Základní údaje

Kategorie: Psychologie

Zveřejněno: 17. březen 2015

Vytvořeno: 17. březen 2015

Aktualizováno: 1. srpen 2023

Mám náladu nebo má nálada mne?

Kdo vlastně koho řídí, ovlivňuje?

Mnohdy, přiznávám, moje nálada mne.

Vztekám se, když udělám hloupou chybu. Soptím doslova jako vulkán a prýští ze mne láva výčitek: „Jak můžeš ve svých letech tohle provést, říct?! Jako profíkovi se ti to přece nemůže stát!" A to už mne ta moje nálada nese jako vlna. Smýká mnou, hází... A co když se mi to stane v přítomnosti druhých? Jde ze mne strach.
Jindy mám trému, obavy, abych předala lidem, se kterými pracuji, to, co potřebují ke své práci, ke svému životu. Zkrátka abych byla srozumitelná, jasná, aby mne přijali, sdíleli se mnou mé zkušenosti, přání... Zažívám neklid, únavu, vyčerpání, napětí, smutek, radost, euforii, touhu, slast, bolest... Jsem mnohdy všemi těmi náladami unášena jako bárka, jako trosečník.

Jak poznám, že mám náladu?

Někdy sama sebe vidím jako z balkónu. Vidím sebe, své tělo, slyším to, co říkám, vnímám, co se se mnou děje. Jsem pozorovatelem? Někdy. Mnohem častěji jsem soudcem, kritikem, přísným rodičem, někým, kdo říká: „Podívej se, co děláš, to není správné, přestaň!" Co je tedy správné? Klid, rozvaha, úsměv na tváři, tvořivá energie, radost?

Co mi vlastně přinášejí mé nálady?

Mění se stejně jako počasí. Některé jsou trvalejší, jiné se rychle přeženou a další čistí vzduch. Některé zahřejí, rozpálí mne, uvolňují.

Co spouští mé naladění?

Fantazie. Představy. Sním o sobě sen. Toužím žít mezi lidmi, být milována, obdivována, tvořivá, zábavná, užitečná, svobodná, moudrá, krásná... Ale mnohdy nejsem. Nebo spíš nebývám. Mám své mouchy, své „černé pátky". Chybuji, něco mě bolí, mračím se, bývám „přetažená". A pak mám strach, že mne mé okolí přestane mít rádo, že si mne lidé přestanou vážit, že přijdu o své místo mezi nimi.

Náladu si mohu naladit stejně jako ladíme hudební nástroj nebo stanici v rádiu. Stává se mi, že nějak více pozornosti jsem naučena věnovat svému smutku, únavě, samotě. Co to změnit a vědomě si více hýčkat svoji radost, euforii, energii, živost, nadšení, zvědavost? Co si je lépe vychutnávat? Stejně jako si vychutnávám poslední kousek luxusní čokolády. Dávat jim více pozornosti.

Jak na to?

• Jakmile dočtu tyto řádky, najdu si někde „svůj kout", malý kousek prostoru, kde mohu nerušeně odpočívat.
• Uvolním tělo. Vnitřním zrakem se dívám, kde je v něm napětí. Čekám, co upoutá moji pozornost. Zaťaté zuby? Povolím skus, uvolním čelist. Napětí v zádech? Opírám si záda o podložku, celou vahou. Ramena mám až u uší? Pouštím je dolů...
• Dýchám. Moje pozornost se napojuje na dech. Vnímám, jak se mi zvedá hrudník. Nádech – výdech. Alespoň třikrát. Ještě hlubší nádech – výdech. Stále a zlehka si s nimi hraji. Prodlužuji je. Jak kdyby dech byl míč, který si mezi sebou předávají Nádech a Výdech. Vnímám to malé místo, kde se dech zastaví na zlomek sekundy. Dýchám...
• Použiji mantru: „Jsem klidná a šťastná". S každým nádechem odchází stres a napětí, s každým výdechem přichází uvolnění a radost do mého těla. Přistihuji se, jak se mi zvedají koutky úst. Usmívám se.
• Myšlenka. Sem tam se objeví myšlenka. Nechávám ji odplynout, stejně jako plyne mrak po obloze. Vracím se ke svému dechu. Jsem s ním.
• Vše trvá jen pár minut a mně je fajn. Jsem naladěná. Doporučuji opakovat minimálně každé ráno a večer.

Tohle je jedna z možností, jak řídit svoji náladu. Všimli jste si, jak nás nálady druhých lidí – mnohdy nevědomky – ovlivňují a svádí? Teď mám účinný nástroj, jak se nenechat strhnout „kdejakou" náladou. Řídím ji.

Základní údaje

Kategorie: Psychologie

Zveřejněno: 17. březen 2015

Vytvořeno: 17. březen 2015

Aktualizováno: 1. srpen 2023

V dnešní moderní době jsou lidé zaměřeni hlavně na budoucnost. Neustále řeší, co nového, co dalšího si do svého života mají pořídit. Neustále řeší, co dalšího je čeká, co dalšího mají udělat. Myslí na to, co je čeká zítra, co musí udělat příští týden, co zařídit další měsíc, kdy zaplatit další splátku apod. Ve firmách zase hledí na budoucí výsledky, na plnění plánu dalšího čtvrtletí, na zisk v příštím roce, na nové zákazníky atd. atd. Neustálé přemýšlení o budoucnosti je velmi vyčerpávající. I toto je jedna z příčin stresu. Neustálý pohled do budoucna člověku neumožňuje se na chvíli zastavit, spočinout a udělat si důležitou přestávku. To vede k tomu, že lidé neumí odpočívat a velmi tak vysilují celý svůj organismus.

Silné ulpívání na budoucnosti tak moc zaměstnává mysl člověka, že si jen velmi málo uvědomuje přítomnost. Umění žít tzv. TADY A TEĎ tak ovládá jen opravdu malá skupina lidí. A přeci vše, co člověk má, je jen „to tady a teď". Nic jiného není. Minulost již byla a budoucnost ještě nenastala. Takže celý život se odehrává právě v tomto okamžiku. Ale protože většina lidí v tomto okamžiku soustředí svoji pozornost k budoucnosti, okrádají se tím o vlastní život.

Je důležité, aby si člověk uvědomil, že vše v přírodě, a tedy i samotný člověk, funguje v nějaké posloupnosti. Nic nevzniká náhodně, najednou, bez příčiny. Již na základní škole nás učili o zákonu „akce a reakce". Vše, co se právě děje, je reakcí na něco, co bylo před tím. A tato reakce se zase stává příčinou toho, co se stane poté. Proto současný okamžik vždy leží mezi okamžikem minulým a okamžikem budoucím.

Podíváte-li se na zákon akce a reakce nebo chcete-li zákon příčiny a následku z pohledu Feng Shui a Čínské kosmologie, pak si uvědomíte, že vše v přírodě má své souvislosti. Každá věc navazuje na věc předchozí a každá situace budoucí navazuje na situaci současnou. Jde tedy o návaznosti mezi minulostí, přítomností a budoucností. Feng Shui tomuto fenoménu říká „Osa člověka". Tato osa ukazuje postup člověka v životě. Každý tak přichází z minulosti do přítomnosti, a z té vychází do budoucnosti. To znamená, že vaše přítomnost stojí na vaší minulosti a vaše budoucnost se odvíjí od vaší přítomnosti.

Schopnost návaznosti, tj. umět navazovat na to, co se stalo v minulosti, přináší člověku velmi silnou energii. Když si představíte, že vše, co je dnes, je výsledkem minulosti, pak si uvědomíte, že veškeré současné bohatství pochází z minulosti. Tj., minulost vytvořila veškeré bohatství. Minulost vám dává toto celé bohatství do vínku a nabízí vám, abyste je využili. Umění stavět na bohatství minulosti je staré tisíce let. Svoji moc i slávu postavily na tomto umění velké říše, velcí panovníci ale také majitelé bohatých firem. Neustálé navazování na minulost se nazývá tradice. Síla tradic je neoddiskutovatelná. Čím delší tradice jsou, tím pevnější základnu pro další rozvoj poskytují. Sílu tradic totiž tvoří energie času.

Dnešní svět většinou tradice odmítá, zavrhuje. Považuje je za něco překonaného, starého, v současné době již nepoužitelného. Je to dáno právě tím velkým soustředěním na budoucnost. Lidé si ale vůbec neuvědomují, že se tak dobrovolně zbavují síly a bohatství všeho, čeho bylo v minulosti dosaženo. Začínají tedy své aktivity od nuly, z ničeho. Začínají vše v přítomnosti, bez jakékoliv návaznosti na minulost. Od té se naopak snaží co nejvíce distancovat. Je to vidět na současné krizi rodiny. Mladí lidé se snaží v životě osamostatnit, a navíc se co nejvíce odlišit od života svých rodičů (pozor, nezaměňovat s „institucí mama-hotel", která je dána leností, a ne snahou navazovat na rodiče). Pokud jste rodiče a máte již větší děti, asi ze zkušenosti dobře víte, jak „milují", když se jim snažíte poradit.

Podobně se pak lidé vyvíjejí i v profesním životě. Mají pocit, že na vše musí přijít sami. Zde jim bohužel velmi silně nahrává současné vzdělávání a celosvětový trend vedoucí k individualismu. Vše je pod heslem: „to musíš dokázat sám", „ty na to máš", „musíš se prosadit", „buď originální" apod. Lidé pak hledají ve všem novou a originální cestu. To však znamená, že vše musí vymýšlet úplně od začátku. Toto vymýšlení je velmi vyčerpávající a má i neblahé účinky na zdraví. Navíc vyvolává stres - a to časový (nestihnu to včas vymyslet, někdo to vymyslí dříve než já apod.) a stres ze selhání (já to nesvedu).

Jak jsme již uvedli na začátku, nic nevzniká samo od sebe. Vše se vyvíjí díky zákonu akce a reakce. Tedy vše nové musí pocházet z minulého. Proto by se člověk měl naučit navazovat své činy a aktivity na to, co bylo vytvořeno v minulosti. Má to dvě obrovské výhody:

1. Využiji sílu energie minulosti
2. Nevyčerpávám se vymýšlením nového

Pokud svoji současnou činnost postavím na minulé činnosti, pak stačí „jen něco" přidat a tím vzniká automaticky něco nového. Tj., nemusíte vymyslet vše od nuly, ale jen něčím navážete na minulé a máte hned „to" nové. Síly minulosti a tradice využívají silné a bohaté společnosti. Určitě znáte např. reklamu Plzeňského Prazdroje, který neustále vyzdvihuje fakt, že toto pivo vaří již od 19. století. Podobně svůj úspěch staví Becherovka. Ve světě je to např. Coca-Cola, výrobci drahých vín či lihovin, potravin apod. Velmi dobře tuto taktiku využíval Apple, který každý nový výrobek navázal na výrobek předchozí a „jen ho o něco" zlepšil (např. iPhonů je již 6. řada). Podobně slaví úspěchy i velké automobilky.

Pokud tedy chcete vytvářet něco nového, vždy využijte síly minulosti. Podívejte se, kdo a jak něco podobného řešil před vámi. V době internetu máte neomezené přístupy k informacím. Můžete je získávat z celého světa. Chcete-li založit novou firmu, nevymýšlejte sami, co a jak udělat. Podívejte se, jak vznikaly a jak fungují podobné firmy jinde ve světě. Podívejte se, jakým způsobem tvoří svůj úspěch. Vše, čeho můžete využít, využijte. To, co použijete, pak obohaťte o své znalosti a hned máte novou firmu na světě. Stejně tak s novým výrobkem nebo novou službou. Navíc se pak můžete s navázáním této tradice chlubit a použít ji jako podporu pro kvalitu své činnosti. Pokud chcete vyrábět např. nové víno, pak můžete uvést, že pochází z oblasti, kde se víno pěstuje již stovky let a pochází odtud ty a ty známé značky vín. Již jen tímto navázáním vytvoříte silnou důvěru u svých zákazníků. Budou totiž hned vědět, jak nastavit svá očekávání. Hned se v jejich mysli jasně profiluje váš výrobek. Pokud byste jen řekli: „máme nové víno", každý by asi byl dosti skeptický k tomu, o jaké víno asi jde. Nikdo by si nebyl schopen vytvořit dobrou představu.

Pokud plánujete nějakou svoji cestu, i zde je velmi dobré si najít tradici, na kterou chcete navázat. Ta tradice vám hned jasně určí, jak by vaše cesta měla vypadat. Vy si ji pak jen upravíte podle vlastních potřeb. Chcete-li se stát např. dobrým učitelem, trenérem či koučem, můžete vycházet ze silné tradice Jana Amose Komenského. Chcete-li se stát např. velkým skladatelem, můžete navázat na tradici Antonína Dvořáka. Určete si, na co chcete navazovat. Uvidíte sami, že hned budete mít jasněji v tom, co a jak dál dělat.

Síla tradic je obrovská. Rychlá a moderní doba je nevyužívá. Pokud chcete uspět a nevyčerpávat při tom svoji energii, využívejte ji. Jak v soukromí, tak ve své profesi. Uvidíte, o kolik více energie získáte. Jak se vše najednou zjednoduší, projasní. Vaše aktivity navázané na tradici budou velmi silné a úspěšnější, než když je budete stavět na zelené louce.