Nadřazená kategorie: Zdraví a krása

Po medu se netloustne!

Dosud někteří dietologové varují, že med způsobuje obezitu, protože má vysokou kalorickou hodnotu. Nesmějí ho prý jíst diabetici. Tyto obavy jsou ale zbytečné!

Med je sice velmi sladký, ale převažuje v něm jednoduchý cukr hroznový (glukóza) a ovocný (fruktóza). Lidské tělo tráví řepný cukr (sacharózu) velmi složitě a potřebuje k tomu mnoho minerálů, zejména vápníku. Právě proto se lidem, kteří dlouhodobě sladí bílým řepným cukrem, často kazí zuby a řídnou kosti kvůli nedostatku vápníku. Tělo se okyseluje a musí kyselost neutralizovat vápníkem. Důsledek? Máte-li osteoporózu, slaďte raději medem.

K tomu, aby včela sebrala nektar pro jediný kilogram medu, musí do úlu přinést svůj náklad při 150 000 výletech. Odborník A. Z. Zlotin tvrdí, že při tomto úkolu malý zranitelný tvoreček nalétá neuvěřitelných 360 000–460 000 kilometrů. Když přičichnete k jediné lžičce květového medu, pochází z tisíce květů. Na jedinou skleničku je zapotřebí nektar z dvou a půl milionu kvítků.

Po 2700 let lidé med užívali k léčení rozmanitých chorob (včetně tropických) až do plného pochopení příčin infekce a nasazení antibiotik. Vědci poté objasnili, že med působí jako antibakteriální (antiseptický) činitel – podobně jako penicilin a streptomycin. Účinnost přitom ovlivňuje druh léčivých rostlin, ze kterých pochází nektar.

Díky vysokému obsahu cukru med ničí bakterie procesem zvaným osmolýza (prasknutí buňky destrukcí buněčné membrány). Nemohou se na něm zachytit ani kvasinky ze vzduchu, protože obsah vody je příliš nízký.

Ve zlatavé sklenici je celá lékárna

V lidové medicíně se med používal pro krytí ran, popálenin a vředů, redukoval otoky a jizvy. Osvědčil se proti bolení v krku. Postačily dvě lžíce medu, které se spolu se šťávou z půlky citronu rozpustily ve sklenici vody. Další použití: choroby srdce, jater, žaludku a močového ústrojí, chřipková onemocnění, černý kašel, tuberkulóza plic, vředy, otravy. V zažívacím traktu působí jako přírodní antibiotikum. Ochraňuje sliznici žaludku před dráždivými látkami. Nefiltrovaný med může zabraňovat vzniku senné rýmy. Půl lžičky medu nalačno zklidní žaludeční vředy nebo podrážděný žaludek. Z hlediska čínské medicíny jsou žaludek spolu se slezinou a slinivkou párovými orgány a spolupracují. Sladká chuť stimuluje jejich činnost, navíc med je pro takovou stimulaci naprosto ideální. Osvědčil se i při snižování krevního tlaku, kdy užívání medu rozšiřuje krevní cévy. Tradičně slouží jako vhodný prostředek při nespavosti (dvě lžičky před spaním).

Med a cukrovka

Pokud jde o příčiny cukrovky, většina lékařských učebnic se tomuto tématu pečlivě vyhýbá. Jiné uznávají, že příčina je neznámá. Podávání inzulinu, což je hormon slinivky břišní, upravuje patologický stav u cukrovky a převádí cukr do glykogenu, což povaha cukrovky není schopna plnit. Inzulin je doplněk při léčbě diabetu, ale v žádném případě lék. Používání inzulinu je náročný postup. Pacient musí injekčně brát inzulin asi půl hodiny před každým jídlem, aby upravil tuto funkci. Jeho dávkování musí být přesně stanoveno, protože jednotky inzulinu musí korespondovat s následujícím jídlem a s pacientovou tolerancí cukru atd. Jakákoliv látka, která by mohla být orálně užívána při mírné cukrovce pro převod sacharidů na glykogen, by byla neocenitelná a překročila by prospěšnost jinak užitečného inzulinu. Úleva od těžkopádných podkožních injekcí by byla neocenitelnou službou. Zda by diabetici mohli využít med přeměnou na glykogen a nahradit potřebný zdroj energie pro své vyčerpané systémy, je problém hodný nezaujatého vyšetřování. Existuje mnoho indikací, že tato možnost tu je.

Med a rafinované cukry se liší nejen v chemických vlastnostech, ale také ve fyziologických účincích. Okolnost, že med obsahuje invertní cukry a ušetří zeslabeným zažívacím orgánům dodatečnou práci s inverzí komerčních cukrů, je důležitým faktorem a významnou výhodou. Ve vztahu k diabetu existují také další výrazně heterogenní funkce cukru a medu. Pokud byl inzulin podáván diabetickým pacientům před jídlem a byl přebytek jednotek inzulinu, než je následně spotřebováno sacharidů, nebo nebyla potrava vůbec, může se objevit vážný, často katastrofální inzulinový šok. Důvodem pro tuto událost je, že inzulin bude konzumovat cukr a již tak skromné rezervy organismu. Nedostatek krevního cukru je stejně nebezpečný jako nadměrný. Jedinou cestou k nápravě takové situace je řídit dostatečné množství glukózy a kompenzovat působení přebytku inzulinu.

Byly hlášeny případy, kde bylo podáno velké množství medu k odvrácení inzulinového šoku kvůli subglykemii, ale výsledky nebyly příznivé. Na druhou stranu, následující podání glukózy rychle neutralizovalo škodlivé efekty inzulinu. Pomalá absorpce ovocného cukru a zpoždění transformace v systému do glukózy by se považovaly za neefektivní. To jasně dokazuje, že na chemickém a fyziologickém základě existuje rozdíl mezi obyčejným cukrem a medem. Stejná nerovnost je mezi glukózou a ovocným cukrem, druhou důležitou složkou medu. Příznaky subglykemie, které následují po úplném odstranění jater u zvířat, byly rychle odstraněny podáváním glukózy, zatímco ovocný cukr se ukázal jako neúčinný. Je pozoruhodné, že ovocný cukr se jen zřídka – pokud vůbec – nalézá v krvi.

Bylo zaznamenáno mnoho případů, kdy byl med diabetiky dobře snášen a dodával jim požadovanou energii. Některé z těchto zpráv tvrdí, že med byl použit v beznadějných diabetických situacích, a s úspěchem. Některé zprávy jsou velmi poučné. Pan G. J. (USA) píše: „Byl jsem železniční inženýr, ale stal jsem se obětí cukrovky a musel jsem se vzdát práce, protože jsem byl velmi slabý. Doktoři prohlásili, že pro mě neexistuje žádná naděje. Pak jsem se rozhodl pro dietu, byť ji doktoři odmítli. Tady je: špenát - syrový nebo vařený, většinou syrový; hlávkový salát slazený medem a limetová šťáva; syrová mrkev – umytá, vykartáčovaná a strouhaná, slazená medem pro chuť; salát ze syrového zelí s limetovou šťávou a med; zralá rajčata – syrová nebo konzervovaná, slazená s medem; celozrnný pšeničný chléb. Od počátku diety doktoři nemohli najít stopy cukru, ačkoli mě jich testovalo několik, aby uspokojili svou zvědavost. Nyní je mi 65 let, jím všechno a pracuji jako každý muž mého věku.“

Pan L. M. D. z New Yorku píše, nejenom, že vyléčil mnoho případů revmatismu pomocí včelích žihadel, ale dodává také seznam lidí, kteří byli obětí cukrovky. Potom, co si dopřáli med, uzdravili se. „Jedni manželé trpěli oba cukrovkou, léčili se u různých lékařů dlouhou dobu bez zlepšení. Nakonec zahájili dietu sestávající z velkého množství medu a spousty ovoce, a dnes jsou oba v pořádku.“ Taková odhalení, i když pocházejí od laiků, by měla vzbudit pozornost úctyhodného lékařského bratrstva.

K ospravedlnění domněnky, že med se může dávat diabetikům, vede také tvrzení zástupců lékařského povolání. Dr. F. C. Ameiss obhajuje med tupelo (druh modřínu) pro diabetiky, protože obsahuje minimum dextrózy a maximum fruktózy. Dr. Desiderius de Beszedits z Mexika již v roce 1934 napsal: „Použití medové diety v léčení cukrovky může vypadat nevědecky, nelékařsky, dokonce skoro hloupě teoretickému nebo povrchnímu pozorovateli. Právě při tomto psaní, jsou moje včely zaměstnány nošením medu z rostlin v květu nazývaných retama nebo tecoma mollis, retania nebo tronadora. Dělám výluh a výtažek z této rostliny (listy a kořeny) a dávám ji diabetickým pacientům v kapkách v čaji manzanilla, když nemůžu získat listy na čaj, kterému dávám přednost. Čaj, tinktura a vodní extrakt rostliny mají rozhodně a zřetelně antiglykosurické a eupeptické vlastnosti a jeho antipolyurický účinek je rychlý. Nyní všichni víme, že včela saje kvintesenci z květové šťávy, přidává něco ze sebe (sliny nebo jiné substance), a pak vše zpracuje do medu. Každá země má velký počet léčivých rostlin a včely sbírají jejich med i z jejich květů. Není těžké pochopit, že z tohoto důvodu se med hodí do léčebné diety pro diabetiky. Nejpravděpodobněji je právě správnou potravou pro zeslabené hladové žlázy.“ Názor, že léčivé vlastnosti jistých rostlin se přenáší včelami z květů do medu, je dosti rozšířený. Menelik, velký král Etiopanů, údajně pěstoval stromy Coso, pod kterými umístil včely. Med Coso, který včely sbíraly z květů, byl považován za vynikající lék proti parazitickým červům. Lžíce medu ve vodě stačila na to, aby byly viditelné výsledky. Domorodci v Indii kapou med z lotusu do očí a léčí tak šedý zákal. Důvěra v antituberkulozní účinek eukalyptového medu je světoznámá.

Dr. A. Y. Davidov z Ruska zjistil, že med je dobrou náhražkou cukru a jiných sladkostí při cukrovce. Věří, že med brání acetonemii a snižuje obsah cukru v moči navzdory faktu, že obsahuje 75 % cukru. Jeden z jeho pacientů užíval půl kilogramu medu během deseti dnů bez zvýšení obsahu cukru v moči. Když bylo užívání medu zastaveno, procento cukru v moči se zvýšilo a pacientovi byly podány 4 čajové lžičky medu denně, potom obsah cukru znovu poklesl. Dr. Davidov hlásil dalších šest případů, kde měl med prospěšné účinky při cukrovce.

Profesor A. Szent-Györgyi, objevitel vitaminu C, publikoval zajímavé výsledky, které získal ústním podáváním kyseliny jantarové v léčení kyselosti cukrovky. Toto, pokud se to potvrdí, může vysvětlit příznivé účinky různých kyselin, mimo jiné mléčné, jantarové, citronové, jablečné a dalších, které med obsahuje. Vytváření nebezpečného acetonu při cukrovce je možné upravit za pomoci těchto kyselin. Za ovocnými kyselinami nemusíme jít daleko. Obsahuje je každé ovoce. Angrešt má třeba kyselinu jantarovou, jablko kyselinu jablečnou a citron kyselinu citronovou. Podobně jsou na tom i jiné druhy ovoce, které můžeme použít pro ideální snídani. Jak taková snídaně může vypadat? Připravíme ji z nastrouhaného jablka, ovesných vloček, šťávy z citronu, bílého jogurtu, a vše osladíme medem.

Dlouhověkost a hladina inzulinu

Zkoumáním dlouhověkých lidí bylo zjištěno, že mají výrazně nižší hladinu inzulinu v krevní plazmě, nižší výskyt nádorových onemocnění, kardiovaskulárních problémů, celkově se těší většímu zdraví a fyzické a duševní pohodě. Na jednu z nemocí, kdy člověk zapomíná a hledá svoje věci, se můžeme podívat i z jiného úhlu. Alzheimerova choroba je v podstatě jiná forma cukrovky, kdy organismus nedostatečně využívá vyprodukovaný inzulin. Buďme věrni potravinám, jež nám dala příroda. Co si můžeme jako výživu, kromě medu, naordinovat z preparátů Diochi při diabetu? Rozhodně Vista Clear. Obsahuje ideální složky pro regeneraci ledvin a fytolátky napomáhající snižovat hladinu cukru v krvi, a výtažek z koňského kaštanu má prokázaný účinek při obezitě. Slabá funkce ledvin je vždy v pozadí dysfunkce hormonálního systému a kaštan koňský obsahuje látky podobné hormonům v kůře nadledvinek. Ve Vista Clearu se násobí několik účinků dohromady: antiobézní, antidiabetický, regenerace ledvin, kloubů a očí. Vše, co by mohl potřebovat diabetik s nadváhou.

(Autor naléhavě upozorňuje diabetiky, aby med nepoužívali bez porady s lékařem.)

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 05/2010

Nadřazená kategorie: Zdraví a krása

Podpořte své zdraví bezlepkovou dietou

Lepek neboli gluten patří mezi další důležité „zpomalovače“ uzdravovacího procesu u pacientů s nemocemi pohybového aparátu. Již jsme psali o mléčné bílkovině – kaseinu, infekcích, stresu, chudokrevnosti a dalších zdraví nebezpečných zatěžovačích organismu. O lepku se dnes všeobecně hodně mluví, má kromě jiného značný vliv na toxicitu organismu. Jinými slovy, je to jed, který dobrovolně jíme prostřednictvím pečiva, sušenek, těstovin a dalších moučných jídel.

Jedná se o průhlednou lepkavou, mazlavou hmotu s negativním vlivem na kvalitu krve a lymfy. Působením lepku krev a lymfa houstne, což se v jejich struktuře projevuje patologickými změnami. Tělní metabolismus považuje totiž lepek za cizorodé těleso. Přitom jeho vliv na zdraví není tak starou záležitostí – souvisí se zavedením hybridizace obilovin (tyto obiloviny mají změněné genetické a biologické vlastnosti, aby byly komerčně atraktivnější) a s genetickým inženýrstvím. Před započetím hybridizace (před první světovou válkou) měl glutenový protein jiné vlastnosti, než má dnes.

Střevo je základ zdraví

Střeva zdravého člověka mají dostatečnou výstelku a příznivou bakteriální flóru, mnoho glutenových částic se proto přirozeně vyloučí stolicí. U lidí s alergií na gluten je již tento proces značně narušen. Propustnost tenkého střeva je kvůli působení lepku mnohem větší, než by měla optimálně být. Místo toho, aby nežádoucí látky byly odváděny stolicí, dostávají se do těla – kloubů, vazů a vnitřních orgánů. Působení lepku narušuje všechny trávicí procesy. Tento fakt má hluboký dopad na zdraví každého člověka, ale ve zvýšené míře na děti. Lidské tělo se glutenovým částicím brání zvýšenou tvorbou bílých krvinek – leukocytů. Ty však mají obdobnou strukturu jako lepek. Produkují hustou hlenovitou látku, kterou obalí pozřené jídlo, aby gluten nemohl již tělu dále škodit. Výsledkem je ale příliš mnoho téměř nestravitelné hmoty v tenkém střevě. Je-li tenké střevo plné hmoty, kterou produkují bílé krvinky, dobré střevní bakterie v takovém střevním prostředí dlouho nepřežijí a imunita tenkého střeva je v tu chvíli oslabena – stává se vhodnou půdou pro kvasinky a jiné patogeny. Tyto cizopasníci ničí zbývající, pro organismus užitečné bakterie. Střevo nemá dostatečný „pohon“ pro svou práci, dochází k poruchám trávení a organismus ze stravy nezíská všechnu potřebnou výživu pro svoji optimální funkci. Prvním krokem k nápravě je vyčištění střeva změnou jídelníčku, případně jinou efektivní a bezpečnou technikou, a přechod na konzumaci především bezlepkových potravin a mléčných výrobků (byla prokázána úzká souvislost mezi nesnášenlivostí glutenu a kravským mlékem).

Varovné signály

Lepek se ukládá v tkáni Achillovy šlachy, kotníků, kolen – časem se dostavují bolesti a neléčený stav může vyvolat artritidu či artrózu; v lymfatickém a tukovém systému břicha – zhoršuje se stav celulitidy, objevují se bolesti v trávicím traktu, poruchy trávení, pocity stálé únavy, pálení očí. Lepkem je ovlivněna také zóna páteře a lidé s alergií na lepek mívají bolesti jak v páteři, tak v kloubech. Kromě negativního působení na pohybový aparát a stavbu těla má tato látka vliv na vznik dalších degenerativních chorob. Byly prokázány souvislosti mezi působením lepku a nervovými chorobami, jako je roztroušená skleróza či schizofrenie. Ve všeobecném podvědomí je již známá informace, že glutaman sodný, který je derivátem glutenu, má vliv na funkci mozku a duševní poruchy (zvláště pak u dětí). Má se za to, že lepek může vyvolat šedý zákal. Lékařská obec se rozchází v názorech, jestli je toto onemocnění virového, či metabolického původu. V každém případě ale lepek urychluje degeneraci oka.

Pohybový aparát

Je-li mému pacientovi diagnostikována citlivost nebo alergie na lepek a začne-li praktikovat bezlepkovou dietu, výrazně tak napomůže efektu terapií pohybového aparátu. Navíc vedlejší účinek terapií bývá velmi příjemný. Například mizí otoky postižených míst, upravuje se teplota končetin, lepší se prokrvování těla. Pacienti si všímají také změny tvaru nohou a jsou s ním více spokojeni než dříve. Po nějaké době od započetí terapie se může objevit štípavá bolest, svědění a píchání v kotnících, v břiše, od loktů či zápěstí až ke konečkům prstů apod. Tyto pocity jsou signálem, že organismus začíná lepek odbourávat. Doba trvání štípání se odvíjí od intenzity léčby. Čím jsou terapie intenzivnější, tím rychleji tyto stavy odeznívají.

Kde se lepek nachází?

V hybridizovaných obilovinách, jako je pšenice, žito, oves, ječmen a ještě některé druhy kukuřice a rýže. Nemocemi, které způsobuje lepek, tedy degenerativními změnami, jsou ohroženi lidé, u nichž hlavní složkou jídelníčku je chléb, rohlíky, sušenky, dorty, některé druhy těstovin, müsli a další moučné výrobky. Zdraví lidé samozřejmě omezené množství produktů z obilovin jíst mohou, protože jej zdravá střeva vyloučí. Je-li však moučných produktů nadbytek, zcela jistě se dříve či později vyskytnou charakteristické zdravotní problémy. Přesvědčte se sami o působení lepku na váš organismus. Eliminujte ze svého jídelníčku moučné výrobky – místo chleba si dejte zeleninovou polévku či místo knedlíků pohanku, a pak pozorujte, jak se cítíte.

Poradna Vjačeslava Kirjuchina

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 04/2010