Rubriky (2) - Diochi

Základní údaje: Kategorie: Zdraví a krása; Zveřejněno: 23. červen 2015; Vytvořeno: 23. červen 2015; Aktualizováno: 1. srpen 2023

Většina lidí, kteří jsou poměrně zdraví, hezčí, žádaní, výkonní, prostě „oblíbenci“ života, má sklon se po lehčí tragické události hned hroutit. Touto nepříjemnou životní situací se v našem případě myslí například bolest v bederní páteři či jiných částí pohybového aparátu. Najednou je takový člověk omezen ve svých oblíbených aktivitách a životním směru vůbec, což bývá pro něj velmi deprimující.

Po nějakém čase chození po lékařích, kdy bolest stále trvá a stejně tak přetrvávají všechna omezení, kterých si dotyčný až do osudného dne plně užíval, přichází stav deprese. Nejsem psychiatr, ale vidím, úzkou souvislost mezi nemocí a depresí, tedy psychickým stavem. Lidé v mé ordinaci popisují tento jev jako zklamání ze svého těla. Vnímají, jak je tělo „podvedlo“, když jej zrovna potřebují. Přitom o něj pečovali tak dobře… Při bližším průzkumu, vyjde najevo skutečnost, že tou velkou péčí se myslí „jen“ sport, zdravá strava nebo léky. Člověk ztrácí naději a uschovává se do své skořápky, svého světa. Jestliže ho život z této skořápky nedostane, může se v ní schovávat donekonečna.

Podmínky pro depresi

Depresí existuje celá řada. Častým případem bývá, že dotyčný ráno vstane a je celkem v pohodě. Jde do práce a v poledne již nemůže psychicky ani vydržet. Nejde ani tak o fyzickou bolest jako psychickou. Rozcvičení těla totiž ve skutečnosti tolik nebolí. Člověk se navrací do své pomyslné skořápky, svého domečku, kde má deprese dobré „podhoubí“ a může se nerušeně rozvíjet.

Na druhou stranu pro jedince se středně těžkými psychickými problémy bývá deprese přímo nutná jako pomyslný záchranný člun. Organismus není „opraven“, takže vynaloží například za cca 4,5 hodiny tolik fyzického úsilí k činnosti, kolik by mu v případě, kdyby byl zdravý, stačilo na 20 hodin práce. Aby se tělo nepřetížilo, snaží se uložit svého nositele do postele, dostat ho do klidu fyzického i psychického. Krevní tlak se snižuje, dotyčnému se chce spát, je malátný, bez energie. Tento stav vytváří mozek ve chvíli, kdy během krátké doby dostane mnoho bodových impulzů od interoreceptorů (tj. receptory, které registrují změny uvnitř organismu), přetížených vnitřních orgánů.

Člověk v takových chvílích potřebuje klid a odpočinek. Doteď byl na roztrhání, všichni po něm něco chtěli, měl bolesti a lékaři mu nepomohli. Teď má depresi a může si dovolit klid. Proto říkám, že deprese je špatně vybraná dovolená. Není to vůbec dobré rozhodnutí - být v depresi. Dotyčný by se měl spíše rozčílit na situaci, v které se nachází a najít pro sebe pomoc. Jako poslední záchranu „před pádem“.

Objevení příčiny

Časem se u mnoha lidí, co trpní chronickými bolestmi, projevují psychické poruchy – od ztráty zájmů, přes smutek, problémy se spánkem, pokles životní energie až k vážným psychickým stavům. Aby k depresi nedocházelo, existuje mnoho způsobů, jak navrátit člověku zájem do života. První možností je dát do pořádku zdraví – v našem případě onemocnění pohybového aparátu. Odhalit skutečný problém díky kvalitní diagnostice a následné korekci (terapii). Dále je nutné podstoupit vyšetření souběžných onemocnění a ta také uzdravit. Souběžné nemoci člověka většinou v tuto chvíli tolik netrápí, a proto se mu může zdát, že nejsou až takovým problémem, musí se ale též vyléčit. Může to být třeba chronická gastritida, chronické vymknutí kostrče apod.

Další možností pak bývají antidepresiva a psychiatrická léčba.

Vibrorezonance hlavy

Při depresivních stavech pomáhá vliv vibrorezonancí v oblasti hlavy (lebky). Jde o příjemnou jemnou přístrojovou proceduru, při níž se prokrvuje pokožka. Příslušné reflektory aktivují prokrvení mozku. Tím dochází ke zlepšení nálady, radosti ze života, dostavuje se lehčí pocit. Po několika terapiích deprese většinou ustupují, lidé se usmívají a je jim lépe. Sestavil jsem tento přístroj, protože téměř všichni mí pacienti jsou k depresím náchylní. V některých případech jej využívám při léčbě těžkých skolióz. Jde o kombinaci léčby zad a deprese.

Pomoc okolí

Lidé by nemocnému měli dopřát dostatek klidu, aby získal čas se sebou se vyrovnat. Vyrovnat se ze zklamání z vlastního těla. Vyrovnat se s budoucností – co bude zítra? Za rok? Je to otupělý stav. Mozek nefunguje, jak by měl. Člověk tupě zírá do nebe, na nějaký předmět či spí. Spánek bývá vůbec nejlepší činnost, protože mozek stíhá vykonat spousty práce pro obnovu zdraví.

Špatným příznakem je, když jsou deprese stále častější a častější. V těle musí být hodně vážný problém. Jedinou cestou, jak se uzdravit z deprese je odstranění psychosomatických nemocí. Je nutné „roztrhnout kolečko“ spojené ze zdravotních problémů a stále se zhoršující psychiky. Až když se tato spirála rozpojí, přichází uzdravení.

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 11/2010

Základní údaje: Kategorie: Zdraví a krása; Zveřejněno: 22. červen 2015; Vytvořeno: 22. červen 2015; Aktualizováno: 1. srpen 2023

Nadváha

Proč někteří lidé nemohou zhubnout?

Je to pár měsíců, co sezonně ve společenských časopisech proběhly všechny možné tipy, jak zaručeně zhubnout do letního oblečení. Přes Vánoce je naopak povoleno přibrat, a tak to jde rok za rokem stále dokola. Výsledkem bývá většinou pozvolný příbytek na váze. Může brát proto takové rady někdo ještě vážně? „Nedůležité“ hubnutí totiž neexistuje. Zahrávat si s vlastním tělem je nesmysl. Vůbec nejde o to, půl roku shazovat kilogramy a pak se vrátit ke starým návykům. To buďte raději tlustí! Proces hubnutí je život sám. Když se k tomuto kroku rozhodnete, musíte nenávratně změnit životní styl a ten pak již neustále dodržovat.

Hubnutí vyžaduje disciplínu, vytrvalost, nekompromisní zvládání chutí na oblíbené pochoutky, a hlavně se při tom všem moc nelitovat. Musíte mít chuť na opravdovou změnu. Věta: „Chci zhubnout!“ by neměla být pouze frází, kterou vypustíte z úst, když si v obchodě s oblečením zkoušíte v kabince o pár čísel menší kalhoty. Hubnutí zkrátka musíte myslet stoprocentně vážně.

Jakou máte motivaci?

Když se tedy se vší vážností rozhodnete k tomuto kroku, nejprve se na sebe podívejte milujícíma očima, které vás nebudou kritizovat, ale naopak vám budou chtít pomoci.

Dobrou prvotní motivací pro hubnutí je stanovení si cíle. Mladé dívky si například mohou přát postavu jako modelky. Lidé ve středním věku si třeba přejí vypadat dobře v plavkách na pláži, být přitažliví a mít možnost si koupit oblečení, které se jim líbí, a ne jen to, do kterého se nasoukají. Senioři často hubnou ze zdravotních důvodů. Vnitřní orgány obalené tukem nefungují optimálně. Při nadváze bývají voda a odpadní látky uloženy v tuku. Tkáň bývá křehká a náchylná k modřinám a úrazům, které se pak mnohem hůře hojí. Nadváha je zátěží také pro práci srdce. Při spaní se spotřebuje větší množství kyslíku. Více je namáhán hrudník. Zkrátka, nadměrná a svým způsobem zbytečná práce organismu je daní za to, že člověk miluje jídlo a v hojném množství si jej dopřává.

O kráse se v tomto článku zmiňovat nebudeme. Každý má svůj osobní názor na to, co znamená krása. Někdy je silná žena pěkná a přitažlivá, stejně tak muž. Hrají zde tedy roli i jiné faktory než jen perfektní postava. Zaměříme se pouze na oblast zdraví, protože tloušťka a zdraví nejsou vůbec kamarádi.

Dále uvedené informace si nekladou za cíl někoho se dotknout, nýbrž jen informovat a ukázat některé důvody, jež u mnoha lidí k tloušťce vedou.

Dělal jsem průzkum mezi svými pacienty s nadváhou, abych zjistil, které faktory u nich nadváhu způsobují. Tito lidé ke mně chodili na korekci páteře, kloubů apod. Kromě problémů s pohybovým aparátem měli nějaký ten kilogram navíc. Ve chvíli, kdy se jejich zdravotní stav díky terapiím zlepšoval, začala se jim také formovat postava a hubli. Toto byl však vedlejší účinek léčby, nikoliv cíl.

Nástrahy těhotenství a kojení

Zjistil jsem, že ve většině případů mají tlustí lidé partnera či partnerku. Než se s ním/ní seznámili, vypadali zpravidla jinak. Poté, co se vdaly a oženili, dost časem přibrali na váze.

Mezi hlavní faktory ztloustnutí patřilo u žen období těhotenství. V některých případech zapnulo genetickou náchylnost k tloušťce (to znamená, že vždy někdo z rodiny až do třetího pokolení zpět byl tlustý).

Většina žen dlouho kojí, protože si přečetly, že kojit co nejdéle je správné. Jestliže se jim však netvoří dostatek mléka, jedí ve velkém množství kalorická jídla. Cenou za více mléka pro miminko bývá ale většinou tloušťka maminky.

Pacienti – manželé těchto obézních žen říkají, že přestávají vidět svou ženu jako sexuální partnerku. Takovou holku si přece nebrali! Jsou zklamaní, protože si vybrali štíhlou dívku v minisukni, a teď mají doma zápasnici sumó. Zachránit vztah pak dokáže pouze „sebeoběť“. Muži mají své „náhle“ ztloustlé ženy rádi, ale vidí je již jinak – jako „mamču“. Je třeba zdůraznit, že tito muži vypadají většinou velmi dobře.

Trávící sexuální vztah

Náš mozek je zkonstruován tak, že když mu něco chybí, dokáže si vytvořit vhodnou náhražku. V našem případě u tlusté ženy bývá náhražkou jídlo za sexuální vztah. Proces jedení a polykání je prožíván jako sex – „trávící sex“ – sex s trávicími orgány. Místo pohlavních orgánů se spouští trávicí orgány. Když se tento mechanismus u žen spustí, je těžké jej ovládnout. Dosáhnout sexuálního uspokojení je dřina, ale dostat kus housky se šunkou do úst není vůbec problém.

Aby žena zvládla svůj přejídací návyk, musí mít dobrého partnera, který ji pochopí a bude se jí snažit pomoci. Je nutné, aby byl, nezávisle na fyzickém vzhledu, mezi partnery obnoven či vytvořen blízký kontakt, kvalitní sexuální vztah, kterému by žena dala přednost před houskou se šunkou či čokoládovou tyčinkou. A takový vztah musí být dlouhodobý. Nejde o to, že se muž na chvíli „přemůže“ a za měsíc se vše vrátí do starých kolejí.

Hormony

Další skupinou jsou ženy a muži, kteří říkají, že sexuální vztah s partnerem je v pořádku, ale přesto jsou tlustí. Tito lidé bývají nemocní hormonálně. Zhubnout lze pouze vítězstvím nad sebou. Takovou disciplínu snad ani není možné vydržet, proto se v mnoha případech zase vracejí k jídlu.

Jídlo lékem proti strachu

Jsou tací, kteří když nejedí, tak se bojí. Vědí, že zahánět strach jídlem je nesmysl, ale nedokážou s tím nic udělat. Stále musí něco žvýkat. Jídlo je pro ně reálná záležitost a drží je v přítomnosti. Když nejedí, jsou mimo realitu. Jedná se v podstatě o maniodepresi (tj. závažný psychický stav, kdy dochází ke střídavým změnám nálad od vitality k apatii až hlubokým depresivním stavům). Když tito lidé jedí, je pro ně život krásný a bezproblémový. Stejně tak se dá jídlem dobře zahnat smutek, stres, nervozita či jiné negativní stavy. Naopak při pocitech štěstí a radosti jídla tolik nepotřebujeme.

Ve zdravém těle zdravý duch

Jak naznačuje latinské přísloví: „Mens sana in corpore sano“ – „Ve zdravém těle zdravý duch“ – existuje vliv ducha na tělo a opačně. Je-li tělo nemocné, trápí se zároveň duch, a je-li nemocný duch, trpí tělo. V našem případě chce duch jíst a tělo trpí následky přejídání. Takové tělo dřív nebo později onemocní a trápí se, stejně tak trpí i duch. Člověk je v nepohodě a tento stav potřebuje určitým způsobem ventilovat. Záleží hodně na vyspělosti ducha, jak se v takovém případě projeví. Mnozí lidé jsou proto v dnešní době agresivní. Oni vědí, že jsou agresivní, ale neumí si pomoci. Stav, kdy jejich tělo trápí ducha (či obráceně) nedokážou řešit lépe než tím, že jsou agresivní vůči druhým.

Hubnoucí terapie

Jak již bylo mnohokrát řečeno, zaměřuji se na korekci a léčbu pohybového aparátu. Obezita tento proces velmi ztěžuje a prodlužuje dobu léčby. Proto pacientům vysvětluji, že je dobré zhubnout. Bývá nutné, aby upravili jídelníček a pravidelně jedli jen to, co jim doporučím. Ještě před první návštěvou přestaňte s konzumací všech mléčných výrobků. (Toto doporučení dávám všem svým pacientům.) Kromě úpravy jídelníčku a pomoci při nalezení psychické příčiny tloušťky podporuji proces hubnutí speciální terapií. Využívám k tomu patentovaný přístroj na neinvazivní (tj. bez injekcí, řezů a jiných chirurgických zákroků) hemodialýzu. Hemodialýza je – krátce řečeno podle klasické medicíny – procedura, která umožňuje čistit a filtrovat krev. Organismus se tak zbaví močoviny, toxických látek, nadbytečné soli a vody. Tento zákrok potřebují lidé, jimž selhaly ledviny.

A dále provádím celkovou lymfodrenáž. Tímto způsobem se dobře uvolní lymfa, aktivuje se funkce ledvin a střev. Laicky řečeno se toto uvolnění projeví například očistným průjmem či častým chozením na malou stranu. Dotyčný se tak krásně očistí od toxinů a začne hubnout v oblasti boků, zadku, břicha, stehen, lýtek, bočních stran těla, na rukou a v obličeji. Terapie nemá žádný vliv na zmenšení prsou (ta zůstanou stále stejně velká).

Protože je člověk odvodněný, má často žízeň. Někomu, kdo dříve málo pil, připadá takový stav nezvyklý a může si myslet, že se jedná o příznak cukrovky, ale není to tak. Tělo potřebuje propláchnout. Pak teprve začínají správně fungovat trávicí orgány, přestávají být potíže se střevy, ledvinami, močovým měchýřem, u žen s vnitřními pohlavními orgány. Mírní se onemocnění jater, slinivky a dalších vnitřních orgánů. Příjemným vedlejším účinkem přístrojové lymfodrenáže a hemodialýzy je rovnání nohou. Máte-li nohy do písmene O nebo X a zároveň splňujete určité podmínky, o kterých se více dozvíte v příštím čísle, je možné mít v jakémkoli věku krásné rovné nohy bez řezů a bolesti.

Terapie má též pozitivní vliv při skolióze, hrudní kyfóze (tzn. záda jsou kulatější, než je běžné) a bolestech zad. Prospívá lidem s artrózou páteře, kyčelních kloubů, kolen a kotníků. Pomáhá též při chronické blokaci žeber. Navíc si organismus při terapii vytváří více endorfinů neboli hormonů štěstí a dobré nálady. Pacient se tak stává novým člověkem.

autor: Ing. Petra Forejtová

Poradna Vjačeslava Kirjuchina

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 07/2010

Základní údaje: Kategorie: Celostní medicína; Zveřejněno: 22. červen 2015; Vytvořeno: 22. červen 2015; Aktualizováno: 1. srpen 2023

Nanobakterie: konec jedné domněnky?

„Dnes k nám kámen 84001 promlouvá přes všechny ty miliardy let a miliony mil. Hovoří o možnosti života. Jestliže bude tento objev potvrzen, bude to jistě nejúžasnější pohled do našeho vesmíru, jaký se kdy vědě odkryl.“ Prezident USA Bill Clinton (1996)

Není běžné začínat článek o vědeckých objevech nadšeným výrokem státníka, ale tehdy, roku 1996, byl americký prezident stejně u vytržení jako vědci z NASA. Ti totiž ohlásili, že v meteoritu ALH84001 (tak byl přesně označen) nalezeném v Antarktidě a starém zhruba 4,5 miliardy let našli zkamenělé útvary, které snad mohly být nesmírně malými mikroorganismy, bakteriemi. Pozoruhodnost nálezu nebyla jen v jeho stáří, ale především v tom, že nade vší pochybnost k nám přiletěl z Marsu, což naznačovalo, že se život kdysi formoval i na rudé planetě. Záhadné struktury na bázi uhličitanů a sulfidů, mimo jiné hořčíku a železa, se opravdu svým tvarem podobaly bakteriím, jen byly příliš malé na to, aby se do nich vešlo všechno, co je nezbytné k rozmnožování, mimo jiné DNA. Historii zkrátíme – po čase se ukázalo, že radost byla předčasná: byly to anorganické struktury, které neměly se životem nic společného.

Protože byly velmi malé, bude vhodné vydat se nejprve do mikroskopického světa, kde se velikost neměří na metry, ale na jejich miliardtiny, nanometry (zkratka nm, 10-9 metru). Předpona nano- je dnes v kurzu, takže připomeňme, že vznikla mírným přeformováním latinského nānus, trpaslík, pocházejícího z řeckého nanos, ve stejném významu. Dříve než u bakterií v titulku se toto slovo objevilo například v medicíně jako nanismus čili trpaslictví, porucha růstu způsobená nedostatkem růstového hormonu.

My se však vydáme do světa, kde je skutečným obrem i pouhá červená krvinka. Prion, spojovaný s neblaze proslulou „nemocí šílených krav“, má rozměr asi 13 nm, ale to je jen větší molekula. Buněčná struktura, ribozom, měří přibližně 20 nm, a jen o málo větší, asi 23 nm, je nejmenší dosud známý virus, Parvovirus, vyvolávající onemocnění psů končící často uhynutím, a soudí se, že je příčinou takzvané „páté nemoci“ u dětí. Naopak největším virem je Mimivirus objevený roku 1992 v měňavkách; jeho velikost se udává 400, jindy dokonce 800 nm. Označení vychází z anglického slova mimic použitého ve smyslu „napodobovat“, v tomto případě svou velikostí bakterie. Domnělé bakterie ALH84001 jsou protáhlé, dlouhé kolem 380 nm, zatímco nejmenší známé živé organismy jsou bakterie rodu Mycoplasma, kulovité, o průměru zhruba 200 nm. Některé způsobují závažná onemocnění, například zápal plic. Jsou zajímavé tím, že nemají vyvinutou buněčnou stěnu. Největší bakterií je Staphylococcus aureus, rovněž kulovitý, o průměru 600 nm, původce řady nemocí. Přehlídku těchto trpaslíků ukončíme slíbeným obrem, lidskou červenou krvinkou, jejíž průměr se pohybuje kolem 7000 nm. Můžeme se vrátit do minulosti, nikoli však k meteoritu z Marsu. Tenhle objev čehosi jako bakterií totiž nebyl první. Měl předchůdce, jemuž nebyla věnována taková pozornost, možná také proto, že nepřiletěl z vesmíru.

Objevy nanobakterií

V roce 1993 zkoumal americký badatel dr. Robert J. Folk (University of Texas) horniny, které shromáždil při svém studiu horkých pramenů v italském Viterbu. Byl to právě tento vědec, jenž tehdy ohlásil objev „nannobakterií“ (není to chyba tisku, psal je se dvěma „n“), kulovitých útvarů opravdu připomínajících zkamenělé bakterie. Zdálo se, že původně měly dokonce buněčnou stěnu, a dalo se soudit na jakési stopy vnitřní struktury. Jen byly na bakterie příliš malé – jejich průměr se pohyboval od 10 do 200 nm. Tyto záhadné útvary nalezl dr. Folk v geologických vrstvách odpovídajících paleozoiku (doba před 542 až 215 miliony let) a mezozoiku (251 až 65,5) a posléze usoudil, že by to mohly skutečně být jakési primitivní mikroorganismy, které zpracovávaly jak organické, tak anorganické látky, a za nesmírně dlouhá období vytvořily geologické vrstvy, v nichž se samy zachovaly. Myšlenka to byla nepochybně atraktivní, leč mylná. Víme, že nebyl se svým omylem osamocen; měl již zmíněné pokračovatele v americké NASA s meteoritem ALH84001. Není však vůbec namístě tyto vědce kritizovat. Výzkum probíhal na úrovni doby a se znalostmi živé hmoty, jaké byly k dispozici. A přiznejme si, jaké znalosti máme dnes? Nepochybně větší, ale jsme nesmírně daleko od toho, vědět vše. Pokud to budeme kdy vědět.

Ve skutečnosti duo dr. Folk a odborníci z NASA rozvířilo zásadní a velmi záslužnou vědeckou diskusi týkající se otázky, jaký může být nejmenší rozměr živých organismů. Kritici poukazovali na to, že podivné nálezy byly klasifikovány jako pozůstatky někdejších primitivních organismů jen na základě tvaru, a navíc přidávali mnohem podstatnější argument, že klíčové buněčné organely měří řádově dvacet nanometrů, takže by se do nejmenších „nannobakterií“ dr. Folka prostě nevešly. Tyto mikroorganismy by tak nebyly vybaveny k životu. Alespoň ne k takovému, jaký si představujeme. A právě když tyto diskuse vrcholily, přihlásili se další vědci. Dr. E. Olavi Kajander a dr. Neva Çiftçioğlu z univerzity ve finském Kuopiu ohlásili důkaz, že nanobakterie existují jako živí jedinci. O co šlo? Tito vědci začali zkoumat jakési záhadné kontaminanty, které nalézali v živné půdě buněčných kultur. Výzkum zahájili poté, když zjistili, že jim jakési nesmírně malé částice poškozují pěstované buňky, obrazně řečeno, jako by ty buňky „onemocněly“. Podivné bylo, že neznámé částice odolávaly běžným postupům sterilizace teplem, případně detergenty, a nedaly se odstranit ani přidáním různých antibiotik. V elektronovém mikroskopu to byla kulovitá tělíska, jejichž průměr kolísal mezi 50 a 500 nanometry. Navíc se velmi podobaly „nannobakteriím“ dr. Folka. Vědecký výzkum se někdy opravdu dostává do situace, kdy můžeme mít dojem, že jde o vědeckofantastický žánr – záhadné mikroorganismy, zdánlivě nezničitelné.

Přesvědčení, že to jsou opravdu jakési živé jednotky, ještě zesílilo, když v nich finští badatelé prokázali přítomnost nukleových kyselin a bílkovin. Dokonce se podařilo DNA sekvenovat, předpokládané bakterii se dostalo pojmenování Nanobacterium sanguineum a byla zařazena do skupiny zahrnující rody Brucella a Bartonella. První z nich způsobuje vážné onemocnění skotu, druhý pak onemocnění přenášené klíšťaty především z koček a psů na člověka. Naštěstí je vzácné, leč průběh může být vážný. Záhadné Nanobacterium jako by opravdu žilo, protože, jak se ukazovalo, dokázalo měnit tvar a postupně se z kuliček vytvářel jakýsi povlak, film a shluky hmoty obsahující minerály. K těm se dostaneme později. Teď bylo podstatné další zjištění, které finské vědce překvapilo – záhadné útvary našli v tělesných tekutinách, v krvi, slinách a moči zvířat i člověka. Z toho usoudili, že tyto mikroorganismy mohou být příčinou různých onemocnění, kdy se vytvářejí mineralizované struktury, například ledvinové kameny. Později k tomu přidali některé druhy rakoviny, aterosklerózu či degenerativní kloubní onemocnění.

To byla jedna oblast závěrů tohoto výzkumu. Druhá se týkala úvah o tom, že by se právě přes takové podivné bakterie možná dalo hledat vysvětlení vzniku života. Na druhé straně však například dr. Jack Maniloff z lékařského centra univerzity v americkém Rochesteru suše prohlásil, že tento objev je „studenou fúzí mikrobiologie“. To je dnes okřídlené rčení ve vědeckých kruzích označující blamáž. Studená jaderná fúze je jaderná reakce, při níž dochází k fúzi atomárních jader za nízkých teplot, i pokojových, přičemž se uvolňuje značné množství energie. Roku 1989 američtí chemici Stanley Pons a Martin Fleischmann oznámili, že se jim tato reakce povedla, ovšem pozdější studie prokázaly, že za daných podmínek k fúzi nedochází, a práce obou vědců se stala proslulým omylem.

Mnoho vědců však skepsi dr. Maniloffa nesdílelo, zvlášť když roku 2004 oznámil tým z americké Mayo Clinic (hlavní sídlo v Rochesteru, USA), že nalezl nanobakterie ve vzorcích zvápenatěných tepen, a tyto bakterie nejen, že obsahovaly DNA, ale údajně vytvářely RNA, což by znamenalo, že dokážou syntetizovat i bílkoviny. Není divu, že se vynořila úvaha o jejich možné souvislosti s nemocí šílených krav, jakož i s dalšími chorobami. Nová hrozba byla na obzoru a s ní se objevila jako první firma Nanobac OY založená finskými objeviteli těchto mikroorganismů. Šlo o výrobu diagnostických přípravků, jimiž by bylo možné odhalit nákazu nanobakteriemi. To byl další směr vývoje. Současně pokračoval výzkum. Abychom nahlédli za jeho kulisy, musíme se vrátit k minerálům v nanobakteriích, a také k chemii bílkovin.

Umělé nanobakterie

Když byly zkoumány minerály obsažené v předpokládaných nanobakteriích, ukázalo se, že jde především o apatit, což je fosforečnan vápenatý (ve skutečnosti je správnější hovořit o hydroxyapatitu, ale zkrátíme si to), a kalcit, uhličitan vápenatý. Tyto soli se běžně vyskytují v krystalické formě, přičemž obě se podílejí na struktuře kostí. Jako všechny soli, i tyto jsou tvořeny dvěma opačně elektricky nabitými částmi, totiž kladně nabitým kationtem vápenatým, zatímco druhá složka, anion, ať fosforečný nebo uhličitanový, je záporně nabitý. Ve vodě, při rozpouštění, se kationty a anionty oddělí a jsou samostatné. Teď k bílkovinám. Jsou to složité struktury, do jejichž detailů se nebudeme pouštět; stačí nám fakt, že v těchto komplikovaných a velkých molekulách jsou vždy malé struktury, které jsou kladně, nebo záporně nabité. Z fyziky víme, že se opačné elektrické náboje přitahují, takže je nasnadě myšlenka, že záporná struktura na molekule bílkoviny bude elektricky přitahovat kladně nabité vápenaté kationty, kladná pak záporné anionty, třeba fosforečné. To je proces důvěrně známý v chemii bílkovin a odborně se mu říká „interakce bílkovin“. Přitom nevzniká pevná chemická vazba, ale partneři opačného náboje jsou k sobě poutáni mnohem slaběji než třeba atomy vodíku a kyslíku v molekule vody. Takže „interakce“ je velmi slabá, nicméně stačí k tomu, aby bílkovina za vhodných podmínek nějaké ionty navázala a za jiných je zas uvolnila. Na tom, velmi zjednodušeně, spočívá transport solí v organismu. V krevním séru je nejvíce albuminu, který je znám tím, že velmi ochotně interaguje doslova se vším možným, a vcelku důstojným partnerem je mu také A-fetuin.

Tyto znalosti, výzkum interakcí bílkovin začal v polovině minulého století, měli také dr. John D. Young z Čchang Gung University na Tchajwanu a jeho doktorand Jan Martel. Oba napadlo, že by se mohli pokusit vytvořit nanobakterie z anorganických sloučenin. Vyšli z toho, že jak apatit, tak vápenec tvoří za normálních podmínek jednoznačně strukturované krystaly. A co zkusit přidat k nim nějakou bílkovinu, přičemž se samozřejmě nabízely obě výše zmíněné – albumin a A-fetuin? Vápenaté a fosforečné ionty začnou samozřejmě při dostatečné koncentraci v roztoku vytvářet krystaly, ale ukázalo se, že v přítomnosti bílkoviny to není tak jednoznačné. Bílkovina totiž, jak řečeno, interaguje s oběma druhy iontů, a k překvapení obou vědců místo toho, aby vznikal očekávaný krystalický apatit, začala se tvořit amorfní, tedy nekrystalická kulovitá tělíska složená z bílkoviny s navázanými anorganickými ionty. To se odehrávalo v klasické živné půdě, kde se pěstují bakterie.

Další proces byl neméně zajímavý – částice pořád rostly, byly kulovité, přičemž se ukázalo, že se do nich dokážou zabudovat nejrůznější sloučeniny, které byly přidány, tedy například sacharidy, lipidy, a také DNA a RNA. Vznikající kulička byla vrstevnatá, přičemž se v ní střídaly vrstvy anorganických solí a organických sloučenin. Poté nastal moment, kdy už přítomné bílkoviny nedokázaly interagovat s anorganickými ionty, prostě je neměly kam navázat, protože všechna místa, kde to bylo možné, byla už takovými ionty obsazena. V tomto okamžiku začala převládat krystalizace. Na povrchu kuliček se konečně objevily typické krystalky apatitu a v poslední fázi se kuličky začaly spojovat, přičemž se na dně kultivační misky tvořila souvislá vrstva, na vnějším povrchu krystalická. Byl to prakticky přesně stejný obraz, jaký se naskýtal vědcům soudícím, že mají co činit s živými organismy. Souhlasila i velikost oněch kuliček.

Představa nanobakterií se rozplynula po vcelku jednoduchém pokusu. Byla to jedna ze slepých uliček, z porážek vědy? Slepou uličkou byla domněnka, že jde o mikroorganismy. Finské vědce svedlo na scestí to, že domnělé bakterie reagovaly na protilátky. Ovšem ve skutečnosti to byla jen reakce právě na albumin a fetuin. Použité protilátky ve skutečnosti reagovaly na tyto dvě bílkoviny hovězího původu, protože k výrobě živných půd se často používá krevní sérum hovězích zárodků, takže se zmíněné bílkoviny zabudovávaly do vznikajících kuliček.

Co dál?

Tím však dosavadní historie domnělých nanobakterií zdaleka nekončí; naopak, otevírá se nová stránka výzkumu. Bakterie byl omyl, podivné nanostruktury v živých organismech jsou nesporný fakt. Kde se berou a proč? Zatím můžeme hovořit o hypotéze, byť velmi pravděpodobné. Jak napsali tchajwanští vědci: „Věříme, že částice podobající se nanobakteriím vznikají přirozeným procesem, který normálně chrání organismus před nechtěnou tvorbou krystalů, ale za jistých podmínek může vést k tvorbě takových částic.“ Tuto hypotézu můžeme zjednodušeně rozebrat. V živých organismech, teď uvažujme lidský, jsou vždy anorganické ionty, mimo jiné i ty, které jsme uvedli, přičemž absolvují neustálý koloběh. Vždyť jen naše kosti se neustále obnovují; u zdravého jedince je rychlost odbourávání kostní tkáně stejná jako její tvorby. Ovšem nezbytné anorganické ionty se musejí transportovat, a tím jsme například u albuminu.

Teď si vzpomeňme, že vědci pozorovali, že v přítomnosti bílkoviny vzniká agregát, kulička, v níž ale sůl, apatit či vápenec nejsou krystalické. Odborníci nyní soudí, že vznik nanočástic je ve skutečnosti obrana organismu tehdy, když by hrozil z nějakého důvodu vznik krystalků zmíněných solí. Pak některé bílkoviny začnou vázat tyto soli ve větším množství, vznikají amorfní nanočástice, a tím se zabrání tvorbě samostatných krystalků. Jestliže je tento přirozený proces narušen, neptejme se na příčiny, to je jiná otázka, tento mechanismus nestačí, bílkoviny nedokážou navázat nadbytečné soli, a ty se začnou vylučovat jako krystalky, což se navenek projevuje například vápenatěním tepen či usazováním solí v kloubech.

Po peripetiích, kde nebyla nouze o omyly, se tak možná podařilo (zdůrazněme „možná“) přijít na stopu mechanismu, jímž organismus reguluje koncentraci solí především v různých tělních tekutinách. Někteří vědci soudí, že je to proces mnohem obecnější a začínají pro tyto nanostruktury, v nichž mohou být zabudovány nejrůznější ionty, razit termín „bion“. Je jím označována nanočástice různých velikostí a tvarů složená z organických sloučenin, především z bílkovin, ale může obsahovat jakékoli další, a z různých anorganických iontů. Dosavadní osud domnělých nanobakterií je tak znamenitým obrazem toho, jak složitými cestami se někdy věda ubírá. Teď je třeba potvrdit právě naznačenou hypotézu a hledat, co dál. Nemoci, které se zdají souviset s podivnými nanočásticemi či bionty, jsou totiž vesměs závažné.

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 07/2010

Základní údaje: Kategorie: Celostní medicína; Zveřejněno: 22. červen 2015; Vytvořeno: 22. červen 2015; Aktualizováno: 1. srpen 2023

KAŠEL

Kašel je obranný mechanismus našeho těla na podkladě reflexu. Organismus se jím snaží očistit dýchací cesty od cizorodých látek nebo sekretů či cizích těles. K usnadnění kašle přispívá fyziologická funkce dýchacího epitelu (buněk, které vystýlají dýchací cesty), a to tvorba hlenu a kmitání řasinkového epitelu směrem ven z dýchacích cest. Kašel rozeznáváme akutní (trvá do 3 týdnů), subakutní (3–8 týdnů) a chronický (déle než 8 týdnů). Dále jej můžeme dělit na produktivní (s vykašláváním hlenů nebo hlenohnisavých sekretů) a neproduktivní (většinou dráždivý, suchý). Jiným hlediskem může být to, zda je kašel trvalý, nebo záchvatovitý. Na každý pád, kašel trvající více než 8 týdnů je nutné vyšetřit!

Příčiny akutního kašle

• Virová infekce (kromě kašle jsou přítomny i výtok z nosu, obstrukce, horečka, slzení)

• Bakteriální infekce (bronchitida, bronchopneumonie, tracheitida, pertuse – záškrt)

• Alergie (otok sliznic – často vede ke dráždění ke kašli)

• Cizorodé látky (vdechnutí cizích těles, dráždivých plynů, přítomnost parazitů)

• Srdeční selhávání

• Tlak na dýchací cesty zvenčí (nádory, metastázy, zvětšené uzliny mezihrudí, aneurysma aorty, zvětšená štítná žláza, jícen)

• Mimoplicní příčiny (onemocnění pohrudnice – záněty, pneumothorax – splasknutí plíce z různých příčin, onemocnění hlavy – chronické záněty vedlejších dutin nosních, onemocnění břicha – distenze – roztažení žaludku nebo tlustého střeva)

• Volní kašel (hysterie, zlozvyk – někdo pokašlává, zejména pokud je nervózní před určitou situací nebo činností)

Pomoc při akutním kašli

(podle příčiny onemocnění)

• Virový kašel – Baktevir, Deviral, Astofresh, Rosa, Prunella, Wendita, Achyrocline

• Bakteriální – Baktevir, Deviral, Astofresh, Gerocel kapsle

• Akutní astmatický záchvat – Astofresh (ve spreji)

• Alergický podklad – celková detoxikace organismu, posílení detoxikačních orgánů – Diocel, Biominerál, Detoxin, Gerocel kapsle, Deviral (odstranění infekčních ložisek z tkání, snižování alergické pohotovosti organismu)

• Vdechnutí cizorodých látek – pozor na akutní příhodu – akutní dušení (poskytnout první pomoc, volat lékaře); dále detoxikace dýchacích cest podle závažnosti postižení plic – čaje: Rosa, Achyrocline, Wendita, Prunella, popřípadě podle vytestování kapky

• Srdeční selhání – kašel kolem půlnoci, narůžovělé sputum – přítomny stopy krve – vždy k lékaři; druhotně posilujeme srdce (Venisfér, Rosa, Aloysie, Achyrocline)

• Nádorová onemocnění – kašel nereaguje na akutní léčbu, přetrvává. U kašle chronického je vždy nutné vyšetření. Léčba podpůrná – podle vytestování nejvhodnějšího preparátu s protirakovinnými účinky (Sagradin, Venisfér, Gerocel, Cytonic, Uncaria, Lapacho, Achyrocline, Smilax, Citrus), nutnost dlouhodobé detoxikace a posilování organismu a imunitního systému

Subakutní kašel

Většinou je postinfekční. Nutná je detoxikace podle příčiny. Použijeme preparáty vytestované pomocí EAV, Oberonu, kineziologicky a podobně. Preparáty použijeme stejné jako u akutního nebo chronického kašle (viz dále).

Chronický kašel

Z 95 % je způsoben níže uvedenými příčinami:

• Chronická rinosinusitida (trvalé zatékání do nosohltanu, popotahování, snaha odkašlat)

• Astma (kašel má 57 % astmatiků) • Refluxní choroba jícnu

• Chronická bronchitida, CHOPN (chronická obstrukční pulmonální nemoc)

• Bronchiektazie (rozšíření průdušek, často přítomnost infekčních ložisek, sekret se uvolňuje v závislosti na poloze a dráždí ke kašli)

• Užívání léků na hypertenzi (ACE-inhibitory – po vysazení mizí do 3 týdnů)

Z 5 % je přítomno:

• Bronchogenní karcinom

• Levostranné srdeční selhání

• Sarkoidóza (autoimunitní onemocnění)

• Aspirace (vdechnutí – při hltanové dysfunkci po cévních mozkových příhodách a podobně)

• Psychogenní kašel Pomoc při chronickém kašli (léčit základní onemocnění) • Rhinosinusitis – odstranění infekčních ložisek (Sagradin, Deviral), odstranění chronických zánětů – (Gerocel kapsle), infekce – Astofresh, Baktevir, Diocel (čelní dutiny), Intocel (plísně) a jiné • Astma – počátek dušnosti před vznikem astmatického záchvatu – Astofresh ve spreji nebo inhalačně, někdy opakovaně tableta dokáže zabránit rozvinutí dušnosti. Nutná detoxikace organismu (Detoxin, Diocel, Biominerál, Gerocel, Astofresh), mnohdy je potřebné ovlivnit i psychickou složku astmatu (viz psychogenní kašel)

• Chronická bronchitis, bronchiektazie, CHOPN – čaje Rosa, Prunella, Wendita, Achyro, Astofresh, Gerocel kapsle, Baktevir • Refluxní choroba jícnu – alkalizace organismu, neutralizace kyselých šťáv – Supracid, Cytonic/Maytenus, někdy Sagradin

• Kašel při užívání ACE-inhibitorů – vysazení léků, výměna za jiná antihypertenziva

• Psychogenní kašel – Rosa – celkové zklidnění, Nervamin, Levamin, Venisfér. Je nutné hledat příčiny. Mnohdy je ideální regrese nebo Bachova květová terapie na odstranění psychických bloků. Preparáty lze vzájemně kombinovat. U chronických onemocnění můžeme s výhodou využít zlepšení reaktivity organismu po jeho alkalizaci Supracidem.

Z hlediska celostní medicíny je třeba si uvědomit, že do dýchacích cest člověka volně prostupují toxické látky, které jsou přítomné ve vdechovaném vzduchu, ať již chemické (barvy, ředidla, exhaláty chemických továren, čisticí prostředky), radioaktivní látky, toxické kovy, látky z automobilové dopravy – výfukové plyny, látky z obrušování asfaltu, kosmetika (spreje, osvěžovače vzduchu). Toxiny dráždící ke kašli vyvolávající zátěž dýchacích cest anebo přímo onemocnění dýchacích cest se usazují na sliznicích, v podslizničních strukturách, v lymfatickém systému (regionální lymfatické cévy i uzliny dýchacích cest), dále v nervových strukturách (nervus vagus – plexus pulmonalis, které jsou často zaneseny u astmatiků). Navíc musíme zohlednit nadměrnou tvorbu hlenu, která není závislá jen na fyziologické funkci dýchacích cest, ale i na příjmu zahleňující stravy (mléko a mléčné výrobky, cukry, bílá mouka). K léčbě je pak vhodné přidat dechová cvičení, nácvik odkašlávání (to znají lidé trpící bronchiektaziemi, mukoviscidózou – onemocnění slinivky s nadměrnou tvorbou hlenů v dýchacích cestách, chronickými bronchitidami aj.). K usnadnění vykašlávání se dobře hodí také inhalace (solné roztoky, minerální vody, silice, bylinné odvary).

Působení jednotlivých preparátů

BAKTEVIR

• Antivirové (RS viry, adenoviry, influenza, parainfluenza, rhinoviry), antibakteriální účinky (streptokok, stafylokok, Klebsiella, Chlamydia, proteus, diplokok pneumonie).

• Rozpouští hleny, zlepšuje odkašlávání, některé složky zastavují kašel – zejména dráždivý.

• Použití při astmatu, TBC, bronchitidě, abscesech.

• Při akutních obtížích lze Baktevir dávkovat 10 kapek po hodině. Baktevir výrazně snižuje délku onemocnění, zlepšuje rekonvalescenci. Postupně dávky snižujeme až na 2x 10 kapek. Při chronických potížích, podle závažnosti stavu, začínáme dávkou 2x 10 kapek nebo i mnohem menší, zejména pokud se objeví reverzní reakce.

DEVIRAL

• Preparát, který dokáže uvolňovat infekční ložiska z tkání.

• Podporuje imunitu.

• Snižuje alergickou pohotovost organismu.

• Ovlivňuje dráhu plic, následně sliznici celých dýchacích cest.

• Záněty dýchacích cest (RS virus, stafylokoky, streptokoky).

• Má úžasnou sílu, velmi výrazné reverzní reakce díky rozvolňování infekčních ložisek (průdušky, dutiny).

• Deviral užíváme k detoxikaci zpočátku 2x 1 kapsli, pokud se objeví reverzní reakce, snížíme dávkování na 1x 1, nebo 1 obden. Pro ovlivnění alergických projevů použijeme dávky větší – až 3x 2 kapsle.

CYTONIC

• Preparát v podobě kapslí, mírnější účinky má jako čaj – Maytenus.

• Úspěchy slaví někdy u postinfekčních kašlů, kde nezabírají obligátní preparáty.

• Působí i při refluxní ezofagitidě a kašli jí vyvolaném, když nezabírá Supracid. Oba preparáty lze spolu vzájemně kombinovat.

• Dávkujeme 3x 1 kapsli. U Cytoniku se vyskytují také nepříjemné reverzní reakce, zejména záněty močového měchýře hemoragického charakteru (přítomnost krve v moči), někdy značná zatuhlost trapézových svalů. Vynecháme užívání nebo snížíme dávkování. Podstatně šetrnější je pití čaje.

ASTOFRESH

• Protizánětlivé účinky – působí proti zánětům všech etáží dýchacích cest.

• Protivirové (i protichřipkové), protibakteriální, protiparazitární, protiplísňové.

• Odhleňující účinek.

• Užíváme jak v akutních stavech, tak subakutních i chronických. Lze ho použít k inhalacím (v kapkách) nebo do aromalamp. Snižuje pocit dušnosti, zavčas podaný dokáže zabránit rozvoji astmatického záchvatu. Kromě expektoračních účinků (zlepšuje vykašlávání) má díky obsahu mentolu i znecitlivující účinky – výhodné při kombinaci s bolestí nebo škrabání v krku. Zlepšuje dech, osvěžuje dech. Vhodný i při rýmách a zánětech dutin.

GEROCEL

• V podobě kapslí se užívá při chronických zánětech pro svůj obsah enzymů.

• Výhodné je jeho působení u zánětů průdušek, zánětů dutin, zápalů plic. U chronických zánětů (ale i u akutních zánětů průdušek, dutin) můžeme užívat poměrně vysoké dávkování 3x 2 kapsle. Jako vedlejší nežádoucí účinky se mohou vyskytnout zažívací potíže, průjmy, nadýmání a křeče v břiše. Opět vysadíme anebo snížíme dávkování.

ROSA CENTIFOLIA

• Lahodný čaj s vynikajícími odhleňujícími účinky, usnadňuje vykašlávání.

• Snižuje teplotu.

• Prokázáno ovlivnění Mycobacteria tuberculosis.

• Užívá se při rýmách, nachlazeních, bronchitidách, tuberkulóze.

• Má protizánětlivý efekt.

• Čaj pijeme nejlépe teplý, ovlivňujeme tak i pocení. Můžeme ho pít opakovaně několikrát. denně. Pro jeho lahodnou chuť ho mají rády i děti. Lze ho i inhalovat.

PRUNELLA VULGARIS

• Čaj s antivirovými a antibakteriálními účinky (streptokoky, mykobakterie, pseudomonády).

• Působí při nachlazeních, chřipkách a jiných virózách.

• Detoxikuje plíce.

• Uvolňuje hleny.

• Má protizánětlivé účinky.

• Čaj popíjíme stejně jako Rosu, čím teplejší čaje, tím více vyvolávají pocení, což pomáhá organismu odstraňovat toxické látky z těla. Také ho můžeme inhalovat.

WENDITA CALYSINA

• Čaj s protizánětlivými účinky.

• Účinný při nachlazení, chřipkách.

• Detoxikuje plíce.

• Zmírňuje kašel, usnadňuje odkašlávání.

• Posiluje imunitu.

• Má antivirové a antibakteriální účinky.

• Užívání stejné jako u výše uvedených čajů.

ACHYROCLINE SATUREIOIDES

• Čaj s vynikajícími účinky na dýchací ústrojí.

• Zlepšuje a usnadňuje vykašlávání.

• Má výrazné protizánětlivé účinky.

• Velmi dobře funguje při posilování imunity a zmírňování alergických reakcí.

• Užívání: viz výše uvedené čaje.

CITRUS AURANTIUM

• Čaj, který usnadňuje pocení. Pokud potřebujeme detoxikovat organismus či vyvolat pocení, je vhodné pít tento čaj.

• Čaj pijeme teplý až vlažný.

SAGRADIN

• Tento preparát ovlivňuje zvýšenou teplotu i horečku.

• Má analgetické účinky.

• Hojí rány (v případě zánětů nosohltanu lze roztokem kloktat nebo vytírat krk – sliznice postižené infekcí).

• Při reverzních reakcích dokáže vyvolat zánět vedlejších dutin nosních.

• Někdy účinkuje u kašle vyvolaného refluxní chorobou jícnu.

• Při teplotách můžeme Sagradin dávkovat po 10 kapkách anebo po kávových lžičkách. Při detoxikaci užíváme v dávce 3x 5 kapek. Při výskytu reverzní reakce užívání přerušíme anebo snížíme dávkování.

DIOCEL SUPRACID

• Užíváme u chronických zánětů, kdy organismus trpí značným překyselením vnitřního prostředí.

• Velmi dobrý preparát u kašle vyvolaného refluxem kyselých žaludečních šťáv do dýchacího ústrojí.

• Dávkujeme 3x 1 nebo 3x 2 kapsle.

DIOCEL BIOMINERÁL

• Přípravek, který ovlivňuje činnost lymfatického systému, a proto je vhodný u všech akutních i chronických onemocnění dýchacích cest.

• Pročištěním lymfatických cest uvolníme cestu pro odstranění dalších toxických látek (mikroorganismů a jejich toxinů).

• Ideální dávkování je 2x 10 kapek.

Preparáty s obsahem látek s prokázanými protirakovinnými účinky:

Vensifér, Cytonic/Maytenus, Gerocel kapsle i kapky, Sagradin, čaj Lapacho, Uncaria tomentosa, Achyrocline satureioides, Smilax officinalis, Citrus aurantium. Tyto preparáty je vhodné vytestovat u každého člověka individuálně. Co dodat na závěr? Preparáty Diochi mají obrovský léčebný potenciál. Čím dříve jsou nasazeny při akutních potížích, tím rychleji se organismus zase vrátí do své původní rovnováhy, tedy do zdraví. Díky složení a zpracování na principu informatiky a biorezonance jsou velmi vhodné při detoxikaci organismu a jeho očistě od infekčních ložisek, která provázejí zejména chronická onemocnění. Velmi vhodné je jejich preventivní užívání k harmonizaci organismu.

MUDr. Lenka Hodková

pozn.: Jednotlivé preparáty lze mezi sebou kombinovat. Ideální je kombinace kapek a čajů.

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 08/2010

Základní údaje: Kategorie: Zdraví a krása; Zveřejněno: 19. červen 2015; Vytvořeno: 19. červen 2015; Aktualizováno: 1. srpen 2023

Nemoci, jež otřásly světem: Jed, lék, zkrášlovadlo i smrtící zbraň

Ptáte se, co je to za hloupý název? Co má společného jed s lékem? Takřka vše, odpovídám. Jed, jak nás učili v toxikologii, se od nejedu liší pouze množstvím. Je to tak, každá látka je potenciálně toxická, záleží na dávce. A tak táž látka může být jedem stejně jako lékem. Asi na tom není nic překvapivého – kdyby léky měly pouze léčivé účinky, nedalo by se jimi předávkovat.

Ale proč zkrášlovadlo a smrtící zbraň, není to už trochu přitažené za vlasy? Ujišťuji vás, že není. Existuje totiž jedna látka, která je extrémně prudkým jedem, zároveň se používá v lékařství, ale také pro kosmetické „zkrášlení“ a zároveň je potenciálně jednou z nejnebezpečnějších biologických zbraní. Stále netušíte, o čem mluvím?

Na začátku věda

Nejrůznější otravy z jídla bývaly pravděpodobně dříve zcela běžné. Koneckonců lidé neměli k dispozici lednice, mrazáky ani prostředky k účinné sterilizaci a konzervaci potravin, jako máme dnes. A víme, že ani v dnešní přetechnizované době se špatně konzervovaným potravinám nevyhneme. Není proto divu, že otravy z jídel nevzbuzovaly přílišné zděšení, pokud se ovšem nejednalo o větší počet lidí najednou. Tak tomu bylo zřejmě např. v 10. stolení, kdy byzantský císař Leon VI. Moudrý vydal zákaz výroby krvavých klobás.

Až o mnoho století později, mezi lety 1817 a 1822, studoval ve Württembergu německý básník a lékař Justinus Kerner (1786–1862) množství nemocí a záhadných úmrtí. Nakonec dospěl k závěru, že se jde o otravy z místních klobás a uzenin. Jako první předpokládal, že se jedná o jed biologického původu. Popsal i některé z příznaků, např. pokleslá oční víčka, a určil přímou příčinu smrti – zástava dechu. O osmdesát let později, v roce 1895, vedla hromadná otrava po smuteční večeři v jedné belgické vísce k objevu hledaného patogenu. Jejím „otcem“ se stal profesor bakteriologie na univerzitě v Gentu Émile Pierre van Ermegem. Za „masového vraha“ byla označena bakterie Clostridium botulinum. Již o dvacet let dříve se definitivně ujal název nemoci – botulismus (z lat. botulus – klobása).

V roce 1928 přišel další vědecký úspěch, když se dvěma vědcům, Tessmeru Snipeovi a Hermannu Sommerovi, podařilo izolovat čistý toxin, jedovatou látku, kterou bakterie vylučuje. Přeskočme nyní časovou linii (vrátíme se k ní v dalším oddíle) a povězme si o botulismu něco více. Celkem bylo objeveno sedm antigenně (imunologicky) odlišných sérotypů neurotoxinu označovaných A–G, z nichž čtyři (A, B, E a vzácně i F) způsobují botulismus u lidí. C, D, E vyvolávají nemoc u jiných savců, ptáků i ryb.

Rozlišujeme tři typy botulismu. Botulismus přenášený potravou vzniká při požití jídla, případně nápoje již kontaminovaného toxinem, produktem botulinových bakterií. Lze mu relativně snadno předejít zahřátím na dostatečnou teplotu, neboť již teplota nad 60 °C toxin inaktivuje. Dalším typem je botulismus vzniklý ze zranění, kdy dojde k infekci otevřené rány, kde se baterie namnoží a toxin se může dostat do krevního oběhu. Ač se bakterie často nachází v půdě, tento druh nemoci je vzácný a nejčetnější je výskyt u závislých na intravenózních drogách.

Posledním typem je kojenecký (nebo také střevní) botulismus. Jde o případ, kdy se zapouzdřené spory bakterií, jež vydrží i teplotu nad 100°C, dostanou s potravou do střev kojenců. Ti mají ve střevech kyselejší prostředí a vůbec vhodnější podmínky pro množení těchto bakterií než dospělí. Pokud se zde bakterie začnou množit a produkovat toxin, jde o vážné, mnohdy smrtelné onemocnění. Dospělých se toto onemocnění zpravidla netýká. Protože spory bakterie C. botulinum může obsahovat med (obsahuje je asi 10 % testovaných vzorků), nedoporučuje se podávání medu dětem mladším jednoho roku. Je to jediný známý zdroj spor bakterií (z potravy) pro kojence. „Dětský“ botulismus je znám až od roku 1976, a ročně se např. v USA objeví asi stovka potvrzených případů této nemoci, většinou u dětí mladších než šest měsíců.

Co se týče nejznámějšího botulismu, tedy toho pocházejícího ze špatně skladované či tepelně neupravené potravy, pak v současnosti nejčastějším zdrojem jsou domácí výrobky. Zatímco producenti potravinářských výrobků musí splňovat nejpřísnější podmínky při výrobě svých produktů (např. zahřátí na teplotu 121 °C po 3 minuty), domácí „zavařovatelé“ často podstatných zásad nedbají. Bakterie produkuje toxin jen v případech, kdy se množí za speciálních podmínek. Těmi jsou nízké pH (kyselé, pod 5,4) a minimum nebo úplná absence kyslíku. Bakterie se živí rozkládajícím se organickým materiálem. Proto se nachází ve špatně zapracovaném mase, ale také v zavařovaných potravinách, které vytvářejí kyselé prostředí – např. mrkvový džus, chřest, zelené fazole, červená řepa nebo kukuřice. Všechno toto jídlo by ale mělo být bezpečné, pokud je povařené 20 minut před podáním. Nicméně pokud se např. v kovových konzervách množí botulové bakterie, vznikají plyny, které plechovku „vypouknou“. Žádné takové podezřelé zavařeniny by se nikdy neměly požívat, stejně jako zrezavělé nebo různě proděravělé či jinak netěsnící zavařené produkty či páchnoucí uzeniny. V ČR se objeví tak 3–4 potvrzené případy botulismu ročně.

A jaké jsou příznaky a průběh nemoci? Symptomy mohou nastat po šesti hodinách, ale také až po dvou týdnech od požití (zpravidla je to 12–36 hodin). Jedná se o potíže s mluvením, viděním a polykáním. Přesněji: dvojité či rozostřené vidění, pokleslá víčka, neschopnost zřetelně artikulovat, obtížné polykání, sucho v ústech, svalová slabost. Jde o paralýzu, kterou neurotoxin vyvolává. Pokud nedojde k podání protilátky, ve většině případů končí nemoc smrtí (do 24–72 hodin od objevení příznaků) způsobenou paralýzou dýchacích svalů.

Na začátku 20. století byla mortalita u pacientů s botulismem 70 %. WHO dnes uvádí, že smrtnost je 5 % (typ B), resp. 10 % (typ A), u pacientů starších 60 let je to 30 %. Nicméně pokud je botulismus neléčen, stále platí, že jde ve většině případů (60–70 %) o nemoc pro člověka poslední. Celkem běžnou nemocí je botulismus pro vodní ptactvo, zejména kachny. Napadá ale i chovnou drůbež. Může napadat i dobytek, kde může „vymýtit“ až tři čtvrtiny stáda. Naopak poměrně vzácný je u domácích zvířat, psi se z botulismu vyléčí zpravidla za dva týdny.

Lék a elixír mládí v jednom

A nyní se vraťme zpět v čase, do 50. let 20. století. Byl to již zmíněný Justinus Kerner, objevitel klobásového jedu, který jako první naznačil možnosti terapeutického využití botulotoxinu. A právě v padesátých a šedesátých letech počala cesta vedoucí k využití jím naznačeného léčebného potenciálu silného jedu. Doktoru Edwardu Schantzovi se podařilo izolovat čistý botulotoxin v krystalické formě. Doktor Vernon Brooks objevil, že malé množství botulotoxinu dokáže dočasně uvolnit napjatý sval. Oční lékař Alan B. Scott začal s vědeckými pokusy na opicích, kdy se pokoušel injekčním podáním léčit šilhavost. Nakonec dostal oprávnění pokračovat ve svém výzkumu i na lidech, a botulotoxin se skutečně začal k léčbě strabismu používat. Práva k distribuci tohoto léku koupila v USA nadnárodní farmaceutická společnost Allergan Inc., která koupila i výzkumnou společnost dr. Scotta a v roce 1989 vznikl lék a dnes všeobecně známý ochranný název BOTOX. V devadesátých letech se při dalších výzkumech zjistilo, že Botox lze s úspěchem použít i při nadměrném pocení, kdy nezabírají antiperspiranty, a také při spasmech po mozkové obrně.

Asi nejzajímavější objev přinesla kanadská oční lékařka Jean Carruthers, která si všimla, že její pacienti, jimž Botox podávala, vypadají jakoby bez vrásek. Spolu s manželem (dermatolog) položili základ výzkumu a budoucímu nejčastějšímu využití Botoxu – kosmetickému odstranění vrásek. Oficiálního povolení k použití při vyhlazení vrásek a léčbě nadměrného pocení se v USA Botoxu dostalo v roce 2002.

Botox je čistý botulotoxin A, samozřejmě naředěný fyziologickým roztokem (stejně tak jiný výrobek s údajně nižší účinností – DYSPORT firmy Ipsen). Používá se k vyhlazení vrásek na čele, u kořene nosu, u zevních očních koutků, při redukci vrásek na krku. Ambulantní zákrok bez anestezie trvá 5–10 minut. Výsledný efekt trvá asi tři měsíce, po druhém podání přibližně půl roku. Poté lze zákrok podstupovat pravidelně zhruba každých devět měsíců, nejedná se o trvalou změnu. Kontraindikací je těhotenství, laktace, poruchy srážlivosti krve. Botox také nelze podat při současném užívání antibiotik či léků na srdeční arytmii. Výsledek se projeví za 3–6 dní, nejlepšího efektu je dosaženo po 14 dnech. Cena za zákrok se pohybuje kolem 4–6 tisíc korun.

Princip je založen na neurotoxicitě botulotoxinu, který v neuronech blokuje uvolnění neurotransmiteru acetylcholinu. Mimický sval, jenž vrásku „vytváří“, je tak dočasně vyřazen z provozu. Stejného principu se využívá i při jiných terapeutických použitích botulotoxinu. Zmiňme např. spasticitu, tiky, třesy, hypersalivace, chronické bolesti hlavy. Prokázaná účinnost u fokálních dystonií je více než 85 %, což je oproti 40% účinnosti farmakoterapie vysoké číslo.

Hrozba

Odvrácenou stranou pohádky o krásných lidech jsou nehody a nežádoucí účinky Botoxu (svalová slabost, potíže s polykáním, potíže s mluvením, dýchací obtíže). Je třeba si uvědomit, že botulotoxin je prudký jed. Dokonce se jedná o nejjedovatější známou látku pro člověka vůbec! Smrtelnou dávkou pro dospělého jedince při vdechnutí je pouhý 1 mikrogram (některé zdroje uvádějí i čtvrtinové množství), intravenózně dokonce desetkrát méně. Pro terapeutické účely se používají dávky mnohem nižší, nicméně k vážným i smrtelným nehodám po aplikaci Botoxu bohužel došlo. V roce 2005 FDA uvedla, že mezi lety 1989 a 2003 došlo v USA k 28 smrtelným případům po aplikaci Botoxu, avšak ani jedna z nich nebyla po aplikaci za účelem kosmetického vyhlazení vrásek. Jiný zdroj uvádí mezi lety 1997–2006 šestnáct úmrtí (z toho jeden případ po aplikaci za účelem vyhlazení vrásek).

Možná největší hrozbou spojenou s botulotoxinem je možnost výroby biologické zbraně. Bakterii lze celkem snadno kultivovat v laboratorních podmínkách a je řazena mezi pět nejnebezpečnějších látek, které lze k výrobě biologické zbraně využít. Jako zbraň má botulotoxin hned několik výhod. Množství potřebné k vyvolání nemoci či způsobení smrti člověka je extrémně malé. Distribuce je poměrně snadná. Přeživší musí absolvovat dlouhou dobu (několik měsíců) intenzivní péče, aby se z následků dostali. „Nevýhodou“ je fakt, že botulismus se nijak nešíří z člověka na člověka.

Botulotoxin jako zbraň lze rozptýlit ve formě aerosolu nebo třeba přidat do vodního zdroje. V roce 1971 se v modelu WHO podařilo vypočítat, že aplikace 250 g botulotoxinu do vodojemu pro 50 000 obyvatel by měla za následek smrt 60 % z nich. Čistě teoreticky by taková dávka „ideálně intravenózně nadávkovaná“ spolehlivě vyhubila celé lidstvo. Inu, ne každá přírodní látka je zrovna vhodná pro domácí lékárničku.

Za druhé světové války existoval plán, kdy čínské prostitutky měly botulotoxinem otrávit vysoké důstojníky japonské armády. Nicméně k tomuto kroku nakonec nikdy nedošlo. Během této nejhrůznější války v historii lidstva se botulotoxin pro vojenské účely snažilo vyprodukovat hned několik zemí. Údajně proběhly i zkoušky v kanadské divočině, kde padlo za oběť mnoho zvěře. Ale nemusíme tak daleko do historie. CIA tvrdí, že irácký režim Saddáma Husajna vedl až 100 různých zařízení na výrobu biologických zbraní, maskovaných jako farmaceutické továrny, pivovary nebo třeba mlékárny. Údajně měl vyrobit mj. i přes 8000 litrů antraxu a dvojnásobek botulotoxinu. Nevím, zda lze takovým tvrzením věřit či zda mělo jít o botulotoxin čistý, pak by takové množství mohlo vyhubit snad celou živočišnou říši světa. Avšak není fér ukazovat prstem pouze na Irák. Mezi další země, které jsou podezřelé, že botulotoxin vyrobily nebo se to o nich s jistotou ví, se řadí Kanada, Francie, Írán, Severní Korea, Jižní Afrika, Sýrie, Velká Británie – a nikoho nepřekvapí, že také USA.

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 01/2010

Základní údaje: Kategorie: Zdraví a krása; Zveřejněno: 19. červen 2015; Vytvořeno: 19. červen 2015; Aktualizováno: 1. srpen 2023

Splašené hormony

Užívání hormonálních pilulek (například při menstruačních poruchách nebo neplodnosti) a široce rozšířené užívání hormonální antikoncepce má za následek vznik takzvaných xenoestrogenů. Ty vznikají v čističkách pomocí bakterií z odpadní moče, kdy bakterie přemění původní chemický hormon na podobnou substanci a ta se pak dostane potravinovým řetězcem do ryb a zvířat a jejich konzumací zase zpět k člověku.

Tyto látky dokážou negativním způsobem ovlivnit plodnost samců nejen zvířat, ale i lidí. U zvířat klesá plodnost a druh postupně vymírá. Také různé chemické látky v plastech mají podobné účinky a mnoho z nich je i karcinogenních – přispívají k rozvoji rakoviny. V některých státech je doporučováno, aby těhotné ženy nepoužívaly například kosmetické osvěžující ubrousky nebo aby se vyhnuly kosmetice, která je prodávána v plastových tubách. Proč? Obaly kosmetických ubrousků totiž většinou obsahují tzv. ftaláty, které mají karcinogenní účinky a chovají se v těle podobně jako estrogeny. Dobře se rozpouštějí v tucích. Dokonce plechovky od nápojů jsou vevnitř potaženy tenkou plastickou hmotou, jež tyto rakovinotvorné látky v malém množství obsahuje. Pokud můžete, je lepší si vybrat vždy obal skleněný. Také různé kosmetické výrobky obsahují tyto látky, a byť se někdy jedná o luxusní a drahou kosmetiku, její neblahý vliv na člověka se časem globálně určitě projeví.

Dá se negativnímu vlivu těchto látek ubránit?

Můžeme se podívat po přírodních látkách z rostlin, které mají ochranný účinek pro tělo a dokážou nás ochránit před rakovinotvornými látkami z kosmetických plastů. Jednou takovou zajímavou rostlinou je Maytenus ilicifolia. Tuto rostlinu používají jihoameričtí indiáni většinou ve formě čaje, jenž je dostupný i u nás. Dále ji obsahují třeba kapsle Cytonic. Maytenus obsahuje takzvané fytoestrogeny, což jsou přírodní látky podobající se svou chemickou strukturou estrogenům obsaženým v antikoncepčních pilulkách, ale i xenoestrogenům, které jsou obsaženy v odpadních vodách a v kosmetických plastech. Proč je to výhodné? Začnete užívat Cytonic a obsažené fytoestrogeny obsadí některé estrogenní receptory v těle. Dokážou tak znemožnit ostatním chemickým karcinogenním látkám, aby se na tyto receptory navázaly a začaly nám škodit.

Máte-li nízkou hladinu estrogenů, vaše tělo použije tyto přírodní látky jako svoje vlastní estrogeny. Hormonální systém začne pracovat lépe, přestanou vypadávat vlasy, zlepší se jejich kvalita, vaše pleť bude o poznání hydratovanější a kvalitnější. Celkově se zlepší její vzhled. A třeba se současným používáním přírodního krému Diozon clear se pleť podstatně oživí. Látky obsažené v Cytoniku působí jako antioxidanty, které zhášejí volné radikály, a tím zpomalují stárnutí buněk. Bylina Maytenus ilicifolia, z níž je Cytonic vyroben, je i přírodním antibiotikem. Při laboratorních pokusech s bakteriemi extrakt z Maytenu spolehlivě zabíjel obávaného zlatého stafylokoka a řadu dalších bakterií.

Tato bylina pochází z Paraguaye, kde je neodmyslitelnou součástí národní medicíny. Dodnes je hojně a s respektem používána pro léčbu leukemie a jiných forem rakovin. Kromě toho slouží jako tonikum a afrodiziakum. Jak čaj, tak kapsle Cytonic jsou vynikajícím elixírem pro ženy v přechodu, snižují množství návalů a dávají ženám možnost prožít menopauzu příjemným způsobem, bez negativních důsledků.

Čím jsem obéznější, tím mám více estrogenů

Čím jsme obéznější, tím více máme v těle estrogenů. Tuková tkáň je endokrinně činný orgán a produkuje také určité množství estrogenu. Nejen, že se v něm tvoří, ale též se v něm zvýšeně ukládají, a to nejen estrogeny, ale i negativní xenoestrogeny z plastů. Xenoestrogeny jsou dobře rozpustné v tucích, a tak není zcela dobře, když si kupujeme nakrájené plátky šunky v plastikovém balení. Lepší je nechat si šunku nakrájet čerstvou a zabalit do papíru. Plastikové balení nakrájených uzenin množství rakovinných látek v krájených uzeninách ještě zvyšuje. V mase, z něhož je například váš oblíbený salám vyroben, mohou být nelegálně užívána anabolika, antibiotika a tzv. stresové hormony. Ty se mohou v lidském těle přeměnit na estrogeny nebo na jiné steroidy.

Produkci estrogenů zvyšují i některé léky – například na žaludeční vředy. Proto i v těchto případech je dobré užívat Cytonic. Maytenus ilicifolia nejen, že má silné antibakteriální účinky na Helicobacter pylori, ale také brání vedlejším produktům xenoestrogenů, aby se ve zvýšeném množství navazovaly na buňky a pak nám v těle škodily. Kde je obsazeno, tam se již karcinogenní xenoestrogeny a jiné jim podobné látky nemohou navázat.

Celulitida z antikoncepce

Masové užívání antikoncepce má za následek i větší procento vzniku celulitidy. Celulitida postihuje stále více žen a čím dál mladších. Hormonální antikoncepce má negativní vliv na téměř všechny klíčové faktory vzniku celulitidy (kromě genetického), ovlivňuje žilní a lymfatický systém a stav vaziva. Farmaceutické firmy tento účinek bagatelizují a popírají, protože chtějí, aby se obchod s antikoncepcí řádně „hýbal“. Kdy konečně přijde farmacie, která bude skutečně léčit bez vedlejších účinků? Jak to tak vypadá, my se toho určitě nedožijeme. Existují i lékaři, kteří se podílejí na komercializaci této problematiky. Jako by jejich lékařská přísaha nic neznamenala. Co doporučit pro snížení negativních následků antikoncepce? Právě přírodní látky obsažené v rostlině Maytenus ilicifolia, Cytonic pak jako elixír pro každou ženu, která chce být opět svěží, a to v každém věku.

pozn. k Maytenusu: Sypaný čaj je lahodný a velmi chutný. Při celkovém oslabení má velmi rychlé vzpružující účinky podobně jako káva, ale bez kofeinového třesu.

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 01/2010

Základní údaje: Kategorie: Zdraví a krása; Zveřejněno: 19. červen 2015; Vytvořeno: 19. červen 2015; Aktualizováno: 1. srpen 2023

Zimní přírodní medicína

Tipy pro lepší zdraví

Nejpříjemnějším způsobem léčby je prevence. Přitom u některých z nás převládá lenost ještě ve chvíli, kdy nás jen maličko bolí v krku či pociťujeme nepatrný náznak rýmy. Jsou však i jedinci, kteří se tyto prvotní signály snaží nevnímat, dokud je jejich vůle silnější než onemocnění samotné. V minulém čísle jsme se zaměřili na zdravé potraviny, v tomto se můžete nechat inspirovat zdravými procedurami.

V první řadě je potřebné zamyslet se nad otázkou: Proč mě bolí v krku? Proč pociťuji, že na mě „něco leze“? Každé onemocnění má nějakou souvislost s životními událostmi, které zrovna prožíváme. Možná zjistíte, že vám, symbolicky řečeno, uvízla v krku slova, která jste chtěli vyslovit. Třeba si uvědomíte, že nemoc je pro vás oficiální důvod, abyste si dovolili odpočinout. Nebo si dáte do souvislosti táhnoucí se kašel a neustálé stresy, jež momentálně prožíváte a nemůžete je pořádně „rozdýchat“. Možností je řada a u každého jsou individuální. Tím, že objevíte psychickou příčinu zdravotního problému a budete ji chtít vědomě změnit, ztratí fyzický příznak nemoci svou sílu.

Základní návyky

Především v těchto studených zimních měsících bychom měli dbát na několik zdravých pravidel. Nezaberou příliš času a budete se cítit před bacily bezpečněji. Je však nutné pravidelné opakování, protože účinek se projeví až po určité době.

* Vyplachování nosu (případně srkání) a kloktání. V prevenci, tady každý den, můžete použít jen čistou vodu, lépe však solný roztok. Při bolestech v krku je velmi účinné kloktat nálevem z řepíku či šalvěje. Při začínajícím škrábání také pomáhá nakapat asi pět kapek levandulové silice do malé skleničky vody a pravidelně a často kloktat. Kloktací proceduru opakujte až do odeznění nepříjemných příznaků. Při rýmě vám může poskytnout úlevu vyplachování nosu tradiční metodou pomocí konévky neti. Podrobně popsané postupy a přípravu roztoku najdete na internetu či v příslušné literatuře. Ve Sféře jsme již na toto téma také psali. Proceduru provádějte i preventivně ihned po příchodu domů, obzvláště v případech, kdy jste se pohybovali mezi lidmi. Až poté začněte jíst a pít, zamezíte tak šíření případné infekce do organismu. Jestliže v nosních dutinách již infekci usazenou máte, rýma se vám spustí, aby se oblast nosu pročistila.

* Inhalování vonných esencí. Při začínající rýmě či jako prevence je dobré vdechovat vůni levandule. Můžete ji například zakoupit sušenou a před vdechováním protřít mezi prsty, aroma levandule se tak dobře uvolní. Vdechování vůně této byliny prospívá i při mírných bolestech hlavy. Pozor jen, máte-li nízký krevní tlak, protože levandule jej snižuje. Pro zmírnění ucpání dýchacích cest je vhodný eukalyptový olej. Kápněte asi 5 až 6 kapek do hrnku vroucí vody a inhalujte páru. Před odchodem z domova si pečlivě vymažte nos, stačí kosmetickou vazelínou na popraskané rty, kterou běžně zakoupíte v lékárně. Bacily tak mají menší šanci usadit se na nosní sliznici.

* Masáž teplým olejem. Můžete provádět sami, pokud možno pravidelně, alespoň jedenkrát týdně. Potřete a promasírujte celé tělo teplým olejem a nechte 10 až 15 minut působit. Poté se může osprchovat. Tímto jednoduchým způsobem podpoříte činnost imunitního systému. Výběr oleje záleží na vás – univerzální je sezamový, doporučuje se především lidem se sklonem k suché pokožce. Výborným způsobem, jak posílit imunitu a odbourávat nahromaděný stres, jsou masáže všeobecně. Nepodstupujte však masáž během onemocnění! Lymfatická masáž rozproudí lymfu. Medová masáž odpomůže od usazených toxinů, shiatsu masáž má léčivé účinky na jednotlivé vnitřní orgány, aromaterapie navíc pracuje s vonnými olejíčky a oleji, reflexní terapie aktivuje plosky nohou a jejich prostřednictvím se regeneruje celé tělo.

* Horká koupel s mořskou solí. Pro posílení organismu a ihned poté, co jste prochladli, je dobré si připravit koupel. Její teplota by měla být taková, abyste se trochu zpotili, ale aby se vám zároveň z horké vody neudělalo nevolno. Vaše pokožka zůstane jemná a vláčná, nasypete-li do koupele trochu jedlé sody. Můžete také přidat aromaterapeutickou silici proti nachlazení, například levandulovou, eukalyptovou či mátovou. Asi 5 kapek zvolené silice rozmíchejte v 1 dl mléka a nalijte do koupele. Poté je důležité zůstat v teple, nejlépe do druhého dne.

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 01/2010

Základní údaje: Kategorie: Celostní medicína; Zveřejněno: 19. červen 2015; Vytvořeno: 19. červen 2015; Aktualizováno: 1. srpen 2023

Artróza je plně léčitelná

Roli hraje čas a psychická pohoda

Slovo artróza vyvolává u lidí pocit konce aktivního života. Mnozí začínají upadat do deprese a přestávají se snažit hledat vhodnou léčbu.

A to vše hlavně proto, že jim někdo řekl, aby nepočítali s uzdravením. Ten někdo bývá většinou lékař. Bohužel má stále velkou autoritu, a pacient snadno uvěří jeho slovům. Nemoc proto sám nijak aktivně neřeší, a proces artrózy může zvesela pokračovat ve svém rozvoji. Po nějakém čase se bolesti stupňují a nemocný získá dost argumentů pro klasickou léčbu. Začíná se rentgenovým vyšetřením a odběrem krve, aby se zjistil stav nemoci a velikost zánětu v těle. Dále se podle výsledků nemoc tlumí léky. Medikamenty tempo artrózy nezastaví, ale zmírní bolesti. Pacient se pak většinou krátkou dobu domnívá, že se problém zlepšil. Když však například začne sportovat, zvedne nějaký předmět či udělá prudký pohyb apod., bolest se opět vrátí. Klouby začínají natékat a bývají teplejší než obvykle. Pokožka kolem kloubů zčervená. Objeví se příznaky zánětu. Poté většinou následuje vyšetření kloubu na CT a výsledek ukáže, že je co nejdříve třeba operace a umělý kloub. Většinou se lidé na tento zákrok těší, protože si myslí, že je kloub přestane bolet navždy. To je omyl! Tím, že příčina nemoci nebyla odstraněna, a stále se tedy nachází v těle, má k dispozici další klouby, se kterými si může „zahrávat“. Byl odstraněn pouze důsledek nemoci, a to výměnou vlastního kloubu za umělý. Kdo z nás však chce mít v průběhu času všechny klouby umělé? Navíc se každých 10 let musí měnit za nové.

Šance – alternativní medicína

Příliš často lidé s diagnózou artrózy podstupují operativní zákroky kloubů, aniž by se zamysleli nad tím, zda by šlo nemoc vyléčit bez řezání. Některé operace bývají zbytečné a předčasné. Do mé ordinace běžně přicházejí lidé s artrózou kolen, kyčelních kloubů, osteochondrózou páteře, chondrózou, artritidou, polyartritidou, revmatoidní polyartritidou atd. Dlouholeté zkušenosti dokazují, že člověka lze vyléčit i z těžké artrózy. Pracuji na aktivaci regeneračních schopností pacienta. Je však nutné, aby se člověk do léčebného procesu zapojil také sám. Může jít například o úpravu jídelníčku, pravidelné provádění určitých cviků či masáž přístrojem, který jsem zhotovil pro domácí doléčování. Jedna korekce trvá hodinu až dvě a je v ní zahrnuto mnoho věcí: v první řadě důkladná masáž, lymfodrenáž a aktivace nohou, rukou či dalších postižených míst. Hlavní důraz je kladen na prokrvení, uvolnění a připravení těla k odblokování zablokovaných zón páteře a kloubů a následná odblokace. Terapie jsou tím méně bolestivé, čím menšího rozsahu je zánět.

Úspěch léčby podpoří spokojenost v životě

Počet terapií se odvíjí od věku, tělesné hmotnosti a psychického stavu pacienta. Neexistuje neléčitelná artróza, jde spíše o otázku času (těžší stupeň artrózy vyžaduje delší čas pro léčbu). Nejsem kouzelník, a mnohdy je pacientovi třeba věnovat spoustu energie a práce. Celému léčebnému procesu pomáhá, když má dotyčný psychickou a v některých případech i fyzickou podporu. Jestliže přijde člověk, který prožívá těžké stresy, doporučím mu nejdříve změnit životní styl, dostat se více do pohody, a pak teprve přijít na terapii. Jedná-li se však o akutní stav, pracuji s ním ihned, ale když naléhavost problému pomine, musí též nejprve změnit životní styl, aby efekt léčby byl dlouhodobý.

Vedlejší účinky jsou žádoucí

Tato léčebná kúra má i mnoho pozitivních vedlejších účinků. Mezi hlavní patří: jsou-li na páteři výrůstky, lze je odstranit, zlepší se stav křečových žil, na dlouhou dobu zmizí otoky rukou a nohou, jsou viditelné i změny na kůži – začne mizet celulitida, během kúry člověk zhubne od 2 do 10 kilogramů (při každodenním docházení v průměru za 10 až 15 návštěv), zlepší se dýchání (při terapii hodně pracuji s klouby, obratli a žebry; nejsou pak již tak blokované a dýchání je odlehčené).

V rychlé době rychlá léčba

Žijeme v uspěchaném světě, v němž není prostor pro dlouhodobé marodění. Terapie je vhodná pro ty, kteří potřebují být rychle zdraví, pro akční lidi, kteří chtějí hodně věcí stihnout a artróza je omezuje v jejich plánech. Pro urychlení uzdravení jsem sestavil masážní přístroje a časový efekt korekcí se tím ještě zintenzivnil. V průměru je možné odstranit střední artrózu při docházení 1–2x týdně za 15 až 25 návštěv. Střední artróza znamená 2. až 3. stupeň onemocnění, tedy již celkem velké pohybové omezení, 4. stupeň artrózy vyžaduje regeneraci kloubu. V tomto případě se rychlost léčby nedá odhadnout předem. Při docházení do ordinace každý den bývají výsledky ještě lepší, a často je třeba o 20 % návštěv méně než při delších intervalech. Na druhou stranu je taková kúra náročná na vnímání terapie. Tělo je přecitlivělé, a tím není průběh ošetření tolik komfortní. Proto každodenní léčbu absolvují především cizinci. Mám však mnoho pacientů, kteří docházejí jednou měsíčně, terapie sice nezabírá tak intenzivně a léčba se protahuje, na druhou stranu se snižuje finanční náročnost, takže není nedostupná ani málo movitým lidem. Terapii lze přirovnat k učení se cizím jazykům, výsledky budou jistě pomalejší, když budete studovat jen dvě hodiny v měsíci.

autor: Ing. Petra Forejtová

Poradna Vjačeslava Kirjuchina

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 02/2010

Základní údaje: Kategorie: Poznání; Zveřejněno: 19. červen 2015; Vytvořeno: 19. červen 2015; Aktualizováno: 1. srpen 2023

Nemoci, jež otřásly světem: Poliomyelitida

Tak trochu první civilizační nemoc

Obrna byla do padesátých let 19. století (resp. do přelomu 19. a 20. století) poměrně vzácným onemocněním, a teprve s nástupem soudobé západní „civilizace“ dostala šanci se naplno projevit. Ano, je to paradoxně přesně obráceně, než by člověk čekal. Zvýšená hygiena, sanitární podmínky a životní úroveň vedla k omezení výskytu viru. To je samozřejmě pozitivní, řeklo by se. Na jednu stranu tomu tak určitě je, ale pověstná odvrácená strana mince odráží trochu jiný příběh.

V dobách, kdy lidé o hygienu tolik nedbali, byl výskyt původce nemoci (poliovirů) poměrně běžný. Většina dětí tak virus dostala do těla ještě během těhotenství, tedy skrze matku, jejíž protilátky zároveň dítě ochránily. Tím si malé tělíčko vytvořilo imunitu. Šlo vlastně o jakousi přirozenou prenatální vakcinaci, jak bychom to mohli nazvat. Snížený výskyt viru díky zlepšeným hygienickým podmínkám ale způsobil, že stále větší počet dětí neměl možnost se s virem během vývoje v děloze setkat a prvotní setkání s patogenem proběhlo až během prvních měsíců či let po narození. A právě tehdy virus napáchal největší škody. Právě zvýšená hygiena a „civilizovanost“ tedy dala viru šanci zhatit mnoho lidských životů. Teprve vyvinutí efektivní vakcíny přineslo kýžený ústup poliovirů.

Koloběh nemoci

Název poliomyelitida pochází z řečtiny – poliós znamená šedý, myelós mícha nebo dřeň a přípona itida značí zánět. Viry způsobují tuto nemoc u lidí a některých primátů. Vylučují se stolicí infikovaného člověka. K přenosu dochází fekálně-orální cestou. Šíří se, jak již bylo zmíněno, díky nedostatečné hygieně. Zdrojem může tedy být posléze kontaminovaná voda či potraviny. Kapénkový přenos nákazy (orálně-orální cesta) je výjimečný, nicméně možný. Inkubační doba nákazy je 6-20 dní (max. 3-35 dní). Virus je nejvíce infekční cca 7-10 dní před a 7-10 dní po projevení prvních symptomů, ale přenos je možný i později, dokud virus zůstává ve stolici či slinách. V 90 % případů nákazy se neobjeví žádné příznaky a nemoc proběhne zcela asymptomaticky. Pokud se virus dostane do krve, objeví se (některé) příznaky. U jednoho procenta nakažených se virus dostane do centrálního nervového systému, kde napadá neurony mající na starosti motoriku. To vede ke svalové slabosti až paralýze. Pravděpodobnost paralýzy, tedy ochrnutí, se zvyšuje s věkem. U dětí je nejčastějším projevem ataku poliovirů na CNS neparalytická meningitida. Ochrnutí se objeví asi v jednom případu z tisíce. U dospělých je tento poměr daleko drastičtější, a to 1:75. Jenže dospělí jsou zpravidla proti viru imunní, ať již předchozím očkováním, nebo proděláním nemoci (jak již bylo zmíněno, infekce proběhne zpravidla asymptomaticky, takže dotyčný o tom nemusí vůbec vědět). A dětská obrna ve své paralytické formě právě proto udeří nejčastěji (více než 50 % případů) na děti mladší 3let. U dětí pod pět let je nejčastější ochrnutí jedné dolní končetiny. U dospělých bývá situace horší, dochází i k ochrnutí všech čtyř končetin. Podle toho, kterou část CNS virus napadne, se rozlišují tři typy nemoci. Nejčastější je, že virus napadne míchu. Dochází k destrukci motorických nervů, svaly nedostávají z mozku či míchy „instrukce“ a dochází k ochabnutí až celkové paralýze svalu. Progrese je velmi rychlá, přichází horečka a bolest postižených svalů, během 2-4 dnů dosahuje paralýza vrcholu. Protože virus napadá motorické nervy, není postižena schopnost cítit. Končetiny tedy ochabnou, nicméně jsou pořád citlivé (oproti třeba některým úrazům, kdy se zcela přeruší veškeré nervové spojení). Postižena může být jakákoliv končetina nebo jejich kombinace. Většinou je postižení asymetrické. Virus se může dostat také do oblasti bulbárních nervů, které jsou zodpovědné za mnoho životních funkcí. To se stává asi ve 2 % případů paralytické poliomyelitidy. Příznaky jsou podobné encefalitidě. Ohroženo je dýchání, polykání a mluvení. Ale nejen to, napadené nervy vedou také k srdci, plicím, svalům pohybujícím s krkem či mimickým svalům. Mezi příznaky patří dvojité vidění, potíže s polykáním, abnormální dechová frekvence, hloubka. Pokud virus zasáhne právě tuto oblast – tedy nervy ovládající plíce – může nastat šok, edém, nebo plíce zcela zkolabují. Tyto důsledky mohou být fatální. Asi 19 % všech paralytických poliomyelitid vykazuje jak bulbární, tak míšní symptomy. Může vést až k paralýze srdce, končetin a často ohrožuje dýchání tak, že je nemožné bez dýchacích přístrojů. Mnoho paralytických případů je pouze dočasných. I u trvalých postižení je možné nějaké zlepšení zejména v počátcích léčby. Paralýzy po 12 měsících však bývají trvalé, ačkoliv mírných zlepšení bylo dosaženo i po 12-18 měsících. Smrtnost mezi postiženými paralytickým průběhem nemoci se uvádí 2-10 %. Při některých epidemiích ale přesahovala i 15 % (V českých zemích byla nejvyšší v roce 1945, se smrtností 13,5 %).

Historie

Na jedné egyptské desce pocházející z období 1580-1350 př. n. l. je vyobrazen mladý muž s ochrnutou nohou, opírající se o hůl. Je pravděpodobné, že jde o (první) zobrazení muže postiženého dětskou obrnou. Tato nemoc byla tedy známa již velmi dávno. První pokus o její klinické popsání byl proveden v roce 1789, kdy Michael Underwood napsal druhé vydání knihy Dětské nemoci, ve kterém popsal dětskou obrnu jako ochablost a ochrnutí dolních končetin u dětí. První zaznamenaná epidemie byla hlášena v roce 1835 z Worksopu (Anglie) a první systematický popis a vyšetřování nemoci bylo provedeno v Německu Jacobem von Heinem v r. 1840. V USA se první zaznamenaná epidemie datuje do roku 1843. Na přelomu století se z vzácné nemoci stala rozšířená choroba, která za sebou nechávala zejména ochrnuté děti. A to právě v nejrozvinutějších zemích té doby, zejména v USA a Skandinávii. Velká epidemie v New Yorku r. 1916 zanechala na 2 500 mrtvých. V roce 1905 Ivan Wickman ze Stockholmu identifikoval infekční povahu patogenu. O tři roky později ve Vídni objevili rakouští vědci Karl Landsteiner a Erwin Popper, že patogen je virového původu. Později, ve třicátých letech, americký vědec Simon Flexner úspěšně provedl experimentální nákazu z opice na opici, ale nepodařilo se mu odhalit způsob přenosu u člověka. Díky jeho omylu se v USA ve třicátých letech věřilo, že virus se šíří vzduchem, a tak se utratily mnohé peníze za vývoj neúčinných nosních sprejů. Navíc to stálo vědce cenný čas, než se dostali ze slepé uličky. Nejobávanější dětskou nemocí se dětská obrna stala právě v této době, kdy udeřila zpravidla ve městech, a to v letních měsících. V letech 1940-1950 dosahovaly epidemie poliomyelitidy vrcholu. V této době zanechala celosvětově půl milionu ochrnutých nebo zemřelých ročně. Než se vrátíme zpět k časové ose příběhu poliomyelitidy, dovolte tři menší odbočky. Není totiž možné nezmínit, že zachránit mnoho životů nemocných postižených (nejen) paralytickou poliomyelitidou pomohl umělý dýchací přístroj „železné plíce“. Tento první přístroj pomáhající člověku dýchat, pokud selže jeho vlastní tělo, vynalezli harvardští vědci Philip Drinker, Louis A. Shaw a James Wilson v roce 1928. John H. Emerson jej o tři roky později zdokonalil, a používal se dalších 40 let. Mezi lety 1928 a 1940 vypracovala zdravotní sestra Elizabeth Kenny v Austrálii systém fyzioterapeutických cvičení, který pomáhal ulevit od bolesti a křečí v obrnou postižených končetinách. A když už jsem krátce zmínil dva důležité lékařské objevy, zastavme se u postavy, jež sehrála v „popularizaci“ dětské obrny asi největší roli. Byl jí prezident USA Franklin D. Roosevelt. Toho v roce 1921 (tedy ve věku 39 let) postihla nemoc, která jej nechala od pasu dolů zcela ochrnutého. (Ač byla tehdy diagnostikována jako poliomyelitida, dnes se ukazuje, že se s největší pravděpodobností jednalo o jinou nemoc – Guillain-Barrého syndrom; nicméně tehdy byli lékaři i sám Roosevelt přesvědčeni, že jde o dětskou obrnu.) Roosevelt se léčil ve Warm Springs v Georgii (USA). Nadace Warm Springs byla založena v roce 1926 a z ní se za prezidentova přispění o 12 let později stala Národní nadace pro dětskou obrnu, spíše známá pod názvem March of Dimes („pochod/tažení desetníků“). Její filozofie byla odlišná od ostatních nadací té doby zaměřených na velké dary od malého počtu bohatých přispěvatelů. March of Dimes zkusili opačný postup – sbírat malé dary od velkého počtu lidí. Nepochybně i díky Rooseveltově (jehož popularita byla obrovská) podpoře celému projektu se podařilo nadaci vybrat více peněz než kterékoliv jiné humanitární organizaci té doby (s výjimkou Červeného kříže). Odvrácenou stranou celého projektu je fakt, že poliomyelitida se stala (nebo již díky médiím byla) nejobávanější dětskou nemocí. Jenže dětská obrna nikdy nebyla největším „zabijákem dětí“. Posuďte sami – např. v pro Spojené státy nejhorším roce 1952 bylo v USA hlášeno téměř 60 000 případů obrny, z nichž přes 21 000 bylo případů s trvalým lehkým až těžkým postižením. Toho roku ve Spojených státech na obrnu zemřelo 3 145 osob, z toho 1 873 dětí. Téhož roku v USA zemřelo asi 200 000 lidí na rakovinu (z toho 4 000 dětí), 20 000 na tuberkulózu (z toho 1 500 dětí). Kritika zdůrazňovala, že March of Dimes dramatizovala nebezpečí obrny, a také odmítala spolupracovat s ostatními nadacemi. Ale vraťme se po nikoli nezbytných odbočkách zpět k historické ose příběhu, který poliomyelitida napsala. V roce 1948 byli John Enders a jeho tým z Harvardu úspěšní v kultivaci polioviru, za což následně obdrželi Nobelovu cenu (ale o tom až později). Tento objev vedl k úspěšnému vyvinutí vakcíny.

Souboj vakcín

První vakcínu proti dětské obrně vyvinul Jonas E. Salk (1914-1995). Jednalo se o inaktivovaný virus („zabitý“ roztokem formaldehydu). Po laboratorních a klinických zkouškách označovaných za nejkomplexnější v lékařské historii se vakcína dostala mezi obyvatele. Psal se rok 1955 a v USA začalo masivní očkování, jehož úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Oproti roku 1954, kdy se zde vyskytlo 13, 9 případů na 100 000 obyvatel, to bylo v roce 1961 už jen 0,5 případu na 100 000 obyvatel. Druhou vakcínu vyvinul Albert B. Sabin (1906-1993). Jednalo se o živé zeslabené viry. Tato vakcína nebyla již tak megalomansky testovaná a začala se koncem 50. let hojně využívat v Sovětském Svazu a zemích východní Evropy. Výhody nové vakcíny byly hned dvě: aplikuje se orálně, není tedy třeba žádných invazivních prostředků (injekční jehly apod.), a také díky orálně-fekální cestě (bakterie se dostávají do střev) poskytuje „lavinově“ imunitu i lidem, kteří očkovaní nebyli. Tato vakcína vytlačila svoji starší „injekční“ sestřičku i v USA na počátku 60. let. Ale o výhodách a nevýhodách obou typů se vedou spory dodnes, a doposud jsou obě využívány.

Současnost a vyhlídky do budoucna

V ČR se od jara roku 1960, kdy bylo plošně naočkováno 94 % dětí do 15 let, nevyskytl jediný smrtelný případ poliomyelitidy, ba dokonce se neuvádí žádný případ paralytického průběhu nemoci (s výjimkou zavlečených). Tím jsme se stali první zemí na světě, které se de facto podařilo dětskou obrnu vymýtit. Např. v USA se poslední výskyt poliomyelitidy (z přirozeného prostředí) datuje až do roku 1979. O devět let později spustila WHO kampaň k celosvětovému vymýcení dětské obrny. Plán byl vymýtit ji do roku 2000, což se nepodařilo. Ve zmíněném roce 1988, kdy byla spuštěna kampaň, bylo třeba rozhodnout, která z vakcín bude k tomuto účelu použita. WHO rozhodlo, že bude použita Sabinova vakcína z živých oslabených virů. Důvody spočívaly v jejích přednostech – tato vakcína poskytovala gastrointestinální imunitu, a k její aplikaci nebylo třeba jehel. Úspěch vakcíny se objevil záhy. Z odhadovaných 350 000 případů celosvětově v roce 1988 se např. v roce 2006 vyskytlo jen 1 874 případů. Jenže virus se nepodařilo zcela eliminovat. Proč? Orální vakcína z živých oslabených virů je totiž geneticky nestabilní a může u výjimečných případů poliomyelitidu dokonce vyvolat. Stává se to zřídka – asi v jednom případu z 2,5 milionu očkovaných, ale děje se to. Kromě toho může virus z tohoto „neúspěšného“ očkování způsobit epidemii. To se stalo v roce 2000 v Haiti a Dominikánské republice. Tyto nevýhody vedly zpětně k příklonu k injekční inaktivované verzi vakcíny. Např. v USA se jí výhradně očkuje od roku 2000. V Německu toto opatření přijali již v roce 1998. Protože orální vakcína může vyvolat onemocnění a šíření nemoci, vědci se přiklání k tomu, že pokud je cílem úplné vymýcení nemoci, je nyní třeba očkovat injekčně inaktivovanou formou vakcíny. To ovšem naráží na finanční i logistické překážky. I po případném vymýcení dětské obrny bude třeba v očkování nějakou dobu pokračovat, aby se zabránilo znovuzavlečení viru např. z přirozeně se vyskytujících „zatoulaných“ virů či laboratorních vzorků, popř. bioterorismu. Podle odborníků by nemělo proočkování obyvatel klesnout (i po vymýcení) pod 80-85 %. U nás je v současnosti proočkováno 98 % obyvatel. Spory vědců o použití té či oné vakcíny se dají shrnout do kompromisu – orální vakcína je skvělá pro rychlé/levné snížení počtu výskytu nemocí, ale inaktivovaná je nezbytná pro její celkové vymýcení. Otázkou je, zda nezastavit očkování ihned a případné nemoci řešit léčbou antivirotiky. To by ovšem muselo být k dispozici účinné antivirotikum proti poliovirům, a vzhledem k tomu, že v západních zemích se nemoc de facto nevyskytuje, pochybuji, že by farmaceutické společnosti investovaly finance do vývoje takového léku, který na trhu vlastně prakticky nenajde (tržní) uplatnění. Poznamenejme, že v ČR se situace má takto: od r. 1960 se zde očkovalo živou vakcínou, podávanou orálně (na lžičce). Od roku 2007 se nově očkuje kombinovanou hexavakcínou. Ta kromě obrny poskytuje ochranu před záškrtem, černým kašlem, onemocněním vyvolaným původcem Haemophilus influenzae b, žloutenkou typu B a tetanem. Očkování stanoví vyhláška, je tedy povinné. Provádí se celkem v pěti dávkách (přičemž tři stihne dítě do prvního roku věku, další pak do 18. měsíce a poslední mezi 10. - 11. rokem věku). Součástí zmiňované hexavakcíny je i Imovax polio, inaktivovaná injekční forma vakcíny. Dá se tedy říci, že souboj, alespoň v západních zemích nakonec vyhrál Jonas E. Salk.

Dnes je tedy situace následující. Všechny evropské země dosáhly „čistoty“ do roku 2003. V roce 2007 bylo celosvětově hlášeno 1 310 případů dětské obrny. Největší podíl na nemocech má dodnes Nigérie, která se podílí cca na polovině všech případů. V roce 2008 zůstaly jen 4 země s endemickým výskytem obrny – Nigérie, Afghánistán, Indie a Pákistán. Nigérie dokonce v roce 2009 měla výskyt v některých oblastech několikanásobně vyšší než v roce 2008. Stálý výskyt nemoci v určitých oblastech navíc zvyšuje riziko jejího zavlečení do jinak již polia zbavených zemí. Tak např. mezi lety 2003 a 2005 bylo 25 předtím „čistých“ zemí znovu infikováno zavlečeným poliovirem. A ještě dvě zajímavosti na závěr. Orální vakcína dramaticky snížila výskyt dětské obrny v Indii. Přesto pouze ve dvou oblastech – Uttar Pradesh a Bihar – se vyskytuje dodnes 96 % všech případů poliomyelitidy v Indii. Zdá se, že zde jsou děti zřejmě nějak geneticky „odolné“ vůči vakcíně, která nezabírá tak, jak by měla. Zřejmě by i zde situaci vyřešila inaktivovaná vakcína. Jak již bylo zmíněno, v roce 1954 dostali Nobelovu cenu za medicínu vědci John Enders, Thomas Weller a Frederick Robbins za objev kultivace polioviru v laboratorních podmínkách. Ten nepochybně přispěl k pozdějšímu vývoji vakcíny proti dětské obrně. Byla to však jediná Nobelova cena, která byla v souvislosti s dětskou obrnou udělena. Zůstává otázkou, proč byli opomenuti Salk i Sabin, kteří oba vyvinuli velmi úspěšné vakcíny. Vakcinace proti poliomyelitidě totiž zůstává, po vakcíně proti pravým neštovicím, nejúspěšnějším vakcinačním programem v historii lidstva.

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 02/2010

Základní údaje: Kategorie: Celostní medicína; Zveřejněno: 19. červen 2015; Vytvořeno: 19. červen 2015; Aktualizováno: 1. srpen 2023

Boj s alergiemi nemusí být nekonečný zápas s větrnými mlýny

Někdo je alergický na chemické látky, někdo na pyly nejrůznějších rostlin, další na těžké kovy a jiný na hmyzí bodnutí. Organismus některých lidí reaguje podrážděně a až neúměrně třeba na obyčejný prací prášek, určité jídlo, třeba obyčejnou pochutinu, jako jsou arašídy.

Náš organismus reaguje různě – u někoho se objeví jen malá vyrážka, u jiného slité puchýřky a u někoho nastane okamžitý šok s dušením a celkovým selháváním těla. Některé alergie jsou prostě tak silné, že člověka bezprostředně ohrožují na životě.

V dnešní době je téměř každý na něco alergický

Alergická reakce je vyvolána tzv. alergenem. To je za normálních okolností látka zcela neškodná, ovšem v těle alergika spustí velmi silnou reakci. Může se jednat v podstatě o libovolnou látku, nejčastěji ale jde o proteiny. První střet s alergenem obvykle proběhne bez bouřlivých komplikací. Alergen reaguje s určitým typem bílých krvinek zvaných lymfocyty a vyvolává u nich produkci bílkoviny označované jako interleukin-4. Lymfocyty „osloví“ prostřednictvím molekul interleukinu-4 další typ lymfocytů a doženou je k produkci protilátek, pro něž imunologové používají označení IgE. Tyto protilátky kolují v krvi a vážou se na povrch buněk, jež jsou rovněž součástí komplikované imunitní obrany a podílejí se na spouštění zánětlivých reakcí.

Buňky pokryté protilátkami IgE se pak „napruží“ proti alergenu, který spustil tvorbu protilátky. Vše je v tichosti připraveno na alergickou reakci. Dá se tato reakce zpomalit či zcela vymazat? Nebyla by to příroda, aby neměla na každou chorobu připravenou bylinu. Podle přírody je namíchán „antialergický koktejl“ Deviral se zajímavým efektem řepíku lékařského, kuklíku městského a hřebíčkovce vonného. Supertrojka, která brzdí alergické reakce a upravuje metabolické procesy v těle. Na něco sáhnete, něco sníte, něco vdechnete a reagujete neadekvátně a silně alergicky? Pak tu jsou právě pro vás zmíněné tři vynikající byliny.

Jako nášlapná mina

Když se dostane alergen do těla podruhé, váže se na protilátky zakotvené na buňkách imunitní obrany. Je to, jako kdyby šlápl na minu. Buňky ze sebe vychrlí pestrý koktejl molekul spouštějících zánět. Tyto „mocné“ molekuly zasahují do funkce buněk, tkání, orgánů i celého organismu. Pod vlivem „zánětotvorného lektvaru“ dochází v tkáních k dramatickým změnám. Hladká svalovina se smršťuje, cévy se naopak roztahují. Dochází k podráždění nervů, sliznice vylučují bohatý sekret. To vše se v souhrnu navenek projeví jako alergická reakce. Její razance záleží na tom, jak je daný člověk na alergen citlivý, jaký alergen reakci vyvolal, jak a kudy se do těla dostal.

Například vdechnutí pylu vyvolá u alergika smrštění svalů v průduškách, při němž nemůže dýchat. Tady bych chtěl připomenout, že existuje doplněk stravy Astofresh, který je důkazem, že i výživa může být naší spásou. Poznal jsem jednu lékařku, jež má manžela astmatika. Ptala se mě: „Co, prosím vás, dáváte do Astofreshe, že mému manželovi zabírá na astmatické záchvaty lépe než klasický sprej? Vždyť tam jsou jen byliny!“ Ano, právě rostliny využívali naši předkové proti různým nemocem, a nutno říci, že úspěšně. Protože mohu-li se rostlinou otrávit, mohu se také vyléčit. A stejně tak stravou. A tak: výživo, budeš naším lékem. Ne však výživa z oblíbených fastfoodů, ale ta speciální – bylinná.

Chronický zánět jako základ alergie

Při kontaktu s kůží může alergen u citlivé osoby vyvolat ekzém. Po spolknutí alergenu, například s potravou, trápí alergika zase bolesti břicha, nevolnost, průjem, zvracení, ale i vyrážky. Tělo alergika má značnou toxickou zátěž. Někdo třeba užívá dlouhou dobu léčiva, která zatěžují například játra nebo ledviny, trpí zvýšenou teplotou, protože tak tělo reaguje na chronický zánět.

Rád bych vzpomněl na jednoho muže, jemuž jsem dělal diagnostiku a vyšel mu bakteriální infekt na močovém měchýři. Muž se podivil a řekl, že nic takového nemá, protože před týdnem absolvoval testy. Stejně mu to nedalo a šel za svým známým specialistou a ten potvrdil chronický zánět močového měchýře. Právě takový stav může způsobovat různé alergie. Stačí, abychom přicházeli do styku s nějakou kosmetikou častěji, a můžeme si vypěstovat alergii na tento kosmetický produkt, který se nám zpočátku líbil. Pro vznik alergie je jedním ze základů právě chronický zánět v těle.

Smrt ze žihadla

Ve vážných situacích reaguje na alergen přehnaně celé tělo a dochází k tzv. anafylaktickému šoku – postižený člověk se ocitá v ohrožení života. Takový průběh má často alergie na bodnutí hmyzem, například vosou, nebo alergie na léky, třeba antibiotika.

Jestliže užíváme antibiotika, můžeme užívání doplnit Deviralem, který naše tělo současně očišťuje a odstraňuje z něj toxickou zátěž. Stejně tak, pokud máte jakoukoliv alergii, nečekejte, až se objeví, ale začněte správnou výživou těla pomocí bylin, třeba pitím čaje Achyrocline satureioides a Deviralem. K tomu přidejte kupříkladu Detoxin nebo Diocel kapky (například 3x denně 6 kapek). Detoxikační a harmonizační účinek této kúry je úžasný. Alergie pak již tělo nezlomí. Důležité je správné načasování – začněte vyživovat a detoxikovat již nyní a na jaře se nemusíte bát přehnaných alergických reakcí na první pyly. Stačí se o sebe více starat. Vždyť přece zdraví je to nejcennější, co máme.

autor: Vladimír Ďurina

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 02/2010

Základní údaje: Kategorie: Celostní medicína; Zveřejněno: 19. červen 2015; Vytvořeno: 19. červen 2015; Aktualizováno: 1. srpen 2023

Dobrá krev přináší zdraví, špatná nemoci

Chudokrevnost neboli anemie

Představme si krev jako dálnici s velkým množstvím náklaďáčků, které vezou spoustu dobrých věcí – fermenty, enzymy, hormony, vitaminy, minerály (jod, vápník, křemík, železo, kobalt), kyslík a další „stavební materiály“. Zároveň v protisměru jedou jiné dopravní prostředky, plné odpadních látek, k příslušným vnitřním orgánům, jako jsou játra, ledviny, plíce a potní žlázy. Pohonem neboli výživou celého systému je kyslík. Má-li ho krev k dispozici málo, vzniká chudokrevnost.

Podíváme-li se na situaci také z vnějšku, dospějeme jistě k závěru, že k tomu, aby se naše těla mohla dobře regenerovat a vyvíjet, pracovat, sportovat, potřebují dostatečně dýchat. Proces dýchání umožňuje látka zvaná hemoglobin. Slovo hemoglobin se skládá z části hemo, což znamená železo, a globin – bílkovina. Pomocí hemoglobinu se přenáší kyslík do krve a zároveň z ní odvádí oxid uhličitý.

Příznaky onemocnění

– Předkloníte-li se nebo vstáváte z bobku, máte před očima hvězdičky, černo či pocit na omdlení.

– Na nehtech se vám vytvářejí bílé tečky (lidově se říká, že kvetou nehty).

– Vypadávají vám vlasy.

– Trpíte střevními poruchami (zácpa, průjem).

– Zhoršuje se vám ostrost vidění.

– U dětí se může rozvinout skolióza. Při chudokrevnosti nejsou dostatečně okysličovány a vyživovány úpony a vazy.

– Dalším důležitým faktorem, především u dětí, jsou poruchy paměti a vnímání. Možná zjistíte, že vaše chudokrevné dítě, které „nestíhalo“ ve škole studijní nároky, se po uzdravení promění ve výborného žáka.

– Jestliže se anemie neléčí a její stav se stále prohlubuje, zintenzivňuje se pocit slabosti, únavy, chce se vám neustále spát, na nic nemáte energii, o nic se nezajímáte. Z této letargie vás probudí pouze extrémní šokové situace.

– Většinou se dostaví i problémy s krevním tlakem.

– Pálení v nohou (stehna, lýtka nebo kotníky).

– Svědění pokožky, když jste v klidu (tento příznak nemusí vždy souviset s chudokrevností).

Příznaky nepodceňujte!

Mnoho lidí řeší stav únavy pitím energetických nápojů, což samo o sobě problém neřeší, spíše naopak! Časem dochází k velkým zdravotním komplikacím. Jednou z nich je právě kostra a pohybový aparát se všemi klouby, svaly, šlachami, úpony. Začínají se stupňovat bolesti v zádech a kloubech, až se stanou permanentními. V nejtěžších případech anemie přestávají lidé vidět a zadýchávají se i v klidu při mluvení. Právě při stupňujících se bolestech pohybového aparátu lidé přicházejí na terapie do mé ordinace. Příčina však není v kostře, ale v chudokrevnosti, a proto terapie nezabírají. Většinou se bohužel jedná o sportovně zaměřené osoby, vrcholové sportovce, kteří nejsou zvyklí marodit a mít permanentní problémy se zdravím. Takový stav může vést až k těžkým poruchám psychiky.

Vliv žaludku

Mám-li podezření, že pacient trpí chudokrevností, pošlu jej před započetím léčby pohybového aparátu na rozbor krve (hemoglobin, erytrocyty, trombocyty, leukocyty, srážlivost krve). Souběžně mu doporučím navštívit dobrého gastroenterologa, který dokáže diagnostikovat a vyléčit chudokrevnost. Toto onemocnění má totiž přímou souvislost s chorobami žaludku. Podle výsledků testů a klinických příznaků chudokrevnosti mu pak lékař naordinuje užívání železa a příslušných vitaminů. Díky mé metodě mohu přes páteř aktivovat zóny trávicího traktu, a tím ovlivnit kvalitní vstřebávání podávaných přípravků. Mnohdy jsou totiž některá místa v trávicím traktu tak poškozená, že jimi železo vůbec neprojde. Dále lze aktivovat kostní dřeň a působit tak lépe na její prokrvení, což podpoří lepší produkci všech buněk v krvi.

Rozbor krve a úskalí diagnózy

Stává se, že pacient si na základě mé prosby zajde na vyšetření krve, ale dotyčný lékař nic závažného neshledá, přestože ošetřovaný stále trpí příznaky nemoci. Podle lékařských testů se však zdá být zdravý. Proč to tak je?

Malá pozornost se věnuje doporučeným normám, především krajním hodnotám. Problém si vysvětlíme na příkladě. V našem případě jsou důležitá čísla dvou ukazatelů: hemoglobin a erytrocyty. Norma hemoglobinu se pohybuje v rozmezí od 130 do 160 g/l. Norma erytrocytů je v rozmezí 4,50 až 6,30 na 1012/l. A teď náš případ „zdravého pacienta s velkými bolestmi“. Stav hemoglobinu je například 130 g/l a počet erytrocytů například 6,20 na 1012/l. Na první pohled vypadá tento nález docela dobře, protože obě hodnoty jsou stále v normě. Jen hemoglobin je na horní hranici a erytrocyty na hranici dolní. Dochází zde k tzv. syndromu překřížení (můj termín). Hraniční normy mají blízko k patologii. Správný nález by měl být symetrický: nízké hodnoty hemoglobinu a nízké hodnoty erytrocytů či vysoké hodnoty hemoglobinu a vysoké hodnoty erytrocytů.

Odvodňování a riziko trombózy

Má-li krev optimální hustotu, tělesné tkáně jsou okysličovány optimálně a srdce pracuje v rytmu 60 až 80 tepů za minutu (podle kondice člověka). Pak, kvůli nedostatku železa, stojí organismus před problémem, že hemoglobinu je málo a krevní plazmy hodně. To znamená, že krev obsahuje více vody, než je třeba. Čistě teoreticky, aby tělo bylo okysličeno krví s nedostatkem hemoglobinu, muselo by srdce pracovat v rytmu například 150 až 180 tepů za minutu i více (podle stupně vážnosti onemocnění). Taková situace by byla pro organismus energeticky hodně náročná a životu nebezpečná! Tělo si s tímto problémem poradí tak, že odsaje vodu z krevního oběhu přes ledviny a potní žlázy. Věkem se přidávají otoky rukou, kotníků, dělají se váčky pod očima apod. (hlavně v noci a po ránu), protože orgány nestačí vodu optimálně odsávat. Krevní tlak a tep však zůstávají v normálních mezích. V případě našeho příkladového pacienta má krev podle výsledků sklon k zhušťování (organismus odčerpává přebytečnou vodu). Tím, jak je voda odčerpávána z jeho krve, dochází k zhušťování. Když je krev zhuštěná, její srážlivost je velká a hrozí vznik trombózy. Krev se kapilárami pohybuje pomalu a organismu se včas nedostává tolik potřebný kyslík a další důležité živiny a začíná se „dusit“ (člověk se cítí unavený). Můžete si to představit, jako kdybyste si změřili krevní tlak a nafouklou manžetu nechali na nadloktí, za krátkou dobu byste viděli, že ruka začíná modrat, což je příznak jejího přidušení. Kdybyste s takovou rukou navíc hýbali a pracovali, nedopadlo by to s ní dobře. Toto vidíme, ale že se totéž děje v těle, již nevíme. Pohybujeme se a pracujeme „přidušení“, což je obrovská zátěž pro srdce, mozek, ledviny, játra, žlázy atd.

Zdravý žaludek

Oficiálně známá informace léčby chudokrevnosti je užívání železa s vitaminem B12 a kyseliny listové. Tento komplex pomáhá dopravit železo do krevního oběhu. Jenže není to tak jednoduché. Dobrý výsledek nezaručí jen tyto látky. Chudokrevnost vede ke stálým poruchám, které nelze odstranit pouze tabletou železa. Léčba bývá bohužel dlouhodobá, jedná se o rok i delší dobu. U lidí s genetickými poruchami vstřebávání železa jde o proces na celý život. Tělo navenek vypadá jednoduše, jde však o souhrn složitých procesů, které neustále běží – od narození až do smrti. Je-li anemie již v plném proudu, častější konzumace potravin se zvýšeným obsahem železa ke zlepšení stavu stejně nestačí. Ředit krev pitným režimem, užívat léky na ředění krve se stává nekonečným procesem. Léky sice na čas organismus zparalyzují a zhušťování krve se dočasně omezí, protože přirozená moudrost těla je ovlivněna. Nemoc se však musí skutečně léčit! Když je krev chudokrevná, nemá organismus k dispozici dostatek potřebných plynů a živin pro dobrou prosperitu. Jak již bylo výše naznačeno, anemie souvisí s chorobami trávicího traktu (hlavně žaludku). Zánětlivé procesy v žaludku či onemocnění sliznice vedou k tomu, že časem začíná být vstřebávání železa střevem nemožné. Zdravá sliznice zdravého žaludku vyrábí bílkovinnou látku – faktor jménem Kasla. Tento faktor se spojí se železem a provede je do střev. Ve střevě se při vstřebávání železa faktor Kasla rozpustí. V případě, že byl žaludek operativně odstraněn, faktor Kasla není produkován. Pak může být podávána 1000násobná dávka vitaminu B12, ale anemie se nezlepší. U každé nemoci je třeba nejdříve znát příčinu, a pak teprve ji lze léčit. Základní příčinou bývá stres. Stres totiž způsobuje žaludeční a střevní poruchy, a nemoci žaludku jsou hlavním důvodem chudokrevnosti. Vitamin B12 se vytváří bakteriemi, které žijí v tlustém střevě, pouze však za podmínky, že jídlo obsahuje kobalt. Bez této látky se vitamin B12 neprodukuje, a proto je u lidí častý chronický nedostatek tohoto vitaminu, a tím také nedostatečné působení na vytváření erytrocytů v kostní dřeni.

Nepříjemnosti léčby

Vstřebávání železa probíhá ve střevech. V případě, že byl jeho nedostatek enormní a byla podána doporučená dávka železa, dochází k intenzivnímu navazování železa z fekálií, což vede k zácpě. Jestliže se dávka železa pod dohledem ošetřujícího lékaře zvýší a tělo dostane dostatečné množství pro své potřeby, k zácpě z důvodu chudokrevnosti nedojde. Lze se železem předávkovat? V rozmezí dvou až tří doporučených denních dávek se předávkovat nedá. Nevyužité látky odejdou z těla fekáliemi, což způsobí zabarvení stolice dočerna. Pacienti s chudokrevností a zároveň se žaludečními vředy by měli pečlivě sledovat zbarvení stolice a svůj subjektivní stav (únavu, pocit slabosti apod.). Tmavá stolice může signalizovat perforaci vředu a velké krvácení do střev, nikoliv působení železa, jestliže jste velmi unavení a necítíte se dobře. K průjmu, nevolnosti, zvracení dochází v případě, že pacientovi nesedí podávané přípravky. Většinou to bývá jedna ze složek užívané sestavy. Tento problém lze řešit konzultací s gastroenterologem, který vám doporučí jiný lék od jiného výrobce nebo ze sestavy vyloučí alergizující složku. Někdy se problém vyřeší, podávají-li se léky injekčně. Aktivní pacienti si mohou koupit čisté železo a vitaminy zvlášť a vytvořit ve spolupráci s lékařem vlastní sestavu. Ze začátku je taková snaha pracná, ale přináší plody. Vitální život za to určitě stojí.

Poradna Vjačeslava Kirjuchina

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 03/2010

Základní údaje: Kategorie: Celostní medicína; Zveřejněno: 19. červen 2015; Vytvořeno: 19. červen 2015; Aktualizováno: 1. srpen 2023

Nejčastější typy alergií

Za jednu z nejnebezpečnějších alergií na potraviny je považována alergická reakce na různé ořechy. Odhaduje se, že jen ve Spojených státech stojí alergie na buráky, para ořechy, lískové oříšky a další podobné laskominy v pozadí stovek úmrtí ročně. Byla dokonce zaznamenána smrt alergické dívky po polibku od chlapce, který měl ke svačině pečivo s burákovou pomazánkou. To ale neznamená, že bychom měli mít přehnaný strach tyto výživné potraviny jíst.

Koneckonců, přinášejí tělu spousty požitků a výživných látek. Například para ořechy jsou bohaté na protirakovinný selen. Avšak alergik, který je na tyto potraviny citlivý, je zkrátka chtě nechtě musí ze stravy zcela vyloučit. Příroda ale má byliny osvědčené i na alergické stavy. Důležitá je detoxikace a náprava správných funkcí našeho těla. Doporučuji bioinformační produkt Deviral, který se užívá 2x 1 až 3x 2 kapsle denně, pro menší děti pak alespoň 1 kapsle denně. Kdo má problémy s polykáním kapslí, může si obsah třeba vysypat na lžičku, dát do úst a zapít. Nebo, zejména dětem, jej můžeme smíchat s troškou medu. Desenzibilizace trvá u každého člověka jinak dlouho, ale počítejte minimálně s dvěma měsíci užívání, abyste docílili nějakého efektu. Přidat můžeme Detoxin 3x 6 kapek nebo Diocel 3x 6 kapek a čaj Achyrocline či Burrito. Rozhodně stojí za to, antialergickou a desenzibilační kúrou projít.

Dispozice k alergii můžeme zdědit

Proč se z někoho stane alergik a druhý je přehnané citlivosti imunitního systému ušetřen? Zcela jistě existují pro alergii dědičné dispozice. Pokud je jedno z jednovaječných dvojčat alergik, pak se v 70 % případů vyvine alergie i u druhého. Neznamená to však, že budou obě alergická na totéž. Nedědí se konkrétní alergie (například na pyl ambrozie), ale spíše nevyváženost imunitní obrany, jež vzniku alergie nahrává. Pokud je rodič alergický na pyl trav, čelí i jeho dítě zvýšenému vzniku alergie, ale může být alergické třeba na buráky nebo kravské mléko. Základem je však zděděná zátěž toxinů. A také, jestli se u matky objevila alergie například v sedmnácti letech, její dítě již může být alergikem od narození. V pozadí může být intoxikace těžkými kovy a informační zátěž těchto kovů, která má vliv na ledviny a další orgány. Tím se blokuje detoxikace a alergie z nevinné formy postupuje dál, podobně jako tikají hodiny a postupně se oslabují další a další detoxikační orgány, až se „velká ručička imaginárních hodin“ zastaví na plicích a vše se projeví jako poslední stupeň alergie – astma. Když se zatíží plíce, zatíží se tím i srdce a organismus je vystaven silné intoxikaci.

Takovýto stav musíme řešit hloubkově, a to dokážou bioinformační preparáty Diochi, jako je například Detoxin a Diocel kapky. Kapky se u chronických alergických stavů užívají ve velmi malých dávkách, například 3x 6 kapek denně. U akutních stavů, jako jsou například teploty, se produkty užívají naopak ve vysokých dávkách, třeba 3x 10 až 3x 20 kapek denně. Kapičky jdou do hloubky a působí pomocí biorezonance. Kapsle, jako je například Deviral, který je při alergiích jakéhokoliv typu zcela unikátní, působí přes fytolátky. U obsažených bylin řepíku a kuklíku byly laboratorně potvrzeny antihistaminické účinky, to znamená, že naše tělo na alergen, který nám dělal potíže, reaguje méně citlivě a nezpůsobuje nám to tak silnou alergickou reakci. To samozřejmě dokážou i běžné léky – antihistaminika. Jenže byliny současně čistí játra, ledviny, plíce a střeva. Účinné látky z rostlin rozpohybují náš detoxikační systém, bioinformace vymazávají z těla paměť, stejně jako se to děje v počítači, a naše tělo se srovnává do normy. Výsledkem je desenzibilizace. Po delší době zjistíme, že daný alergen nám již nezpůsobuje silné reakce, ale ty jsou stále menší, až postupně vymizí. U každého je doba regenerace jiná, ale imaginární alergické hodiny lze vrátit zpět. Čím více je vrátíme zpět, tím více se zbavíme dané alergie. Rozhodně zlepšit se může každý, a vyhrát se také dá.

Transformace alergie

Děti a jejich rozvíjející se imunitní systém jsou ke vzniku alergií mnohem náchylnější než dospělí. Myslíme si, že z mnoha alergií postupně vyrosteme, ale může to být jenom mýlka. Alergie projevující se vyrážkou na pokožce vymizí, ale je to jen zdánlivé, ve skutečnosti pokračuje dál ve skryté formě, projevuje se ne již vyrážkou, ale třeba dysfunkcí dalšího detoxikačního orgánu, a po letech zaútočí znova v podobě vážné choroby. Proto je důležité začít detoxikovat již při prvních příznacích jakékoliv alergie. Jestliže víme, že máme alergii, a čekáme, že až na jaře vypukne, začneme brát Detoxin a Deviral, začít můžeme hned, a to neodkladně. Nečekejte, až se jaro nebo léto zeptá: „Co jsi dělal v zimě?“ Proč si nedopřát dovolenou již bez alergie?

Velká nádoba, která se plní toxiny

Představte si svoje tělo jako nádobu, která se postupně plní toxiny, a když je naplněna po okraj, začne přetékat. Takový stav se může projevovat jen tím, že se cítíme dobře a pouze se nám občas zahleňuje krk. Někdo zase jen trpí zvýšenou teplotou, například 37,2 °C, a tu má již několik měsíců. Je to také příčina oslabení imunitního systému. Tělo je oslabeno a bují v něm různé bakterie, viry a plísně. Je spočítáno, že v člověku je až několik kilogramů různých mikroorganismů, a každý naše tělo otravuje nějakými odpadními látkami svého metabolismu. Jednoduše řečeno, mikrobi, bakterie, viry, plísně si z nás udělali smetiště a záchod. Některé jejich toxiny jsou tak jedovaté, že dokážou velmi dobře narušovat chod ledvin, a tím naše tělo postupně dostávají na kolena. Při takové zátěži, se do těla vkrádá i alergie. Je nejvyšší čas začít s detoxikací Deviralem a toxiny z těla vypudit! Při dlouhodobém užívání Deviralu se dostaneme až do stavu, kdy přestáváme být na náš známý alergen citliví a již nám nic nedělá. Tak poznáme, že desenzibilizace a detoxikace byly velmi úspěšné. Jednou z nejčastějších alergií je alergie na různé pyly, která se dá také velmi efektivně utlumit doplňující výživou v podobě bioinformačního produktu Deviral. Dopřejte si léto na louce bez nateklých sliznic a začněte již dnes detoxikační kúru.

Podivná sobotní alergie

Před časem si britští lékaři lámali hlavy s případem pacienta, který dostával pravidelný alergický záchvat každou sobotu kolem desáté dopoledne. Místo aby si užíval poklidného dne, muž jen těžce lapal po dechu. Nakonec se ukázalo, že příčinou všech potíží jsou sobotní noviny. Probíral se jejich stránkami denně, a od pondělí do pátku se nic nedělo. Jakmile se na stole objevil sobotní výtisk, bylo zle. Na vině byla tiskařská barva. Sobotní vydání tiskla jiná tiskárna než vydání vycházející ve všedních dnech a používala i jiné barvy. Právě na ně si muž vypěstoval alergickou reakci. Podobných případů bychom našli bezpočet. Vzpomínám si na svou známou, které se osypal krk a dekolt. Vyzkoušela různé přírodní produkty, a nic. Sdělil jsem jí, že by to chtělo diagnostikovat. A podívejme, vyšla mi silná alergie na chemické látky, konkrétně na černou barvu, a když jsem se podíval ještě dál, uviděl jsem ji, jak si na tržišti kupuje černý svetr, a to byla ta příčina. Stav se podařilo upravit Diozon clearem a Detoxinem. Dnes bych jí dal určitě Deviral, protože obsahuje fytolátky na přehnané alergické reakce, a detoxikační čaj Achyrocline.

Vyhledávání ve sféře

Aktuálně na stáncích

Sféra 05_06_2024

Dárek k předplatnému

Proč někteří lidé nemohou zhubnout?

Nanobakterie: konec jedné domněnky?

KAŠEL

Nemoci, jež otřásly světem: Jed, lék, zkrášlovadlo i smrtící zbraň

Na začátku věda

Lék a elixír mládí v jednom

Hrozba

Splašené hormony

Zimní přírodní medicína

Tipy pro lepší zdraví

Základní návyky

Artróza je plně léčitelná

Nemoci, jež otřásly světem: Poliomyelitida

Boj s alergiemi nemusí být nekonečný zápas s větrnými mlýny

Dobrá krev přináší zdraví, špatná nemoci

Celostní medicína Počet článků: 83

Poznání Počet článků: 18

Rozhovory Počet článků: 25

Psychologie Počet článků: 12

Osobní rozvoj Počet článků: 19

Novinky Počet článků: 3

Zdraví a krása Počet článků: 79

Pro volné chvíle Počet článků: 15

Co se do Sféry nevešlo Počet článků: 37

Sféra speciál Počet článků: 1

Vaření Počet článků: 17

Spiritualita Počet článků: 1