Jmelí bílé (Viscum album L.) patří do čeledi rostlin jmelovitých (Viscaceae Batsch). Rod jmelí zahrnuje asi 100 druhů rostlin, které se vyskytují hlavně v tropech Afriky a Austrálie. Ve střední Evropě se setkáváme s jediným zástupcem rodu Viscum, jmelím bílým.
Popis: Jmelí je poloparazitická rostlina, která hostiteli odebírá roztoky minerálních látek a částečně snad i asimiláty, ale závažně hostitele nepoškozuje. Namísto kořenů jsou zde vyvinuty savé orgány – haustoria, která prorůstají kůrou hostitelského stromu, napojují se na jeho cévní systém a odebírají mu roztoky minerálních látek. Živiny si však jmelí převážně vytváří samo vlastní fotosyntézou (proto není parazitem, ale pouze poloparazitem). Roste v korunách jehličnatých i listnatých stromů. Podle hostitelů lze jmelí zařadit do tří poddruhů, které je ovšem těžké bezpečně rozeznat. Jedná se o jmelí bílé pravé (Viscum album subsp. album), které roste na dvouděložných dřevinách (např. lípa, topol, jabloň, akát, javor, jeřáb, vrba, bříza, meruňka, hloh, dub aj.). Dalším poddruhem je jmelí bílé borovicové (Viscum album subsp. austriacum), které roste na borovici a smrku ztepilém. Posledním poddruhem je jmelí bílé jedlové (Viscum album subsp. abietis), které roste na jedli. Lékařsky se všechny poddruhy považují za rovnocenné. Z nevětveného kmínku vyrůstají pravidelně větvičky, které se snadno lámou. Při pohledu zdálky vypadá jmelí jako zelená koule o průměru až jeden metr. Jmelí má celokrajné, neopadavé a kožovité listy kopisťovitého tvaru. Kvete nenápadně, květy jsou drobné, jednopohlavní. Jmelí je rostlina dvoudomá (samčí a samičí květy jsou na různých rostlinách). Samčí květy intenzivně voní. Plodem je bílá nepravá bobule velikosti hrachu, která po rozemnutí silně lepí. Jmelí rozšiřují především drozdovití ptáci. Semena, která prošla zažívacím traktem ptáků, klíčí dříve.
Od silné lepivosti jmelí je také odvozeno jeho latinské rodové jméno, neboť latinské slovo viscosus znamená viskózní neboli lepkavý. A protože album znamená bílý, bývalo také někdy jmelí nazýváno bílým lepidlem. A skutečně se v některých zemích ze jmelí vyrábí silně lepivá pryskyřice, která bývá nabízena např. pod názvy Viscinum nebo Viscin a která se dříve používala např. k přípravě lepu na chytání ptáků.
Rozšíření: Jmelí bílé roste na stromech celé jižní a střední Evropy a v Asii. Najdeme ho na stromech listnatých, zvláště na topolech, jabloních, lípách a javorech, ale i jehličnatých (jedle a borovice).
Obsahové látky: Obsahové látky jmelí jsou stále předmětem výzkumu. Obsahuje viskotoxin, tyramin, cholin a acetylcholin, histamin, různé pryskyřičné alkoholy, kardiostaticky účinnou bílkovinovou složku histonového charakteru, kyselinu oleanolovou a aminomáslovou, dále saponiny a flavonidy. Různé odrůdy jmelí obsahují velmi rozdílná množství účinných látek, která během vegetace podléhají velkým výkyvům.
Historie: Jmelí užívali lidé při obřadech, magii i léčení od nejstarších dob. Podle Plinia jmelí sbírali Galové v noci před úplňkem na počátku roku, který připadal na náš listopad. Kněz nejprve přivedl ke stromu se jmelím dva za nohy svázané býky. Ty obětoval a jmelí odsekl zlatým srpem. Ve starověku se jmelí používalo jako protijed, proti uřknutí a uhranutí duchy z podsvětí, ale také jako lék na ženskou neplodnost. Ve starověkém Římě se jmelí užívalo při Saturnáliích
