Aktuálně na stáncích
Sféra 05_06_2024
Dárek k předplatnému
Dárek k předplatnému
ZDARMA k předplatnému kniha Svět bez stížností v hodnotě 195,- Kč
Dárek obdržíte do pěti týdnů od zaplacení. Platí pouze pro nové předplatitele tištěné Sféry v České republice. Pouze do vyčerpání zásob.
- Základní údaje
- Kategorie: Co se do Sféry nevešlo
Stanovte si cíl, kterého chcete dosáhnout! Neznáme-li cíl, nemůžeme ani nikam dojít. Lidská psychika je jako ledovec – jen 10% věcí v životě si uvědomujeme a 90% prožíváme nevědomě. Je tedy zapotřebí dostat nevědomí na stranu našeho záměru.
Budete potřebovat alespoň půl hodiny klidu. Najděte si místo, kde jste sami a kde nejste rušeni žádnými vnějšími vlivy. Pohodlně se usaďte, začněte se soustředit na svůj dech, pozorujte ho a uklidněte svou mysl. Prociťte si pocit klidu, pohody a užívejte si ho. V klidu se začněte soustředit na svou vysněnou váhu. Nechte myšlenkám volný průchod, jen je sledujte, jaké informace vycházejí z vašeho podvědomí. Představujte si, že jste štíhlá a předložte tuto myšlenku svému podvědomí. Zeptejte se sami sebe:
„Co pro mě znamená být štíhlá?" „Jaké to je být štíhlá?" „Jaká váha je mojí vysněnou vahou?"
Sledujte pocity, které při tom prožíváte. Abyste ze svého podvědomí získala i dostatek energie k uskutečnění vašeho cíle, najděte pádný důvod, proč chcete zhubnout.
„Proč chci zhubnout?" „Proč chci být štíhlá?"
Až budete cítit, že už svou vysněnou váhu prožíváte jako byste už štíhlá byla, znáte i svůj vnitřní pocit a motivaci. Dotkněte se některého místa na vašem těle. Může to být dotknutí se ucha, nosu nebo jen semknutí prstů na ruce. Přitom si řekněte, že každým dotykem na toto místo, se vám z vašeho podvědomí vždy vrátí stejný, krásný pocit vaší vysněné váhy. Ponechte si v mysli a v prožitcích váš cíl a několikrát denně se k němu přes ukotvený dotyk vracejte. Nejlépe večer před spaním se do svého vysněného stavu štíhlosti stále vracejte a s tímto pocitem i usínejte.
V dalším článku budeme pracovat s některými přesvědčeními, které nám brání v hubnutí.
Bc.Květa Exnerová
www.vedomehubnuti.cz
- Základní údaje
- Kategorie: Celostní medicína
Zdravé kosti nám nezajistí jen dostatečný přísun vápníku, ale hlavně optimální ph organizmu. Překyselený organizmus má naopak za následek jejich řídnutí a může vést ke vzniku rakoviny a dalších civilizačních chorob.
Pro naše tělo je naprosto zásadní a prioritní udržet určité malé rozmezí hodnot pH krve. Toto rozmezí je určeno hraničními hodnotami 7,35 - 7,45. Větší odchylky od tohoto rozmezí již nejsou slučitelné se životem. Při nedostatku zásaditých minerálních látek v krvi si naše tělo tyto prvky za účelem udržení pH hodnoty krve stahuje z ostatních tělesných prostor. Největší zásobárnou zásaditých látek (vápníku) jsou kosti, a tak tedy v případě potřeby dochází k odbourávání kostní hmoty a uvolněný vápník se použije na neutralizaci přebytečných kyselin. Obdobný mechanismus funguje i u zubů. Proto je v tomto světle osteoporóza (úbytek kostních minerálu) především záležitostí překyselení těla. Zvýšená konzumace mléčných výrobků tedy v takovém případě není řešením, jelikož ty svou reakcí v těle jen nadále přispívají k překyselenému stavu.
Faktory způsobující překyselení organismu:
1. Převaha kyselinotvorných potravin ve stravě.
2. Nadměrné množství zkonzumované potravy v jednom jídle. Přejídání vede ke tvorbě kyselin i v případě, že jíme převážně zásadotvornou stravu. Přemíru jídla již naše tělo nedokáže efektivně strávit.
3. Nesnášenlivost určité potraviny nebo její části (různé alergie, intolerance apod.)
4. Konzumace potravy v pozdních večerních hodinách a jedení na noc. Uvádí se, že jídlo na večer, obecně po 17 až 19 hod., vede k neúplnému trávení potravy a následně k tvorbě kyselin v organismu.
5. Nadmíra stresu v našem životě. Při stresu naše tělo tvoří nadbytek kyselin.
6. Konzumace potravin ve stresu či jiném emočním vypětí. Opět vede k neúplnému strávení potravy.
7. Naše dlouhodobé i momentální negativní emociální ladění (rozčílení, hněv, zloba atd.), negativní myšlení obecně.
8. Nedostatečná fyzická aktivita (nedostatečné okysličení těla, snížená látková výměna).
Potraviny silně tvořící zásady
• zeleninové šťávy
• pšeničné klíčky
• bylinkový čaj
• zelenina a listový salát jako např. okurky, zelí, čerstvé pampelišky, endivie, rajčata, cukety, tykev, mrkev, ředkvičky, kedlubny, pórek, polní salát, lilek, celer, brambory, bílé fazole, rukola atd.
• omnimolekulární rostlinné potraviny, např. WurzelKraft
• slunečnicová semena
Potraviny slabě tvořící zásady
• plody jako např. fíky, rozinky, banány, citróny, melouny, třešně, hroznové víno, meruňky, broskve, jahody, angrešt, maliny, borůvky atd.
• podmáslí
• výběrové nebo čerstvé syrové mléko
• quinoa, amarant, špalda, jáhly, kroupy, pohanka
• klíčky špaldy
• obilná káva
• avokádo
• med
• čočka, hrách, zelené a žluté fazole
Potraviny slabě tvořící kyseliny
• ovocné šťávy
• lískové oříšky, vlašské ořechy, sladké mandle
• pšeničná celozrnná mouka
• žitná celozrnná mouka
• celozrnný „knäckebrot"
• celozrnný chléb
• výrobky z celozrnného šrotu
• máslo
• tvaroh
• jogurt
• rýže, loupaná, vařená
• burské a paraořechy
Potraviny a poživatiny silně tvořící kyseliny - pro organizmus nevhodné
• zrnková káva
• černý čaj
• alkohol
• všechny nápoje typu cola a limonáda ¨
• živočišné bílkoviny jako např. maso, uzeniny, ryby
• „fast food" a hotová jídla
• většina mléčných výrobků, jako např. tvrdý sýr atd.
• průmyslový cukr, sladidla a sladkosti
• bílá mouka a výrobky z ní
Upřednostňujte potraviny, které mají zásadotvorné působení na organizmus!
- Základní údaje
- Kategorie: Poznání
Jestliže si chceme uchovat anebo zlepšit své zdraví, tělesnou kondici i duševní schopnosti, máme jíst hodně masa, vajec a mléčných výrobků, nebo je pro nás lepší rostlinná strava? V Čínské studii se dozvíte, jak na to.
- Základní údaje
- Kategorie: Poznání
Jaký bude rok Ohnivé Opice 2016?
Vše se děje na základě nějaké návaznosti a také se říká: vše souvisí se vším. Na co nám rok 2016 navazuje?
Roku 2015 vládla Dřevěná Koza. Její vláda navázala na aktivního a někdy až překotného Dřevěného Koně. Úkolem Kozy tak bylo zpomalit zrychlené energie a snažit se užívat si s radostí všeho, čeho silný Kůň dosáhl. V roce Kozy jsme se tak měli přestat hnát za svými cíli a místo toho hledat co nejpříjemnější způsoby, jak si dosažených cílů užít.
Ačkoliv nemůžeme Opici brát její chytrost, musíme si na druhou stranu uvědomit, že Opice si daleko raději hraje, než řeší problémy. A problémy druhých už vůbec ne.
Pozor na konflikty z minula
V roce 2016 můžeme očekávat nechuť řešení nepříjemných problémů. Může docházet k tomu, že si problémy mezi sebou budou lidé navzájem přehazovat, osočovat se, že to je právě ten druhý, kdo je má řešit apod. Opice dokáže být v takovém „přetahování se" velmi nepříjemná, až možná zákeřná. Mohou se tak na světlo dostávat věci z minulosti, které bude Opice využívat k ovlivňování a možná i k vydírání druhých. Opice díky své chytrosti má také velmi dobrou paměť. Dokáže vytáhnout cokoliv z minulosti a využít to v neprospěch svého nepřítele. A na nějakou shovívavost můžeme úplně zapomenout.
Snažme se o dohody a porozumění
Navíc v roce 2016 máme Ohnivou Opici. Takže její temperament může odpovídat rozzuřenému King Kongu. Oheň v rámci zákonů mezi elementy ničí element Kovu. Takže se může stát, že kovová podstata Opice (tedy rozum, myšlení a logické uvažování) může být silně oslabena a Opice se může řídit jen silnými emocemi. Rozlícená Opice pak často nevidí, neslyší a nemluví (znáte určitě ty tři „milé" opičky se zakrytými ústy, ušima a očima). Jak z toho ven? Bude zapotřebí využít energie tří různých elementů: Oheň, Země a Kov. Je to z toho důvodu, že Opice – jako zvíře zvěrokruhu – má energii kovovou. Bude však vládnout v ohnivém roce, takže Kov a Oheň budou v konfliktu a budou konflikty vyvolávat. Aby se tento konflikt harmonizoval, je nutné využít elementu Země, který stojí právě mezi Ohněm a Kovem (posloupnost elementů: Dřevo, Oheň, Země, Kov a Voda). Země tak bude sloužit jako jakýsi nárazník a zabrání přímému střetu mezi Ohněm a Kovem. Bude to však opravdu velmi náročná práce.
Země bude vyžadovat využití empatie a vzájemného porozumění potřebám všech stran.
Budou-li nějaké strany v konfliktu, musí se přimět k tomu, aby se snažily vzájemně pochopit a znát potřeby svého protivníka a rozumět jim.
Země bude dále vyžadovat rovnováhu. Nepřipadá tedy v úvahu, že by fungovalo řešení silou a převahou jedné strany nad druhou. Element Země dále bude chtít znát fakta, objektivní pohled na věc. A to vše bude vyžadovat čas. Proto může poměrně dlouho trvat, než protivníci objektivně vyhodnotí situaci a pochopí se navzájem. Pokud zde však bude tlak času, může se vše rozsypat jako hrad z karet. Země chce jistotu a nebude se pouštět do žádných řešení, která představují nějaké riziko. Proto se budou muset strany konfliktu umět spolehnout na druhou stranu. Bude-li však vládnout vzájemná nedůvěra, nemusí se to vůbec podařit. Pokud se to nepodaří, může Země začít působit negativně, a to svým tzv. zacyklením. To znamená, že strany budou kolem všeho chodit jako kolem horké kaše, jednání mohou být nekonečná a nic nepovede ke konečnému vyřešení. Vše pak může skončit patovou situací. Problém se tak nevyřeší a naopak bude ještě těžší jej zvládat. Hrozba přijde z té strany, která jako první ztratí trpělivost. Zde se pak naplno může projevit vychytralost a zákeřnost Opice. Dá se tedy říci, že ten, kdo z patové situace vycouvá jako první a bude si tvrdě hledět jen svých zájmů, může partnera v konfliktu načapat – jak se říká – s kalhotami dole a zničit ho. Další možnou variantou je znechucení Opice daným problémem. Pak se může stát, že ani jedna strana nebude mít chuť problém řešit a bude toto řešení odsouvat do budoucna. A tak můžeme být svědky toho, že Opice nechá vše na Kohoutovi, který přijde v roce 2017.
Nastavme pravidla hry
Toto vše platí jen pro konfliktní situace. Váš život se však může nacházet někde úplně jinde. Pokud jste pozorně sledovali vývoj energií a následovali jejich kladné působení, pak se můžete na „opičku" naopak těšit. Pak nenarazíte na vychytralého „chytráka", ale na roztomilou opičku, která si s vámi bude ráda hrát a bude si chtít vše příjemně užívat. To však bude platit jen tehdy, pokud jste využili Koně k dosažení svých cílů, a Kozu nechali, ať si je hezky užívá. Pak jste Opici nenechali žádný problém k řešení a tak si i ona bude chtít s výsledky Koně a Kozy hezky hrát. Rozdíl mezi Opicí a Kozou je v tom, že ač si obě chtějí příjemně užívat, Opice bude trošku víc zaměřena na sebe a svoji kovovou energii – tj. bude pravděpodobně již přicházet s nějakými pravidly hry a bude po vás chtít, abyste je dodržovali.
Porušování pravidel tak může Opici nutit k tomu, aby vynucovala jejich dodržování, a to již nemusí být tak příjemné.
Proto si v roce 2016 na každou aktivitu předem dohodněte jasná pravidla hry, a teprve potom začněte „hrát". To, co empatická Koza mohla s lehkostí přijmout, porozumět tomu a možná jen nad tím mávnout rukou, bude Opice již poměrně tvrdě vyžadovat. Pokud budete mít pocit, že nějaká situace míří k potenciálnímu problému, snažte se vše vyřešit dříve, než problém nastane. Mohli byste přijít o spoluhráče (Opici) a ta se naopak může stát vaším protihráčem. A taková hra nemusí být pro vás moc příjemná.
V příštím roce dále můžete dobře využít chytrosti Opice. Řešte tedy vše včas, s rozmyslem a chytrostí. Může se vám tak naskytnout mnoho příležitostí, které bude „chytré" využít. Nenechte si je ujít.
Přejeme všem hravý a nekonfliktní rok 2016 ve znamení Ohnivé Opice.
Ing. Jiří Černák
- Základní údaje
- Kategorie: Poznání
Je náš osud ve hvězdách? Máte svého astrologa a znáte svůj horoskop?
- Základní údaje
- Kategorie: Pro volné chvíle
Celý vesmír, univerzum a příroda jsou složeny z vibrací. Čísla se svým symbolickým významem představují součást těchto vibrací. A protože my lidé jsme součástí vesmíru, působí tyto vibrace (čísla) i v nás samých.
Čísla v našem datu narození tvoří náš osobní číselný kód, který je klíčem ke všemu, co se nás týká. Lze v něm najít původ, kořen všech událostí, které nás potkaly a potkají.
Každé datum narození představuje jakýsi kompaktní program, který se pak individuálně rozvíjí v souvislosti s vibrací našeho jména. Je nesmysl tvrdit, že někdo, kdo se narodil například 7. dne v kterémkoli měsíci je typ „sedmička". To by bylo dost jednoduché a vlastně i nudné, nemyslíte? Ono je to naštěstí mnohem barevnější a zajímavější.
Naše data narození se skládají z nejméně 6 a nejvíce 8 čísel a je velmi důležité rozklíčovat je všechna – nejprve každé zvlášť a potom jejich propojení. Jedině tak správně uchopíme červenou nit, která se každým datem narození vine a která nás nakonec dovede k hlubšímu pochopení jeho tajemství.
Datum narození ukazuje, jak jsem formován kosmickými vibracemi a co je naším cílem v tomto životě. V našem osobním číselném kódu jsou ukryta i ponaučení, které máme za úkol si osvojit.
Datum našeho narození se skládá ze třech částí: ze dne, měsíce a roku. K jejich hlubšímu a duchovnějšímu pochopení si pojďme datum narození rozdělit na tři části bájného draka: hlavu, tělo a chvost. Vezmeme-li si jako příklad již výše zmíněné datum narození 28.5.1983, tak 28 je hlava, 5 je tělo a 1983=1+9+8+3=21=3 je chvost.
Každá část tvoří samostatný díl naší bytosti:
- Hlava draka (číslo dne) tvoří základ naší psychiky. Tvoří ji jednociferné nebo dvouciferné číslo dne narození. Den narození je naše nejosobitější vibrace. Ukazuje, jací jsme, jak působíme na ostatní lidi. Den narození v sobě rovněž obsahuje všechny naše vzpomínky, které jsou základem pro výběr rodičů, místa narození a všech s tím spojených okolností. Když píši vzpomínky, mám na mysli nezapomenutelné dojmy přetrvající z našich jiných existencí. Například vzpomínky člověka z našeho příkladu, tedy narozeného 28. dne v měsíci se vztahují k roli vládce, velitele, dominantního jedince nebo dokonce agresora, ale i k roli samotáře, osamělého a osamoceného bojovníka.
Hlava draka dává příkaz tělu a to vytváří pohyb. - Tělo draka - měsíc narození Číslo dne je tedy zabarveno měsícem narození (tělo draka), který já vnímám astrologicky, ne numerologicky. Například v 5. měsíci roku jsou lidé narození ve znamení Býka, ale i Blíženců. 5 jako číslo měsíce má potom u každého z nich naprosto jinou energii. Každý měsíc roku má zvláštní kvality.
- Chvost draka tvoří rok narození a jeho číslo. Rok narození v sobě nese jakousi kolektivní energii – např. v roce 1983 se narodilo mnoho lidí a všichni si na úrovni duše tento rok svobodně vybrali kvůli jeho kvalitám i výzvám, jež ladí s tím, co jako inkarnované duše potřebují zde na Zemi prožít. Nicméně každý z nich energii roku uchopuje a žije po svém – v souvislosti se svým dnem narození, měsícem narození a osudovou cestou. Je to bohatá nádherná mozaika.
Osudové číslo objasňuje smysl našeho života. Nepopisuje, kdo jsme! Spíše vrhá světlo na náš klíčový problém či na naše možnosti. Osudové číslo je jakousi specifickou směsí energií, které ovlivňují naší životní cestu.
Osudové číslo získáme, pokud sečteme naše datum narození:
28. 5. 1983 = 2+8+5+1+9+8+3=36=3+6=9
A na závěr dnešního povídání o numerologii, vám chci říct, že žádná z životních cest není náročnější ani snazší, žádná není lepší ani horší než kterákoli jiná – pokud si ji ovšem takovou neuděláme sami!
Sofie Zdeňka Natarani
www.novoucestou.cz
- Základní údaje
- Kategorie: Co se do Sféry nevešlo
Být dobrým člověkem není samozřejmost.
Je to dennodenní volba, kým se stanu v každé chvíli.
Je to o moudrosti, poctivosti a vůli, proti povrchnosti, liknavosti a útěku k tomu, co je snazší.
Chodíme bosými chodidly po cestě života,
nebo posléze volíme obutí a v dnešní době pak hned nejraději sedmimílové boty - minimálně.
Když ale přeneseme "sedm mil", tak už nespatříme to,
co bychom viděli na cestě ušlé krok po kroku, tu se zastavili, tu spočinuli.
A bosá chodidla? Cítí chlad i teplo, záchvěvy či vláhu, něžnost či řez - ten bolí... Vše má svou cenu! Duše to ví...Vším se učíme, jenom "přeskakováním" ne. To, co nevidíme, neslyšíme, neprožijeme - to nás nemůže něco naučit.
A proto ... nenabízejme Duši sedmimílové boty, které možná zvítězí v rychlosti... ale čeho? Čeho stihneme víc? Stihneme víc nevidět, neslyšet, necítit...?
Pod lavicí u pootevřených dveří stojí sedmimílové boty. Okolo lavice však směřují do dveří stopy bosých nohou a ve dveřích mizí. Ty šlépěje jsou plné bláta a sem tam zbrocené kapkami krve. Jdu tam, pootevřu víc a nahlédnu: za dveřmi mne vítá světlo...
text a ilustrace: Eva Ova
www.eva-ova.cz
- Základní údaje
- Kategorie: Co se do Sféry nevešlo
Hledání ve starých receptech tradiční čínské medicíny může vést k nečekaným objevům. Důkazem toho může být i udělení letošní Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství. Tuto cenu, respektive její polovinu, získala čínská vědkyně Tchu Jou Jou „za objevy týkající se nové terapie proti malárii". Druhou polovinu letošní ceny získali jiní vědci za další objevy.
Skutečný význam objevu čínské vědkyně si uvědomíme, teprve když nahlédneme do statistik. Artemisinin, tedy lék proti malárii, který Tchu Jou Jou objevila, se ukázal v klinických zkouškách účinnější než všechna dosud používaná antimalarika, a zhruba od konce 20. století je hlavním lékem proti malárii. Mezi lety 2000 a 2013 se zejména díky zavedení tohoto nového léku do praxe celosvětová úmrtnost na malárii snížila o 47 procent, v Africe o 54 procent. Ještě výraznější pokles byl ve skupině dětí do pěti let, kde se úmrtnost snížila celosvětově o 53 procent (v Africe o 58 procent). To mimo jiné znamená, že jen v Africe, kde je malárie nejrozšířenější, zachrání tento lék přes 100 tisíc životů ročně. I tak nemoc v roce 2013 zabila podle odhadů zhruba 600 až 800 tisíc lidí.
Kromě významného snížení úmrtnosti nový lék také mnoho lidí uzdraví a sníží tak počet lidí nakažených malárií. To je dobrá zpráva nejen pro obyvatele afrických zemí, veřejné zdravotnictví a humanitární pracovníky, ale také pro ekonomiky postižených států – méně nemocných znamená více lidí v práci a také více dětí, které dokončí školní docházku. Podle ekonomů způsobuje malárie ztráty přibližně ve výši 1,3 % ročního HDP. Pokud se země s nemocí potýká řadu let, může to mít vážné následky.
Velmi zajímavé jsou okolnosti objevu a také osud čínské vědkyně, která se stala první Číňankou, jež obdržela Nobelovu cenu v přírodních vědách, a celkem dvanáctou ženou, která byla oceněna touto cenou v kategorii lékařství nebo fyziologie. Zajímavé také je, že během své profesní dráhy nikdy nebyla na zahraničním studijním pobytu a ani neprováděla výzkum mimo rodnou zemi.
Čínský diktátor Mao Ce-tung podporuje vědu
Celý výzkum a hledání nového účinného léku proti malárii překvapivě inicioval čínský diktátor Mao Ce-tung na popud svých vietnamských spojenců. Vietnamští bojovníci ve válce s USA (1955–1975) prý ztráceli více vojáků na následky zhoubné malárie, než jich padlo v boji s Američany.
V té době byl zřejmě nejúčinnější lék proti malárii chlorochin. Ten ovšem ztrácel vzhledem k rychle se vyvíjející rezistenci postupně účinnost. Pro vojáky bylo tedy třeba zajistit nějakou jinou, účinnou léčbu malárie. Proto se „Velký Mao" k datu 23. května 1967 rozhodl založit speciální vojensko-vědeckou „Jednotku 523", která měla najít vhodný lék na malárii.
Vědci postupovali ve svém pátrání po nejúčinnějším prostředku proti malárii v několika směrech. Jedním z nich bylo i pátrání ve starých receptech tradiční čínské medicíny. Procházením archivů byla pověřena Tchu Jou Jou. Velkou výhodou při jejím pátrání ve starých pramenech bylo i to, že zdaleka nebyla jen zastánkyní tradiční medicíny, ale také byla farmakoložkou s lékařským vzděláním západního typu.
V šedesátých létech minulého století, kdy byl výzkum zahájen, probíhala v Číně Velká proletářská kulturní revoluce, jež přivodila smrt stovkám tisíc lidí, kteří se stali oběťmi vraždění rudých gard, způsobila rozvrat ekonomiky a obrovské ztráty na kulturním dědictví. Ani Tchu Jou Jou se tomuto řádění nevyhnula. Z rozhodnutí vojenského a stranického vedení byla tato vědkyně oddělena od rodiny a po připojení k Jednotce 523 zamířila z Pekingu na jih Číny. Bez ohledu na její celkem významné postavení byl její manžel nucen pobývat v pracovním táboře a čtyřletá dcerka musela zůstat v ústavní péči.
1 600 let stará kniha zachraňuje životy
Skupina vedená Tchu Jou Jou při svém hledání prošla zhruba dvě tisícovky receptů, z nichž zhruba třetina jevila nějaké známky toho, že by mohly účinkovat proti malárii. Zhruba 380 z nich pak vědci vyzkoušeli na myších nakažených malárií. Slibně vypadal i recept s využitím pelyňku, který se v čínské medicíně používal proti horečce. Přípravek v některých případech snižoval množství parazitů v krvi zvířat. Výsledky byly velmi nestandardní. Někdy recept fungoval a někdy také ne. Tchu údajně nakonec na řešení hádanky přivedl text v 1600 let staré knize, která uváděla, že by se pelyněk měl louhovat za studena. Jak ukázaly následné laboratorní testy, účinné látky z pelyňku zničí jakékoliv vyšší teploty – rostlina se nakonec vyluhovala za teploty jen 35 °C.
Výluh z pelyňku se ukázal v pokusu na zvířatech jako účinný. Bylo možno přejít ke zkoušení preparátu na lidech. Tak jak to bývalo ve farmakologii obvyklé, první pokusnou osobou se stala sama objevitelka. Když na vlastním těle zjistila, že látka lidskému organismu neškodí, bylo možné pokračovat v dalších zkouškách. Ty ukázaly, že látka, kterou se podařilo přesně identifikovat v roce 1972, je skutečně účinná proti malarickému onemocnění.
Později vědci zkoumali, které druhy pelyňku obsahují nejvíce účinné látky – artemisininu. V Číně je tato látka známa jako čin-hau-su. Čistý artemisinin se pak podařilo získat z vhodnějšího typu pelyňku, pelyňku ročního (Artemisia annua). Zjistilo se, že látka má poměrně nezvyklou chemickou strukturu – obsahuje tzv. peroxidový můstek, který je základem účinku proti zimničce (původci malárie).
Výsledky výzkumu byly zveřejněny v roce 1977. Skutečného rozšíření se objev dočkal až o čtyři roky později, v roce 1981, kdy se v Číně konal mezinárodní kongres odborníků na malárii pod patronátem WHO, na kterém Tchu přednášela. Tak se informace o převratném objevu dostala do širšího povědomí odborné společnosti. V období Kulturní revoluce čínští vědci totiž obvykle nesměli publikovat v angličtině, a tak se zahraniční kolegové o jejich práci prakticky nemohli dozvědět.
Dnes se artemisinin obvykle podává v kombinaci s jinými látkami. Důvodem je snížené riziko vzniku rezistence na artemisinin. Také výroba artemisininu se značně změnila. Americký vědec Jay Keasling z Kalifornské univerzity v Berkeley v roce 2006 publikoval metodu umožňující vnést komplex genů z pelyňku do kvasinek. Místo pěstování pelyňku někde na poli, jeho sklizně a následné izolace artemisininu se nyní tato látka vyrábí průmyslově moderním biotechnologickým postupem. Díky tomu stoupla produkce léku o desítky tun (desítky milionů dávek) ročně. Průmyslová výroba umožnila větší dostupnost léku proti malárii, a tím přispěla ke snížení následků onemocnění malárií.
Co je malárie
Malárie je nemoc, která se objevuje prakticky v celých tropech. Způsobuje ji prvok Plasmodium (zimnička), na člověka ji přenáší komáři rodu Anopheles. Do lidského těla se pohyblivé infekční stadium zimniček dostává ze slinných žláz samiček komárů (samečci nepijí krev). Nemoc se projevuje typickými malarickými záchvaty, kdy dochází ke zvýšení teploty každé 3 nebo 4 dny.
Nemoc není vždy smrtelná, ale procento komplikovaných případů je poměrně vysoké, počet nakažených ohromný.
Antimalarika
Antimalarika jsou léky působícím proti malárii. To znamená, že zabíjejí parazitické prvoky, způsobující malárii.
Mezi nejznámější antimalarika patří chinin, který byl izolován jako aktivní složka z kůry chinovníku (Cinchona officinalis) v roce 1820 francouzským chemikem Pierrem-Josephem Pelletierem a Josephem-Bienaimem Caventou.
Novějším lékem je chlorochin, který zabraňuje vývoji parazitů malárie v krvi. Lékaři ho používají k prevenci, ale také k léčbě malárie. Tento lék byl objeven v roce 1934, ale kvůli podezření z toxicity se v lidské medicíně po desetiletí nepoužíval. Během druhé světové války byla provedena klinická studie antimalarických léčiv sponzorovaná vládou Spojených států, ve které bylo zjištěno, že chlorochin má významný účinek jako antimalarikum. V roce 1947 byl uveden do klinické praxe pro preventivní léčbu malárie.
Existuje i mnoho dalších antimalarik, ale jejich společným nedostatkem je, že si na ně původce brzy vytvoří rezistenci („zvykne" si na ně). Proto se antimalarika používají obvykle v kombinacích, tak aby se vzniku rezistence předešlo.
- Základní údaje
- Kategorie: Psychologie
Návyky, které opakovaně používáme sílí. Fungují totiž jako svaly v těle. Nejde o to přestat používat a cvičit „svaly" přetěžované, to je mnohdy nereálné.
Pamatujete na vyhořelou Silvu z první části? Nejde o to, aby Silva přestala pracovat, starat se, podnikat... Jde o to, aby se učila zapojovat „svaly", které zapojované nejsou. Začínáme tím, že jim věnujeme pozornost. V tomto případě se Silva učí odpočívat a věnovat pozornost svému tělu, signálům, které tělo vysílá. Zároveň učí druhé pečovat o sebe sama. Projevuje také svoji slabost, únavu, vyčerpání, bezradnost. Není to pro ni snadné, ale zdravé.
Jak poznáme, že potřebujeme aktualizovat své návyky?
Jednoduše. Naše nespokojenost, brblání, zdravotní příznaky (únava, nespavost, bolest hlavy, zad...) nám jasně dávají informaci: „změň něco". Zpravidla je ignorujeme nebo stejně jako u počítače klikneme na pokyn „později". A příznaky časem sílí. Jak jinak bychom věděli, že je nutné učit se něčemu novému. Naše tělo se mění, podmínky kolem se mění a je nutné aktualizovat svá přesvědčení, prozkoumat i ta zakázaná.
Jak na to?
Často máme tendenci pátrat po tom, proč to tak je. Vracíme se do minulosti: „Vždycky jsem to zvládla, co se stalo, že teď mě to tak vyčerpává"? Analyzujeme. To je jedna z možností. Mnohdy časově náročná. A někdy se v tom utopíme.
Další způsobem je uvědomit si způsob, jakým to děláme dnes. Vlastně si uvědomit, který ze „svalů" přetěžujeme a který není zapojen. A pak už jen trénujeme, cvičíme ochablý „sval", aby sílil. Jednoduché, že?
Je tady malá past. Netrpělivost. Vzdáváme „cvičení" dříve než ochablý sval zpevníme. Zlobíme se na sebe, že to jde pomálu, že děláme chyby, že .... a tak se mnohdy vrátíme k původnímu způsobu. Proč? Je pohodlnější. Že se tímto rozhodnutím připravujeme o úspěch, štěstí, spokojenost či dokonce zdraví v budoucnosti nevidíme...
Poslední bod byl rozhodující také v Silviině příběhu. Dlouho přehlížela informaci „aktualizuj". Bez podpory manžela a dětí by to nezvládla. Překonávala strach z jejich reakce. Bála se jim říci, jak se opravdu cítí a jak moc potřebuje odebrat některé povinnosti, které si sama a dobrovolně na sebe naložila. Největší strach měla z toho, zda si jí budou vážit, když už pro ně nebude zajišťovat takový servis. Bude dobrou matkou, partnerkou? Měla opravdu velmi velké ohledy k těm, které miluje. A k sobě? Tam už tolik štědrá nebyla.
Čtyři základní předpoklady úspěšné sebeaktualizace
• Nové zvyky vyžadují čas. Ne mnoho, ale přesto.
• Když je návyk hodně silný (tak jako Silviin), začněte prvním malým krůčkem.
• Nový návyk potřebuje podporu. Oceňte, že jdete. I maličko.
• Nezůstávejte v tom sami. Je užitečné mít vedle sebe někoho, kdo vás podpoří v úsilí ať se děje co se děje. Připomene a nedovolí novému návyku zapadnout. Podporující, pozorný a nezaujatý přítel je nezbytný. Proč? Stávající systém se zuby nehty bude bránit „cizímu".
Když chceme nějaký návyk posílit, stačí vlastně jen jedno, věnovat mu pozornost a být k němu laskavý, oceňující. Je to jako s lidmi, které chceme mít ve svém životě. Ti, ke kterým jsme nevšímaví, časem odchází.
www.alenajachimova.cz
- Základní údaje
- Kategorie: Celostní medicína
Tradiční čínská medicína se od naší školské západní liší celostním přístupem k člověku. Vnímá ho jako jednotlivý (a jedinečný) kamének mozaiky celého vesmíru, kdy člověk sám je současně mozaikou tvořenou jednotlivými kaménky, ve kterých se zpět odráží celý vesmír.
Každý orgán vykonává určité úkoly, přičemž je propojen s ostatními orgány a částmi těla, které ovlivňuje a současně je jimi sám ovlivňován. Základem fungování organismu je činnost pěti orgánů cang (játra, srdce, slezina, plíce, ledviny), které s využitím své specifické čchi řídí všechny základní funkce těla prostřednictvím sítí vztahů mezi sebou navzájem i mezi takzvanými dutými orgány fu k nim přiřazenými (žlučník, tenké střevo, žaludek, tlusté střevo, močový měchýř a tři zářiče) a ostatními částmi těla spadajícími pod jejich vliv.
Vztahy mezi orgány cang
Vezměme si jako příklad slezinu. Jejím úkolem je vytvářet z přijaté potravy takzvanou postnatální esenci ťing, která zajišťuje existenci a chod organismu. K tomu slezina potřebuje podporu ostatních orgánů cang. Játra umožňují vnitřní průchodnost organismu potřebnou pro trávení; srdce řídí pohyb i kvalitu krve, se kterou je esence smíchávána; plíce řídí celkový mechanismus čchi v těle nezbytný i pro proudění esence ledvin, jež jsou zdrojem vrozené čchi zajišťující funkci všech orgánů, a tedy i sleziny.
Vztahy mezi orgány cang a dutými orgány fu
Jak jsme již řekli, ke každému orgánu cang přináleží jeho párový orgán fu, který je s ním funkčně spojen a je na něm závislý. Tak například žlučník, který shromažďuje žluč, a tím napomáhá trávení, je závislý na funkci jater, protože žluč vzniká přeměnou přebytkové jaterní čchi. Tyto vazby zajišťují celistvost lidského těla v takzvaném vztahu povrch–nitro. K jinovým orgánům cang (nitro) přináležejí jangové orgány fu (povrch). Jistě nás již nemůže překvapit, že i orgány fu jsou mezi sebou vzájemně propojeny.
Vztahy mezi orgány cang a určitými tkáněmi i částmi organismu
Orgány cang pomocí své vlastní čchi vyživují a řídí určité části těla. Proto změny nebo poruchy těchto míst nemusí nutně souviset pouze s nimi, ale mohou být odrazem stavu orgánu, pod který spadají. Takto játra souvisejí se šlachami, srdce s cévami, slezina se svalstvem, plíce s kůží a ochlupením, ledviny s kostmi.
Vztahy mezi orgány cang a smyslovými orgány
Smyslové orgány čínská medicína nazývá otvory nebo vývody a nechápe je doslova pouze jako otvory, ale jako vývody čchi příslušných orgánů, které slouží jako brány spojující cangy prostřednictvím čchi s vnějším prostředím. Kvalita fungování smyslových orgánů je podmíněna stavem, v němž se příslušné vnitřní orgány a jejich čchi nacházejí. Čchi jater vychází očima, čchi srdce jazykem, čchi sleziny ústy, čchi plic nosem, čchi ledvin ušima.
Vztahy mezi orgány cang a určitými částmi těla
Kondice orgánů cang se odráží ve změnách jistých částí těla. Situaci, ve které se nacházejí játra, můžeme pozorovat na nehtech, kondici srdce poznáme podle tváře, sleziny podle rtů, plic podle pokožky a ochlupení, stav ledvin podle vlasů. Různé skvrny, výrůstky či zánětlivá ložiska, změny barvy, vlhkosti, bolestivé plochy a podobné defekty kůže, křehké lomivé nehty, suché nebo naopak mastné na konci roztřepené vlasy a jiné projevy, které bychom označili pouze jako kosmetické vady, jsou pro tradiční čínskou medicínu často signálem mnohdy závažnějších problémů, než by se na první pohled mohlo zdát.
Ukázkou propojenosti všech částí lidského těla může být například zhoršení přirozeného chodu plic: za normální situace klesá plicní čchi dolů a podporuje ostatní sestupné procesy v těle. Dojde-li k narušení této činnosti, začne se čchi zahrazovat v hrudníku a vyvolá kašel – typický příznak plicního onemocnění. Následně dojde i k oslabení ledvin, protože k nim voda sestupuje pomocí plicní čchi. Stagnace plic bude blokovat i funkci jater – udržování vnitřní průchodnosti organismu. Protože proudění krve je ovlivňováno pohybem plicní čchi, její stagnace napadá srdce. Oslabí se i slezina tím, že je znesnadňováno stoupání její čchi do plic. Postižení plic se může projevit i v poškození jejich párového orgánu – tlustého střeva, když nedostatečnou podporou sestupných pohybů může dojít k zácpě. Trpět může i vývod plicní čchi – nos; začne se zanášet, ucpávat, zhorší se čich.
Přitom porucha plic nemusela vzniknout jenom v nich, ale stagnaci čchi a kašel může vyvolat některý zevní činitel – vítr, chlad, vlhko a podobně tím, že proniknou do kůže (která je řízena plícemi), v ní zablokují proudění čchi, což zpětně vyvolá zahrazování čchi plic. Kašel ale může způsobit i porucha sleziny, která řídí přepravu tekutin, a tedy i hlenů. Když je čchi sleziny oslabená, hleny se začnou v plicích srážet a dráždí ke kašli. Onemocnění plic mohou zavinit i játra, a to tehdy, když mají příliš mnoho jangu (ohně), který stoupá do plic, vysušuje jejich jin a způsobuje dráždivý kašel. Takto složitě mohou probíhat i poruchy ostatních orgánů.
Diagnostickými metodami jsou vyšetření zrakem, sluchem, dotazování se a zkoumání pulzu.
Pozoruje celkový stav pacienta, ochablost, neklid, prudké pohyby, všímá si jeho vzhledu, barvy pokožky, tváře, nehtů, vlasů atd. a usuzuje podle toho na stav vnitřních orgánů. Velkou pozornost věnuje vzhledu jazyka, protože dráhy čchi všech orgánů tudy procházejí a její vyváženost či nevyváženost se projeví na příslušných partiích jazyka nebo na jeho celkovém vzhledu. Lékař dále naslouchá hlasu pacienta a posuzuje jeho zabarvení, sílu, vzdychání, protože i zde existují souvislosti s tělesnými orgány. Ptá se pacienta na jeho tělesné pocity, nechutenství, předcházející onemocnění. Zvláštní pozornost věnuje pulzu, neboť stav čchi orgánů se přenáší i do pulzu, protože jejich čchi je smíchána s krví. Podle jeho změn lze usuzovat na změny v příslušných orgánech.
Následná léčba je zaměřena na odstranění příčiny, a nemusí proto směřovat na postiženou část organismu. Zánět očí může být způsoben disharmonií jater, a proto nebudou léčeny oči, ale játra. Jestliže však podrobnější vyšetření odhalí, že porucha jater je způsobena nedostatečným přísunem esence ledvin v důsledku jejich oslabenosti, léčeny budou ledviny, a nikoli oči.
(Text vznikl s použitím knihy V. Ando, Klasická čínská medicína, 1995)
- Základní údaje
- Kategorie: Pro volné chvíle
Moje tango obsahuje velikou škálu emocí. Lásku, bolest, strach, žárlivost, nervozitu...Moje tango je někdy pěkně divoké, teatrální, silné, uplakané a uražené. Já už tančit nebudu! A už vůbec na sobě nebudu pracovat! Protože k čemu mi to je, když se pořád vracím na začátek? Já chci být už někde jinde, přece. Ale nejsem... Mohla bych pokračovat ve výčtu všech věcí, které bych mohla a nemohla...
A dost.
Moje tango je léčivé. Moje tango je alchymie. Od té doby, co tančím, jsem si koupila nespočetně šatů, halenek, růží do vlasů, náušnic. Každý týden nové silonky, protože si je většinou ve víru tance roztrhnu. Hojivou mast na palce, neboť si je ( sama) nakopnu. Tango boty. Já mám troje, ale znám ženy, které mají i deset a více párů. Rtěnky. Make up. Parfémy. Voňavé tělové máslo. Začala jsem chodit rovně a už se tolik nehrbím. Mikiny, které jsem nosila dříve, jsou zahrabané vzadu v šatníku. Koukám se mužům do očí a většinou pohledem neuhnu. Směju se. Prožívám. Pláču. Říkám to, co si myslím.
Moje tango je vstupenka do světa světla a stínu. Jing jang. Moje tango jsou dvě cesty do Argentiny a návštěva Uruguaye. Teskný bandoneon, který nás provází v tanci. Buenos Aires, empanády a kafe na stojáka v San Telmu. Tancuji až do rána, zpocená, ale šťastná. Procházím se bosky v Montevideu na pláži. Moje tango je film Vůně ženy a první tanec s Nigelem. Tančím, abych si uvědomovala, že žiju. Že umím objímat. Že jsem schopna dávat a přijímat.
Kolega mi v práci řekl, že jsem sice Češka, ale objímám jako pořádná Latina. Prý vroucně. To je snad největší poklona, kterou mi kdo vysekl. Vroucně objímat cizí lidi jsem dříve neuměla. Tango mě naučilo být otevřená, všímavá, vnímavá. Nebojím se už tolik. A když se bojím, dám to do tance. Štve mě práce? Prostě to vytancuju. Bolí mě hlava? Prášek na bolest hlavy u mě doma nenajdete. Tančím. Argentinské tango, pokud si jej opravdu pustíte do života, vás změní. Nechte ho vás změnit. Poddejte se tomu. Tango vyžaduje čas. Dala jsem si ho. Tancuji, pak mám pauzu a klid. Ticho. Žádné tango. Přijdou frustrace, že jsem zpátky, kde jsem byla. Ale vyvztekám se a jdu dál. Učím se. Tango je moje cesta vyjádření určité části mého já.
Moje tango je rituál. Sprcha, umyté vlasy, oholené nohy. Tělový peeling. Silonky a šaty. Make up a stuha do vlasů. Mašle. Vlasy rozpuštěné, v culíku. Parfém. Rtěnka! Moje tango je milonga a povídání si s ostatními. Moje tango je společnost a hudba a učitelé a Buenos Aires a Argentinci a Uruguayci a láska a emoce a dotýkání se. Vůně toho druhého. Moje tango je, když mě zašimrají něčí vousy na tváři. Tančíme tak blízko sebe...Moje tango je lidskost. Já ti něco řeknu, ty mi něco řekneš – oba dva si povíme něco z našeho dne, momentu, vteřiny, minuty, hodiny, života. Povíme se to a třeba se nám to vůbec nebude líbit. A třeba bude.
Moje tango je být zamilovaná do tance. Moje tango je muž a žena spolu. Naproti sobě. Koukají se do očí. Moje tango je sentiment, bolest. Chci se za tebou vrátit, ale nemůžu. Chci tě mít, ale nikdy tě mít nebudu. Emoce, které potlačuju, se občas vyplaví. Moje tango je tanec sdílený lidmi po celém světě. Radostný i krutý tanec. Jak říká Radka Šulcová (tanečnice a učitelka pražské školy argentinského tanga Caminito )– Tango není žádný recept na štěstí. Ale má moc vás proměnit. Pokud si to dovolíte.
Moje tango je Argentina a touha opět se tam vrátit.
Kniha Cabeceo - Rozhovory o argentinském tangu obsahuje třináct rozhovorů s učiteli, DJs a tanečníky/tanečnicemi argentinského tanga, kteří působí v Praze. Knížka by nevznikla, kdyby neexistovalo argentinské tango ... a kdyby jej Kristina Vojířová jednoho dne nezačala tančit, a později i hluboce vnímat. Vzdává jí hold těm, kteří argentinské tango začali tančit, učit, rozvíjet v Praze, tak daleko od původní země, kde tango vzniklo.... a zároveň skrze tanečníky a jejich tanec tak blízko se všemi, kteří sdílejí touhu po splynutí v hudbě a tanci argentinského tanga.
www.cabeceo.cz
- Základní údaje
- Kategorie: Psychologie
Každý z nás si vytváří vlastní názor na svět a své možnosti v něm. Jsme přesvědčení o tom, že víme, co je a co není možné...
Často se stává, že tyto názory nejsou naše. Přejali jsme je od lidí ve svém okolí, jsou to osobní zkušenosti našich rodičů, učitelů, autorit. Uvěřili jsme jim. Ba co víc, řídíme se jimi. Je to náš navigační systém – „autopilot". Tento „autopilot", kterému nevěnujeme mnohdy ani pozornost, nás veze životem. Vozí nás bezpečnými, známými, vyzkoušenými cestami. Je spolehlivý. Ovšem nepřemýšlí, nerozhoduje, neinovuje. Drží se toho, co zná a dosud bylo ověřeno jako funkční, jisté.
A to je opravdu úžasné – ověřeno praxí, nestojí nás to skoro žádnou námahu a energii. Jen to má dva malé háčky. Autopilot funguje spolehlivě pouze tehdy, když se chceme dostat tam, kam jsme se dostávali vždy. Představte si to například jako trasu z práce domů. Stokrát už jste jí šli, stokrát už jste ji jeli. Myšlenkami můžete být kdekoliv a přesto dojedete bezpečně na místo určení. Mnohdy si ani nepamatujeme, kudy jsme šli či jeli. Z našeho snění nás probouzí až hlas kolegy, jeho pozdrav a nám dochází, že už jsme v zase práci.
Silva je dynamický člověk, spolehlivý s velkým smyslem pro povinnost. Je matkou dvou dětí, dospělého syna (25 let) a dcery v pubertě (12 let). Její manžel podniká a ona mu pomáhá. Dohlíží na účetnictví a pokud je potřeba někam zajít a něco vyřídit, udělá to. Miluje ho. Ona sama je spolumajitelkou realitní kanceláře. Stará se o marketing a obchod. Baví ji to. Taky se musí postarat o velký dům. Zrovna dělají nutné opravy. Dohlíží na ně. Dál je tady zahrada. Hodně sil jí v poslední době bere nemocný tatínek. Zlobí se na celý svět od té doby, co maminky před půl rokem náhle zemřela. A Silva? Už nemůže. Je unavená a přesto neusne bez prášku. Ač je kolem ní kupa lidí, je na všechno sama. Nikdo jí nepomůže... Snad... kdyby tady byla maminka... Silva je – jak vidíte - velmi schopný člověk, nadaný, pracovitý. Stará se o všechno a o všechny. Je v tom opravdu nepřekonatelná. A má z toho dobrý pocit. Vadou na kráse je jen to, že je vyčerpaná...
Silva má řadu dobrých návyků. Mohlo by to takto fungovat do nekonečna, „ale" nesmělo by se nic změnit. Nesmí do hry vstoupit žádná nepředpokládaná událost, žádná změna. Jenže to by život nebyl životem. Máme své limity. V takovém případě je na nás vzít si „řízení" opět do svých rukou. Je to logické, ale upřímně, děláme to? Častěji máme osvojený jiný zvyk. Začneme brblat: představte si, že jdete známou ulicí, vaše mysl je zaměstnaná tím, co vás dnes čeká. Máte opět náročný den. Možná se zaměstnáváte tím, jak vše stihnout či jak uspět v náročném rozhovoru s kolegou nebo šéfem. A najednou! Prásk!! Padáte k zemi. Ještě včera, když jste tudy šla, byl chodník v pořádku. A dnes? Je tady pár kostek vyndaných. Zkrátka díra. A vy? Samozřejmě v ní. Dost možná s vyvrknutým kotníkem. Dost možná jste se jen lekla. Většina z nás začne nadávat na nepořádek, šlendriánství druhých lidí. Obvinit druhé nebo se litovat je snazší než si přiznat fakt, že jsem byla „duchem nepřítomná". Že jsem si zvykla nechat vše na svém „autopilotovy". Přestala jsem zkrátka vnímat realitu. A ta? Se změnila... Nic víc? Ne, jen to vyžaduje moji plnou pozornost a kreativitu. Bez ohledu na to, co kdo měl a nebo neměl, udělal či neudělal, tu zůstává fakt, že je na mne dostat se z díry ven. Postarat se o sebe, pokud nestojím o to být obětí daných okolností.
Smrt maminky a starost o tatínka přidala Silvě další „batoh na záda". Není divu, že pod svým nákladem tato téměř padesátiletá žena padá. Nevidí to, zatím. Stará se o všechny a všechno. Kdo se stará o ni?
Vidíme Svět takový jací jme my a ne takový jaký je...
Když se k nám dostane nová informace, náš mozek se zpravidla začne chovat jako „policajt". Okamžitě ji začne prověřovat a srovnávat s našimi dosavadními zkušenostmi a závěry. Pokud daná informace zapadne, vyhovuje nám, je přijata – bez důkazů. Dokážeme se pro ni nadchnout. Jakmile je to myšlenka či informace, která vybočuje, začneme s ní bojovat. Stává se našim nepřítelem a je vyhoštěna. Mnohdy nepomohou ani sebesilnější důkazy. Náš mozek zpravidla nemá rád nevysvětlitelné a neznámé věci. Zneklidňují ho, stojí energii a úsilí. Potřebuje tedy čas. To je také důvod proč některé naše návyky zastarávají. Obrazně řešeno, neaktualizujeme svého „autopilota" a on jezdí spolehlivě, ale podle zastaralých map. Není tedy divu, že se občas ocitáme ve slepé ulici a nevíme, jak jsme se sem dostali... Jsme v pasti.
Silva je hospodyní, uklízečkou, podnikatelkou, obchodnicí, asistentkou ve firmě svého manžele, matkou, zahradnicí, vede stavebné dozor při opravách domu, je pečovatelkou svému tatínkovi, hromosvodem, poradkyní svému muži, zpovědnicí své dceři a učitelkou, kulturní referentkou pro své přátele, organizátorkou pracovních a mimo pracovních večírků, akcí.... Nikdy, opravdu nikdy není sama. Odpočinek? Ani nepamatuje, kdy měla chvilku pro sebe. Nic nedělat? Tak to v žádném případě... To je zakázané.
Pokud se spoléháme jen na naše zkušenosti, na autopilota, bude se nám zkrátka stávat, že přestaneme od života dostávat to, co chceme. Silviina strategie, její návyky – pokud se je nerozhodne aktualizovat – vedou k vyhoření, vyčerpání. Silnější prášky na spaní, více kávy možná ten okamžik oddálí...
www.alenajachimova.cz