Kdo by neznal chuť lékořice - setkáváme se s ní v mnoha cukrovinkách (nejznámější je asi tzv. pendrek). Překvapením však může být, že mlsáním těchto pochutin zároveň prospíváme svému organismu. Lékořice je totiž jednou z nejstarších léčivek - zmínky o ní nalezneme již v nejstarších egyptských papyrech a spolu se ženšenem patří k tradičním pilířům čínské medicíny. V současné době je již dokonce vědecky prokázáno, že zmírňuje zhoršování paměti v důsledku stárnutí.
Lékořice lysá patří do čeledi rostlin bobovitých (Fabaceae). Do rodu lékořice řadíme asi dvě desítky druhů. Lékořice lysá je vytrvalá rostlina s kořeny dlouhými až 100 cm a oddenky. Dorůstá do výšky jednoho až jednoho a půl metru, její lodyhy jsou přímé a silné. Listy má lichozpeřené, jednotlivé lístky jsou vejčité, celokrajné, na spodní straně jsou žláznaté a lepkavé. Lékořice lysá kvete v červnu a červenci bledě fialovými květy, které skládají přímé hrozny. Plodem je lysý lusk (proto G. glabra, lékořice lysá), který obsahuje většinou tři až čtyři semena.
Rozšíření
Zástupci rodu lékořice jsou rozšířeny především v jižní Evropě, v Asii, méně na americkém kontinentě a v Austrálii. V těchto oblastech patří kořeny několika druhů lékořice k důležitým rostlinným drogám a jsou ceněny v lidovém léčitelství i oficiální medicíně. U nás se můžeme s lékořicí lysou setkat především na jižní Moravě, méně v Čechách. Na všech lokalitách se jedná o pozůstatek dřívější kultury. Lékořice lysá pochází původně z východního Středomoří, ale v našich zemích se hojně pěstovala od 16. století do druhé poloviny 19. století, kdy její pěstování postupně zanikalo a bylo nahrazeno dovozem. S pozůstatky dříve pěstované lékořice se můžeme setkat na výslunných stráních v okolí Hustopečí, Mikulova a Bzence.
Užívané části
Vlastní drogu tvoří kořen lékořice (radix liquiritiae). Ten se loupe a zbavuje zevní vrstvy, aby se snáze vylouhovaly účinné látky a odstranili nepříjemně chutnající pryskyřice. Sbírá se na podzim, nejlépe v říjnu, kdy rostlině opadávají listy z rostlin, které dosáhly věku minimálně tří let. Kořeny se suší ideálně při teplotě 20 až 35°C (teplota sušení by nikdy neměla přesáhnout 40°C). Droga má slabý charakteristický pach a sladkou chuť. Správně sušená, loupaná droga má sírově žlutou barvu. Pro lékařské účely je možné použít též kořeny různých variet lékořice, např. G. glabra var. typica, G. glabra var. violacea, G. glabra var. Glandulifera.
Glycirrhizin, který reprezentuje sladkou chuť lékořice je asi 50-ti násobně sladší než řepný cukr. Vědecký název rostliny pochází z řeckého glykys = sladký a rhiza = kořen. Název Liquiritia je latinská forma starořeckého označení rostliny. Druhové jméno glabra = lepkavý se vztahuje na žlázy lepkavých listů; běžněji se uvádí výklad lysý, holý (s ohledem na plody).
Historie použití
Lékořice patří k velice starým léčivým rostlinám, jejíž používání přetrvalo v evropské medicíně dodnes. Znali ji a používali ji už ve starověkém Egyptě. V roce 1923 byla archeology objevena ve velkém množství v jedné z faraónských hrobek. V indické ájurvédě jsou o lékořici zmínky starší než 4000 let. Pozdější, středověké pěstování lékořice v Evropě zmiňuje např. Matthioli ve svém herbáři. U nás se v minulosti hojně používal odvar proti kašli připravený z lékořice, rozinek a fíků.
Lidové pověry a magie
Lékořice je temným a tajemným kořenem. Je spojován s vášní ve všech jejích podobách (láska, nenávist, žádostivost, pomstychtivost, zuřivost, šílenství zrozené ze sexuálních posedlostí). Bylina působí zejména na způsob projevu základních instinktů. Její síla je magická, ukrytá a těžce přístupná. Lékořice vyvolává rozpolcenost, odděluje mysl od cítění. V žádném případě by se proto neměla podávat ženám, které jsou plaché, nesmělé či bojácné - bylina může vyvolat velmi silné cítění, může se stát, že tento druh energie nebudou schopny zvládnout. Lékořice je považována za ženskou obdobu kořene žen-šen (podobné složení látek i účinky). Žen-šen je však více stimulující, lékořice je spíše harmonizující.
Obsahové látky
Lékořice obsahuje monosacharidy a oligosacharidy s uronovými kyselinami. Dále triterpenoidní saponiny (glycyrrhizin, který je 50krát sladší než sacharóza), flavonidové glykosidy (likviricin, likviricigenin, izolikviricigenin, formononetin), oxykumariny, asi 20% škrobu, do 6% hořčin atd. Rostlina jako taková navíc obsahuje cyklitoly (pinitol) a její semena toxický kanavanin.
Vlastnosti
Expektorans, spazmolytikum, diuretikum, antiflogistikum, antiulcerosum, emenagogum, mírné laxans a chuťové korigens.
Účinky na organimus
Droga působí na sliznici žaludku a reflexně vyvolává zvýšenou sekreci v dýchacích cestách. Při krátkodobém užívání je lékořice mírné diuretikum, ale pokud se užívá déle a ve vyšších dávkách, působí naopak antidiureticky. Při dlouhodobé konzumaci drogy působí podobně jako kortikosteroidy, a proto se dlouhodobé užívání nedoporučuje. Výjimkou je dlouhodobé používání lékořice při tzv. Addisonově chorobě (selhání nadledvinek v produkci hormonu kortizolu a případně i aldosteronu). Droga působí také estrogenně. Lékořice působí hojivě na žaludeční a dvanáctníkové vředy.
