protože oči člověka slepého od narození nevidí nic. Světlo je pro něj stejně abstraktní pojem, jako je pro vidoucího zemský magnetizmus, o jehož existenci sice nepochybujeme, ale nevnímáme ho. Přitom se podle něj orientují stěhovaví ptáci.
Je proto absurdní se takového člověka ptát, jaké to je být slepý a co vlastně vidí? „Vidíš jenom tmu?“ Oni neví, co je tma a ani, co znamená výraz „vidět“. Ten, kdo oslepne teprve během života, si vzpomínky na světlo uchová a ve snech vidí. Ale i v bdělém stavu „vidí“ něco, co v okolí není. Krajiny, tváře, světelné úkazy, schodiště i nejrůznější předměty. Typické je, že se tyto přízraky opakují, nejsou závislé na žádných spouštěcích mechanizmech a vypadají velice reálně, jsou plastické, zářivé a příliš krásné, než aby mohly být skutečné.
Francouz Jacques Lusseyran oslepl následkem úrazu v sedmi letech v roce 1932. „Viděl“, jak z místa, které neznal, vychází záření. Jakmile však pocítil vztek, strach nebo netrpělivost, iluze se vytratila. Díky tomu si chlapec osvojil vlídnost, odvahu a trpělivost, protože si přál, aby ho světlo stále provázelo.
Viděl modré vysavače, zlaté jiskry a vznášející se mosty.
Americký spisovatel a karikaturista James Thurber byl zrakově postižený a v polovině dvacátého století, kdy mu bylo něco přes padesát let, oslepl úplně. Poté se dostavily fantastické, surrealistické iluze. Viděl modré vysavače, zlaté jiskry, sněhové vločky, tekoucí sliny nebo také veselou postarší paní, jak prochází skrz nákladní auto, nebo jak se po ulici kutálí kočka v pestře pruhované bečce a jak kamenné mosty stoupají vzhůru. Tyto představy ho nijak nesužovaly, ale naopak obohatily jeho tvorbu.
Co můžeme dodat k mírně provokativnímu názvu textu? Snad jenom to, že náš soucit je rozhodně na místě, ale bylo by dobré vědět také to, že někteří nevidomí nám o něj ani příliš nestojí a spíše jim dokonce vadí. O své situaci sami dokážou někdy až drsně žertovat. Více než naši lítost potřebují spíše ohleduplnost či případnou pomoc. Ale víme pokaždé, jak si počínat? Mohu proto uvést několik rad z brožurky Hermanna van Dycka „Ne tak, ale tak“.
Oslovení
Pokud chceme nevidomému pomoci, měli bychom se nejprve ujistit, zda o to vůbec stojí. Nejdříve ho oslovíme a zeptáme se, jestli naši pomoc potřebuje. Může se totiž stát, že si umí poradit sám a naše dobře míněná snaha by ho mohla obtěžovat. Jestliže jeho odpověď bude kladná, nabídněte paži a řekněte: „Prosím, přidržte se mne nad loktem.“ Není příliš účelné, abychom ho sami uchopili a postrkovali před sebou. Všimněte si prosím pořadí. Nejprve oslovit, a teprve potom fyzický kontakt. Je to důležité, protože při opačném postupu je to podobné, jakoby vám nečekaně někdo skočil na záda. Upozorněte ho na případné překážky. Stačí říci: „Chodník nahoru,“ nebo: „chodník dolů,“ není třeba se proto zastavovat, on stejně svou hůlkou situaci zvládne.
Dopravní prostředky
Zkušený nevidomý, který chodí samostatně, umí i cestovat. Stačí ho přivést k vozu a položit mu ruku na držadlo dveří. Stejně tak i při vystupování. Když nastupujete nebo vystupujete současně s ním, jděte první, ukažte držadlo, nebo podejte ruku. Můžete upozornit, jestli je schod vysoký, nebo nízký. Nabídnout místo sezení je samozřejmé, ale nechte na něm, zda se chce opravdu posadit. Jestliže ano, ukažte mu sedadlo tak, že mu položíte ruku na opěradlo a řeknete: „Zde je sedadlo.“
Na toaletě
Především odložte rozpaky, jestliže vás nevidomý požádá o pomoc. Věřte tomu, že pro něho je to mnohem těžší než pro vás. Jestliže jste stejného pohlaví, na toaletu vstupte společně a vysvětlete, o jaký typ zařízení se jedná (kabinka, mušle, žlábek). Ukažte, kde je toaletní papír, splachovadlo, umyvadlo, mýdlo, ručník nebo osušovač. Můžete ho také upozornit, že ručník je nápadně špinavý, ať raději použije svůj kapesník. Chovejte se taktně a poodstupte od pisoáru. Pokud jste jiného pohlaví, požádejte o pomoc personál či jiného zákazníka. Když nikdo takový v okolí není, pomozte i na toaletě pro opačné pohlaví, klidně a bez rozpaků.
Jak informovat
Neříkejte: „Židle je tady,“ nebo „támhle u zdi je volný stůl.“ Ale: „Ke stolu je to asi tři metry“ a „židle je před vámi.“ U stolu můžete sdělit: „Sklenice je před vaší pravou rukou.“ Problémem může být pomoc při hledání odloženého kabátu nebo zavazadla, zvláště když nevidomý neví barvu. Proto je vhodné, aby si své věci umístil sám.
Jak mluvit
Nebojte se je oslovit a popovídat si s nimi. Také mají rádi společnost a necítí se sami nejlépe. I když se znáte dobře a víte, že vás mohou poznat po hlase, raději vždycky připomeňte, kdo jste, odkud se znáte nebo kdy jste se „viděli“ naposledy. Není třeba se vyhýbat výzvám, jako „podívejte se na tento předmět“ a vložit mu ho do ruky, ale ani slovům „nevidomý“, „slepota“ a podobně. Rozhodně se také vyhněte tomu, abyste v jejich blízkosti říkali „jaké je to hrozné“, „a to je nejhorší, co člověka může potkat …“. I když jenom mluvíte potichu, nezapomínejte, že ani úplně slepí nejsou úplně hluší, alespoň bohudík ve většině případů. Jejich sluch je citlivější, než ten náš.
Na rušné ulici, nebo v místnosti, kde hraje rádio, či ve společnosti více lidí, se nevzdalujte od nevidomého, aniž byste ho na to neupozornili, a sdělte také, že se vrátíte. Také nemusíte bez přestání mluvit a mluvit, to unaví každého. I ticho má svůj význam. Není nutné dělat reportáž o tom, co se děje či nachází kolem. On své okolí poznává lépe, než si myslíme a pokud si přeje popis, zeptá se. Při schůzkách dodržujte čas. Minuty čekání jsou pro nevidomé mnohem delší, než ty naše.
Užitečné informace
Sdílíme-li společný prostor, je důležité udržovat pořádek a přesnost, aby si mohli zachovat samostatnost. Každá věc musí mít své stálé místo, společně užívané předměty vracejte tam, odkud jste je vzali, a když si nejste jisti, zeptejte se. Dveře místností musí být buď zcela zavřené, nebo úplně otevřené, dvířka skříněk i zásuvky vždy zavřené (mohly by být nepříjemným překvapením i pro vidoucího). A nenechávejte ležet na zemi žádné předměty.
Co dodat na závěr? Snad jen to, že „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ (A. de Saint-Exupéry)
- Základní údaje
- Kategorie: Celostní medicína
ÚNOR je z pohledu astrologického kalendáře zimou, ale dle biologického kalendáře nastává už 13. února období jara. Podle tradiční čínské medicíny jsou nejcitlivější a nejvíce ohroženy ledviny. Stále ještě vládne element Voda.
LEDVINY jsou považovány za jeden z nejdůležitějších orgánů těla. Říká se o nich, že jsou „kořenem jin-jangu všech vnitřních orgánů“ a „pramenem života“. V ledvinách se uschovává vrozená životní síla a hmota, z nichž se člověk rodí, žije i plodí další potomky. Jsou základním orgánem určujícím délku života. Od narození energie klesá, jakmile se vyčerpá, organizmus umírá. Tuto energii nelze ničím navýšit, pouze udržovat stav klesání co nejpomalejší a uchovat si tuto energii v co největší kvalitě.
Ledviny také řídí vodu, mají na starosti řízení procesu proměňování a pohyb tekutin v těle od vstupu až po vyloučení. K ledvinám patří močový měchýř, kosti a dřeň, mozek, vlasy, uši, konečník a močová trubice.
Podle orgánových hodin ledviny nejvíce pracují v době mezi 17. – 19. hodinou, proto je vhodné v tomto čase jejich aktivitu podporovat.
Jak se projevuje oslabení ledvin?
Nejčastěji se disharmonie ledvin projeví snížením až zadržováním močení nebo naopak hojné močení a pomočování, ke kterým dochází v případě, když prázdnota čchi ledvin způsobí oslabení svíracích funkcí ledvin. S disharmonií jsou spojené i poruchy pohlavních funkcí. K častým projevům patří tlak a bolest v kříži a bederní oblasti, ochablost dolních končetin, studené nohy, ztráta vitality, zhoršení sluchu, hučení v uších až hluchota, neplodnost, oteklá horní víčka nebo i špatná kvalita vlasů.
Nespavost a celková nervozita souvisí s prázdnotou jin, zapomnětlivost pak s vyčerpaností esence ledvin. Oslabení ledvin se také projevuje bolestmi kolen, otoky nohou. Vodnaté otoky jsou způsobené prázdnotou jangu ledvin, voda se začne zastavovat a kumulovat v povrchových částech těla.
Jak se dostat do rovnováhy?
Je potřeba být v souladu s přírodou, která stále ještě odpočívá. Proto nedostatek spánku, přílišná konzumace kávy, alkoholu, nedostatek pohybu, spěch při jídle, stresové situace nám odebírají životně důležitou energii ledvin. Dopřejme si tedy klid v našem životě, odpočinek a co nejvíce tepla, zejména chraňme naše ruce a nohy.
V duchovní rovině se na zdraví ledvin odrážejí naše partnerské vztahy i vztah, který máme sami k sobě, ke zvířatům a rostlinám. Je potřeba se naučit mít rádi všechny bytosti kolem nás. Ledvinám škodí chlad (nezájem, studený, nevstřícný přístup v partnerských vztazích) a jejich činnost povzbuzuje příjemné teplo (láska ze srdce). Také na ostrá jídla a tvrdé, přímé vystupování ledviny nepříznivě reagují, ale potěší je klidná a hladivá strava a rodinná pohoda a pohlazení.
Jaké potraviny nám pomohou posílit ledviny?
Ledviny jsou velmi náchylné na chlad, proto je musíme chránit výživnou zahřívací stravou, bohatou na bílkoviny. Všechny studené potraviny a bílý cukr mají ohrožující vliv na ledviny. Nejvhodnějšími potravinami jsou zejména luštěniny, polévky (nejlépe vývar), případně masitá strava, kompoty a vařené obiloviny. Je také důležité se vyhnout nadměrnému solení, cukru, výrazně ochlazujícím potravinám, pití kávy a alkoholu.
Vhodnými obilovinami pro posílení ledvin jsou pohanka, oves nebo jáhly. Z luštěnin vybírejte fazole adzuki červené a bílé fazole, čočku a sójové boby. Zeleninu doporučujeme lehce zahřátou v páře nebo kvašenou. Zahřeje nás cibule, česnek, zázvor, fenykl, celer, růžičková kapusta, pórek a červená řepa. Do vařených pokrmů přidávejme například miso pastu, kvalitní sójovou omáčku a umeocet.
Vhodným zimním kořením jsou hřebíček, anýz, skořice, vanilka. Bylinami povzbuzujícími ledviny jsou například bříza bělokorá, kopřiva dvoudomá, přeslička rolní, zlatobýl obecný, vřes obecný a smetanka lékařská.
Z bioinformačních preparátů je jasnou volbou na posilnění ledvin a močového ústrojí Diocel - obsahuje řadu bylin zaměřených na detoxikaci a regeneraci močového ústrojí. Napomáhají léčit onemocnění ledvin a močového měchýře, dále mají pozitivní vliv na stav kůže, kvalitu vlasů, kostí a kloubů. V oblasti psychiky Diocel napomáhá zbavit se strachu a fobií.
Prociťujme každý den v každé buňce našeho těla radost a nadšení, harmonii, lásku ke všemu kolem nás a důvěru v život.
- Základní údaje
- Kategorie: Poznání
V roce 2019 nám bude vládnout Zemský Vepř. Navazuje tak na velmi přísnou vládu Zemského Psa, jehož úkolem bylo nastavit pořádek, řád a systém, aby nám vše správně fungovalo. S tím souviselo i odstranění všeho, co nefunguje, co je rozbité a co by nám mohlo v dalších letech uškodit či ublížit.
Pes se měl postarat o to, abychom vše nefunkční a ohrožující ze svého života odstranili. A protože je to pes, tak jeho přístup může být velmi ostrý a neúprosný. Mnozí lidé tak v roce 2018 museli projít i bolestnou „očistou“ ať již např. ve svých vztazích, v podnikání, ale např. i ve zdraví. Zbavení se nezdravého (jak říkají Číňané – kalného) mohlo být pro mnohé z nás velmi nepříjemné.
Období vlády Zemského Vepře znamená ukončení dvanáctiletého cyklu (ten začal v roce 2008 Zemitou Krysou). Celé dvanáctiletí tak bylo „zatíženo“ energií Země, které s vládou Zemského Vepře také končí. Země má přinášet stabilitu, rovnováhu, jistotu a pevnost. Potřebuje realitu a reálný pohled na svět. Pracuje s fakty, ne s domněnkami. Proto ničemu, co nebylo příliš reálné, se v tomto dvanáctiletí příliš nedařilo. Snaha dosáhnout něčeho nereálného tak mohla být velmi vyčerpávající až devastující. Zároveň je to ale také energie úrody a plození. Proto vše, co bylo postaveno na reálném základě, mohlo prosperovat a přinášet bohatou úrodu.
Zemský Vepř ukončuje dvanáctiletý cyklus.
Vepř toto dvanáctiletí uzavírá. Je to konečná fáze cyklu. Její energii můžeme přirovnat k energii zimy či noci. V noci spíme a v zimě máme odpočívat. Je to energie, která je určována fází Vody, tj. nejpasivnější a nejnižší formou energie. Z toho tedy jasně vyplývá, že rok Zemského Vepře má hlavně sloužit k regeneraci a posílení energie, abychom mohli plni síly vykročit do následujícího dvanáctiletí, které začne Kovovou Krysou v roce 2020. A protože to bude dvanáctiletí „kovové“, je opravdu důležité, abychom měli dostatek sil ho ustát. Kovová energie (hlavně její jangová forma) se řadí k tzv. energii Nebes a ta jsou zcela bezlítostná. Zde zcela zřetelně platí heslo: štěstí přeje připraveným.
Energie Země nám bude vládnout opravdu velmi silně. Její energie se projevují na právě probíhajícím dvacetiletí, které je také pod vládou Země, pak nás ovlivňuje Země právě končícího dvanáctiletí, a nakonec je to právě Země, která bude vládnout roku 2019. Země je velmi silná forma energie. Na jedné straně přináší velký potenciál prosperity a toho, že se nám bude dařit dobře, na druhé straně ale působí tíhou. Proto se musíme zaměřit na to, abychom potenciál prosperity Země co nejvíce využili a naopak, abychom tíhu Země co nejvíce eliminovali.
Vepř potřebuje nadbytek.
Prosperitu Země získáme tak, že budeme věnovat všemu náležitou péči. Je to energie matky, která se stará o své děti. Pokud se tedy budeme řádně starat o své záležitosti, pak nás Země podpoří a výsledky budou více jak hojné. Hojnost Země dokáže zabezpečit nejen naše potřeby, ale umí nám dodat i jistý nadbytek. A právě tento nadbytek potřebuje mít Vepř. Proto se musíme snažit, abychom ze svých aktivit vytěžili opravdu co nejvíce a netrpěli nedostatkem. Pozor jen na to, abyste svoji snahu o vlastní hojnost nevyvíjeli na úkor ostatních. Tím byste ztratili podporu Vepře, který naopak více myslí na ostatní než na sebe. Vaše péče a snaha tak musí být zaměřena především na hojnost a prosperitu celku.
Jak jsme se již zmínili výše, Země je spojena s realitou. Proto je důležité, abyste si v následujícím roce uvědomili reálnost svých plánů a cílů. Neplánujte si nic, na co nemáte dostatek sil, energie či prostředků. Pracujte s fakty, ne s domněnkami. Nic neřešte subjektivně.
V roce 2019 platí „dvakrát měř a jednou řež“!
Země nemá ráda žádná rizika. Ta by narušila její potřebnou stabilitu a rovnováhu. Proto se v tomto roce nepouštějte do ničeho, co by mohlo způsobit nejistotu ve vašem životě. Pokud plánujete nějaké aktivity, které mohou ovlivnit vaši budoucnost, pak jednejte opravdu velmi obezřetně. V následujícím roce bude platit pravidlo „dvakrát měř, jednou řež“ více, než kdy jindy. Pokud nebudete mít určitou míru jistoty a kontroly, pak se do takových aktivit raději vůbec nepouštějte.
S rizikem souvisejí i změny. Každá změna přináší něco nového do života. A tím, že je to nové, tedy neozkoušené, neosahané, je zde vždy potenciální riziko. Ale protože život je změna, budou vás změny provázet i v roce 2019. Důležité ale je, abyste tyto změny měli co nejvíce pod kontrolou. Rozhodně se vyhýbejte náhlým změnám. Neměňte zaměstnání ze dne na den, nestěhujte se do nového místa příliš rychle apod. Změnu byste měli v roce 2019 řídit jako projekt. Dejte si na čas. Nepospíchejte.
Mějte změny pod kontrolou!
Vepř samotný přináší s sebou nejnižší energie Vody – tzv. jinovou Vodu. Tu si můžeme připodobnit jako hluboké černé jezero, jako hlubokou noc či tichou temnou zimu. V této fázi vývoje je energie nejvíce pasivní a klidná. Nepodporuje téměř žádné aktivity a jejím hlavním úkolem je uchování a regenerace energie pro další fázi, kterou bude fáze Dřeva – tedy začátek nového roku.
Z tohoto pohledu je důležité, abychom v roce 2019 co nejvíce odpočívali a regenerovali. Měli bychom se ujistit, že vše máme pečlivě uchováno a zabezpečeno, aby nám energie neunikaly a my se tak neoslabovali.
Vepř má rád hojnost a to na všech úrovních. Proto zde platí heslo: „Až se zima zeptá, co jsi dělal v létě…“. Rok 2019 je opravdu jakousi pomyslnou zimou, kdy byste měli čerpat energii z toho, co jste vybudovali a „nasbírali“ v předcházejících obdobích. Nic nového byste neměli podnikat, ani začínat. Všechny starty v roce 2019 budou mít ve vínku slabou energii a tu budete muset posilovat svojí vlastní energií. Proto tyto aktivity mohou být velmi vyčerpávající.
Vše musíte dělat uvolněně, nechat se energií více vést, než ji „tlačit“ před sebou. Snažte se využít co nejvíce energii Vody, která právě nabízí plynutí a pozvolnou cestu k cíli. Využívejte pro své činnosti pravidla, systémy a jiné nástroje, které vám cestu k cíli co nejvíce usnadní. Voda má ráda Kov, ten jí dodává sílu a všechna pravidla jsou právě energií Kovu. Takže veškeré aktivity si předem dobře naplánujte a připravte si „Fahrplan“, kterého se pak jen již budete držet, a sám vás dovede k cíli.
Kovová energie patří také k tzv. „nápomocným přátelům“. Tato energie nám říká, že bychom neměli na nic být sami. Proto se snažte pro své aktivity získat pomoc přátel, kolegů, členů rodiny apod. Čím větší podporu okolí získáte, tím méně energie sami budete muset vynakládat.
K energii Vody patří také jednoduchost. Proto se snažte v tomto roce vše řešit tím nejjednodušším způsobem. Nic nekomplikujte. K jednoduchosti patří také dělat v daném čase jen jednu věc, nesnažte se řešit více věcí najednou.
Vepř miluje hojnost nejen pro sebe, ale i pro druhé. Tento rok byste se tedy měli věnovat ostatním, kteří vaši energii či pomoc potřebují. Pokud máte přebytky, podělte se o ně s těmi, kterým se nedostává. Je to vhodný rok pro různé charitativní aktivity. Nemusíte rozdávat jen peníze, můžete pomáhat různou službou, nebo prostě přiložit ruku k dílu.